ECLI:CZ:NSS:2012:7.AS.106.2012:45
sp. zn. 7 As 106/2012 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: R. P.,
zastoupená opatrovnicí JUDr. Pavlou Plašilovou, advokátkou se sídlem Jakubská 1, Brno, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křízová 25, Praha 5, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2012,
č. j. 33 Ad 23/2011 - 369,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna opatrovnici JUDr. Pavle Plašilové, advokátce, se nepřiznává .
Odůvodnění:
Podanou žalobou se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení rozhodnutí
České správy sociálního zabezpečení ze dne 23. 3. 2009, č. X, kterým byla zamítnuta její žádost o
přiznání plného invalidního důchodu s datem přiznání od 1. 6. 1993. Usnesením Krajského
soudu v Brně ze dne 24. 5. 2012, č. j. 33 Ad 23/2011 – 369, byla zamítnuta žádost advokátky
JUDr. Pavly Plašilové o zproštění funkce opatrovnice stěžovatelky. V odůvodnění rozsudku
krajský soud uvedl, že důvody, které opatrovnice uvedla , jsou sice z jejího hlediska pochopitelné,
ale nenaplňují zákonný důvod, kterým je především skutečnost, že opatrovník přestane hájit
zájmy účastníka řízení, jemuž byl ustanoven, případně hrozí-li, že taková situace nastane. Jednání
opatrovnice při zastupování stěžovatelky bylo dosud příkladné a v žádném případě je nelze
hodnotit jako jednání směřující v neprospěch zájmů stěžovatelky. Krajský soud si je vědom
obtíží, které stěžovatelka způsobuje opatrovnici, je však nutné si uvědomit, že jednání
stěžovatelky vychází z jejího zdravotního stavu a snahou soudu je, aby věc byla co nejdříve
skončena.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost,
ve které uvedla, že opatrovnice její zastupování v předmětné věci prokazatelně úmyslně
nezvládla. JUDr. Plašilová byla ustanovena j ejí opatrovnicí, ale ve skutečnosti dělá opatrovnici
soudcům Krajského soudu v Brně JUDr. Jarmile Ďáskové a JUDr. Jaromíru Pořízkovi,
kterému nejvíce vyhovuje bludové onemocnění stěžovatelky. Ustanovená opatrovnice
i přes několik písemných urgencí odmítá zadat revizní znalecký posudek na pos udek z oboru
psychiatrie, podle kterého je stěžovatelka stále násilně léčena závadnými léky na chybnou
diagnózu. Z velkých průtahů způsobených nečinností opatrovnice došlo k vážnému poškození
zdraví stěžovatelky s trvalými následky. Navíc opatrovnice odmítá ukončit zastupování
v předmětné věci a jedná zkorumpovaně, když si řekla stěžovatelce o úplatek. Opatrovnice
napomáhá k zneužití psychiatrie tak, jak to dělali agenti StB před rokem 1989, a vědomě brání
agenta StB Z. Z., aby se nešetřila jeho trestná činnost.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě podané kasační stížnosti napadené
usnesení v souladu s ust. §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila
stěžovatelka v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 4,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle ust. §29 odst. 3 o. s. ř. pokud předseda senátu neučiní jiná opatření, může ustanovit
opatrovníka také neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení o dědictví stanoven
okruh jeho dědiců, účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou
adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže
nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení, nebo který není schopen srozumitelně
se vyjadřovat.
V řízení o žalobě podané stěžovatelkou proti rozhodnutí České správy sociálního
zabezpečení, krajský soud usnesením ze dne 21. 5. 2010, č. j. 33 Cad 50/20 09 – 91, ustanovil
stěžovatelce opatrovnicí pro řízení advokátku JUDr. Pavlu Plašilovou. V odůvodnění usnesení
krajský soud uvedl, že Okresní státní zastupitelství ve Vyškově usnes ením ze dne 3. 3. 2010,
č. j. ZT 255/2009 - 98, které nabylo právní moci dne 23. 3. 2010, zastavilo trestní stíhání vedené
proti stěžovatelce pro její nepříčetnost. Z citovaného usnesení vyplynulo, že stěžovatelka je
stižena duševní poruchou a nemůže se nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení.
Podáním ze dne 27. 3. 2012 požádala opatrovnice stěžovatelky o zproštění funkce
opatrovníka, neboť od počátku byl vztah mezi ní a stěžovatelkou problematický. Poukázala na to,
že stěžovatelka podala dne 29. 8. 2010 žádost, aby byla zproštěna funkce opatrovníka pro ztrátu
důvěry. Tato byla sice krajským soudem zamítnuta, ale stěžovatelka i poté projevovala zájem,
aby byla opatrovnice funkce zproštěna. Opatrovnice dále uvedla, že opakované neohlášené
návštěvy stěžovatelky v její kanceláři vážně narušují chod advokátní kanceláře a oprávněné zájmy
ostatních klientů. Právo stěžovatelky na zastoupení tak nepřiměřeně zasahuje do práv na ochranu
zájmů ostatních klientů. Tuto žádost krajský soud napadeným usnesením zamítl.
Smyslem institutu opatrovníka je ochrana práv účastníka řízení, jemuž byl opatrovník
ustanoven. Trvají-li důvody, pro které byl opatrovník ustanoven, nemůže být opatrovník své
funkce zproštěn s výjimkou závažných, zákonem podložených důvodů. Takovým důvodem je
především skutečnost, že opatrovník přestane hájit zájmy účastníka řízení, jemuž byl ustanoven,
případně hrozí-li, že takováto situace nastane.
Jak vyplývá ze soudního spisu, ustanovená opatrovnice v řízení před krajským soudem
dosud vždy řádně vykonávala svou funkci. Nejvyšší správní soud proto ve shodě s krajským
soudem konstatuje, že jedná v zájmu stěžovatelky a v její prospěch. Z obsahu soudního spisu
přitom nejsou patrné žádné indicie, které by naznačovaly konflikt zájmů stěžovatelky
a opatrovnice nebo hrozbu, že by opatrovnice v budoucnu hodlala poškodit práva stěžovatelky
či jakkoliv jednat proti jejím zájmům. Tvrzení stěžovatelky, že opatrovnice odmítá zadat revizní
znalecký posudek na posudek z oboru psychiatrie a že zastupování v předmětné věci
prokazatelně úmyslně nezvládla, nemá v obsahu soudního spisu žádnou oporu. Ostatně
stěžovatelce nic nebrání v tom, aby sama u soudu podávala vlastní podání, s nimiž se soud musí
zabývat.
Pokud jde o pokyny stěžovatelky a vzájemnou důvěru mezi ní a opatrovnicí, Nejvyšší
správní soud poukazuje na specifický charakter institutu opatrovníka, a to zejména v případě, kdy
byl ustanoven osobě trpící duševní poruchou. Ochrana zájmů účastníka řízení, jemuž byl
ustanoven opatrovník z řad advokátů, totiž logicky musí mít přednost před povinností advokáta
realizovat pokyny klienta a požadavkem vzájemné důvěry jako základu vztahu mezi advokátem
a klientem (zákon č. 85/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V opačném případě by mohl být
zmařen základní účel, pro který byl opatrovník ustanoven, ne boť účastník řízení trpící duševní
poruchou by mohl udělit svému opatrovníkovi například pokyn ke zpětvzetí žaloby,
aniž by si uvědomil význam takového úkonu.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu advokát ustanovený do funkce opatrovníka
osoby, která je stižena duševní poruchou, jež jí nikoliv jen po přechodnou dobu brání v účasti
na řízení, není povinen realizovat veškeré pokyny, které mu tato osoba udělila. To však advokáta
ve funkci opatrovníka nezbavuje povinnosti tyto pokyny vyslechnout a zvážit, zda jejich realizace
je či není v souladu se zájmy účastníka řízení. Obdobně je třeba nahlížet i na vzájemnou důvěru
mezi opatrovníkem z řad advokátů a zastupovanou osobou, která právě pro svou duševní
poruchu může snadno nabýt dojmu, že opatrovník nehájí jeho práva a zájmy, byť z objektivního
hlediska bude vše v pořádku.
Stěžovatelkou tvrzené nerespektování jejích pokynů a právních názorů ustanovenou
opatrovnicí, ani namítaná ztráta důvěry, nepředstavují proto relevantní důvod pro změnu
opatrovníka. Za situace, kdy trvají důvody, pro které musí být stěžovatelka zastoupena
opatrovníkem, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že k rajský soud rozhodl v souladu
s příslušnými ustanoveními právních předpisů a respektoval tak smysl institutu opatrovníka.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou,
a proto ji podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. ji zamítl bez jednání postupem podle ust. §109
odst. 2 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů
nepřiznal, protože stěžovatelka v řízení úspěch neměla a České správě sociálního zabezpečení
žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Podle §140 odst. 2 o. s. ř., použitého přiměřeně podle §64 s. ř. s., byl -li ustanoven
účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu
za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady
hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního
předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny
za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené
zvláštním právním předpisem. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou
zálohu.
V řízení byla stěžovatelce ustanovena opatrovníkem advokátka JUDr. Pavla Plašilová,
a proto Nejvyšší správní soud rozhodl o její odměně za výkon této funkce. Z obsahu spisu
nevyplývá, že by ustanovená opatrovnice učinila v řízení o kasační stížnosti nějaký úkon,
za který náleží odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto jí
Nejvyšší správní soud odměnu za výkon této funkce nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2012
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu