ECLI:CZ:NSS:2012:6.ADS.47.2012:18
sp. zn. 6 Ads 47/2012 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně: I. D.,
zastoupené JUDr. Zdeňkou Rekovou, advokátkou, se sídlem Komenského 23, Prostějov, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání
rozhodnutí žalované ze dne 13. 12. 2010, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2011, č. j. 34 Ad 12/2011 - 52,
takto:
I. Kasační stížnost se za m ítá .
II. Žalovaná n em á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Rozhodnutím ze dne 13. 12. 2010, č. j. X (dále též „napadené rozhodnutí“), žalovaná
zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí žalované ze dne 12. 7. 2010, kterým žalovaná
od 16. 8. 2010 odňala žalobkyni invalidní důchod podle ustanovení §56 odst. 1 písm. a) a
ustanovení §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění ke dni vydání
napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku
Okresní správy sociálního zabezpečení Prostějov ze dne 25. 6. 2010 již žalobkyně není invalidní,
protože z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla míra její pracovní
schopnosti pouze o 20 %.
[2] Žalobkyně proti napadenému rozhodnutí brojila žalobou ze dne 9. 2. 2011,
ve které popsala vývoj svého zdravotního stavu a jak byl žalovanou postupně hodnocen. Uvedla,
že rovněž v roce 2010 nadále trpěla bolestmi způsobenými chronickou lumbalgií.
Přes tyto přetrvávající obtíže OSSZ Prostějov podle žalobkyně nesprávně usoudila,
že od minulého posouzení se její zdravotní stav změnil, přičemž s odkazem na EMG podřadila
její stav pod kapitolu XIII, oddíl E, položku 1, písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.,
kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě
a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování
invalidity), (dále jen „vyhláška č. 359/2009“), s mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 20 %.
V průběhu námitkového řízení byl zdravotní stav žalobkyně v dalším posudku naopak hodnocen
podle kapitoly XIII, oddíl E, položky 1, písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 s mírou poklesu
pracovní schopnosti ve výši 30%. S tímto závěrem žalobkyně nesouhlasila , neboť její zdravotní
stav neodůvodňuje posouzení při dolní hranici stanoveného rozpětí, protože její zdravotní stav
se oproti minulosti vůbec nezlepšil, naopak u ní došlo k dalším komplikacím.
[3] Žalovaná se k žalobě vyjádřila v podání ze dne 10. 3. 2011, v němž uvedla, že napadené
rozhodnutí vychází z posudku získaného v průběhu správního řízení, podle něhož zdravotní stav
žalobkyně neodůvodňuje ponechání invalidního důchodu. Žalovaná proto navrhla vypracování
posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ohledně posouzení zdravotního
stavu žalobkyně.
[4] Krajský soud v Brně si opatřil posudek od Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí, detašované pracoviště v Brně, ze dne 9. 6. 2011, č. j. 2011/1794 - BR,
podle kterého míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činí 20%. Posudková komise uvedla,
že žalobkyně dlouhodobě trpí bolestmi zad při diskopatii v oblasti bederní páteře, poruše statiky
a dynamiky páteře. K datu vydání napadeného rozhodnutí však byla dle posudkové komise
prokázána dlouhodobá příznivá stabilizace zdravotního stavu žalobkyně. Klinicky posudková
komise shledala bolesti více úseků páteře s omezením pohyblivosti, se svalovou dysbalancí,
poruchou statiky a dynamiky páteře s občasnými lumboischialgiemi s recidivujícím lehkým
neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu. Posudková komise proto dospěla
k závěru, že nešlo o středně závažné funkční postižení s prokázanými častými recidivami projevů
kořenového dráždění, s prokázaným poškozením nervu, ani o postižení těžké s těžkým
poškozením nervů. Dlouhodobý nepříznivý stav žalobkyně byl dle posudkové komise způsoben
chronickými bolestmi zad, které posudková komise podřadila pod kapitolu XIII, oddíl E,
položku 1, písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009. Podřazení pod písm. c), d) téže položky
nebylo možné, protože posudková komise neshledala naplnění tam uvedených kritérií.
[5] Na tento posudek posudkové komise ze dne 9. 6. 2011 žalobkyně reagovala podáním
ze dne 12. 7. 2011, ve kterém poukázala na to, že její zdravotní stav byl od roku 2006
jednotlivými posudkovými komisemi různě hodnocen. Nejdříve byl její zdravotní stav posouzen
jako středně těžké funkční postižení, přičemž nyní je hodnocen jako lehké funkční postižení,
aniž by dle žalobkyně došlo k jakémukoli zlepšení. Žalobkyně proto navrhovala vypracování
posudku posudkovým lékařem, jenž by neměl vazby na Ministerstvo práce a sociálních věcí,
resp. žalovanou.
[6] Krajský soud v Brně si proto vyžádal doplnění posudku. Posudková komise Ministerstva
práce a sociálních věcí, detašované pracoviště v Brně, posouzení doplnila posudkem ze dne
11. 8. 2011, č. j. 2011/3364 - BR, ve kterém setrvala na závěrech učiněných v posudku ze dne
9. 6. 2011. Ve vztahu k posudku z roku 2006 posudková komise uvedla, že došlo k nadhodnocení
zdravotního stavu žalobkyně, neboť se u žalobkyně jednalo o poruchu dynamiky jednoho úseku
páteře, s udávanými lumboischilagiemi, bez průkazu recidivujících silnějších projevů nervového
a svalového dráždění; staticko dynamická insuficience páteře jako celku byla lehká. Celkově
zdravotní stav žalobkyně proto odpovídal lehkému funkčnímu postižení páteře
s lumboischilagiemi, slabostí svalového korzetu, omezením pohybu v bederní páteři, omezením
pro vynucené polohy a fyzicky náročné aktivity. Dlouhodobá příznivá stabilizace zdravotního
stavu žalobkyně spočívá dle posudkové komise v tom, že klinický stav byl podle aktuálních
neurologických nálezů MUDr. K. (včetně vyšetření při jednání posudkové komise) stacionární ve
srovnání s nálezy z let předchozích, bez prokázaného funkčního zhoršení, bez průkazu poškození
nervových kořenů provedeným EMG vyšetření. Žalobkyní uvádě né ortopedické a urologické
komplikace nebyly dle posudkové komise ke dni vydání napadeného rozhodnutí zachyceny
v dokumentaci.
[7] Se závěry posudku ze dne 11. 8. 2011 žalobkyně vyslovila nesouhlas v podání ze dne
22. 8. 2011. Napadala závěr posudkové komise o tom, že v jejím případě došlo od roku 2006
k posudkovému omylu, neboť posudek vypracovaný pro účely námitkového řízení rovněž
konstatoval, že zdravotní stav žalobkyně spadá pod středně těžké funkční postižení. Žalobkyně
rovněž nesouhlasila s tím, že její zdravotní stav je stabilizován, neboť podle MUDr. K1. lze
očekávat progresi jejího onemocnění. Podle žalobkyně rovněž není pravda, že by ve zdravotnické
dokumentaci nebyly zachyceny její urologické a ortopedické obtíže. Na této argumentaci
žalobkyně setrvala během jednání soudu dne 13. 9. 2011.
[8] Krajský soud v Brně si proto vyžádal doplnění posudku jinou posudkovou komisí.
Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, detašované pracoviště v Hradci Králové,
posouzení doplnila posudkem ze dne 1. 12. 2011, č. j. 2011/2371 - HK, ve kterém potvrdila
závěry učiněné v posudku ze dne 9. 6. 2011 a jeho doplnění ze dne 11. 8. 2011. Posudková
komise konstatovala, že za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
žalobkyně považuje bolesti krční a bederní páteře na podkladě degenerativních změn
bez prokázaného kompresivního kořenového syndromu, s poruchou statiky a dynamiky páteře,
svalovou dysbalancí, jež podřadila pod kapitolu XIII, oddíl E, položku 1 , písm. b) přílohy
k vyhlášce č. 359/2009, s mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 20 %. Horní hranici daného
procentního rozmezí posudková komise použila s ohledem na charakter a průběh základního
onemocnění s přihlédnutím k ostatním objektivně doloženým obtížím žalobkyně. Posudková
komise konstatovala, že žalobkyně je dlouhodobě léčena a sledována pro bolesti zad v oblasti
krční a bederní páteře, ovšem bez prokázání neurologického nálezu, jenž by podle posudkové
komise dokládal funkčně středně těžké nebo těžké neurologické postižení. EMG vyšetření
neobjektivizovalo postižení nervového kořene, ani nepopsalo jiné postižení nervu. Na MR byly
dle posudkové komise prokázány degenerativní změny s vícečetnými protruzemi plotének
v oblasti bederní páteře ovšem bez jednoznačného prokázání útlaku nervových struktur. Byly
však doloženy poruchy dynamiky a statiky páteře. Objektivní nálezy včetně vyšetření při jednání
jednotlivých posudkových komisí však posudková komise musí hodnotit tak, že se jedná
maximálně o lehké postižení s přihlédnutím k udávanému dráždění do dolních končetin.
Žalobkyně trpí dle posudkové komise drážděním, jehož příčinou může být svalová dysbalance,
degenerativní změny páteře, blokáda SI skloubení, ale i stav po úrazu kostrče. Žalobkyně je
schopna chůze bez opěrných pomůcek, stejně jako chůze po patách i špicích. Posudková komise
nezjistila poškození nervu, symptomatologii neurogenního močového měchýře. Únik moči
posudková komise považuje za známku stresové močové inkontinence, ke které často dochází
u žen po porodech, přičemž žalobkyně rodila 5 x. V tomto směru však žalobkyně nebyla
vyšetřena, léčena, tudíž nelze tyto obtíže podle posudkové komise hodnotit k datu napadeného
rozhodnutí. Posudková komise konstatovala, že žalobkyně podstoupila operaci úžinového
syndromu v oblasti obou zápěstí v průběhu roku 2002 s dobrým pooperačním efektem. Obezitu
žalobkyně vyhodnotila posudková komise jako lehkou, nekomplikovanou, bez doložení vyšetření
z odborného pracoviště a bez selhávání eventuální léčby; nemající vliv na pracovní schopnost
žalobkyně. Posudková komise uvedla, že nebylo objektivizováno posudkově významné
zhoršování zdravotního stavu žalobkyně k datu napadeného rozhodnutí. Předpoklad progrese
zdravotního stavu není možno podle úsudku posudkové komise zohlednit v posudkových
kritériích, neboť je nutno posuzovat prokázané funkční postižení bez možnosti spekulace
nad dalším vývojem onemocnění. Posudková komise dospěla k závěru, že předcházející posudky
z roku 2006 a 2007, na základě nichž žalobkyně pobírala částečný invalidní důchod, nadhodnotily
zdravotní stav žalobkyně, protože nebyly prokázány recidivující silnější projevy nervového
a svalového dráždění, přičemž neurologický nález nebyl objektivizován EMG vyšetřením,
jež požadovala tehdejší právní úprava, protože nebylo prokázáno středně těžké postižení více
úseků páteře s prokázanými recidivujícími silnějšími projevy nervového a svalového dráždění
a středně těžkou staticko-dynamickou insuficiencí. Zdravotní stav žalobkyně naopak odpovídal
lehkému funkčnímu postižení páteře s lumbischialgiemi, slabostí svalového korzetu, omezením
pohybu v bederní páteři, omezením pro vynucené polohy a fyzicky náročné aktivity. Posudková
komise dále uvedla, že posudek ze dne 23. 11. 2010 vypracovaný pro účely námitkového řízení
rovněž zdravotní stav žalobkyně nadhodnotil, neboť nebylo objektivizováno funkčně středně
těžké postižení.
[9] Také s posouzením zdravotního stavu obsaženého v posudku ze dne 1. 12. 2011
žalobkyně nesouhlasila (podání ze dne 16. 12. 2011) a poukazovala na rozpor mezi jednotlivými
posudky vypracovanými od roku 2006. Zastávala přitom názor, že neprovedení EMG nelze klást
k její tíži. Posudkovým omylem mohla být dle žalobkyně chyba v jednom případě, žalobkyně
ale poukazovala na to, že k „údajnému posudkovému omylu“ mělo dojít třikrát,
což dle žalobkyně svědčí o tom, že nemohlo jít o omyl. Na této argumentaci žalobkyně setrvala
i během jednání soudu dne 20. 12. 2011.
[10] Krajský soud v Brně ve věci rozhodl rozsudkem č. j. 34 Ad 12/2011 - 52 ze dne
20. 12. 2011, kterým žalobu zamítl. Krajský soud uvedl, že dřívější posudky z let 2006 a 2007 byly
následně posouzeny jako posudkové omyly. Ve vztahu k napadenému rozhodnutí proto existoval
pouze jediný posudek vypracovaný pro účely námitkového řízení, podle něhož je funkční
postižení žalobkyně posouzeno jako středně těžké funkční postižení, podle kterého však rovněž
žalobkyni nesvědčí právo na pobírání invalidního důchodu. Posudky vypracované v průběhu
soudního řízení podle krajského soudu jednoznačně konstatovaly, že zdravotní stav žalobkyně
neodůvodňuje přiznání invalidního důchodu. Samotné posudkové nadhodnocení může
podle závěru krajského soudu vést pouze k tomu, že v následném správním řízení bude dávka
podmíněná dlouhodobě nepříznivým zdravotním stav změněna, resp. odňata.
II. Kasační stížnost
[11] Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 34 Ad 12/2011 - 52 ze dne
20. 12. 2011 podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost ze dne 6. 2. 2012,
v níž popsala jednotlivé posudky týkající se jejího zdravotního stavu. Ačkoli posudek posudkové
komise ze dne 1. 12. 2011 byl dle stěžovatelky pro krajský soud stěžejní, napadá jej ve vztahu
k závěru ohledně nadhodnocení jejího zdravotního stavu v posudcích z roku 2006 a 2007
v tom směru, že neuvedl, který právní předpis stanovil, že pro určení středně těž kého funkčního
postižení je nutné EMG vyšetření. K posudkovému omylu mělo dle téhož posudku dojít v rámci
posouzení během námitkového řízení, přičemž posudek ze dne 1. 12. 2011 toto nadhodnocení
blížeji dle stěžovatelky nevysvětlil. Stěžovatelka dále poukazovala na to, že v průběhu
námitkového řízení již bylo lékaři posudkové služby předloženo EMG vyšetření, přičemž
tento posudek dospěl k závěru, že se v případě stěžovatelky jedná o středně těžké funkční
postižení. Stěžovatelka souhlasí s tím, že mezi ní a žalovanou není sporu o tom, že by u ní došlo
ke zlepšení jejího zdravotního stavu. Stěžovatelka shledávala rozpor v jednotlivých posudcích
týkající se jejího zdravotního stavu, protože 3 posudky vyhodnotily její zdravotní stav
jako středně těžké funkční postižení (posudky z roku 2006, 2007 a posudek vypracovaný
pro účely námitkového řízení), zbývající jako lehké funkční postižení. Přesné určení považuje
stěžovatelka za stěžejní, neboť pouze v případě středně těžkého funkčního postižení jí může být
přiznán invalidní důchod pro invaliditu I. stupně.
[12] Žalovaná při předložení příslušného správního spisu uvedla, že nehodlá využít
svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti.
III.Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[13] Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně vzešlo (ustanovení §102 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „s. ř. s.“/), kasační
stížnost je přípustná, neboť nejsou naplněny důvody podle ustanovení §104 s. ř. s.
[14] Neúplné a nepřesvědčivé posouzení zdravotního stavu se v řízení o dávkách
důchodového pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem považuje
podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54, publikovaný pod číslem 511/2005 Sbírky rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu, všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz) za jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s. – srov. usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 7/2004 - 47 ze dne
18. 3. 2004 – ačkoli stěžovatelka výslovně nespecifikovala, kterého stížnostního důvodu
podle ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s . se domáhá.
[15] Nejvyšší správní soud za této situace napadený rozsudek Krajského soudu v Brně
v mezích řádně uplatněného kasačního důvodu podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
a v rozsahu kasační stížnosti podle ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná; k tomuto závěru vedly Nejvyšší správní soud
následující úvahy:
[16] Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku
důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla -li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé.
[17] Brojí-li stěžovatelka proti závěru krajského soudu, že její zdravotní stav neodůvodňuje
přiznání invalidního důchodu, Nejvyšší správní soud musí odkázat na svou judikaturu ohledně
posuzování zdravotního stavu v případě přezkoumání rozhodnutí týkajícího se invalidního
důchodu, podle níž podstatným faktorem určujícím výsledek soudního řízení je posouzení
zdravotního stavu učiněné posudkovou komisí a proto je nutné klást důraz na správnost,
přesvědčivost a úplnost posudku vydaného posudkovou komisí (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54).
[18] Nejvyšší správní soud neshledává jednotlivé posudky posudkových komisí vnitřně
rozpornými, případně nesouladnými s posouzením učiněnými posudkovými lékaři žalované
v rámci správního řízení. Určité rozdíly v posudkových závěrech jsou v řízení o invalidní důchod
pravidlem; toliko z faktu, že posouzení ve správním řízení a řízení soudním jsou odlišná, nelze
ničeho dovozovat. Doplnění dokazování v řízení před soudem má sloužit právě k doplnění
skutkových zjištění učiněných správním orgánem.
[19] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že podle posudku O SSZ Prostějov
ze dne 25. 6. 2010, č. j. LPS/2010/1060 - PV _ CSSZ, je rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky chronická lumbalgie s pseudoradikulární irritací SI
dx, částečně regredující, etiol. MR verr. protrusi disků L3/4, L4/5, L5/SI, podřaditelná
pod kapitolu XIII, oddíl E, položku 1, písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009, s mírou poklesu
pracovní schopnosti ve výši 20%.
[20] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud dále zjistil, že podle posudku ČSSZ -Lékařská
posudková služba, pracoviště pro námitkové řízení č. j. LPS/2010/544 - NR - OLM _ CSSZ
ze dne 23. 11. 2010, vydaného v řízení o námitkách, rozhodující příčinou dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky je středně těžké funkční postižení bederní páteře
se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, s projevy kořenového dráždění, ale bez známek
poškození nervu, EMG bez průkazu kořenové léze, podřaditelné pod kapitolu XIII, oddíl E,
položku 1, písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009, s mírou poklesu pracovní schopnosti
ve výši 30 %.
[21] Podle posudku ze dne 14. 3 . 2006 byla za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu žalobkyně určena chronická lumbalgie s irritačně zánikovovou symptomatikou
pro SI dx, částečně regredující, etiol. MR verr. protrusi disků L3/4, L4/5, L5/SI, podřaditelná
pod kapitolu XV, oddíl F, položku 2, písm. c) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.,
kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění k 14. 3. 2006 (dále jen „vyhláška
č. 284/1995“), s mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 40 %.
[22] Pro zdravotní postižení podle kapitoly XV (Podpůrný a pohybový aparát), oddíl F
(Dorzopatie, deformující dorzopatie a spondylopatie), položka 2 (Degenerativní změny na páteři
a ploténkách), písm. c) (středně těžké postižení zpravidla více úseků páteře, recidivující silnější
projevy nervového a svalového dráždění prokázané EMG, středně těžká statickodynamická
insuficience) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995, je stanovena míra poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti 30 - 40 %.
[23] Pro zdravotní postižení podle kapitoly XIII (Postižení svalové a kosterní soustavy),
oddíl E (Dorzopatie a spondylopatie), položka 1 (Bolestivý syndrom páteře včetně stavů
po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových
plotének), písm. b) (s lehkým funkčním postižením /postižení zpravidla více úseků páteře,
polytopní blokády s omezením pohyblivosti, svalové dysbalance, porucha statiky a dynamiky
páteře s občasnými projevy kořenového dráždění, s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem,
bez známek poškození nervu, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi/) přílohy k vyhlášce
č. 359/2009, je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 10 - 20 %.
[24] Pro zdravotní postižení podle kapitoly XIII (Postižení svalové a kosterní soustavy), oddíl
E (Dorzopatie a spondylopatie), položka 1 (Bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci
páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének),
písm. c) (se středně těžkým funkčním postižením /závažné postižení jednoho nebo více úseků
páteře, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu,
s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým
nálezem, s poškozením nervu, popř. symptomatologie neurogenního močového měchýře,
se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity omezeny /)
přílohy k vyhlášce č. 359/2009, je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 30 - 40 %.
[25] Dále Nejvyšší správní soud poukazuje na ustanovení §75 odst. 1 s. ř. s.,
podle kterého soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu,
který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. ke dni 13. 12. 2010.
[26] Podle ustanovení §39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění platí, že při určování
poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky
funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující
pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec
na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh
výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti
v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu
pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela
mimořádných podmínek.
[27] V případě, že je přezkoumáváno rozhodnutí žalované, jímž byl stěžovatelce odňat
částečný invalidní důchod, je posudková komise povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá
zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná
dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového
omylu – srov. ustanovení §39 odst. 4 písm. b) a c) zákona o důchodovém pojištění (dále
též srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č . j. 3 Ads 45/2008 - 46,
ve vztahu k právní úpravě účinné do 31. 12. 2009).
[28] V případě posouzení míry poklesu pracovní schopnosti se jedná o otázku odbornou –
medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem) a rozhodnutí
soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže
učinit úsudek o této otázce sám. Podle ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o provádění sociálního zabezpečení“), posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů
pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce
a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové
komise jsou oprávněny k posouzení poklesu pracovní schopnosti a zaujetí posudkových závěrů
o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku.
[29] Posudkové řízení je tedy specifickou formou správní činnosti (srov. ustanovení §16a
zákona o provádění sociálního zabezpečení), spočívající v posouzení zdravotního stavu občana
a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového
pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost,
která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového
lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených
v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku
soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek
úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi,
bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného
rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud,
který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí
především.
[30] Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom,
aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi,
které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Z posudku musí být
zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické
dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti
o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný
zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní
postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu je více zdravotních potíží (ustanovení §2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009),
přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá
zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví
podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních
postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější
dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti
tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky č. 359/2009,
přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl
a položku přílohy k vyhlášce č. 359/2009, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu
pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí.
[31] Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že posudky Posudkové
komise MPSV v Brně a Hradci Králové splňují výše uvedené požadavky na úplnost
a přesvědčivost odborného lékařského posudku a lze z nich tudíž při zjišťování skutkového stavu
vycházet. V projednávaném případě posudkové komise zasedající v řádném složení jednoznačně
vymezily rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky
jako bolesti krční a bederní páteře na podkladě degenerativních změn bez prokázaného
kompresivního kořenového syndromu, s poruchou statiky a dynamiky páteře, svalovou
dysbalancí, přičemž ohledně podřazení tohoto onemocnění pod příslušnou položku vyhlášky
č. 359/2009 posudkové komise v průběhu soudního řízení vždy uvedly kapitolu XIII, oddíl E,
položku 1, písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 (tedy zaujaly totožný závěr).
[32] K témuž závěru dospěl i posudek OSSZ Prostějov ze dne 25. 6. 2010,
č. j. LPS/2010/1060 - PV _ CSSZ, vypracovaný v průběhu správního řízení. Posudek ČSSZ -
Lékařské posudkové služby, pracoviště pro námitkové řízení ze dne 23. 11. 2010,
č. j. LPS/2010/544 - NR - OLM _ CSSZ, vypracovaný rovněž v průběhu předmětného
správního řízení, za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky
uvedl, že se jedná postižení bederní páteře, které určil jako středně těžké (na rozdíl od zbývajících
posudků vypracovaných v průběhu soudního, resp. správního řízení) s mírou poklesu pracovní
schopnosti ve výši 30 % neodůvodňující ponechání invalidního důchodu pro invaliditu I. stupně
(tedy s totožným právním závěrem, pokud jde o odnětí částečného invalidního důchodu) .
[33] Stěžovatelka tyto jednoznačné závěry svou argumentací napadá, ale nepřináší tvrzení,
která byla s to posudkové závěry zpochybnit. Poukazuje-li stěžovatelka na to, že zde existuje
celkem šest posudků, z nichž tři posudky hodnotí její zdravotní stav jako středně těžké funkční
postižení, a jsou proto dle závěru stěžovatelky v rozporu se zbývajícími posudky, nelze
tomuto dle Nejvyššího správního soudu přisvědčit.
[34] Nejvyšší správní soud tu nezpochybňuje skutečnost, že stěžovatelčin zdravotní stav byl
v roce 2006 a 2007 posouzen jako středně těžké funkční postižení; tento závěr se však
podle posudků ze dne 11. 8. 2011 a ze dne 1. 12. 2011 ukázal být nesprávný, neboť posudkoví
lékaři nevycházeli z vyšetření EMG v rozporu s kapitolou XV, oddíl F, položkou 2, písm. c)
přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995, pod kterou byl zdravotní stav stěžovatelky těmito posudky
podřazen.
[35] Dovolává-li se stěžovatelka dále posudku ČSSZ č. j. LPS/2010/544 - NR - OLM _ CSSZ
ze dne 23. 11. 2010 vypracovaného pro účely námitkového řízení, nemůže Nejvyšší správní soud
přehlédnout, že ačkoli zde byl stěžovatelčin zdravotní stav hodnocen ja ko středně těžké funkční
postižení (přičemž tento závěr byl zpochybněn posudky provedenými před krajským soudem),
ani podle tohoto posudku stěžovatelka není invalidní pro invaliditu prvního stupně.
[36] V posuzovaném případě proto existují pouze dva posudky, které dospívají k závěru,
že stěžovatelka je invalidní. Tyto posudky však byly vypracovány v letech 2006 - 2007. Časový
odstup mezi vypracováním těchto posudků a datem vydání napadeného rozhodnutí, k němuž
správní soudy v souladu s ustanovením §75 odst. 1 s. ř. s. zjišťují skutkový stav, je
podle Nejvyššího správního soudu značný. Ve vztahu k nyní posuzované věci Nejvyšší správní
soud shledává za podstatné, že posudky z roku 2006 a 2007 vyhodnotily zdravotní stav
stěžovatelky nesprávně, neboť pro závěr o tom, že se v případě stěžovatelky jedná o středně
těžké postižení, nebyla prokázána kritéria specifikovaná vyhláškou č. 284/1995 a posudkoví lékaři
neměli zejm. podklad ve vyšetření EMG, jak bylo výše popsáno a vysvětleno v posudcích ze dne
11. 8. 2011 a 1. 12. 2011 .
[37] Tento posudkový omyl není kladen stěžovatelce k tíži, jak uváděla ve svém přípisu ze dne
16. 12. 2011, protože invalidní důchod j í není odňat zpětně, ale od 16. 8. 2010 v souladu
s ustanovením §56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění.
[38] Nepovažuje-li stěžovatelka za dostatečné závěry posudku Posudkové komise MPSV,
pracoviště Hrade Králové, ze dne 1. 12. 2011 o tom, že rovněž v případě posudku ČSSZ-
Lékařské posudkové služby, pracoviště pro námitkové řízení ze dne 23. 11. 2010,
č. j. LPS/2010/544 - NR - OLM _ CSSZ, došlo k posudkovému nadhodnocení, stěžovatelka
přehlíží fakt, že samotný posudek ze dne 23. 11. 2010 není pro stěžovatelku tak výhodný,
jak stěžovatelka implicitně dovozuje. Byť tento posudek zdravotní stav stěžovatelky vyhodn otil
jako středně těžké funkční postižení a podřadil jej pod kapitolu XIII, oddíl E, položku 1 , písm. c)
přílohy k vyhlášce č. 359/2009, posoudil jej jako méně závažný odůvodňující užití dolní hranice
míry poklesu pracovní schopnosti z možného rozpětí stanoveného vyhláškou č. 359/2009. Míra
poklesu pracovní schopnosti ve výši 30 % podle tohoto posudku by rovněž neodůvodňovala
ponechání invalidního důchodu pro invaliditu I. stupně.
[39] K údajně nedostatečnému odůvodnění posudku Posudkové komise MPSV, pracoviště
Hrade Králové, ze dne 1. 12. 2011 Nejvyšší správní soud uvádí, že celý posudek ze dne
1. 12. 2011 se vyjadřuje k tomu, jak měl být zdravotní stav stěžovatelky hodnocen, tj. jako lehké
funkční postižení podřaditelné pod kapitolu XIII, oddíl E, položku 1, písm. b) přílohy k vyhlášce
č. 359/2009. Posudek ze dne 1. 12. 2011 popsal, že u stěžovatelky nebyl prokázán neurologický
nález, jenž by dokládal funkčně středně těžké nebo těžké neurologické postižení. EMG vyšetření
neobjektivizovalo postižení nervového kořene, ani nepopsalo jiné postižení nervu. Na MR
sice byly prokázány degenerativní změny s vícečetnými protruzemi plotének v oblasti bederní
páteře ovšem bez prokázání útlaku nervových struktur, s doložením poruchy dynamiky a statiky
páteře. Objektivní nálezy včetně vyšetření při jednání jednotlivých posudkových komisí hodnotila
posudková komise tak, že se jedná maximálně o lehké postižení s přihlédnutím k udávanému
dráždění do dolních končetin. Stěžovatelka dle tohoto posudku dále trpí drážděním,
jehož příčinou může být svalová dysbalance, degenerativní změny páteře, blokáda SI skloubení,
ale i stav po úrazu kostrče, s tím, že stěžovatelka je schopna chůze bez opěrných pomůcek, stejně
jako chůze po patách i špicích. Posudek ze dne 1. 12. 2011 dále osvětlil, proč posudky
z roku 2006 a 2007 dospěly k nesprávným závěrům.
[40] Tyto závěry ohledně posouzení zdravotního stavu stěžovatelky a nesprávného posouzení
učiněného v posudcích z let 2006 a 2007 jsou podle názoru Nejvyššího správního soudu plně
použitelné i na posudek ČSSZ-Lékařské posudkové služby, pracoviště pro námitkové řízení
ze dne 23. 11. 2010, č. j. LPS/2010/544 - NR - OLM _ CSSZ. Celé posudkové zhodnocení
včetně jeho odůvodnění obsažené v posudku je totiž nutné podle Nejvyššího správního soudu
vnímat komplexně, tj. vycházet z jeho celého obsahu. Pokud posudek ze dne 1. 12. 2011 uvedl,
jak měl být zdravotní stav stěžovatelky hodnocen, a že v případě posudků z let 2006 a 2007 došlo
k posudkovému nadhodnocení, jsou tyto závěry plně použitelné i ve v ztahu k posudku ze dne
23. 11. 2010. Posudek ze dne 1. 12. 2011 v tomto ohledu výslovně konstatoval, že „nebylo
objektivizováno funkčně středně těžké postižení“, přičemž objektivizováním a popsáním zdravotního
stavu stěžovatelky se dostatečným způsobem zabýval ve svých předcházejících částech.
Podle Nejvyššího správního soudu by se na správnosti, úplnosti a přezkoumatelnosti závěrů
obsažených v posudku ze dne 1. 12. 2011 ničeho nezměnilo, pokud by posudek v této části
znovu opakoval to, co bylo popsáno v jiných jeho částech.
[41] Není proto naplněn stěžovatelkou uplatněný kasační důvod podle ustanovení §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[42] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl (ustanovení
§110 odst. 1 in fine s. ř. s.).
IV. Náklady řízení
[43] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust anovení
§60 odst. 1, 2 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch,
nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákon a. Žalovaná měla ve věci
úspěch, podle ustanovení §60 odst. 2 s. ř. s. však správnímu orgánu ve věcech důchodového
pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče nelze přiznat právo
na náhradu řízení, na které by měl jinak nárok podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2012
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu