ECLI:CZ:NSS:2012:7.AFS.85.2011:156
sp. zn. 7 Afs 85/2011 - 156
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: L. Z., zastoupený
Mgr. Petrem Poláchem, advokátem se sídlem Bezručova 52, Blansko, proti žalovanému:
Finanční ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 98/4, Brno, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 10. 2011, č. j. 31 Ca 184/2009 - 127, o
návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek p ř i z n á v á .
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 5. 10. 2011, č. j. 31 Ca 184/2009 – 127, zamítl Krajský soud v Brně
žalobu žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně (dále jen
„finanční ředitelství“) ze dne 23. 10. 2009, č. j. 14539/09-1102-705050. Tímto rozhodnutím byl
změněn dodatečný platební výměr Finančního úřadu ve Slavkově u Brna (dále jen „správce
daně“) ze dne 3. 10. 2008, č. j. 29935/08/343970/0158 tak, že stěžovateli byla za zdaňovací
období roku 2006 dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob ve výši 243 804 Kč (dále jen
„daň“).
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž navrhl,
aby jí byl přiznán odkladný účinek. Návrh odůvodnil tím, že výkon napadeného rozhodnutí by
pro něho znamenal nenahraditelnou újmu. Stěžovatel uvádí, že nedisponuje majetkem či příjmy,
z kterých by mohl vyměřenou daň zaplatit. Dle svých tvrzení nemá žádný movitý nebo nemovitý
majetek vyšší hodnoty, který by mohl zpeněžit a z jehož výtěžku by mohl daň uhradit. Jediným
jeho příjmem je mzda ve výši cca 15 000 Kč čistého měsíčně. Žije ve společné domácnosti
s manželkou, s níž má dvě nezletilé děti (byť stěžovatel uvádí, že žije s přítelkyní, soudu je známo
z úřední činnosti, konkrétně z kasační stížnosti stěžovatele ve věci sp. zn. 9 Afs 1/2012 a návrhu
na přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti, že stěžovatel v mezidobí uzavřel se svou
přítelkyní manželství). Za byt, který užívá na základě podnájemní smlouvy, platí 5 000 Kč
měsíčně, vedle této částky platí ještě úhrady služeb spojených s užíváním bytu. Jeho manželka je
nezaměstnaná a je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a v současné době nepobírá žádný
příjem, podpora v nezaměstnanosti jí byla vyplacena naposledy v únoru 2011. Stěžovatel dále
uvedl, že nemá větší úspory a zůstatek jeho běžného účtu se blíží nule. Poukázal též na smlouvu
o spotřebitelském úvěru, kterou uzavřel s Českou spořitelnou, a. s., a na jejímž základě mu byla
poskytnuta půjčka ve výši 50 000 Kč, kterou je povinen splácet v pravidelných měsíčních
splátkách ve výši 1 010 Kč s poslední splátkou ke dni 18. 6. 2012. K prokázání svých tvrzení
stěžovatel nabídl v návrhu blíže specifikované důkazy.
Nejvyšší správní soud při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku vyšel
z následujících úvah.
Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užijí přiměřeně.
Dle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Od stěžovatele, který žádá o přiznání odkladného účinku, se především očekává
dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného
rozhodnutí (jehož sistace by bylo přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti dosaženo)
vznikne nepoměrně větší újma, než jiným osobám, a vysvětlení, v čem spočívá tato újma a její
rozsah. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom,
že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem městského soudu
obává, by pro něho byl zásadním zásahem. Nejvyšší správní soud přitom není oprávněn
ani povinen v daném ohledu nahrazovat činnost stěžovatele a vznik újmy na straně stěžovatele
jakkoli dovozovat či dohledávat např. ze soudního nebo správního spisu.
Kromě toho stěžovatele tíží též důkazní břemeno ke svým tvrzením. Unesení tohoto
důkazního břemena po stěžovateli vyžaduje, aby tvrzení, kterými odůvodňuje návrh na přiznání
odkladného účinku, také řádně doložil.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatel tvrdí dostatečně konkrétním
a individualizovaným způsobem, že výkon platebního výměru pro něj znamenal újmu,
a to vzhledem k jeho majetkové situaci, ve které by pro něj hrazení vyměřené daně představovalo
velkou finanční zátěž, jež by musela jít na vrub základních potřeb jeho rodiny s malými dětmi.
Stěžovatel tato svá tvrzení také dostatečným způsobem doložil, výši jeho mzdy a stav účtu bylo
možno ověřit z výpisu z bankovního účtu, výši úplaty za užívání podnajatého bytu z podnájemní
smlouvy, výši měsíčních splátek ze smlouvy o úvěru z této smlouvy. Skutečnost, že manželka
stěžovatele je nezaměstnaná, bylo možno ověřit z potvrzení úřadu práce o vedení manželky
v evidenci uchazečů o zaměstnání. Stěžovatel též doložil rodné listy svých synů. Nejvyšší správní
soud má tak tvrzení stěžovatele o finanční situaci jeho samého a jeho rodiny za prokázané. Příjem
stěžovatelovy čtyřčlenné rodiny činí zhruba 15 000 Kč měsíčně, po zaplacení nájemného
a měsíční splátky úvěru zbývá 9 000 Kč, z nichž je třeba hradit základní potřeby rodiny včetně
energií a vody. Je přitom zřejmé, že případné hrazení vyměřené daně ve výši 243 804 Kč by
pro stěžovatele znamenalo finanční zátěž, která by musela jít citelně na vrub základních potřeb
jeho rodiny s malými dětmi.
Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
i z hlediska zbývajících podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom, že by
odkladným účinkem kasační stížnosti mohla vzniknout újma třetím osobám poměřitelná s újmou
stěžovatele či by byl ohrožen důležitý veřejný zájem. Jedinou osobou, které se přiznání
odkladného účinku dotkne, bude stát, neboť tomu bude přiznáním dokladného účinku po dobu
jeho trvání odepřeno právo inkasovat od stěžovatele vyměřenou daň. Uvedená částka daně však
nepředstavuje v souhrnu celkových příjmů státu zásadní položku, takže nehrozí významnější
výpadek těchto příjmů, který by mohl narušit plnění funkcí státu.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud rozhodl o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti tak, jak je uvedeno ve výroku.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. února 2012
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu