ECLI:CZ:NSS:2012:6.ADS.160.2011:88
sp. zn. 6 Ads 160/2011 - 88
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: Z. D.,
zastoupeného JUDr. Miloslavem Petrželou, advokátem, se sídlem Kobližná 19, Brno,
proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutí
generálního ředitele žalovaného ze dne 21. 4. 2008, č. j. 2007/7558/30, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2011, č. j. 6 Ca
224/2008 - 59, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2011,
č. j. 6 Ca 224/2008 - 59, se přiznáv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem zrušil rozhodnutí žalovaného.
Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí o jeho propuštění
ze služebního poměru celníka podle §42 odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním
poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.
V kasační stížnosti žalovaný navrhl, aby byl napadený rozsudek Městského soudu v Praze
zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Zároveň požádal o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti. Uvedl, že vydání nového rozhodnutí o odvolání žalobce by bylo
ve zřejmém protikladu k důvodům podání kasační stížnosti. Pro Celní správu ČR by mohlo
znamenat nenahraditelnou újmu spočívající ve vydání rozhodnutí, které být vydáno nemělo.
Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační
stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat.
Přiměřeně přitom užije §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce
po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného
účinku pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
Z judikatury zdejšího soudu vyplývá, že situace, kdy možno dovozovat vznik
nenahraditelné újmy na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského
soudu, jsou nepochybně představitelné v poněkud omezenější míře, než jak tomu bude na straně
žalobce. Dle dosavadní judikatury tak například nelze spatřovat nenahraditelnou újmu
způsobenou žalovanému v tom, že mu bude krajským soudem uložena povinnost vyplatit žalobci
dávku důchodového pojištění, přeplatek na dani, a podobně (srov. usnesení zdejšího soudu
č. j. 6 Ads 126/2010 - 84 ze dne 10. 11. 2010 či usnesení č. j. 1 Afs 106/2004 - 49 ze dne
5. 1. 2005, publikované pod č. 982/2006 Sb. NSS). S ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení
před soudem nicméně nelze žalovanému správnímu orgánu upírat právo obrátit se v případě
nesouhlasu s výsledky soudního přezkumu provedeného krajským soudem na Nejvyšší správní
soud s kasační stížností.
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, publikovaného pod č. 1255/2007 Sb. NSS, zásadně platí, že zruší-li
krajský soud rozhodnutí správního orgánu, je povinností správního orgánu pokračovat v řízení
a řídit se přitom závazným právním názorem vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí,
bez ohledu na to, zda je ve věci podána kasační stížnost.
V témže usnesení rozšířený senát Nejvyššího správního soudu poukázal i na možné
negativní dopady, které mohou nastat v souvislosti s přezkumem rozsudku krajského soudu,
jímž bylo zrušeno správní rozhodnutí, na základě kasační stížnosti podané žalovaným. Nejvyšší
správní soud uvedl, že za situace, kdy by byl takový rozsudek krajského soudu zrušen, dostala
by se věc do stadia nového posuzování žaloby krajským soudem. Ten, vázán právním názorem
kasačního soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.), může rozhodnout o zákonnosti správního rozhodnutí
opačně, načež původní (zrušené) správní rozhodnutí „obživne“, aniž by důsledkem nového
rozhodnutí krajského soudu bylo současné zrušení v mezidobí případně vydaného dalšího
správního rozhodnutí. Vedle sebe tu tak mohou být dvě odlišná či dokonce opačná správní
rozhodnutí o téže věci. Při odhlédnutí od situace, že i nové rozhodnutí krajského soudu může být
napadeno kasační stížností, stejně tak jako nové správní rozhodnutí další žalobou, následně
rozsudek krajského soudu také kasační stížností, jde jistě o výsledek nežádoucí a procesními
instituty příslušných správních procesních předpisů obtížně řešitelný. Nejvyšší správní soud
připustil, že takový případ lze řešit přiznáním odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud k řešení takové situace nepřistupuje vždy pouze přiznáním
odkladného účinku a přihlíží ke specifickým okolnostem daného případu a k tomu, že právní
následky tohoto rozhodnutí ne vždy nutně znamenají pro žalovaného nepoměrně vyšší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout například žalobci (srov. například
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. 6 Ads 8/2012 - 28). Nicméně
v nedávné době Nejvyšší správní soud rozhodoval ve věci skutkově velmi podobné
nyní posuzovanému případu, kde odkladný účinek kasační stížnosti žalovaného přiznal (usnesení
ze dne 9. 2. 2011, č. j. 3 Ads 10/2011 - 71). Nejvyšší správní soud rovněž přihlédl k tomu,
že se jedná o specifický případ ve věci propuštění ze služebního poměru, kde na rozdíl
od rozsudku č. j. 6 Ads 8/2012 - 28 nebylo zrušující rozhodnutí krajského soudu založeno
na nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí, ale byl žalovaný pro další řízení zavázán právním
názorem krajského soudu (srov. a contrario usnesení zdejšího soudu ze dne 15. 7. 2009,
č. j. 6 Ads 87/2009 - 49, a ze dne 10. 11. 2010, č. j. 6 Ads 126/2010 - 84). Z těchto důvodů
rozhodl zdejší soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. února 2012
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu