ECLI:CZ:NSS:2012:6.ADS.102.2012:59
sp. zn. 6 Ads 102/2012 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně: D. M.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě
proti podání žalované ze dne 9. 3. 2012, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2012, č. j. 34 Ad 28/2012 - 6,
takto:
I. Návrh ze dne 1. 10. 2012 na prodloužení lhůty stanovené ve výroku č. III usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2012, č. j. 6 Ads 102/2012 - 34, k předložení
plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo k prokázání
vysokoškolského právnického vzdělání vyžadovaného pro výkon advokacie,
se zamítá .
II. Kasační stížnost se od m ít á .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Přípisem ze dne 9. 3. 2012, č. j. X, žalovaná vysvětlila žalobkyni svůj předcházející
postup v řízení o přiznání invalidního důchodu.
[2] Žalobkyně proti tomuto přípisu brojila žalobou ze dne 23. 3. 2012, v níž tvrdila, že přípis
se nezakládá na pravdě a že jej považuje za účelový.
[3] Krajský soud v Brně ve věci rozhodl usnesením č. j. 34 Ad 28/2012 - 6 ze dne
20. 6. 2012, kterým návrh odmítl. V odůvodnění uvedl, že reakce žalované ze dne 9. 3. 2012 není
rozhodnutím ve smyslu ustanovení §65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nýbrž pouhým přípisem, jímž správní orgán
toliko oznamuje určité skutečnosti informačního charakteru a který nemá zákonné náležitosti
správního rozhodnutí.
[4] Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 34 Ad 28/2012 - 6 ze dne 20. 6. 2012
podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost ze dne 11. 7. 2012, v níž popsala
průběh správního řízení před žalovanou, navazujících soudních řízení a dovozovala nesprávné
posouzení věci krajským soudem. Současně žádala o ustanovení advokáta jako zástupce
proto řízení.
[5] Nejvyšší správní soud výrokem I. usnesení ze dne 25. 7. 2012, č. j. 6 Ads 102/2012 - 34,
zamítl žádost žalobkyně na ustanovení zástupce a výrokem III. tohoto usnesení ji vyzval,
aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení předložila doklady prokazující splnění
podmínek stanovených v ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. V odůvodnění tohoto usnesení Nejvyšší
správní soud uvedl, že se v daném případě jedná o zjevně neúspěšnou kasační stížnost,
neboť žalobou napadený přípis žalované nepředstavuje rozhodnutí ve smyslu ustanovení §65
odst. 1 s. ř. s., vůči němuž by byla přípustná žaloba podle s. ř. s.
[6] Na výzvu Nejvyššího správního soudu reagovala stěžovatelka podáním ze dne
20. 8. 2012, ve které žádala o prodloužení lhůty pro předložení splnění podmínek stanovených
v ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s., neboť v mezidobí požádala Českou advokátní komoru o určení
advokáta. Nejvyšší správní soud této žádosti vyhověl a usnesením ze dne 3. 9. 2012,
č. j. 6 Ads 102/2012 - 53, prodloužil lhůtu stanovenou ve výroku č. III usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 7. 2012, č. j. 6 Ads 102/2012 - 34, tak, že splnění podmínek
stanovených v ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. stěžovatelka musí doložit ve lhůtě 1 měsíce
ode dne doručení tohoto usnesení. Usnesení o prodloužení lhůty nabylo právní moci dne
10. 9. 2012.
[7] Stěžovatelka reagovala podáním ze dne 1. 10. 2012, ve které opětovně žádala
o prodloužení lhůty, neboť 30. 8. 2012 obdržela rozhodnutí České advokátní komory ze dne
27. 8. 2012, č. j. 2410/12, o určení advokáta, na základě něhož zaslala advokátovi podklady
a následně i České advokátní komoře.
[8] K opětovné žádosti stěžovatelky na prodloužení lhůty Nejvyšší správní soud sděluje,
že od 10. 8. 2012, kdy ji bylo doručeno usnesení ze dne 25. 7. 2012, č. j. 6 Ads 102/2012 - 34,
měla stěžovatelka více než 2 měsíce k tomu, aby splnila podmínku obsaženou v ustanovení §105
odst. 2 s. ř. s. Dobu 2 měsíců považuje Nejvyšší správní soud za více než dostatečný časový
prostor pro předložení plné moci udělené advokátovi, zvláště když běžná praxe rozhodujícího
senátu Nejvyššího správního soudu je ohledně splnění podmínek podle ustanovení §105 odst. 2
s. ř. s. taková, že stěžovatelé musejí splnění těchto podmínek většinou doložit do 15 dnů
od doručení výzvy soudu. Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že stěžovatelka žije na území
Slovenské republiky a že vyhledání vhodného advokáta představuje pro stěžovatelku nemalé
finanční a časové problémy, ale tyto okolnosti již zohlednil při rozhodování o předchozí žádosti
stěžovatelky o prodloužení lhůty. Pokud stěžovatelka ani po uplynutí 2 měsíců od doručení první
výzvy nepředložila Nejvyššímu správnímu soudu plnou moc udělenou advokátovi, zvláště
když uvedla, že již 30. 8. 2012 ji bylo doručeno rozhodnutí České advokátní komory o určení
advokáta, nemůže soud takovýto přístup dále tolerovat.
[9] Nejvyšší správní soud dále odkazuje na ustanovení §106 odst. 3 věta třetí s. ř. s.,
podle které lze z vážných důvodů prodloužit lhůtu k odstranění vad kasační stížnosti nejdéle
o jeden měsíc. Pokud zákonodárce omezil možnosti Nejvyššího správního soudu v oblasti
prodlužování lhůt k odstranění vad kasační stížnosti (zejm. neobsahuje-li kasační stížnost
relevantní důvody ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s.), lze výkladem a fortiori (a maiori
ad minus) dojít k závěru, že tím spíše je Nejvyšší správní soud omezen v možnostech
prodlužování lhůt k odstranění ryze procesních překážek – zde doložení splnění podmínek
zastoupení podle ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s.
[10] Nejvyšší správní soud proto z výše uvedených důvodů nevyhověl návrhu stěžovatelky
na prodloužení lhůty stanovené ve výroku č. III usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
25. 7. 2012, č. j. 6 Ads 102/2012 - 34, k předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování
v řízení o kasační stížnosti, nebo k prokázání vysokoškolského právnického vzdělání
vyžadovaného pro výkon advokacie.
[11] Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (ustanovení §102 s. ř. s.).
Stěžovatelka nicméně nesplnila jinou z podmínek řízení o kasační stížnosti stanovenou
v ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení „stěžovatel musí být zastoupen advokátem;
to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.“
[12] Nedostatek povinného zastoupení advokátem brání věcnému vyřízení kasační stížnosti.
Jedná se o nedostatek podmínek řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn,
a proto Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než ve smyslu ustanovení §46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. (za použití ustanovení §120 s. ř. s.) kasační stížnost odmítnout – srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 12. 11. 2003, č. j. 3 Afs 9/2003 - 19.
[13] Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití
ustanovení §120 s. ř. s.), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
[14] Nadto Nejvyšší správní soud obiter dictum uvádí, že ani pokud by věc posuzoval
meritorně, nebyla by stěžovatelka úspěšná, neboť krajský soud posoudil věc správně; soudy
ve správním soudnictví přezkoumají rozhodnutí žalované o dávce důchodového pojištění,
nikoli však přípisy, jimiž se žalovaná vyjadřuje ke stížnosti stěžovatelky.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. října 2012
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu