ECLI:CZ:NSS:2012:6.ADS.104.2012:35
sp. zn. 6 Ads 104/2012 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: R. B.,
adresa pro doručování: Kpt. Stránského 995, Praha 9, zastoupen Mgr. Pavlem Čižinským,
advokátem, se sídlem Ječná 548/7, Praha 2, proti žalované: Česká správa sociálního
zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 7. 2011,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2012,
č. j. 1 Ad 84/2011 – 57,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátu Mgr. Pavlu Čižinskému, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 800 Kč, která bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti shora uvedenému rozsudku
Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 7. 2011, č. j. X1, kterým bylo rozhodnuto o námitkách
stěžovatele tak, že druhý odstavec rozhodnutí správního orgánu I. stupně se mění
takto:Podle
ust. §56 odst. 1 písm. d) a ust. §41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve
znění pozdějších předpisů, účastníkovi řízení od 18. 8. 2011 náleží invalidní důchod pro invaliditu
druhého stupně ve výši 6191 Kč měsíčně. Ve zbytku bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně
č. j. X ze dne 11. 4. 2011 potvrzeno.
[2] V žalobě proti výše uvedenému rozhodnutí stěžovatel namítal zejména nesprávné
posouzení zdravotního stavu. Poukázal na to, že plný invalidní důchod mu byl přiznán
v roce 2006 nejen na základě papilokarciomu, ale s ohledem na zhoršující se celkový zdravotní
stav. V posudku, který byl vypracován v rámci námitkového řízení, se žalovaná vyhýbá závažné
skutečnosti, a faktu, že toto onemocnění u žalobce je zcela prokazatelně recidivující a z důvodu
tohoto onemocnění byl podroben opakovaným bolestivým zákrokům recidivujícího tumoru MM.
V souvislosti s léčbou má závažné problémy s močením, z důvodu kterých musel vyhledat
okamžitou rychlou záchrannou službu z důvodu nemožnosti vyprazdňování moči. Žalovaná dále
nepřihlédla k jeho dalším závažným zdravotním potížím a to zejména k výduti na plicích dorzálně
vpravo dole, když z důvodu tohoto onemocnění se žalobce při sebemenší námaze zadýchává.
Výduť na plicích má za následek rizikové ztenčení plicních stěn a při sebemenším zatížení
dle odborných vyjádření lékařů může dojít k náhlému protržení plíce a smrti. Dále poukázal
na vážné postižení pohybového aparátu. Srostlá bederní páteř má za následek silné bolesti
v oblasti bederní a pánevní. Z tohoto důvodu u něho dochází k náhlému selhávání dolních
končetin. Poškození hrudní páteře má za následek kolapsové stavy a opakované stavy bezvědomí
stejně jako postižení C páteře, kdy žalobce je vystaven častým záchvatům migrény. Stěžovatel dále
poukázal na to, že měl být podroben opakovaně LPK v září 2009, přestože k uvedenému datu
předložil včas veškeré materiály, byl žalovanou pozván na LPK až v březnu 2010, z čehož jasně
plyne účelové jednání žalované, neboť pokud by byl pozván v souladu se zákonem,
pak by jeho invalidita byla posuzována podle původního znění zákona a byl by uznán plně
invalidním.
[3] V průběhu řízení před městským soudem byl zpracován posudek Posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze (dále jen PK MPSV Praha) ze dne 28. 3. 2012.
Z tohoto posudku bylo zjištěno, že stěžovatel byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní
podle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon
o důchodovém pojištění“) ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo o invaliditu III. stupně
podle §39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění ve znění zákona č. 306/2008 Sb.
Pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl stanoven
na nejméně 50 %, nedosahoval však více než 69 %. Za rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu PK MPSV Praha označila vleklý polytopní algický syndrom
páteře při degenerativních změnách, tedy zdravotní postižení uvedené v kap. XIII odd. E pol. 1c
přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., vyhláška o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška
č. 359/2009 Sb.“), kde míra poklesu pracovní schopnosti je stanovena na 40 %. Vzhledem
k dalším zdravotním postižením, zejména úzkostně depresivní poruše a i vzhledem k tomu,
že posuzovaný není schopen vykonávat plně své celoživotní zaměstnání automechanika, zvýšila
PK MPSV Praha tuto hodnotu dle ust. §3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. o 10 %, takže celková míra
poklesu pracovní schopnosti činila 50 %.
[4] Posudková komise nehodnotila dle pol. 1d, neboť nebyly zjištěny trvalé projevy
kořenového dráždění s těžkým poškozením nervů, závažné parézy ani svalové atrofie.
Nestanovila stejně jako lékař ČSSZ v námitkovém řízení jako rozhodující příčinu duševní
onemocnění. Posudková komise MPSV má za to, že v omezení pracovní schopnosti i vzhledem
k dosaženému vzdělání a dosavadnímu zaměstnání posuzovaného stále dominuje onemocnění
pohybového systému, které bylo příčinou uznání částečné invalidity již v roce 2003.
Pokud by posudková komise hodnotila jako rozhodující příčinu duševní postižení, pak by míru
poklesu pracovní schopnosti stanovila stejně jako lékař ČSSZ, tj. jde o zdravotní postižení
uvedené v kap. V. pol. 4c s procentní mírou poklesu pracovní schopnosti 45 %.
Pokud by hodnotila jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
papilokarcinom močového měchýře, pak by šlo o zdravotní postižení, které je uvedeno
v kap. II. odd. A pol. 1a s procentní mírou poklesu 10 %. Posudková komise si je vědoma, že šlo
o velmi závažné onemocnění, jehož léčení bylo pro posuzovaného náročné, terapie ale vedla
k dobrému výsledku stabilizací stavu, který vyžaduje pouze dispenzární péči. K námitce
posuzovaného, že nedošlo ke změně jeho zdravotního stavu, ale přesto mu byl snížen stupeň
invalidity, uvádí, že plně invalidní a posléze invalidní pro invaliditu III. stupně byl uznán
pro onkologické onemocnění, které je nyní dlouhodobě stabilizováno a vede k poklesu pracovní
schopnosti pouze o 10 %. Nyní je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu vleklý bolestivý polytopní syndrom páteře při degenerativních změnách páteře s poklesem
pracovní schopnosti odpovídající invaliditě II. stupně, stejně jako v roce 2003, kdy bylo
toto onemocnění příčinou uznání částečné invalidity. Dle odborných vyšetření k datu
napadeného rozhodnutí nebyla zjištěna progrese onemocnění se závažnými funkčními důsledky,
které by vedly k dalšímu omezení pracovní schopnosti. Zjištěný pokles pracovní schopnosti
posuzovaného vede k tomu, že posuzovaný je schopen vykonávat výdělečnou činnost
s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti, v menším rozsahu a intenzitě.
[5] Na základě nově předložených lékařských zpráv při jednání před krajským soudem byl
vypracován PK MPSV Praha doplňující posudek ze dne 6. 6. 2012. V tomto doplňujícím
posudku PK MPSV Praha uvedla, že setrvává na svém závěru v posudku ze dne 28. 3. 2012.
[6] Městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že PK MPSV Praha v daném
případě při zpracování posudku i doplňujícího posudku zasedala v úplném složení a podle názoru
soudu se v posudku podrobně vyjádřila ke zdravotním potížím stěžovatele i k jeho pracovní
schopnosti. Vzhledem k tomu, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více
postižení, postupovala PK MPSV Praha podle §2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. V souladu
s tímto ustanovením PK MPSV Praha určila, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatele je vleklý polytopní algický syndrom páteře při degenerativních
změnách a zdůvodnila, proč jako rozhodující příčinu nehodnotí duševní postižení
a papilocarcinom močového měchýře. Podle názoru městského soudu se tak PK MPSV Praha
vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi a její posudek obsahuje náležité zdůvodnění
závěru o zdravotním stavu stěžovatele a jeho pracovní schopnosti. Proto městský soud
při svém rozhodování vycházel z posudku PK MPSV Praha, podle kterého byl stěžovatel
invalidní podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění s tím, že šlo o invaliditu II. stupně.
Městský soud proto žalobou napadené rozhodnutí shledal jako správné a žalobu zamítl.
II. Kasační stížnost
[7] Proti tomuto rozsudku městského soudu brojí stěžovatel kasační stížností ze dne
22. 7. 2012, která byla po ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti ustanoveným
zástupcem doplněna podáním ze dne 3. 10. 2012. V tomto doplnění kasační stížnosti stěžovatel
uvedl, že kasační stížnost podává z důvodu podle ust. §103 odst. 1 písm. b) a d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
[8] Stěžovatel uvedl, že stížnostní důvod podle ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. spatřuje
v tom, že rozhodnutí žalované o námitkách trpělo nepřezkoumatelností a mělo tak být městským
soudem zrušeno. Stěžovatel uvedl, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalované o námitkách
spatřuje v nedostatečném zdůvodnění způsobu, jakým byl posouzen stěžovatelův zdravotní stav a
jak nebylo reagováno na stěžovatelovy námitky (stěžovatel odkazuje na čl. III body 2, 3, 4, 5 a 8
doplnění kasační stížnosti, v nichž jsou obsaženy námitky proti posudku PK MPSV Praha).
Tímto podle stěžovatele došlo k porušení ust. §3 a §68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní
řád, pročež mělo být rozhodnutí o námitkách zrušeno.
[9] Stěžovatel dále uvedl, že stížnostní důvody podle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
spatřuje v tom, že posudek PK MPSV Praha, ze kterého vycházel městský soud
při svém rozhodování, neodpovídá kritériím stanoveným ustálenou judikaturou Nejvyššího
správního soudu. Stěžovatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu
sp. zn. 6 Ads 69/2007, podle něhož musí splňovat požadavky úplnosti a přesvědčivosti.
[10] Podle názoru stěžovatele neúplnost a nepřesvědčivost posudku vyplývá z toho,
že PK MPSV Praha je součástí rezortu práce a sociálních věcí a je tedy řízena „stejným vedením“
jako žalovaná, přičemž oficiálně deklarovaným záměrem Ministerstva práce a sociálních věcí je
snaha snížit prostředky vynakládané na invalidní důchody. Podle názoru stěžovatele se tedy lze
důvodně domnívat, že pracovníci PK MPSV jsou minimálně motivováni k tomu, aby invalidní
důchody nepřiznávali, popř. považují toto za svou povinnost vůči zaměstnavateli. Tento systém
je chybně nastaven zákonem a je tedy třeba, aby byl tento zákon zrušen Ústavním soudem,
což může Nejvyšší správní soud navrhnout.
[11] Stěžovatel namítá, že posudek PK MPSV Praha nedostatečně reaguje na jeho zdravotní
obtíže. Jde o degenerativní změny všech kloubů skeletu, což nelze zcela ztotožňovat s bolestivým
syndromem páteře, o němž hovoří posudek. Dále se jedná o silné bolesti s prokazatelnou
závislostí na lécích. Stěžovatel se léčí ohledně polyneuropathie a předložil o tom i lékařské zprávy,
které jsou součástí spisu. Ohledně těchto zpráv je v doplnění posudku pouze lakonicky
poznamenáno, že neobsahují žádné nové posudkově významné skutečnosti. Dále jde o selhávání
končetin pro stenotizaci páteře a křeče končetin, migrénské záchvaty a další potíže trvalého
charakteru jako zažívací potíže, kolapsové stavy, srdeční nepravidelnost, ztráta kontroly
močení atd.
[12] Posudek se podle názoru stěžovatele nijak nevypořádal s jeho tvrzením, že výkonem
zaměstnání by se jeho zdravotní stav mohl ještě zhoršit, resp., že již od roku 2005 mu ortoped
(MUDr. M.) doporučil z důvodu poškození páteř nezatěžovat, nevystavovat strnulým polohám a
změnám klimatu. Dále se posudek podle názoru stěžovatele nijak nevypořádal s jeho tvrzením, že
již nyní je závislý na lécích proti bolesti a tato medikace je dnes již na maximálních možných
dávkách. Pokud tedy stěžovatel není schopen běžných činností kvůli bolestem, není tato situace
řešitelná zvýšením medikace. Ohledně závislosti na lécích měla PK MPSV Praha zvážit postup
podle kapitoly V. položka 2 přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., což se však nestalo.
[13] Pochybnost podle názoru stěžovatele musí vzbuzovat i fakt, že již od roku 2003
(tedy ještě 2 roky před přiznáním částečného invalidního důchodu) nebyl zaměstnán.
[14] Podle stěžovatele není přesvědčivé, pokud je na jedné straně posuzován k profesi
automechanika a současně posudek na str. 6 uvádí, že je schopen vykonávat výdělečnou činnost
s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti.
[15] Stěžovatel dále namítá, že posudek změnil hodnocení oproti rozhodnutí o námitkách tak,
že za rozhodující příčinu stěžovatelova zdravotního stavu vzal nikoliv afektivní poruchy,
nýbrž polytopní algický syndrom páteře. Pokud by rozhodujícím zdravotním postižením byla
afektivní porucha, bylo by stěžovateli přiznáno snížení schopnosti výdělečné činnosti
(bez navýšení podle §3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.) ve výši 45 %. Na tom se shodl jak posudek
MUDr. D. z námitkového řízení, tak i posudek PK MPSV Praha (viz str. 5 posudku). Přitom
pokud je jako rozhodující vnímán syndrom páteře, činí procentuální vyjádření snížení
stěžovatelovy pracovní schopnosti (bez navýšení podle §3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.) pouze
40 %, tedy méně, než na kolik by byla ohodnocena stěžovatelova afektivní porucha. Podle názoru
stěžovatele je diskutabilní, zda je postup, kdy je za rozhodující příčinu nepříznivého zdravotního
stavu zvoleno zdravotní postižení s nižším procentuálním hodnocením (bez dodatečného
navýšení podle §3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.), v souladu s ust. §2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.
[16] Stěžovatel dále namítá, že posudek nezdůvodnil, zda není na místě vyšší bodové
ohodnocení, např. přiznání těžšího funkčního postižení podle písmene d) kapitoly XIII oddíl E
položky 1 přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. (např. s ohledem na poruchu svěračů) nebo těžší
postižení podle písm. d) kapitoly V položky 4 přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Posudek
se rovněž nijak nevypořádal s otázkou, zda stěžovatelův zdravotní stav nemá být posouzen
podle kapitoly VI položek 8, 12, 14 či 16 přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.
[17] Stěžovatel dále odkazuje v plném rozsahu na svou kasační stížnost ze dne 22. 7. 2012,
zejména na své námitky, že jeho zdravotní stav mohl být posouzen podle jiných položek
kapitoly XIII přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.
[18] Ve své kasační stížnosti ze dne 22. 7. 2012 stěžovatel uvádí, že žalovaná jednala účelově
a vědomě pominula další zdravotní postižení stěžovatele uvedená v kapitole XIII vyhlášky
359/2009 Sb. Podle názoru stěžovatele již ze zdravotní dokumentace, kterou měla žalovaná
k dispozici, bylo na místě dojít k jednoznačnému závěru, že zdravotní postižení stěžovatele
odůvodňují přiznání invalidity III. stupně, nikoliv pouze stupně II. Podle názoru stěžovatele
kapitola XIII vyhlášky č. 359/2009 Sb. jednoznačně prokazuje, že se žalovaná „odchýlila
od povinnosti posouzení“. Stěžovatel zdůrazňuje, že je najisto prokázáno, že se u něj jedná
o souhrn opakovaných zánětlivých poškození spojených s degenerativním poškozením
všech kloubů se systémovým dopadem. Žalovaná pominula mimokloubní projevy postižení,
nevzala v úvahu rychlost vývoje postižení ani nulovou odezvu na dosavadní léčbu. Žalovaná
nevzala v potaz ani celkový vliv na celkový zdravotní stav a už vůbec nehodnotila vliv
na pracovní omezení. Postup žalované je tedy v rozporu s kapitolou XIII oddíl A položka 1, 1d,
2, 2d a 6 až 6d. Dále stěžovatel uvedl, že „nelze pominout“ kapitolu XIII oddíl B položku 2d
a také oddíl C položku 1 až 4 daného oddílu. Pokud by vůbec byla žalovaná schopna obhájit,
proč nepostupovala podle namítaných bodů vyhlášky č. 359/2009 Sb., pak by podle názoru
stěžovatele nebyla schopna obhájit, proč se vědomě odchýlila od znění kapitoly XIII oddíl E
položka 1d, 2c, 3e.
[19] Závěrem stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek napadený kasační
stížností a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
[20] Žalovaná se ke kasační stížnosti stěžovatele vyjádřila podáním ze dne 8. 11. 2012 tak,
že souhlasí s rozsudkem městského soudu napadeným kasační stížností, proto nepodává
vyjádření ke kasační stížnosti. Dále zdůraznila, že v případě invalidních důchodů je rozhodnutí
o nároku závislé především na odborném lékařském posouzení.
III.Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[21] Z obsahu kasační stížnosti lze dovodit, že se stěžovatel dovolává důvodu kasační stížnosti
obsaženého v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť namítá, že nebyl dostatečně zhodnocen
jeho zdravotní stav. Neúplné a nepřesvědčivé posouzení zdravotního stavu se v řízení o dávkách
důchodového pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem považuje
podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, publikovaný pod číslem 511/2005 Sbírky
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, dostupný na www.nssoud.cz) za jinou vadu řízení ve
smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[22] Nejvyšší správní soud poté přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§102 s. ř. s.).
Stěžovatel je též zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[23] Nejvyšší správní soud nejprve konstatuje, že stížnostní námitku stěžovatele směřující
proti rozhodnutí žalované o námitkách z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti ve smyslu ust. §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s. považuje za námitku pouze obecného charakteru, která je
proto nedůvodná. Nejvyšší správní soud odkazuje na svou předcházející judikaturu k této otázce,
zejména na rozsudek ze dne 13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004 - 37, ze kterého se podává:
„Pokud stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí pouze námitky obecného charakteru, aniž upřesňuje,
které konkrétní důkazy či podklady pro rozhodnutí žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí chybí, je
takové tvrzení bez uvedení konkrétních skutečností nedůvodné. Nejvyšší správní soud vychází z premisy „nechť si
každý střeží svá práva“; proto nemůže stěžovatelka v kasační stížnosti úspěšně namítat, že správní orgán či soud
v předcházejícím řízení nezjistily důsledně skutečný stav věcí, pokud sama neuvádí skutečnosti či důkazy,
které pro takové tvrzení svědčí.“ Stejně i v projednávané věci stěžovatel neuvedl konkrétní důvody,
proč je podle jeho názoru rozhodnutí žalované o námitkách nepřezkoumatelné. Stěžovatel
pouze odkázal na část svého doplnění kasační stížnosti, kde však neuvádí žádnou námitku
proti rozhodnutí žalované o námitkách; tato část kasační stížnosti obsahuje pouze námitky
proti posudku PK MPSV Praha, který byl zpracován v řízení před městským soudem.
[24] Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném
lékařském posouzení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost
posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Zdravotní stav a pracovní schopnost
občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje
podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení
Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové
komise. Posudek uvedené posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad
upravených v §77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá
tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti
nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy,
kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna.
[25] Samotný fakt, že posudkové komise i žalovaná jsou součástí resortu Ministerstva práce
a sociálních věcí a jsou tak obě tomuto ministerstvu podřízeny, přitom nelze podle názoru
Nejvyššího správního soudu považovat za nedostatek úplnosti a přesvědčivosti posudku.
K otázce ústavnosti této právní úpravy se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 92/95,
kde uvedl, že úpravu ust. §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, které nařizuje provedení důkazu posudkem posudkové komise MPSV pro účely
přezkumného řízení soudního, neshledal protiústavní s ohledem na skutečnost, že v soudním
řízení mohou být provedeny ke zjištění skutečného stavu věci i jiné důkazy, a s ohledem
na složení těchto komisí. Nejvyšší správní soud tedy neshledal ani důvod k předložení návrhu
Ústavnímu soudu na posouzení ústavnosti předmětných ustanovení zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.
[26] Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky pak spočívá v tom,
aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi,
které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Z posudku musí být
zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické
dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti
o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný
zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní
postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu. Procentní míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti komise hodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě přílohy
vyhlášky č. 359/2009 Sb., přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity
pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku této přílohy a současně odůvodní stanovenou míru
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rámci zde stanoveného rozpětí. Dále uváží
i rozsah a závažnost dalších zdravotních postižení posuzovaného z hlediska možného zvýšení
či snížení základního bodového hodnocení.
[27] Jak Nejvyšší správní soud již dříve vícekrát judikoval, s posudkem PK MPSV nakládá
soud jako s důkazem stěžejním za předpokladu, že tento posudek splňuje požadavky
přesvědčivosti, úplnosti a objektivity (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003 - 50).
[28] Posudková komise musí při zjišťování zdravotního stavu vycházet z objektivních
odborných lékařských nálezů, nemůže se řídit domněnkami či subjektivními pocity stěžovatele.
(Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2009, č. j. 4 Ads 81/2009 - 46,
dostupný na www.nssoud.cz, ze kterého vyplývá, že při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti se vychází ze zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření, nikoliv ze subjektivních pocitů
a stesků žalobce.)
[29] Pokud jde o další zdravotní postižení, ke kterým měl posudek PK MPSV Praha
podle názoru stěžovatele přihlédnout, je třeba konstatovat, že v případě stěžovatele byl
jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu určen vleklý polytopní
algický syndrom páteře při degenerativních změnách, tedy zdravotní postižení uvedené
v kap. XIII odd. E pol. 1c přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., kde míra poklesu pracovní
schopnosti je stanovena na 30 - 40 %. Pro další zdravotní postižení a vzhledem k tomu,
že stěžovatel není schopen vykonávat plně své celoživotní zaměstnání automechanika, zvýšila
PK MPSV Praha tuto hodnotu dle ust. §3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. o 10%. Podle §3 vyhlášky
č. 359/2009 Sb. v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních
postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší,
než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. Z toho vyplývá,
že PK MPSV Praha již zvýšila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti na maximální
možnou úroveň. Ani přihlédnutí ke stěžovatelem namítaným dalším zdravotním obtížím,
které podle jeho názoru nebyly posudkem PK MPSV Praha dostatečně zhodnoceny,
by tedy nemohlo přinést posudkové hodnocení příznivější pro stěžovatele. Za této situace
by se tedy ani nemohlo jednat o takovou jinou vadu řízení, která by mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí ve věci samé (srov. podobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
14. 3. 2007, č. j. 3 Ads 27/2006 - 37). Totéž platí o stěžovatelově námitce týkající se
nezohlednění jeho závislosti na lécích.
[30] Nejvyšší správní soud konstatuje, že PK MPSV Praha se ve svém posudku nezabývala
degenerativními poškozeními kloubů stěžovatele, v čemž lze spatřovat vadu posudku zejména
proto, že měla k dispozici scintigrafické vyšetření stěžovatele ze dne 15. 9. 2010, v němž bylo
poškození kloubů konstatováno, a zprávu praktické lékařky pro stanovení invalidity ze dne
1. 3. 2011, v níž bylo postižení kloubů uvedeno. Také v řízení o námitkách se lékař České správy
sociálního zabezpečení k tomuto postižení stěžovatele vyjádřil tak, že jde o fyziologický stav
u téměř padesátiletého muže. Proto i PK MPSV Praha měla při vypracování svého posudku
toto postižení stěžovatele zhodnotit. Toto postižení stěžovatele by však podle názoru Nejvyššího
správního soudu mohlo být hodnoceno pouze jako jedna z dalších příčin dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu a mohlo by tedy vést pouze ke zvýšení horní hranice míry
poklesu pracovní schopnosti stěžovatele ve smyslu shora citovaného ust. §3 vyhlášky
č. 359/2009 Sb. Jak však již bylo uvedeno výše, PK MPSV Praha zvýšila horní hranici míry
poklesu pracovní schopnosti stěžovateli o maximálně možných 10 %. Ani zhodnocení dalšího
zdravotního postižení by tedy nemohlo vést k jinému stanovení celkové míry poklesu pracovní
schopnosti a tím i k jinému rozhodnutí ve věci samé. Proto se nejedná o vadu řízení,
která by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé a Nejvyšší správní soud
tak i tuto námitku stěžovatele shledal nedůvodnou.
[31] Stěžovatel dále namítá, že pokud by nedošlo ke změně posudkového hodnocení
rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele v posudku
PK MPSV Praha oproti hodnocení v posudku v řízení o námitkách, bylo by stěžovateli přiznáno
snížení schopnosti výdělečné činnosti ve výši 45 % (a to bez navýšení pro ostatní onemocnění).
K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že PK MPSV Praha ve svém posudku ze dne 28. 3. 2012
vyhodnotila jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vleklý
polytopní algický syndrom páteře při degenerativních změnách, tedy zdravotní postižení uvedené
v kap. XIII odd. E pol. 1c přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb, kde je míra poklesu pracovní
schopnosti stanovena na 40 %. Zároveň PK MPSV Praha uvedla, že pokud by hodnotila
jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu duševní onemocnění,
pak by šlo o zdravotní postižení uvedené v kap. V, položka 4c s procentní mírou poklesu
schopnosti výdělečné činnosti 45%. Podle názoru Nejvyššího správního soudu toto stanovení
rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není v rozporu s ust. §2 odst. 3
vyhlášky 359/2009 Sb., neboť je na úvaze posudkové komise, jaké postižení má nejvýznamnější
dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Z právní úpravy nevyplývá,
že by tímto postižením muselo být vždy postižení s nejvyšší procentní mírou poklesu schopnosti
výdělečné činnosti. PK MPSV v Praze ve svém posudku ze dne 28. 3. 2012 uvedla, že „PK MPSV
nestanovila stejně jako lékař ČSSZ v námitkovém řízení jako rozhodující příčinu duševní onemocnění.
PK MPSV má za to, že v omezení pracovní schopnosti i vzhledem k dosaženému vzdělání a dosavadnímu
zaměstnání posuzovaného stále dominuje onemocnění pohybového systému, které bylo příčinou uznání částečné
invalidity již v roce 2003“. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy PK MPSV Praha
svoje odchýlení se od závěrů posudku v námitkovém řízení přesvědčivě odůvodnila. Je třeba
také zdůraznit, že ani kdyby PK MPSV Praha vycházela z toho, že rozhodující příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele je afektivní porucha způsobující pokles
schopnosti výdělečné činnosti 45 %, nemohlo by toto hodnocení přinést ani po navýšení o 10 %
s ohledem na ostatní postižení stěžovateli příznivější rozhodnutí ve věci, neboť celkový pokles
schopnosti výdělečné činnosti by byl po tomto navýšení 55%. Stěžovatel by tak nemohl být
shledán ani v takovém případě invalidním pro invaliditu III. stupně. Podle ust. §39 odst. 2
písm. c) zákona o důchodovém pojištění se o invaliditu III. stupně jedná tehdy, když pracovní
schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 70 %. Nezbývá tedy než opět konstatovat,
že by se proto ani nemohlo jednat o takovou jinou vadu řízení, která by mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí ve věci samé, neboť odlišné hodnocení rozhodující příčiny dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu by v projednávaném případě nemohlo mít vliv na rozhodnutí
o věci samé.
[32] Nejvyšší správní soud dále konstatuje k námitce stěžovatele, že posudek PK MPSV Praha
nezdůvodnil, zda není na místě přiznání těžšího funkčního postižení podle kapitoly XIII oddíl E
položka 1d, že PK MPSV Praha ve svém posudku ze dne 28. 3. 2012 uvedla: „PK MPSV
nehodnotila dle položky 1d), neboť nebyly zjištěny trvalé projevy kořenového dráždění, s těžkým postižením nervů,
závažné paresy, ani svalové atrofie.“ Posudková komise tedy odůvodnila, proč se nepřiklonila
k závažnějšímu hodnocení stěžovatelových funkčních postižení. Podle názoru Nejvyššího
správního soudu pak není v rozporu s požadavkem úplnosti a přesvědčivosti posudku,
že se posudková komise již blíže nevyjadřovala k tomu, proč by nebylo na místě posouzení
zdravotního stavu stěžovatele podle kapitoly V položka 4d přílohy vyhlášky 359/2009 Sb.,
když postižení podle kapitoly V položky 4c přílohy vyhlášky 359/2009 Sb. (tedy afektivní
poruchu) PK MPSV v Praze nestanovila jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatele. PK MPSV Praha pouze uváděla, jak by byla stěžovatelova
pracovní schopnost posouzena, kdyby jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu PK MPSV Praha stanovila psychické postižení stěžovatele.
[33] Nejvyššímu správnímu soudu není rovněž zřejmé, proč se stěžovatel domnívá,
že se PK MPSV Praha měla vypořádat s otázkou, proč stěžovatelův zdravotní stav
neposuzovala podle kapitoly VI položek 8, 12, 14 či 16 přílohy k vyhlášce 359/2009 Sb.
Stěžovatel v tomto směru svoji argumentaci nijak nekonkretizoval. Nejvyšší správní soud
se tedy touto námitkou stěžovatele blíže nezabýval.
[34] Námitku stěžovatele, že se PK MPSV Praha nevypořádala s jeho námitkou,
že již od roku 2005 mu ortoped doporučil páteř nezatěžovat, nevystavovat strnulým polohám
a změnám klimatu považuje Nejvyšší správní soud za nedůvodnou, neboť z obsahu soudního
spisu nevyplývá, že by stěžovatel takové tvrzení v řízení před městským soudem uplatnil v žalobě
nebo ještě před vypracováním posudku PK MPSV Praha či v době před vypracováním
doplňujícího posudku PK MPSV Praha. Tato tvrzení stěžovatele byla uplatněna až v reakci
na doplňující posudek PK MPSV Praha ze dne 6. 6. 2012 v podání stěžovatele ze dne 14. 6. 2012.
Ze stejných důvodů považuje Nejvyšší správní soud rovněž námitku stěžovatele ohledně
nevypořádání jeho tvrzení o závislosti na lécích proti bolesti a nemožnosti řešení
jeho neschopnosti běžných činností kvůli bolestem zvýšením medikace rovněž za nedůvodnou.
[35] Stěžovatel dále dovozoval nepřesvědčivost posudku PK MPSV Praha z pracovní
rekomandace na str. 6 posudku, která je podle názoru stěžovatele v rozporu s tím, že byl
posuzován k profesi automechanika. K tomu Nejvyšší správní soud odkazuje
na svou předcházející judikaturu, zejména na rozsudek č. j. 6 Ads 149/2011 - 64 ze dne
22. 12. 2011, kde konstatoval, že „pracovní rekomandace v posudku Posudkové komise nemá význam
pro samotné přiznání či nepřiznání invalidního důchodu, protože to se neodvíjí od pracovní rekomandace
v posudku a jejího srovnání s kvalifikací stěžovatelky, ale výlučně od procentní míry snížení pracovní schopnosti.“
Ani tuto námitku stěžovatele tak Nejvyšší správní soud nevyhodnotil jako důvodnou.
[36] Námitku stěžovatele, že „pochybnost“ musí vzbuzovat i fakt, že již od roku 2003
(dva roky před přiznáním částečného invalidního důchodu nebyl zaměstnán), považuje Nejvyšší
správní soud za irelevantní pro projednávanou věc, neboť posuzování invalidity nevychází
z uplatnitelnosti posuzovaného na trhu práce ale z výsledků funkčních vyšetření (jak již bylo
uvedeno výše).
[37] K odkazu stěžovatele na jeho kasační stížnost ze dne 22. 7. 2012 Nejvyšší správní soud
uvádí, že tento odkaz na kasační stížnost je zčásti nekonkrétní, když odkazuje na stěžovatelovu
kasační stížnost ze dne 22. 7. 2012 v plném rozsahu, zejména na námitky, že zdravotní stav
stěžovatele mohl být posouzen podle jiných položek kapitoly XIII přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Nejvyšší správní soud odkazuje na rozsudek ze dne 28. 8. 2008, č. j. 2 As 43/2005 - 79,
kde konstatoval, že „zpravidla je třeba, aby důvody kasační stížnosti jak jednu z jejích náležitostí (§106
odst. 1 věta první s. ř. s.) stěžovatel uvedl přímo v textu kasační stížnosti, neboť v opačném případě by hrozilo,
že tyto důvody nebudou uvedeny dostatečně jednoznačně, určitě a srozumitelně.“ Nejvyšší správní soud
se proto zabýval pouze argumentací stěžovatele z kasační stížnosti, kterou specifikoval konkrétně
– tedy námitkami, že jeho zdravotní stav měl být posouzen podle jiných položek kapitoly XIII
přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb.
[38] K těmto námitkám stěžovatele týkajícím se nezhodnocení jeho kloubního onemocnění
Nejvyšší správní soud odkazuje na bod 30 odůvodnění a tam obsažené závěry. Nejvyšší správní
soud dále s ohledem na výše uvedené konstatuje, že tyto námitky stěžovatele nejsou důvodné,
neboť PK MPSV Praha, jak vyplývá z výše uvedeného, zhodnotila zdravotní stav stěžovatele
v souladu s platnými pravidly posuzování invalidity podle vyhlášky č. 359/2009 Sb. Stěžovatel
ani nijak blíže nekonkretizuje, proč by postup PK MPSV Praha měl odporovat stěžovatelem
namítaným ustanovením vyhlášky č. 359/2009 Sb.
[39] Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele
zamítl podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s.
IV. Náklady řízení
[40] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení
podle zákona (srov. ust. §60 odst. 2 s. ř. s.).
[41] Stěžovateli byl usnesením Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 104/2012 - 16 ze dne
21. 8. 2012 ustanoven zástupcem pro řízení o kasační stížnosti Mgr. Pavel Čižinský, advokát.
Ustanovený zástupce stěžovatele zaslal podání ze dne 5. 11. 2012, v němž soudu sdělil, že ve věci
učinil dva úkony právní služby a není plátce DPH.
[42] K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovateli byl zástupce pro řízení o kasační
stížnosti ustanoven usnesením soudu. Zastoupení vzniklo na základě tohoto usnesení soudu
o ustanovení zástupcem pro řízení o kasační stížnosti. Je třeba také zdůraznit, že přípravu
a převzetí zastoupení lze ve správním soudnictví považovat za úkon právní služby ve smyslu
ust. §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif pouze v případě, že je spojeno
také s první poradou s klientem, která je soudu doložena, což se v projednávané věci nestalo.
Podle obsahu spisu tedy Nejvyšší správní soud zjistil, že ustanovený zástupce stěžovatele učinil
ve věci jeden úkon právní služby, a to doplnění kasační stížnosti ze dne 3. 10. 2012.
[43] Nejvyšší správní soud proto přiznává ustanovenému zástupci stěžovatele odměnu
pouze za jeden úkon právní služby, a to za doplnění kasační stížnosti ze dne 3. 10. 2012.
Podle ust. §9 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“)
se za tarifní hodnotu ve věcech důchodového pojištění považuje částka 1000 Kč. Sazba
mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby je pak podle §7 bod 2 advokátního tarifu
500 Kč. K této odměně náleží náhrada hotových výdajů podle §13 odst. 3 advokátního tarifu
ve výši 1 x 300 Kč. Nejvyšší správní soud tedy přiznal ustanovenému zástupci stěžovatele celkem
odměnu za zastupování a hotové výdaje ve výši 800 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2012
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu