ECLI:CZ:NSS:2012:6.ADS.66.2012:21
sp. zn. 6 Ads 66/2012 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: I. R.,
zastoupena JUDr. Petrem Procházkou, advokátem, se sídlem náměstí Svobody 12, Brno, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 15. 7. 2011, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 29. 2. 2012, č. j. 41 Ad 57/2011 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovaná n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí kasační stížností proti shora uvedenému
rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba
proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 7. 2011, č. j. X, o námitkách. Tímto rozhodnutím žalované
byly zamítnuty námitky stěžovatelky proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 5. 2011, kterým
stěžovatelce nebyl přiznán invalidní důchod.
[2] K námitkám stěžovatelky nechal krajský soud pro účely soudního řízení znovu posoudit
zdravotní stav stěžovatelky posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí
v Brně (dále jen „PK MPSV Brno“). PK MPSV Brno v posudkovém závěru určila
jako rozhodující příčinu stěžovatelčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu omezení
funkce pravé dolní končetiny. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti stěžovatelky určila
PK MPSV Brno podle kapitoly XV, odd. B, položka 9 b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.
ve výši 30 %, přičemž možné rozpětí bylo 15 - 30 %.
[3] Krajský soud konstatoval, že přes nesouhlas stěžovatelky se závěry posudku PK MPSV
Brno a s pracovní rekomandací toho posudku, ze které vyplývá, že stěžovatelka je schopna
vykonávat práci účetní, má soud za to, že žaloba stěžovatelky není důvodná, neboť skutkový stav
byl náležitě zjištěn a zhodnocen v souladu s platnou právní úpravou. Posudek PK MPSV Brno
se vypořádává náležitě se všemi lékařskými zprávami, přičemž ani stěžovatelka nenamítala opak.
Krajský soud měl též za to, že zdravotní stav stěžovatelky byl objektivně zhodnocen
a srozumitelným způsobem pro stěžovatelku i soud vysvětlen. Posudek PK MPSV Brno se jeví
jako přesvědčivý, neboť se se všemi podstatnými skutečnostmi ohledně zdravotního stavu
stěžovatelky vypořádal, přihlédl ke všem stěžovatelčiným zdravotním problémům a zhodnotil je.
[4] Krajský soud se rovněž ztotožnil s pracovní rekomandací v posudku PK MPSV Brno
uvedenou, stěžovatelka je podle něj schopna v budoucnu s ohledem na svůj zdravotní stav,
své vzdělání a své zkušenosti nadále vykonávat práci v administrativě, a to konkrétně práci účetní.
Tato práce není vykonávána po celou dobu v jedné strnulé poloze a soud se ztotožnil s tím, že je
během pracovního dne možnost polohu měnit.
II. Kasační stížnost
[5] Proti tomuto rozsudku krajského soudu brojí stěžovatelka kasační stížností ze dne
5. 4. 2012.
[6] Stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí, že ji podává z důvodu podle ust. §103 odst. 1
písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tedy pro nezákonnost
rozhodnutí soudu spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení, konkrétně v chybném hodnocení pracovní schopnosti stěžovatelky, resp. podmínek
pro uznání částečné invalidity. Dále stěžovatelka uvádí stížnostní důvod podle ust. §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s., konkrétně nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku
důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé, a to „zejména nezohlednění všech stěžovatelkou tvrzených
skutečností, neúplném provedení důkazů a nedostatečném odůvodnění závěrů žalovaného“.
[7] Stěžovatelka namítá, že závěr posudku PK MPSV Brno ze dne 19. 1. 2012, na základě
kterého byl vydán napadený rozsudek, je v rozporu se skutečnostmi v posudku zjištěnými
a rovněž závěr soudu v napadeném rozsudku ohledně schopnosti stěžovatelky vykonávat
soustavnou výdělečnou činnost jako účetní se jeví jako nedůvodný. Jediným východiskem
pro uvedený závěr je konstatování v posudku, že stěžovatelka má možnost během dne měnit
polohu. Tato skutečnost však platí pro všechna zaměstnání vykonávaná v souladu se zákonem
s ohledem na přestávku v práci. Bez dalšího není možné uzavřít, že práce v administrativě,
konkrétně práce účetní, je pro stěžovatelku vhodná. Tento závěr je příkrém rozporu s ostatními
závěry posudku, podle nichž je nevhodná práce ve strnulých a vynucených nepříznivých
polohách. Přitom pro řádný výkon svého povolání jako účetní je stěžovatelka nucena sedět
na židli či v křesle v nezměněné poloze, v současné době je při této práci třeba trávit většinu času
zadáváním a zpracováváním údajů v počítači. Taková práce se jeví obecně jako značně nepříznivá
pro pohybový aparát, zejména klouby a páteř, a může sama o sobě onemocnění pohybového
aparátu vyvolávat, příp. zhoršovat.
[8] Stěžovatelka dále namítá, že posudek hodnotí její zdravotní postižení pouze z pohledu
„tabulek“ bez přihlédnutí k subjektivnímu stavu stěžovatelky.
[9] Posudek PK MPSV Brno rovněž nezohledňuje veškeré stěžovatelkou tvrzené skutečnosti,
zejména zvýšenou hodnotu „FW“, která je s nezanedbatelnou pravděpodobností zapříčiněna
zánětlivým onemocněním kloubů. Toto onemocnění nebylo v posudku vůbec zohledněno,
je bezdůvodně tvrzen opak a stěžovatelka ani nebyla pro takovou možnost vyšetřena odborným
lékařem či k takovému vyšetření vyzvána. Přitom subjektivní hodnocení stavu stěžovatelky
nasvědčovalo takovému onemocnění kloubů.
[10] Stěžovatelce není zřejmé, jak PK MPSV Brno dospěla k závěru, že pohyb končetin
je volný. Stěžovatelka má každé ráno oteklé ruce, bolavé palce a trvá vždy asi hodinu, než se ruce
a nohy rozhýbají. Pro stěžovatelku by bylo neúnosné se vůbec do zaměstnání dopravit,
čímž se soud ani PK MPSV Brno nezabývaly přesto, že to bylo stěžovatelkou tvrzeno.
[11] Závěrem stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud vydal rozsudek, kterým zruší
kasační stížností napadené rozhodnutí krajského soudu a přizná stěžovatelce náhradu nákladů
řízení.
[12] Stěžovatelka doplnila svou kasační stížnost podáním datovaným dnem 4. 5. 2012,
ve kterém jako důkaz nesprávnosti a nepřezkoumatelnosti posudku PK MPSV Brno ze dne
19. 1. 2012 předkládá Nejvyššímu správnímu soudu lékařskou zprávu z revmatologického
vyšetření ze dne 27. 4. 2012. Toto vyšetření mělo být podle názoru stěžovatelky provedeno
„k úplnému a správnému“ zjištění zdravotního stavu stěžovatelky „již dříve“. Uvedená lékařská
zpráva hodnotí zdravotní stav stěžovatelky odlišně od posudku PK MPSV Brno a diagnostikuje
revmatickou artritidu NS, chronický cervicobrachiální syndrom, spondylozu a scoliozu páteře.
Uvedené poruchy musely být u stěžovatelky přítomny již v době vyšetření PK MPSV Brno,
neboť odpovídají subjektivním příznakům popsaným v posudku PK MPSV Brno.
[13] Podáním ze dne 31. 5. 2012 následně navrhla stěžovatelka doplnění dokazování tak,
aby Nejvyšší správní soud provedl k lékařské zprávě předložené stěžovatelkou doplněním kasační
stížnosti dokazování znaleckým posudkem z oboru revmatologie. Stěžovatelka navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud pověřil vypracováním toho znaleckého posudku znalecký ústav
Fakultní nemocnice Bohunice nebo Fakultní nemocnice U Svaté Anny.
[14] Žalovaná se ke kasační stížnosti ani jejímu doplnění přes výzvu Nejvyššího správního
soudu nevyjádřila.
III.Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[15] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného rozsudku (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§102 s. ř. s.).
Stěžovatelka je též zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[16] Stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí stížnostní důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a d)
s. ř. s. Prakticky celá kasační stížnost však brojí proti posouzení zdravotního stavu PK MPSV
Brno v posudku vypracovaném pro krajský soud dne 19. 1. 2012. Nejvyšší správní soud
tedy předně konstatuje, že stěžovatelkou tvrzené důvody kasační stížnosti jsou
podle svého obsahu podřaditelné pod důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Neúplné a nepřesvědčivé posouzení zdravotního stavu se v řízení o dávkách důchodového
pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem považuje podle konstantní
judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, publikovaný pod číslem 511/2005 Sbírky rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu, dostupný na www.nssoud.cz) za jinou vadu řízení ve smyslu §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[17] Nejvyšší správní soud dále uvádí, že při posouzení stěžovatelčiny kasační stížnosti nemohl
přihlížet ke stěžovatelkou předložené lékařské zprávě ze dne 27. 4. 2012, neboť podle ust. §109
odst. 5 s. ř. s. Nejvyšší správní soud při rozhodování o kasační stížnosti nepřihlíží
ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí.
V rozsudku ze dne 22. 9. 2004, č. j. 1 Azs 34/2004 - 49, Nejvyšší správní soud konstatoval,
že ustanovení §109 odst. 4 s. ř. s. brání tomu, aby se poté, co bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí,
uplatňovaly skutkové novoty. K takto uplatněným novým skutečnostem kasační soud při svém rozhodování
nepřihlíží. V projednávané věci stěžovatelka předložila Nejvyššímu správnímu soudu lékařskou
zprávu ze dne 27. 4. 2012, která byla zjevně vydána jak po datu vydání napadeného správního
rozhodnutí žalované (15. 7. 2011) tak i po datu vydání rozhodnutí krajského soudu (29. 2. 2012).
Jelikož ze zákona Nejvyšší správní soud nemohl k uvedené lékařské zprávě přihlížet, neprováděl
také žádné stěžovatelkou navrhované důkazy k této lékařské zprávě.
[18] Nejvyšší správní soud také podotýká, že stěžovatelka neuplatnila v řízení před krajským
soudem návrh na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru revmatologie, což vyplývá
z protokolu o jednání ze dne 29. 2. 2012, kde zástupce stěžovatelky uvedl, že provedení dalších
důkazů nenavrhuje. Návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru revmatologie
uplatnila stěžovatelka teprve v řízení o kasační stížnosti. Proto navíc ani nešlo o řádně uplatněnou
námitku, neboť podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, pokud se opírá jen
o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být
přezkoumáváno, ač tak učinit mohl. Nejvyšší správní soud v této otázce odkazuje
na svou předcházející judikaturu, zejména na rozsudek č. j. 7 Ads 5/2003 - 78 ze dne
15. 10. 2003, ze kterého se podává: Je-li jediným důvodem kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského
soudu, jímž přezkoumal rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o přiznání důchodu jako dávky
podmíněné zdravotním stavem, tvrzení, že stěžovatelův zdravotní stav je třeba přezkoumat znalcem,
přičemž stěžovatelův zdravotní stav byl posouzen posudkovou komisí MPSV a stěžovatel nenavrhoval v řízení
před krajským soudem provedení důkazu znaleckým posudkem, je třeba kasační stížnost odmítnout
jako nepřípustnou podle §104 odst. 2, §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. V projednávané věci není uvedená
námitka jediným důvodem kasační stížnosti, proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost
neodmítl jako nepřípustnou. Přesto by se však Nejvyšší správní soud nemohl uvedenou námitkou
stěžovatelky zabývat, neboť ji neuplatnila již v řízení před krajským soudem.
[19] Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném
lékařském posouzení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost
posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Zdravotní stav a pracovní schopnost
občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje
podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení
Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové
komise. Posudek uvedené posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad
upravených v §77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá
tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti
nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy,
kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna.
[20] Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom,
aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi,
které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Z posudku musí být
zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické
dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti
o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný
zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní
postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu. Procentní míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti komise hodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě přílohy
k vyhlášce č. 359/2009 Sb., přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity
pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku této přílohy a současně odůvodní stanovenou míru
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rámci zde stanoveného rozpětí. Dále uváží
i rozsah a závažnost dalších zdravotních postižení posuzovaného z hlediska možného zvýšení
či snížení základního bodového hodnocení.
[21] Jak Nejvyšší správní soud již dříve vícekrát judikoval, s posudkem PK MPSV nakládá
soud jako s důkazem stěžejním za předpokladu, že tento posudek splňuje požadavky
přesvědčivosti, úplnosti a objektivity (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003 - 50).
[22] Posudková komise musí při zjišťování zdravotního stavu vycházet z objektivních
odborných lékařských nálezů, nemůže se řídit domněnkami či subjektivními pocity stěžovatele.
(Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2009, č. j. 4 Ads 81/2009 - 46,
dostupný na www.nssoud.cz, ze kterého vyplývá, že při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti se vychází ze zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření, nikoliv ze subjektivních pocitů
a stesků žalobce.) Proto nelze přisvědčit námitce stěžovatelky, že PK MPSV Brno nesprávně
vycházela „pouze z tabulek“, aniž by věnovala pozornost subjektivnímu stavu stěžovatelky.
Ze stejných důvodů také nelze přisvědčit námitce stěžovatelky, že (podle jejího subjektivního
pocitu) není pohyb končetin volný a pro stěžovatelku je vůbec neúnosné se do zaměstnání
dopravit, k čemuž PK MPSV nepřihlédla.
[23] Nejvyšší správní soud také nad rámce nezbytného zdůrazňuje, že při zkoumání
zdravotního stavu v řízení před soudem se uplatní ust. §75 odst. 1 s. ř. s., podle kterého
při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování
správního orgánu. Zde Nejvyšší správní soud poukazuje rovněž na svoji předcházející judikaturu,
zejména na rozsudek ze dne 30. 1. 2004, č. j. 5 Ads 34/2003 - 82, publikovaný
pod č. 526/2005 Sb. NSS, ze kterého vyplývá, že za účelem zjištění skutkového stavu, který tu byl v době
rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o zamítnutí žádosti o plný invalidní důchod (§75 odst. 1
s. ř. s.), může soud uložit posudkové komisi Ministerstva práce a sociálních věcí, aby – na podkladě lékařských
zpráv o zdravotním stavu pocházejících převážně z období přiměřeně předcházejícího dni rozhodnutí správního
orgánu – vypracovala posudek o zdravotním stavu a schopnosti soustavné výdělečné činnosti ke dni vydání
rozhodnutí správního orgánu. PK MPSV Brno tedy správně vycházela při posuzování zdravotního
stavu stěžovatelky z lékařských zpráv, které dokumentovaly její zdravotní stav ke dni vydání
napadeného rozhodnutí žalované (tj. 15. 7. 2011). Pokud došlo u stěžovatelky v průběhu doby
ke změně zdravotního stavu, resp. jeho zhoršení může stěžovatelka podat novou žádost
o invalidní důchod a dosáhnout tak nového komplexního posouzení zdravotního stavu
ve správním řízení.
[24] Posudek PK MNPSV Brno podle názoru Nejvyššího správního soudu zohledňuje
i zvýšenou hladinu „FW“ u stěžovatelky. V posudku PK MPSV Brno se uvádí (str. 8):
Konstatováno bylo přetrvávání zvýšené hodnoty sedimentace erytrocytů (FW). Toto zvýšení přetrvávalo již nejméně
dva roky v hodnotách lehkého až středního zvýšení. Nálezy doloženými k dnešnímu jednání je dokumentováno
přetrvávání chronické streptokokové infekce horních dýchacích cest, což může být příčina přetrvávající zvýšené
sedimentace erytrocytů a občanských subfebrilií. Zvažuje se tedy odstranění mandlí. Zvýšená hodnota FW,
jako jednoho pomocného vyšetření, nezpůsobuje žádnou funkční poruchu a pokles pracovní schopnosti. Je tedy
zjevné, že PK MPSV Brno se zabývala zvýšenou hladinou FW u stěžovatelky a jejím významem
pro hodnocení poklesu pracovní schopnosti stěžovatelky. PK MPSV určila i pravděpodobnou
příčinu tohoto jevu, když vycházela z předložených lékařských zpráv o stavu stěžovatelky,
přičemž např. ze zprávy MUDr. M. ze dne 5. 12. 2011 vyplývá podezření na streptokokovou
infekci horních cest dýchacích (srov. poznámku v. s. chron. streptokok infekt HCD uvedenou
v resumé tohoto nálezu na straně 5 posudku PK MPSV). Nejvyšší správní soud tedy nespatřuje
v uvedeném postupu PK MPSV Brno pochybení.
[25] Nejvyšší správní soud také nespatřuje rozpor v posudku PK MPSV v tom, že posudek
uvádí, že je pro stěžovatelku nevhodná práce ve strnulých a vynucených nepříznivých polohách
a zároveň konstatuje, že pro stěžovatelku je vhodná práce účetní, která se podle názoru
stěžovatelky realizuje právě v nezměněné poloze vsedě a je tak pro stěžovatelku nepříznivá.
PK MSPV Brno ve svém posudku uvedla, že vhodná je pro stěžovatelku lehká fyzická práce
s možnostmi změn pracovní polohy a že stěžovatelka byla schopna vykonávat práce s využitím
dosažené kvalifikace a získané praxe v administrativní činnosti, včetně práce účetní. Práci účetní
hodnotila PK MPSV Brno jako práci fyzicky lehkou, bez nutnosti dlouhodobě zaujímat strnulé
a vynucené nepříznivé pracovní polohy s možností změn pracovní polohy. Nejde o práci,
která vyžaduje nepřetržité strnulé sezení v nezměněné poloze. Nejvyšší správní soud
tedy stěžovatelkou namítaný rozpor v posudku PK MPSV Brno neshledal.
[26] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl podle §110
odst. 1 s. ř. s.
IV. Náklady řízení
[27] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona
(srov. ust. §60 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. července 2012
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu