ECLI:CZ:NSS:2012:6.ADS.166.2011:58
sp. zn. 6 Ads 166/2011 - 58
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně: J. M.,
zastoupené Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223, Praha
6, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o
přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 11. 1. 2011, o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2011, č. j. 4 Ad 28/2011 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovaná n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové, advokátce, se sídlem
Muchova 9/223, Praha 6, se přiznáv á odměna za zastupování a náhrada hotových
výdajů ve výši 1920 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu
Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Rozhodnutím ze dne 11. 1. 2011, č. j. X1 (dále též „napadené rozhodnutí“), žalovaná
zamítla námitky a potvrdila rozhodnutí žalované ze dne 10. 9. 2010, č. j. X, jímž byl žalobkyni
odňat podle ustanovení §56 odst. 1 písm. a) a §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o
důchodovém pojištění, ve znění ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o
důchodovém pojištění“), invalidní důchod, neboť podle provedených posudků žalobkyně není
invalidní, protože míra poklesu její pracovní schopnosti byla stanovena ve výši 15 %.
[2] Žalobkyně proti napadenému rozhodnutí brojila žalobou ze dne 18. 3. 2011. Tvrdila,
že její zdravotní stav nebyl řádně posouzen, neboť ten se jí od roku 2003 rapidně zhoršil,
její problémy s pravou nohou (artróza pravého kloubu) se přenesly i na levou nohu. Žalobkyně
dále poukázala na to, že trpí cukrovkou II. typu a bolestmi zad.
[3] Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
[4] Městský soud v Praze si opatřil posudek od Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí, detašované pracoviště v Praze, ze dne 24. 5. 2011, č. j. 2011/1268 - PH,
podle kterého žalobkyně není invalidní, protože míra poklesu její pracovní schopnosti nedosáhla
zákonné hranice 35 %. Posudková komise uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně byl ke dni vydání napadeného rozhodnutí stav
po implantaci totální endoprotézy pravého kyčelního kloubu pro nekrózu hlavice kosti stehenní,
který posudková komise podřadila pod kapitolu XV, oddíl B, položku 8, písm. a) dle přílohy
k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti
a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity
(vyhláška o posuzování invalidity), (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Posudková
komise dále konstatovala, že žalobkyně trpí na levém kyčelním kloubu počínající artrózou.
Dle ortopedického vyšetření je stav po implantaci totální endoprotézy v přiměřeném postavení,
bez patrných známek uvolnění, osifikace při velkém trochanteru bez podstatné změny
při porovnání s rokem 2007. Ve vztahu k žalobkyni uváděným bolestem kolen posudková
komise uvedla, že se jedná o počínající artrózu, přičemž ale nález na kyčelních a kolenních
kloubech se od roku 2003 prakticky nezměnil. Po vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyni
pro známky opotřebení navržena výměna implantátu, kterou žalobkyně odmítla. Při jednání
posudkové komise byla pravá kyčel aktivně hybná při pohybu do 90 stupňů flexe volně.
Žalobkyně sice udávala bolestivý blok od 30 stupňů flexe a rotace nebyla dle posudkové komise
možná přes svalový odpor, posudková komise vyhodnotila pravé koleno jako volné,
přestože žalobkyně svalově odpírala flexi přes 45 stupňů. Levou končetinu žalobkyně posudková
komise hodnotila jako volnou od kyčle přes koleno do periferie. Posudková komise zaujala názor,
že celé vyšetření bylo účelově postiženo agravací obtíží při pohybových manévrech v rozporu
s běžnou hybností žalobkyně. Počínající artróza levého kyčelního kloubu a obou kolenních
kloubů by byla podle posudkové komise samostatně hodnotitelná mírou poklesu pracovní
schopnosti maximálně 10 %. Vliv cukrovky na pracovní schopnost považovala posudková
komise za velmi malý, protože onemocnění je léčebně kompenzováno, přičemž komplikace
diabetu ani stavy metabolické dekompenzace nejsou dle posudkové komise dokladovány.
Rovněž bolestivý páteřní syndrom neshledala posudková komise posudkově významným,
neboť není doloženo kořenové postižení ani závažné rentgenové změny v oblasti páteře.
Žalobkyně není v soustavné péči neurologa, orientační neurologický nález u praktické lékařky
z 19. 11. 2010 byl dle posudkové komise normální. Při jednání posudkové komise byl klinický
nález na krční páteři přiměřený, přičemž posudková komise nezjistila blokádu v oblasti hrudní
či bederní páteře. Posudková komise proto konstatovala, že se jedná o minimální funkční
postižení páteře bez projevů kořenového dráždění s minimálním poklesem pracovní schopnosti.
Ve vztahu k zlomenině pažní kosti z ledna 2010 posudková komise uzavřela, že je již zhojena
bez následků. Hlavní příčinu dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu posudková komise
hodnotila jako lehkou poruchu s lehkým omezením hybnosti a funkce operovaného kloubu.
Pro podřazení pod písmeno b) téže položky vyhlášky o posuzování invalidity neshledala
posudková komise důvod, neboť se nejedná o středně těžké poruchy po implantaci totální
endoprotézy s poruchou motorických funkcí končetiny, svalovými atrofiemi, podstatným
omezením hybnosti v operovaném kloubu, se značným snížením celkové pohyblivosti.
Dle závěru posudkové komise se nejedná ani o těžkou poruchu s uvolněním jedné
nebo obou komponent nebo s progresí deformace, poruchu s neúplnou zlomeninou dříku,
s úplnou zlomeninou, s recidivující subluxací či luxací endoprotézy, s infikovanou endoprotézou
nebo o stavy se závažnou pooperační poruchou motorických funkcí na obou dolních
končetinách. Vzhledem k dosaženému vzdělání a původně vykonávané profesi posudková
komise navýšila podle ustanovení §3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity míru poklesu
pracovní schopnosti na 20 %.
[5] Proti posudku ze dne 24. 5. 2011 žalobkyně brojila na jednání soudu dne 28. 6. 2011
a poukazovala na to, že podle jí doložených lékařských zpráv trpí bolestmi, přičemž v současné
době je v pracovní neschopnosti. Vyjádřila rovněž obavy o své zaměstnání,
protože její zaměstnavatel požadoval, aby jeho zaměstnanci byli částečně invalidní.
[6] Městský soud v Praze ve věci rozhodl rozsudkem č. j. 4 Ad 28/2011 - 21 ze dne
28. 6. 2011, kterým žalobu zamítl. Městský soud poukázal na závěry posudku posudkové komise
ze dne 24. 5. 2011, podle něhož dlouhodobě nepříznivý stav žalobkyně je způsoben stavem
po implantaci totální endoprotézy pravého kyčelního kloubu, přičemž posudková komise vyšla
ze všech doložených lékařských zpráv. K subjektivním obtížím žalobkyně nebylo možné
dle městského soudu přihlédnout.
II. Kasační stížnost
[7] Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 4 Ad 28/2011 - 21 ze dne
28. 6. 2011 podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost ze dne 29. 7. 2011.
[8] Podáním ze dne 25. 8. 2011 stěžovatelka žádala o ustanovení advokáta,
přičemž poukázala na to, že pobírala částečný invalidní důchod, který ji žalovaná odňala,
ačkoli její zdravotní stav se zhoršil, zvláště když je nyní objednaná na druhou operaci nohy
v nemocnici Bulovka.
[9] Usnesením ze dne 30. 8. 2011, č. j. 4 Ad 28/2011 - 36, městský soud ustanovil
stěžovatelce pro řízení o kasační stížnosti zástupce Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou,
advokátku.
[10] Podáním ze dne 18. 11. 2011 stěžovatelka doplnila svou kasační stížnost ze dne
29. 7. 2011. Poukázala na to, že v roce 2003 jí byl přiznán částečný invalidní důchod po totální
endoprotéze pravého kyčelního kloubu, což bylo hodnoceno podle kapitoly XV, oddíl H,
položky 50.1. dle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., s procentní mírou poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti ve výši 35%. Její zdravotní stav se však v mezidobí podstatně
zhoršil, neboť trpí chronickými bolestmi nohou (zejm. pravé dolní končetiny v souvislosti
s totální endoprotézou), zad-páteře, přičemž se opakovaně nachází v pracovní neschopnosti.
Stěžovatelka poukazovala na to, že v důsledku těchto bolestí není schopna vykonávat
jakoukoli práci. Posudková komise se s jejím zdravotním stavem nesprávně vypořádala,
přičemž ani neučinila doporučení, které práce by pro stěžovatelku vzhledem k jejímu současnému
zdravotnímu stavu byly vhodné. Stěžovatelka ke své kasační stížnosti přiložila lékařské zprávy
týkající se jejího zdravotního stavu.
[11] Žalovaná se ke kasační stížnosti vyjádřila v podání ze dne 1. 12. 2011,
ve kterém se ztotožnila se závěry učiněnými městským soudem.
III.Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[12] Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze vzešlo (ustanovení §102 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), kasační
stížnost je přípustná, neboť nejsou naplněny důvody podle ustanovení §104 s. ř. s.
[13] Neúplné a nepřesvědčivé posouzení zdravotního stavu se v řízení o dávkách
důchodového pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem považuje
podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, publikovaný pod číslem 511/2005 Sbírky rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu, všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz) za jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s. - srov. usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 7/2004 - 47 ze dne
18. 3. 2004 - byť se stěžovatelka dovolávala stížnostních důvodů podle ustanovení §103 odst. 1
písm. a) a b) s. ř. s.
[14] Nejvyšší správní soud za této situace napadený rozsudek Městského soudu v Praze
v mezích řádně uplatněného kasačního důvodu podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
a v rozsahu kasační stížnosti podle ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná; k tomuto závěru vedly Nejvyšší správní soud
následující úvahy:
[15] Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku
důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé.
[16] Brojí-li stěžovatelka proti závěru krajského soudu, že není invalidní, a poukazuje-li
na údajně negativní vývoj jejího zdravotního stavu doložený lékařskými zprávami, Nejvyšší
správní soud musí odkázat na svou judikaturu ohledně posuzování zdravotního stavu v případě
odnětí invalidního důchodu, podle níž podstatným faktorem určujícím výsledek soudního řízení
je posouzení zdravotního stavu učiněné posudkovou komisí a proto je nutné klást důraz
na správnost, přesvědčivost a úplnost posudku vydaného posudkovou komisí (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54).
[17] Nejvyšší správní soud neshledává posudek posudkové komise vnitřně rozporným,
případně nesouladným se závěry učiněnými posudkovými lékaři žalované v rámci správního
řízení.
[18] Pro zdravotní postižení podle kapitoly XV (Funkční poruchy, postižení po úrazech,
operacích), oddíl B (Postižení končetin), položka 8 (Endoprotézy na dolních končetinách,
endoprotézy kyčelního, kolenního, hlezenního kloubu), písm. a) (lehké poruchy) přílohy
k vyhlášce o posuzování invalidity, je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 10 - 15 %.
[19] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že podle posudku PSSZ - LPS pro Prahu
9 ze dne 30. 8. 2010 není stěžovatelka invalidní podle ustanovení §39 odst. 1 zákona
o důchodovém pojištění, neboť míra poklesu pracovní schopnosti podle kapitoly XV, oddíl B,
položka 8, písm. a) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity činí u stěžovatelky 15 %.
[20] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud dále zjistil, že podle posudku ČSSZ - Lékařská
posudková služba, pracoviště pro námitkové řízení ze dne 14. 12. 2010 není stěžovatelka invalidní
podle ustanovení §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť míra poklesu pracovní
schopnosti podle kapitoly XV, oddíl B, položka 8, písm. a) přílohy k vyhlášce o posuzování
invalidity činí u stěžovatelky 15 %.
[21] Dále Nejvyšší správní soud poukazuje na ustanovení §75 odst. 1 s. ř. s.,
podle kterého soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu,
který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. ke dni 11. 1. 2011.
[22] V případě posouzení míry invalidity se jedná o otázku odbornou - medicínskou (důchod
podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem) a rozhodnutí soudu tak závisí
především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek
o této otázce sám pouze na základě lékařských zpráv doložených účastníkem řízení.
Podle ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provádění sociálního
zabezpečení“), posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného
řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí,
které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou
oprávněny k posouzení poklesu pracovní schopnosti a zaujetí posudkových závěrů o invaliditě,
jejím vzniku, trvání či zániku.
[23] Posudkové řízení je tedy specifickou formou správní činnosti spočívající v posouzení
zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního
zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním
obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí
též znalosti z oboru posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný
důkaz podle zásad upravených v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména
uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství.
Posudek, který splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a který se vypořádává
se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení
správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě
zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské
znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především.
[24] Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom,
aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi,
které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Z posudku musí být
zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické
dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti
o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný
zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní
postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu. Procentní míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky
o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity
pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a současně
odůvodní stanovenou míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rámci
zde stanoveného rozpětí. Dále uváží i rozsah a závažnost dalších zdravotních postižení
posuzovaného z hlediska možného zvýšení či snížení základního bodového hodnocení.
[25] V případě, že je přezkoumáváno rozhodnutí žalované, jímž byl odňat částečný invalidní
důchod (v posuzovaném případě invalidní důchod pro invaliditu I. stupně), je posudková komise
povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu
pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná
dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu – srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46.
[26] Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem městského soudu, že posudek Posudkové
komise MPSV v Praze splňuje výše uvedené požadavky na úplnost a přesvědčivost odborného
lékařského posudku a lze z něj tudíž při zjišťování skutkového stavu vycházet. V projednávaném
případě posudková komise zasedající v řádném složení jednoznačně vymezila rozhodující příčinu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky jako stav po implantaci totální
endoprotézy pravého kyčelního kloubu pro nekrózu hlavice kosti stehenní, který posudková
komise podřadila pod kapitolu XV, oddíl B, položku 8, písm. a) dle přílohy k vyhlášce
o posuzování invalidity, přičemž uvedla, že stěžovatelka svůj zdravotní stav účelově zveličuje,
tj. dle názoru Nejvyššího správního soudu uvedla, že u stěžovatelky i přes její snahu o zveličení
jejích problémů došlo ke zlepšení zdravotního stavu.
[27] Ke stejnému závěru dospívají i posudky vypracované v průběhu řízení vedeného
před žalovanou. Jediný rozdíl spočívající v odlišném ohodnocení míry poklesu pracovní
schopnosti byl posudkovou komisí v posudku ze dne 24. 5. 2011 vysvětlen tím, že posudková
komise na rozdíl od posouzení provedeného posudkovými pracovišti žalované přihlédla
k dosaženému vzdělání a původně vykonávané profesi stěžovatelky, což podle závěru posudkové
komise odůvodňuje navýšení míry poklesu pracovní schopnosti podle ustanovení §3 odst. 2
vyhlášky o posuzování invalidity o 5 %. Nejvyšší správní soud tyto závěry považuje za jasné,
srozumitelné a bezrozporné, o nichž nemá důvodu pochybovat.
[28] Stěžovatelka tyto jednoznačné závěry svou argumentací napadá, ale nepřináší jakákoli
konkretizovaná tvrzení, která by tyto posudkové závěry zpochybnila. Pouhé subjektivní
prohlášení stěžovatelky uplatněné v řízení před krajským soudem a v kasační stížnosti o tom,
že její stav se naopak od minulého posouzení zhoršil, je irelevantní. Jak totiž uvedl Nejvyšší
správní soud v rozsudku ze dne 30. 11. 2009, č. j. 4 Ads 81/2009 - 46, „při určování poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti se vychází ze zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření,
nikoliv ze subjektivních pocitů a stesků žalobce.“
[29] Ze samotného faktu, že byly stěžovatelkou doloženy lékařské zprávy týkající se
jejího stavu, ještě podle názoru Nejvyššího správního soudu nevyplývají žádné konsekvence
pro uznání invalidity. Nejvyšší správní soud nezpochybňuje skutečnost, že stěžovatelka určitými
bolestmi a komplikacemi po implantaci totální endoprotézy pravého kyčelního kloubu
pro nekrózu hlavice kosti stehenní trpí, což odůvodňuje její míru poklesu pracovní schopnosti
ve výši 20 %. Jak ale vyplývá z ustanovení §39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění,
při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se vychází ze zdravotního stavu,
který musí být objektivně posouzen (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 11. 2009, č. j. 4 Ads 81/2009 - 46) a zhodnocen i z hlediska schopnosti pojištěnce vykonávat
práce. Lékařské zprávy popisující onemocnění stěžovatelky samy o sobě nedokládají, že určité
onemocnění z hlediska zákona o důchodovém pojištění a vyhlášky o posuzování invalidity
odůvodňuje ponechání invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně. Nejvyšší správní soud
je toho názoru, že je věcí posudkového lékaře, a nikoli ošetřujícího lékaře, určit, jaký vliv má
určité onemocnění na schopnost pracovat pro účely přiznání nebo odnímání důchodů
podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem.
[30] Není rovněž pravdou, že by posudky pořízené v průběhu soudního i správního řízení
nezohlednily lékařské zprávy doložené stěžovatelkou. Jak vyplývá z posudku Posudkové komise
v Praze ze dne 24. 5. 2011, posudkové komisi byly k dispozici následující lékařské zprávy –
zpráva z kontrolní prohlídky MUDr. K. z 30. 6. 2010, ortopedický nález MUDr. H. z 14. 3. 2011,
ortopedický nález MUDr. Ch. z 6. 8. 2010, z 23. 6. 2010, z 4. 6. 2007 a z 15. 5. 2003, průkazka
diabetika. Posudková komise s touto zdravotnickou dokumentací pracovala (např. uvedla, že při
ortopedickém vyšetření dne 14. 3. 2011 byla stěžovatelce nabídnuta výměna implantátu, kterou
odmítla) a vycházela z ní i ve svých závěrech. Nejvyšší správní soud tu opakovaně zdůrazňuje, že
z hlediska posouzení správnosti rozhodnutí žalované o přiznání či nepřiznání důchodu
podmíněného dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem jsou stěžejní závěry učiněné
posudkovými lékaři, kteří jsou schopni posoudit zdravotní stav z hlediska jeho dopadu na
schopnost pojištěnce vykonávat pracovní činnost.
[31] Napadá-li stěžovatelka posudek ze dne 24. 5. 2011 v neposlední řadě s odůvodněním,
že posudková komise neuvedla práce, které by byly vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu
pro ni vhodné, nemůže Nejvyšší správní soud ani této argumentaci přisvědčit. Jak totiž vyplývá
z ustanovení §4 odst. 2 zákona o provádění sociálního zabezpečení, je úkolem posudkových
komisí přezkoumat zdravotní stav pojištěnce pro účelu soudního přezkumu rozhodnutí ve věci
důchodového pojištění, nikoli činit pracovní doporučení ohledně vhodné práce pro dotyčnou
osobu. Nadto je třeba poukázat na skutečnost, že způsob využití zachovalé pracovní schopnosti
se stanoví pouze v případě, že je zjištěn pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 % (srov. §5
vyhlášky č. 359/2009 Sb.).
[32] Nejvyšší správní soud proto považuje posouzení zdravotního stavu stěžovatelky pro účely
důchodového pojištění za úplné a přesvědčivé.
[33] Není proto naplněn stěžovatelkou uplatněný kasační důvod podle ustanovení §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[34] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl (ustanovení
§110 odst. 1 in fine s. ř. s.).
IV. Náklady řízení
[35] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení
§60 odst. 1, 2 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch,
nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaná měla ve věci
úspěch, podle ustanovení §60 odst. 2 s. ř. s. však správnímu orgánu ve věcech důchodového
pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče nelze přiznat právo
na náhradu řízení, na které by měl jinak nárok podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.
[36] Protože stěžovatelce byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2011,
č. j. 4 Ad 28/2011 - 36, ustanovena zástupkyně, Mgr. Dagmar Rezková Dřímalová, advokátka,
Nejvyšší správní soud ji podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. přiznal odměnu za zastupování
za dva úkony právní služby ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů - převzetí a příprava zastoupení
včetně studia spisu, doplnění kasační stížnosti ze dne 18. 11. 2011. Tato odměna je
podle ustanovení §9 odst. 2 cit. vyhlášky ve spojení s ustanovením §7 cit. vyhlášky stanovena
ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby. Dále Nejvyšší správní soud přiznal na náhradě
hotových výdajů podle ustanovení §13 odst. 3 advokátního tarifu 600 Kč paušální náhrady
hotových výdajů (jeden úkon právní služby po 300 Kč). Dohromady tedy Nejvyšší správní soud
přiznal částku 1600 Kč jako odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů. Tuto částku
bylo dále nutné navýšit o 320 Kč, protože ustanovený zástupce je plátcem DPH. K výplatě
této částky pak Nejvyšší správní soud stanovil přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2012
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu