ECLI:CZ:NSS:2012:6.ADS.53.2012:39
sp. zn. 6 Ads 53/2012 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: P. T.,
zastoupeným JUDr. Janem Kollárem, advokátem, se sídlem Obce Ležáky 972/1, Sokolov, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání
rozhodnutí žalované ze dne 10. 3. 2011, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2012, č. j. 19 Ad 42/2011 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se za m ítá .
II. Žalovaná n em á právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci JUDr. Janu Kollárovi, advokátovi, se sídlem Obce Ležáky 972/1,
Sokolov, se přiz n á vá odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši
1600 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího
správního soudu.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Rozhodnutím ze dne 10. 3. 2011, č. j. X1 (dále též „napadené rozhodnutí“), žalovaná
zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí žalované č. I, II, č. j. X ze dne 29. 10. 2010, jimiž
žalovaná zamítla žádost žalobce o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §38
zákona č. 155/1995 Sb., o dů chodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen
„zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení
Sokolov ze dne 16. 12. 2009 nebyl žalobce plně invalidní, protože míra poklesu jeho schopnosti
soustavné výdělečné činnosti činila 35 %, resp. zamítla žádost žalobce o částečný invalidní
důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §43 zákona o důchodovém pojištění, protože
žalobce nezískal potřebnou dobu pojištění.
[2] Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou, ve které tvrdil, že se nachází
ve výkonu trestu odnětí svobody a že z důvodu nedostatečných finančních prostředků si nemůže
pořídit příslušné léky, jež potřebuje pro léčbu svého nepříznivého zdravotního stavu. Žalobce
se dále obával, že ani po ukončení výkonu trestu odnětí svobody nebude mít dostatečný příjem
pro úhradu jeho základních životních potřeb.
[3] Žalovaná se k žalobě vyjádřila v podání ze dne 6. 4. 2011, v němž poukazovala na znění
příslušných ustanovení zákona o důchodovém pojištění, podle kterých pro přiznání invalidního
důchodu je nutné, aby dotčena osoba trpěla zhoršením zdravotního stavu v zákonem stanovené
míře a aby v minulosti získala dostatečné doby pojištění. Žalobcův zdravotní stav je sice
podle žalované takového charakteru, který by odůvodňoval přiznání částečného invalidního
důchodu, ale žalobce nezískal potřebné doby pojištění, tudíž mu nemohla být dávka podle zákona
o důchodovém pojištění přiznána. Žalovaná dále poukázala na to, že rozhodnutí ve věci je závislé
na odborném lékařském posouzení.
[4] Podáními ze dne 8. 6. 2011 a 19. 10. 2011 žalobce setrval na své žalobě, poukazoval
na svůj špatný zdravotní stav, jeho nepříznivý vývoj a nemožnost získat odpovídající práci.
Požadoval, aby mu byla přiznána „aspoň nějaká částka peněz na průměr platu důchodu“.
[5] Během jednání soudu dne 1. 11. 2011 žalobce uvedl, že je pravda, že má malou dobu
pojištění, protože byl ve výkonu trestu. Žalobu podal proto, aby získal nějaký příspěvek na léky,
hygienu. Domníval se, že mu náleží částečný invalid ní důchod. Žalobce dále obsáhle popsal doby
a místa výkonu předchozí práce.
[6] K dotazu soudu Věznice Horní Slavkov sdělila, že žalobce v roce 2008 nebyl pracovně
zařazen, v roce 2009 pracoval 12 dn ů, v roce 2010 pracoval 18 dnů a v roce 2011 nebyl pracovně
zařazen.
[7] K dotazu soudu Věznice Vinařice sdělila, že žalobce v roce 1980 pracoval 110 dnů,
v roce 1981, 1982 a 1985 pracoval vždy 365 dnů, v roce 1983 pracoval 122 dnů, v roce 1984
pracoval 111 dnů a v roce 1986 pracoval 30 dnů.
[8] K dotazu soudu Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Ústí nad Labem sdělil,
že žalobce není a nebyl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce ČR, kontaktní
pracoviště Chomutov.
[9] Krajský soud v Ostravě si dále opatřil posudek od Posudkové komise Ministerstva p ráce
a sociálních věcí, detašované pracoviště v Ostravě, ze dne 4. 1. 2012, č. j. 2011/2982-OS,
podle kterého žalobce není plně ani částečně invalidní, resp. invalidní pro invaliditu I. stupně.
Posudková komise u žalobce konstatovala smíšenou poruchu osobnosti s občasnými afektivními
dekompenzacemi, chronickou virovou hepatiditu typu C zjištěnou v r. 2004, stav po operaci
hemoroidů v r. 2006, inkompetenci kardie se známkami lehké ezofagitidy (prokázanou
v červenci 2009), vleklý bolestivý syndrom krční páteře s ojedinělou bolestí bederní páteře,
oboustranné plochonoží, hypermetropii střední vpravo, s astigmatismem vlevo, presbyopii,
tupozrakost (výraznější vlevo), lues II. stadia (latentní asymptomatická, seropozitivita od r. 1984 ).
Žalobce podle posudkové komise nebyl schopen práce duševně náročné, fyzicky nadměrně
náročné, v riziku hepatotoxických látek, ve výškách a s nároky na přesné vidění, v nočních
směnách. Žalobce naopak byl schopen fyzicky až středně náročné práce jako pomocný dělník,
s možností rekvalifikace zaučením, s možností pracovat v nezkráceném pracovním úvazku
v denních směnách. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu k datu
vydání napadeného rozhodnutí posudková komise určila lehkou smíšenou poruchu osobnosti
s občasnými afektivními dekompenzacemi a manipulativním chováním, přičemž tento stav
posudková komise podřadila pod kapitolu V, položku 7, písm. a) přílohy k vyhlášce
č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti
posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška
o posuzování invalidity), (dále jen „vyhláška č. 359/2009“), a určila míru poklesu pracovní
schopnosti ve výši 10 % s přihlédnutím k ostatním zdravotním postižením žalobce. Ve vztahu
k předcházející právní úpravě posudková komise zdravotní stav žalobce podřadila pod kapitolu
V, položku 5, písm. a) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon
o důchodovém pojištění, ve znění do 31. 12. 2009 (dále jen „vyhláška č. 284/1995“) a stanovila
míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti na 10%. Ke zvýšení míry poklesu pracovní
schopnosti posudková komise neshledala důvod, neboť s ohledem na svůj zdravotní stav je
žalobce schopen práce jako pomocný dělník, přičemž tuto profesi žalobce v minulosti vykonával.
Zbývající zdravotní postižení podle závěru posudkové komise pracovní potenciál žalobce
nesnižují. V případě žalobce se nejedná o pracovní omezení, které by dovolovalo vykonávat
výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné, smyslové nebo duševní
schopnosti, s podstatně menšími nároky na kvalifikaci ani v podstatně menším rozsahu
a intenzitě. Uznání částečné invalidity v r. 2005 vyhodnotila posudková komise jako posudkový
omyl, neboť se u žalobce nejednalo o tak závažné duševní postižení, které by významně
snižovalo jeho pracovní potenciál, protože v případě žalobce nešlo o středně těžkou poruchu
osobnosti. K uznání částečné invalidity vedla skutečnost, že k uvedeným 30% poklesu bylo
vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu (páteřním obtížím) připočteno 5%. Posudková
komise však setrvala na stanovisku, že duševní postižení samo o sobě neodpovídá částečné
invaliditě, neboť i když se u žalobce jedná o dissociální nezdrženlivou osobnost emočně
nestabilní a simplexní, po stránce sociální je žalobce dobře zdatný. Stav žalobce proto posudková
komise hodnotila jako lehkou poruchu osobnosti s občasnými afektivními a situačními
dekompenzacemi. Z dokumentace dle posudkové komise vyplývá jednání účelové
a manipulativní. Jeden záznam intoxikace medikamenty byl posudkovou komisí hodnocen
jako jednání parasuicidiální. Dle posudkové komise však nebyla nikdy zachycena iritační
a psychotická symptomatologie a nebyla prokázána auto- nebo heteroagrese. Při vyšetření byl
žalobce vždy klidný. Doložená zdravotní dokumentace neprokazuje takové zdravotní postižení,
které by svojí závažností vedlo k nutnosti navýšení původně uvedené horní hranice 30 %.
Zmiňované postižení páteře posudková komise hodnotí jako lehké, bez omezení pohyblivosti,
bez známek útlaku nervových struktur; podle posudkové komise se v daném případě spíše jedná
o subjektivní stesky. Občasné bolesti krční a bederní páteře nemohou vést ke zvýšení
procentního hodnocení. Lékař OSSZ podle posudkové komise nesprávně zařadil poruchu
osobnosti žalobce mezi středně těžká postižení, neboť se v případě žalobce jedná o poruchu
lehkou, odpovídající písmenu a) příslušné položky (poruchy osobnosti), a to jak v roce 2005,
tak i v roce 2009 a nyní. Posudková komise nezjistila podstatné narušení pracovního
a společenského fungování z důvodu poruchy osobnosti ve více než dvou z následujících oblastí
– v poznávání, emotivitě, afektivitě, ovládání, kontrole impulzů, ve způsobu chování, zvládání
interpersonálních situací a v oblasti vztahů. Sama skutečnost opakovaného výkonu trestu odnětí
svobodu podle posudkové komise neznamená, že by žalobce nebyl schopen pracovat.
Tento závěr posudkové komise potvrzuje i fakt, že žalobce byl v minulých letech pracovně
zařazen. Jednání žalobce posudková komise považuje za prokazatelně cílené a manipulativní.
[10] Během jednání soudu dne 31. 1. 2012 žalobce tvrdil, že má zabudovanou syfilis v mozku
a že lékař v Horním Slavkově je podjatý. Požadoval nové vyšetření svého zdravotního stavu –
zraku, ucpávání cév, pohlavní choroby, žloutenky. Dále poukazoval na to, že má špatnou ledvinu
a prostatu. Žalobce uznal, že nemá tolik odpracováno, protože měl špatný zrak. Žalobce
se dožadoval, aby mu byla přiznána malá dávka.
[11] Krajský soud v Ostravě ve věci rozhodl rozsudkem č. j. 19 Ad 42/2011 - 37 ze dne
31. 1. 2012, kterým žalobu zamítl. Krajský soud poukázal na obsah posudku, na ustanovení
zákona o důchodovém pojištění v příslušných zněních a jejich vývoj. Zdravotní stav žalobce
při objektivním posouzení posudkovou komisí podle závěru krajského soudu neodůvodňuje,
aby žalobce pobíral invalidní důchod pro částečnou invaliditu, resp. invaliditu prvního stupně.
Předcházející posouzení zdravotního stavu žalobce provedená lékaři žalované byla vyhodnocena
jako posudkový omyl, neboť zdravotní stav žalobce nebyl tak závažný, protože se u žalobce
jednalo o lehkou poruchu osobnosti s občasnými afektivními a situačními dekompenzacemi,
přičemž vždy šlo u žalobce o jednání účelové a manipulativní; postižení páteř e bylo vyhodnoceno
jako lehké. Zjištěný pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce, resp. jeho pokles
pracovní schopnosti, nedosahuje podle krajského soudu zákonných kritérií pro přiznání dávky
podle zákona o důchodovém pojištění. Ohledně získaných dob pojištění žalobcem krajský soud
uzavřel, že se touto otázkou blížeji nezabýval, neboť jakýkoli jeho závěr v tomto ohledu by neměl
vliv na to, že žalobci z důvodu jeho zdravotního stavu nelze přiznat invalidní důchod. Důvodem
pro přiznání dávky důchodového pojištění nemůže být podle krajského soudu skutečnost,
že žalobce nemá dostatek finančních prostředků ke krytí svých potřeb.
II. Kasační stížnost
[12] Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 19 Ad 42/2011 - 37 ze dne
31. 1. 2012 podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost ze dne 3. 3. 2012. V kasační
stížnosti stěžovatel popsal průběh soudního řízení a navrhoval, aby jeho zdravotní stav byl
prošetřen obvodním lékařem.
[13] V podání odeslaným dne 24. 4. 2012 se stěžovatel dovolával to ho, že kasační stížnost
podává v souladu s ustanovením §103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) . Tvrdil, že se žalovaná dopustila hrubých
procesních vad. Stěžovatel se dále ztotožnil s názorem lékaře OSSZ, podle kterého je částečně
invalidní.
[14] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 30 . 4. 2012, č. j. 6 Ads 53/2012 - 21, ustanovil
žalobci JUDr. Jana Kollára, advokáta.
[15] Nedatovaným podáním stěžovatel osobně setrval na svém požadavku opětovnéh o
přezkoumání svého zdravotního stavu.
[16] Podáním ze dne 12. 6. 2012 stěžovatel prostřednictvím svého zástupce uvedl,
že stěžovatel trvá na své kasační stížnosti, neboť považuje rozsud ek krajského soudu
za nezákonný. Kasační stížnost podává z důvodu podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b)
s. ř. s., neboť podle jeho názoru má nárok na částečný invalidní důchod. Posudkoví lékaři
žalované dospěli podle stěžovatele ke správnému závěru, že stěžovateli poklesla z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pracovní schopnost o 35 %, což odůvodňuje
přiznání invalidního důchodu. Ve vztahu k potřebným dobám pojištění stěžovatel uvedl,
že „ty nemá a že požaduje alespoň sociální důchod“.
[17] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III.Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[18] Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě vzešlo (ustanovení §102 s. ř. s.),
kasační stížnost je včasná (ustanovení §106 ods t. 2 s. ř. s.) a přípustná, neboť nejsou naplněny
důvody podle ustanovení §104 s. ř. s.
[19] Neúplné a nepřesvědčivé posouzení zdravotního stavu se v řízení o dávkách
důchodového pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem považuje
podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54, publikovaný pod číslem 511/2005 Sbírky rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu, všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na
www.nssoud.cz) za jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší
správní soud proto přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
– srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2004, č. j. 1 As 7/2004 - 47 – ačkoli se
stěžovatel dovolával stížnostních důvodů podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s.
[20] Nejvyšší správní soud za této situace napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě
v mezích řádně uplatněného kasačního důvodu podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
a v rozsahu kasační stížnosti podle ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná; k tomuto závěru vedly Nejvyšší správní soud
následující úvahy:
[21] Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku
důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla -li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé.
[22] Brojí-li stěžovatel proti závěru krajského soudu, že jeho zdravotní stav neodůvodňuje
přiznání invalidního důchodu, Nejvyšší správní soud musí odkázat na svou judikaturu ohledně
posuzování zdravotního stavu v případě přezkoumání rozhodnutí týkajícího se invalidního
důchodu, podle níž podstatným faktorem určujícím výsledek soudního řízení je posouzení
zdravotního stavu učiněné posudkovou komisí, a proto je nutné klást důraz na správnost,
přesvědčivost a úplnost posudku vydaného posudkovou komisí (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54).
[23] Nejvyšší správní soud neshledává posudek posudkové komise vnitřně rozporným. Určité
rozdíly v posudkových závěrech jsou v řízení o invalidní důchod pravidlem; toliko z faktu,
že posouzení zdravotního stavu ve správním řízení a řízení soudním jsou v určitých aspektech
odlišná, nelze ničeho dovozovat. Doplnění dokazování v řízení před soudem má sloužit právě
k doplnění skutkových zjištění učiněných správním orgánem.
[24] Stěžovatel požádal o invalidní důchod žádostí ze dne 6. 10. 2009 a důchod žádal přiznat
od vzniku nároku. S ohledem na to, že bylo v průběhu řízení před žalovanou určeno jako datum
vzniku invalidity 22. 9. 2005, bylo třeba jeho zdravotní stav posoudit jak podle předpisů účinných
do 31. 12. 2009, tak podle předpisů účinných od 1. 1. 2010 (a to jak podle zákona o důchodovém
pojištění, tak i podle prováděcí vyhlášky upravující posuzování pracovní schopnosti pro účely
invalidity; do 31. 12. 2009 se jednalo o vyhlášku č. 284/1995, od 1. 1. 2010 o vyhlášku
č. 359/2009). Taková pravidla vyplývají z přechodných ustanovení zákona č. 306/2008 Sb.,
kterým byl změněn zákon o důchodovém pojištění (čl. II, bod 1., 8., 12).
[25] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že podle posudku OSSZ Sokolov ze dne
16. 12. 2009, č. j. LPS/2009/1762-SO_CSSZ, rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatele je smíšená porucha osobnosti se závislostí na psychoaktivních
látkách s velkou schopností manipulativního jednání. Zdravotní stav podřadil pod kapitolu V ,
položku 5, písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995. Míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti stanovil po jejím navýšení na celkových 35 %.
[26] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud dále zjistil, že podle posudku ČSSZ -Lékařská
posudková služba, pracoviště pro námitkové řízení č. j. LPS/2010/568-NR-PLZ_CSSZ ze dne
26. 1. 2011, vydaného v řízení o námitkách, je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatele smíšená porucha osobnosti, která je emočně nestabilní, histrionská,
simplexní, se sebepoškozováním v anamnéze, s abuzem tramadolu a benzodiazepinu. Posudek
dále hovoří o středně těžkém postižení, neboť se u stěžovatele jedná o stavy s opakovaným
narušením pracovního a společenského chování, se závažným maladaptivním chováním
s opakovanými situačními dekompenzacemi. Zdravotní stav podřadil pod kapitolu V, položku 7
písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009, pro které stanovil míru poklesu pracovní schopnosti
ve výši 35 %. Do 31. 12. 2009 byl zdravotní stav stěžovatele podřaditelný pod kapitolu V,
položku 5, písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce 284/1995, přičemž míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti určil po jejím navýšení na celkových 35%.
[27] Pro zdravotní postižení podle kapitoly V (Duševní poruchy a poruchy chování),
položka 5 (Poruchy osobnosti a poruchy chování), písm. b) (se středně těžkým narušením
osobnosti s lehkým snížením celkové výkonnosti organismu) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995,
je stanovena míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti 20 - 30%.
[28] Pro zdravotní postižení podle kapitoly V (Duševní poruchy a poruchy chování),
položka 7 (Poruchy osobnosti), písm. a) (lehké postižení, stavy se zhoršenou sociální
adaptabilitou, zvýšenou konfliktností, disharmonickými postoji a chováním, s narušením vztahů
a společenské komunikace nebo osobnosti anomální, akcentované) přílohy k vyhlášce
č. 359/2009, je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 5-10%.
[29] Dále Nejvyšší správní soud poukazuje na ustanovení §75 odst. 1 s. ř. s.,
podle kterého soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu,
který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. ke dni 10. 3. 2011. Jak přitom Nejvyšší
správní soud vysvětlil v bodu 24 tohoto rozsudku, je nutné s ohledem na délku předmětného
řízení o dávce zohlednit i právní úpravu účinnou do 31. 12. 2009.
[30] Podle ustanovení §39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění ve znění po 1. 1. 2010
platí, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce
doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní
postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,
c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifika ce
pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované
pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %,
f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zd a je pojištěnec schopen
výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
[31] V případě posouzení míry poklesu pracovní schopnosti se jedná o otázku odbornou –
medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem) a rozhodnutí
soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže
učinit úsudek o této otázce sám. Podle ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o provádění sociálního zabezpečení“), posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů
pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce
a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové ko mise. Posudkové
komise jsou oprávněny k posouzení poklesu pracovní schopnosti a zaujetí posudkových závěrů
o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku.
[32] Posudkové řízení je tedy specifickou formou správní činnosti (srov. ustanovení §16a
zákona provádění sociálního zabezpečení), spočívající v posouzení zdravotního stavu občana
a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového
pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost,
která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového
lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených
v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku
soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek
úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi,
bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného
rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud,
který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí
především.
[33] Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom,
aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi,
které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Z posudku musí být
zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické
dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti
o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný
zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní
postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu je více zdravotních potíží (ustanovení §2 odst. 3 vyhlášky č. 359/20 09),
přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá
zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví
podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti v livu ostatních zdravotních
postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější
dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti
tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky č. 359/2009,
přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl
a položku přílohy k vyhlášce č. 359/2009, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu
pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí.
[34] Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že posudek Posudkové
komise MPSV v Ostravě splňuje výše uvedené požadavky na úplnost a přesvědčivost odborného
lékařského posudku a lze z něj tudíž při zjišťování skutkového stavu vycházet. V projednávaném
případě posudková komise zasedající v řádném složení jednoznačně vymezila rozhodující příčinu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele jako lehkou smíšenou poruchu
osobnosti s občasnými afektivními dekompenzacemi a manipulativním chováním,
přičemž ohledně podřazení tohoto onemocnění pod příslušnou položku vyhlášky č. 359/2009
posudková komise uvedla kapitolu V, položku 7, písm. a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009;
resp. ve vztahu k právní úpravě účinné do 31. 12. 2009 zdravotní stav stěžovatele podřadila
pod kapitolu V, položku 5 písm. a) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.
[35] K témuž závěru ohledně určení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého stavu
stěžovatele dospěly i posudek OSSZ Sokolov č. j. LPS/2009/1762- SO_CSSZ ze dne 16. 12. 2009
a posudek ČSSZ-Lékařská posudková služba, pracoviště pro námitkové řízení
č. j. LPS/2010/568-NR-PLZ_CSSZ ze dne 26. 1. 2011, vypracované v průběhu správního řízení,
přičemž tyto posudky tento zdravotní stav vyhodnocují podle jiného písmene téže položky .
Posudek posudkové komise ze dne 4. 1. 2012 přitom dostatečně vysvětlil, proč se odchyluje
od závěrů učiněných v posudcích vypracovaných v průběhu správního řízení,
podle nichž zdravotní stav stěžovatele odůvodňuje přiznání invalidního důchodu pro invaliditu
I. stupně, neboť uvedl, že se jednalo o posudkový omyl.
[36] Stěžovatel tyto jednoznačné závěry svou kasační stížností napadá, ale nepřináší
jakoukoli bližší argumentaci, která by byla s to posudkové závěry zpochybnit. Stěžovatel
pouze opakovaně popisuje průběh správního řízení a cituje obsah jednotlivých posudků
(zejm. provedených v průběhu správního řízení, jež jsou pro stěžovatele příznivější) a dovozuje
z nich závěry, že je invalidní pro invaliditu I. stupně. Tyto své subjektivní názory ohledně
svého zdravotního stavu však nedokládá jakoukoli bližší argumentací zpochybňující závěr
krajského soudu, že stěžovatelův zdravotní stav neodůvodňuje přiznání invalidního důchodu
jakéhokoli stupně. Nejvyšší správní soud tu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. 11. 2009, č . j. 4 Ads 81/2009 - 46, podle kterého se při posuzování dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu z hlediska míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti,
resp. míry poklesu pracovní schopnosti, vychází ze zdravotního stavu doloženého výsledky
funkčních vyšetření, nikoliv ze subjektivních pocitů a stesků posuzované osoby.
[37] Nejvyšší správní soud dále v obecné rovině nezjistil stěžovatelem tvrzené a konkrétněji
nerozvedené porušení procesních předpisů. Nejvyšší správní soud poukazuje na to, že je
kasačním soudem zásadně vázaným dispoziční zásadou podle ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud proto nemůže dohledávat důvody a argumentaci stěžovatele namísto něj,
neboť tím by naprosto změnil charakter kasační stížnosti a porušil by rovnost účastníků řízení
normovanou ustanovením §36 odst. 1 s. ř. s. Pouhé tvrzení o hrubých procesn ích vadách blížeji
jakkoli nerozvedené proto nepředstavuje řádnou kasační argumentaci a Nejvyšší správní soud
se k této stížnostní námitce v konkrétní rovině proto nemůže vyjadřovat.
[38] Požadavek stěžovatele na opětovné přezkoumání jeho zdravotního stavu nem ohl
Nejvyšší správní soud akceptovat. Nejvyšší správní soud v tomto směru poukazuje na ustanovení
§104 odst. 4 s. ř. s. a ustanovení §109 odst. 5 s. ř. s., podle kterého řízení o kasační stížnosti před
Nejvyšším správním soudem má sloužit k přezkumu správnosti a zákonnosti rozhodnutí
krajského soudu, nikoli k přednesu další právní a skutkové argumentace, kterou měl stěžovatel
v souladu s výše citovanými ustanoveními s. ř. s. uplatnit v řízení před krajským soudem. Žalobce
proto má svou argumentaci týkající se nesprávného či nedostatečného posouzení
svého zdravotního stavu pro účely přiznání invalidního důchodu soustředit do řízení
před krajským soudem, v němž správní soud v souladu se zásadou plné jurisdikce přezkoumává
rozhodnutí žalované týkající se invalidního důchodu, nikoli do řízení o kasační stížnosti,
jež představuje mimořádný opravný prostředek proti pravomocným rozhodnutím krajského
soudu.
[39] Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud obecně konstatuje, že krajský soud
se otázkou zdravotního stavu stěžovatele s ohledem na výše uvedené dostatečně zabýval,
neboť si opatřil posudek od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, detašované
pracoviště v Ostravě, ze dne 4. 1. 2012, č. j. 2011/2982-OS. Stěžovatel přitom závěry
tohoto posudku v řízení před krajským soudem relevantním způsobem nezpochybnil,
když během jednání soudu dne 31. 1. 2012 pouze trval na tom, že jeho zdravotní stav je špatný,
odkazoval na syfilis a požadoval přezkoumání svého zdravotního stavu. Otázkami,
které stěžovatel vznesl během jednání soudu, se však posudek ze dne 4. 1. 2012 zabýval
a vyhodnotil je jako méně závažné než lehká smíšená porucha osobnosti s občasnými afektivními
dekompenzacemi a manipulativním chováním. Subjektivní představy bez doložení
jakýchkoli objektivních podkladů podle názoru Nejvyššího správního soudu nemohou
zpochybnit odborné posouzení provedené posudkovou komisí. Krajský soud proto neměl
za povinnost zajistit další posouzení zdravotního stavu stěžovatele, neboť stěžovatel neuvedl nic,
co by závěry posudku ze dne 4. 1. 2012 bylo s to zpochybnit.
[40] Odkazy stěžovatele v kasační stížnosti na posudky vypracované v průběhu správního
řízení před žalovanou nejsou způsobilé zpochybnit správnost závěrů krajského soudu o tom,
že stěžovatel není invalidní. Posudek posudkové komise ze dne 4. 1. 2012 totiž vysvětlil,
že se v případě těchto posudků jednalo o posudkový omyl, přičemž posudek posudkové komise
ze dne 4. 1. 2012 svůj závěr obsáhle odůvodnil. Pouhý odkaz stěžovatele na předcházející
posudky, jež jsou pro něj výhodnější, proto nemůže závěry posudku posudkové komise ze dne
4. 1. 2012 zpochybnit.
[41] Nejvyšší správní soud rovněž nemohl přisvědčit požadavku stěžovatele na přiznání
„sociálního důchodu“. Jak Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 6 Ads 117/2011 - 48 ze dne
20. 10. 2011 vysvětlil, sociální důchod byl v rámci důchodového zabezpečení nesystémovou
dávkou, která byla vyplácena podle předcházející právní úpravy, přičemž institut sociálního
důchodu nebyl zákonem o důchodovém pojištění převzat – srov. §91 zákona o důchodovém
pojištění. Stěžovatel nemá právo na přiznání sociálního důchodu, neboť platná právní úprava
tento institut nezná.
[42] Není proto naplněn stěžovatelem uplatněný kasační důvod podle ustanovení §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
[43] K požadavku stěžovatele na osobní jednání před Nejvyšším správním soudem je nutné
odkázat na ustanovení §109 odst. 2 s. ř. s., podle kterého Nejvyšší správní soud o kasační
stížnosti rozhoduje zpravidla bez jednání. Nejvyšší správní soud v posuzovaném případě
neshledal důvod pro nařízení jednání.
[44] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl (ustanovení
§110 odst. 1 in fine s. ř. s.).
IV. Náklady řízení
[45] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust anovení
§60 odst. 1, 2 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch,
nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaná měla ve věci
úspěch, podle ustanovení §60 odst. 2 s. ř. s. však správnímu orgánu ve věcech důchodového
pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče nelze přiznat právo
na náhradu řízení, na které by měl jinak nárok podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.
[46] Protože stěžovateli byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2012,
č. j. 6 Ads 53/2012 - 21, ustanoven zástupce, JUDr. Jan Kollár, advokát, Nejvyšší správní soud
mu podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. přiznal odměnu za zastupování za dva úkony právní
služby ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif,
ve znění pozdějších předpisů – převzetí a příprava zastoupení včetně první porady s klientem dne
12. 6. 2012, doplnění kasační stížnosti z téhož dne. Tato odměna je podle ustanovení §9 odst. 2
cit. vyhlášky ve spojení s ustanovením §7 cit. vyhlášky stanovena ve výši 500 Kč za jeden úkon
právní služby. Dále Nejvyšší správní soud přiznal na náhradě hotových výdajů podle ustanovení
§13 odst. 3 advokátního tarifu 600 Kč paušální náhrady hotových výdajů (jeden úkon právní
služby po 300 Kč). Dohromady tedy Nejvyšší správní soud přiznal částku 1600 Kč jako odměnu
za zastupování a náhradu hotových výdajů. K výplatě této částky pak Nejvyšší správní soud
stanovil přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. srpna 2012
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu