ECLI:CZ:NSS:2012:6.ADS.90.2012:15
sp. zn. 6 Ads 90/2012 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně: J. Z.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 3. 2012,
č. j. 28 Ad 22/2011 - 55,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ítá .
II. Žádný z účastníků n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala kasační stížnost proti v záhlaví uvedenému
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalované ze dne 27. 12. 2010, č. j. X1, kterým žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila
rozhodnutí ze dne 12. 7. 2010, č. j. X. O nákladech řízení rozhodl krajský soud tak, že žádný
z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadený rozsudek krajského
soudu byl stěžovatelce doručen dne 4. 6. 2012. Podání stěžovatelky ve věci kasační stížnosti
ze dne 18. 6. 2012, bylo předáno k poštovní přepravě dne 19. 6. 2012 a Nejvyššímu správnímu
soudu doručeno 21. 6. 2012.
Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje. Kasační stížnost tedy nebyla podána v zákonné
lhůtě a je opožděná. Podle věty třetí citovaného ustanovení zmeškání lhůty nelze prominout.
K tomu se dodává následující: stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační
stížnosti, neboť byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo
(§102 s. ř. s.), nicméně kasační stížnost nepodala včas (§106 odst. 2 s. ř. s.).
Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů,
měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem , který určil
počátek lhůty. V daném případě byl stěžovatelce rozsudek krajského soudu doručen v pondělí
dne 4. 6. 2012 a posledním dnem k podání kasační stížnosti bylo tedy pondělí 18. 6. 2012.
Stěžovatelka však kasační stížnost podala k poštovní přepravě dne 19. 6. 2012. Podle ust. §40
odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo -li podání v poslední den lhůty předáno soudu
nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence
anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle §106
odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, by la-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené
rozhodnutí vydal. Žádný z těchto případů úlev při zachování lhůty však neodpovídá situaci
stěžovatelky.
Jak již bylo výše uvedeno, napa dený rozsudek byl doručen dne 4. 16. 2012. Lhůta dvou
týdnů k podání kasační stížnosti tedy skončila dne 18. 6. 2012. Stěžovatelka tudíž kasační stížnost
podala až po uplynutí zákonné lhůty. K tomu je nutno konstatovat, že napadené rozhodnutí
krajského soudu obsahuje řádné poučení o lhůtě k podání kasační stížnosti, jakož i o místu, kde je
třeba kasační stížnost podat. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové odmítl podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. za použití
§120 s. ř. s. jako opožděně podanou.
Otázkou posuzování lhůty k podání kasační stížnosti se zabýval Ústavní soud
ve svém usnesení ze dne 26. 11. 2006, sp. zn. IV. ÚS 2043/07, v němž uvedl, jestliže je lhůta
určena na týdny, je rozhodný pro počítání nikoli začátek, ale konec lhůty. Lhůta k podání kasační
stížnosti počne sice běžet dnem, který následuje po dni doručení rozsudku krajského soudu,
avšak den, který určil počátek lhůty je de n doručení, takže konec lhůty se svým označením
shoduje s označením dne doručení. Uvedený výklad odpovídá všeobecně známé, dostupné
a konsolidované procesualistické doktríně i judikatuře.
Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla- li žaloba
(v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2012
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu