ECLI:CZ:NSS:2012:7.AS.116.2012:41
sp. zn. 7 As 116/2012 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: EKOLTES
Hranice, a. s., se sídlem Zborovská 606, Hranice, zastoupena JUDr. Miroslavem Svatoněm,
advokátem se sídlem nám. T. G. Masaryka 93, Lipník nad Bečvou, proti žalovanému: Krajský
úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, za účasti osob zúčastněných
na řízení: L. H. a Bc. J. G., v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2012, č. j. 22 A 26/2010 – 67,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobkyně - EKOLTES Hranice, a. s. domáhá
u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek Krajského soudu
v Ostravě ze dne 17. 5. 2012, č. j. 22 A 26/2010 – 67, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Krajský soud v Ostravě (dále též „krajský soud“) napadeným rozsudkem
ze dne 17. 5. 2012, č. j. 22 A 26/2010 – 67, zamítl žalobu společnosti EKOLTES Hranice, a. s.,
kterou se domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje
(dále také „žalovaný“ nebo „krajský úřad“) ze dne 1. 2. 2010, č. j. KUOK 6977/2010, jímž bylo
zamítnuto odvolání žalobkyně a současně potvrzeno rozhodnutí Stavebního úřadu Městského
úřadu Hranice ze dne 25. 11. 2009, č. j. OSU/24490/09-3, kterým bylo vydáno stavební povolení
na stavbu: „stavební úpravy bytového - panelového domu, spočívající ve zřízení samostatného topného zdroje
pro vytápění a ohřev TUV (plynová kotelna) v suterénu nemovitosti s odtahem spalin pomocí nového vnitřního
nerezového komínu, na nemovitosti Hromůvka č.p. 1882, 1883 a 1884, na pozemcích parc. číslo 4030, 4031
a 4032, všechny v k. ú. Hranice“.
Krajský soud při svém rozhodování neshledal, že by žalobou napadené rozhodnutí trpělo
vytýkanými vadami spočívajícími v nedostatečnosti podkladů správního rozhodnutí, ve vztahu
k podkladu označnému „Hrubý ekonomický propočet“. Žalobkyni nic nebránilo v tom, aby již
ve správním řízení uplatnila své námitky vůči obsahu uvedeného „Hrubého ekonomického
propočtu“. Žalobkyně sice vznesla ve správním řízení své námiky (dne 27. 10. 2009), ale tyto
se netýkaly „Hrubého ekonomického propočtu“. Správní orgán prvého stupně se proto
vypořádal jen s těmi námitkami, které byly účinně vzneseny. Žalobkyně ostatně své výtky vůči
„Hrubému ekonomickému protočtu“ nevznesla ani ve svém odvolání, které nadto –
co do důvodů - nebylo vůbec specifikováno. Žalovaný pak při svém posuzování prvostupňového
rozhodnutí jako celku zahrnul do svého přezkumu i úvahu o naplnění podmínek ust. §3 odst. 8
zákona o ochraně ovzduší vycházející právě ze zmiňovaného „Hrubého ekonomického
propočtu“ stavebníka. Z obsahu rozhodnutí správního orgánu prvého stupně nevyplývá, že by
se tento správní orgán zabýval posouzením kritérií technické proveditelnosti a ekonomické
přijatelnosti stavby [tedy podmínkami ust. §3 odst. 8 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší,
(dále jen „zákon o ochraně ovzduší“)] jinak, než z pohledu stanoviska dotčeného orgánu státní
správy. Tento nedostatek však byl napraven v odvolacím řízením žalovaným, který na str. 5 svého
rozhodnutí vyhodnotil tyto zákonné podmínky posouzením podkladu rozhodnutí, kterým byl
právě onen „Hrubý ekonomický propočet“ stavebníka. Podle krajského soudu je tedy třeba
zdůraznit, že v průběhu celého správního řízení žalobkyně k uvedenému podkladu rozhodnutí
nevznesla žádné námitky, ač tak učinit mohla (jak v řízení v prvém stupni, tak i v řízení
odvolacím). Žalovaný se proto zcela logicky v tomto směru nevypořádával s žádnými námitkami.
Hodnocení žalovaného je tudíž pouhou úvahou správního orgánu ohledně splnění zákonných
podmínek, čemuž nelze ničeho vytknout. Z obsahu správního spisu krajský soud neshledal, že by
žalobkyni cokoliv bránilo v uplatnění námitek proti podkladu rozhodnutí – „Hrubému
ekonomickému propočtu“ v řízení před orgánem prvého stupně, případně v řízení o odvolání.
Jelikož žalobkyně byla řádně poučena o svých procesních právech, jak v oznámení o zahájení
stavebního řízení, tak i v poučení o odvolání, neshledal krajský soud ani zákonné podmínky
pro to, aby se odchýlil od recentní judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 18. 6. 2008, č. j. 9 As 80/2007 - 66) a k námitkám uplatněným až v řízení před správním
soudem již nepřihlédl. Současně došel i k závěru, že se vznesená námitka netýkala porušení
kogentního předpisu hmotného nebo procesního práva. Pro posouzení žalobní výtky pak bylo
rozhodné i to, že žalobkyně nenamítala porušení kogentního ustanovení hmotně-právního
předpisu, ale pouze zpochybňovala správnost podkladu napadeného rozhodnutí. Z uvedených
důvodů proto krajský soud žalobu společnosti EKOLTES Hranice, a. s. zamítl jako nedůvodnou.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně jako stěžovatelka (dále jen
„stěžovatelka“) kasační stížnost, kterou opřela o důvody uvedené v ustanovení §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s.
Stěžovatelka především namítá, že jí ve správním řízení nebylo umožněno vyjádřit
se k „Hrubému ekonomickému propočtu“, resp. že jí tento materiál nebyl předložen
k nahlédnutí, i když to jako účastnice řízení požadovala dopisem ze dne 16. 11. 2009. Tato
okolnost svědčí o tom, že se tento dokument (Hrubý ekonomický propočet) ve správním spise
nenacházel, a z tohoto důvodu proto neměla možnost se k jeho obsahu vyjádřit. Tímto
způsobem tedy byla zkrácena na svých právech seznámit se s podklady rozhodnutí, a tím byla
i zbavena možnosti předložit případné námitky proti ve spise založenému zavádějícímu
ekonomickému propočtu. Správní orgán prvého stupně nezahrnul do svého rozhodování úvahu
ve smyslu ust. §3 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší ohledně naplnění dikce tohoto ustanovení,
t. j zda je technicky možné a ekonomicky přijatelné vytvořit novou kotelnu. Proto také v dopise
ze dne 15. 7. 2010, adresovaném žalovanému, požadovala provedení posouzení „Hrubého
ekonomického propočtu“ nezávislým odborníkem z oblasti teplárenství. To se však nestalo
přestože tento „Hrubý ekonomický propočet“ ani neobsahuje údaje o tom, kdo jej zpracoval,
v jakém termínu a z čeho při tom vycházel.
Krajský úřad Olomouckého kraje ve svém vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil,
že v žalobě byla řešena především ekonomická stránka věci – odpojení od stávajícího centrálního
zdroje tepla a TUV. Při vypořádání požadavku na zpracování a předložení rozptylové studie
na budovanou kotelnu ve vztahu ke kotelně K16 (ve vlastnictví stěžovatelky) žalovaný vyšel
z kladného stanoviska (odborného vyjádření) dotčeného orgánu státní správy, tj. odboru
životního prostředí Městského úřadu Hranice, ke stavbě TUV Hromůvka 1882, 1883 a 1884,
Hranice. Při svém rozhodování se rovněž dostatečně zabýval otázkou souladu stavebního záměru
s ustanovením §3 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší. Odmítá tvrzení stěžovatelky, že se „Hrubý
ekonomický propočet“ nenacházel ve správním spise. Tento materiál se nacházel na č. l. 8. Není
ani povinností správního orgánu zasílat účastníkům řízení části správních spisů. Nic nebránilo
stěžovatelce, aby (pokud by projevila zájem) nahlížela do spisu a pořídila si jeho kopii, což také
posléze učinila. Není také povinností stavebního úřadu či žalovaného zpracovávat posudek
k požadavku účastníka řízení, jak mylně dovozuje stěžovatelka. Pokud chtěla stěžovatelka
prokázat vadnost „Hrubého ekonomického propočtu“, nic jí rovněž nebránilo (bylo to ostatně
v jejím ekonomickém zájmu), aby si posudek nechala sama vypracovat, a po té jej předložila jako
důkaz správním orgánům. Správní orgány by jej pak byly povinny zohlednit při svém
rozhodování. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost stěžovatelky
zamítl.
Osoby zúčastněné na řízení L. H. a Bc. J. G. se k obsahu kasační stížnosti nevyjádřily, ač
s ní byly řádně obeznámeny.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu
v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není opodstatněná.
Z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku
krajského soudu z důvodu uvedeného v ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nezákonnost rozsudku
krajského soudu měla při tom spočívat v nesprávném právním posouzení předchozích vad řízení
před správními orgány. Správní soud měl vadně dovodit, že podklady správního rozhodnutí byly
dostatečné, zejména pokud jde o „Hrubý ekonomický propočet“, a nesprávně posoudit otázku
vytýkaného porušení §3 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší správními orgány. V neposlední řadě
pak mělo být porušeno právo stěžovatelky nahlížet do spisu, když jí nebyl zaslán „Hrubý
ekonomický propočet“, a správní orgán nezadal zpracování posudku ohledně přezkoumání
správnosti údajů obsažených v „Hrubém ekonomickém propočtu“.
Ze spisového přehledu správního orgánu prvého stupně vyplývá, že „Hrubý ekonomický
propočet“ byl založen do spisu spolu s žádostí o vydání stavebního povolení, tj. dne 19. 10. 2009.
Tomuto závěru svědčí i stanovisko stavebního úřadu k odvolání stěžovatelky ze dne 13. 1. 2010.
Ve spise správního orgánu prvého stupně a žalovaného není založena žádná písemnost
stěžovatelky datovaná dnem 16. 11. 2009. Jen ze sdělení stěžovatelky ze dne 27. 10. 2009,
které bylo doručeno správnímu orgánu prvého stupně dne 29. 10. 2009, vyplývá, že se
stěžovatelka (krom oznámení, že zamýšlená stavba zmaří její investice) domáhá zpracování
rozptylové studie na blokovou kotelnu (K16) a její porovnání s rozptylovou studií zpracovanou
zvlášť pro každý dům, a toho, že pokud by byla výstavba kotelny stavebníkům povolena,
aby kotelna byla předána k trvalému provozu teprve po vyrovnání stavebníka s nynějším
dodavatelem tepla (stěžovatelkou).
Neobstojí proto tvrzení stěžovatelky, že by „Hrubý ekonomický propočet“ nebyl součástí
spisu správního orgánu prvého stupně. Naopak, bylo věcí vlastní odpovědnosti (procesní
opatrnosti) stěžovatelky, aby využila svého práva a nahlédla do obsahu správního spisu. Toto
však stěžovatelka neučinila a nepořídila si z něj kopie či opisy. Takto postupovala až do vydání
žalobou napadeného rozhodnutí o jejím odvolání. Krajský soud vycházeje i z rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2008, č. j. 9 As 80/2007 - 66 (dostupný
na www.nssoud.cz) došel proto ke správnému závěru, že se nemůže zabývat námitkami vůči
postupu správních orgánů ohledně „Hrubého ekonomického propočtu“, které byly uplatněny
až v podané žalobě.
Obdobně nelze nyní účinně vytýkat správním orgánům, pokud ve svých rozhodnutích
nereflektovaly na stěžovatelkou uplatňované výhrady ke správnosti „Hrubého ekonomického
propočtu“ stavebníka. Bylo zcela v dispozici stěžovatelky, aby své výtky vyjádřila již ve svých
námitkách v řízení před správním orgánem prvého stupně, či ve svém odvolání. Toto však
stěžovatelka neučinila. Nepředložila ani jinou studii či posudek, jenž by vyvracel správnost
předloženého ekonomického odhadu stavebníka, který by nutně znamenal, aby se správní orgán
zabýval blíže možnými dopady stavby do oblasti životního prostředí (kvality ovzduší).
Jak zcela přiléhavě uvedl již krajský soud, správní orgán prvého stupně neposuzoval
dopad ust. §3 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší nad rámec stanoviska dotčeného orgánu státní
správy, a bez dalšího vyšel toliko ze stanoviska Městského úřadu Hranice, odboru životního
prostředí, ze dne 12. 10. 2009, č. j. OŽP/24183/09. Tento nedostatek pak napravil v odvolacím
řízení sám žalovaný, který nad uvedené stanovisko ve svém rozhodnutí (str. 7 odst. 2 a 3) uvedl,
že vydané stavební povolení je nejen v souladu s poukazovaným stanoviskem dotčeného orgánu
(odboru životního prostředí Městského úřadu Hranice), které bylo zapracováno do podmínek
stavebního povolení, ale sám se i zabýval (nad uvedený rámec) souladem stavebního záměru
s ust. §3 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší. Výslovně při tom vyhodnotil, že z „Hrubého
ekonomického propočtu“ navrhované stavby vyplývá oproti odběru tepla ze stávající centrální
kotelny (K16) i ekonomický efekt. Ten měl spočívat v úspoře nákladů ve výši 100.000 Kč
ve prospěch nově budované kotelny. Současně žalovaný (s ohledem na obsah „Hrubého
ekonomického propočtu“) došel i k závěru, že uvedená ekonomická úvaha byla ze strany
stavebníka zpracována po důkladném ekonomickém vyhodnocení celého projektu, včetně
zvážení následných výdajů, jako nákladů na revize, kontroly apod). Z tohoto propočtu pak
správně krajský soud došel k závěru, že podmínky uvedené v §3 odst. 8 zákona o ochraně
ovzduší byly naplněny.
Nejvyšší správní soud obdobně, jak to již učinil i krajský soud, konstatuje, že stěžovatelka
nebyla dotčena na svých právech tím, že by správní orgány v projednávané věci postupovaly
v rozporu s ust. §3 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší. Je tomu tak proto, že ze žalobou
napadeného rozhodnutí vyplývá opak. Pokud stěžovatelka nesouhlasí s věcnou správností
podkladu rozhodnutí – „Hrubého ekonomického propočtu“ - neznamená tato okolnost, že by
napadené rozhodnutí bylo v rozporu se zákonem, ale že jeho obsah zcela odpovídá obsahu
správního spisu. Bylo ve výlučné dispozici stěžovatelky, do jaké míry využívala svých práv
v řízení před správním orgánem prvého stupně i žalovaného. Nic jí nebránilo, aby se v průběhu
správního řízení seznámila (např. nahlížením do spisu) s obsahem správního spisu a adekvátně
reagovala na jeho obsah. Mohla například předložit konkurenční propočet nebo i znalecký
posudek k ekonomické stránce zamýšlené stavby. Takto však stěžovatelka nepostupovala.
Naopak, do spisu nahlédla až po vydání rozhodnutí žalovaného a ukončení správního řízení.
Pokud tak neučinila dříve, nelze nyní účinně vytýkat správním orgánům, že při svém rozhodování
nezpochybnily (v zájmu stěžovatelky) správnost podkladů stavebního řízení. I pro správní
(stavební) řízení totiž platí zásada "vigilantibus iura scripta sunt".
Stěžovatelka se rovněž mýlí, pokud dovozuje nezákonnost žalobou napadeného
rozhodnutí, resp. rozsudku krajského soudu z toho důvodu, že „Hrubý ekonomický propočet“
neobsahuje údaje o jeho zpracovateli, údaje o termínu jeho zpracování a o jeho podkladech.
Z obsahu spisu jednoznačně vyplývá, že uvedený „Hrubý ekonomický propočet“ byl předložen
stavebníkem spolu s žádostí o vydání stavebního povolení. Kdo konkrétně jej zpracoval, kdy tak
učinil, není podstatné. Je tomu tak proto, že z obsahu spisu je evidentní, že jej předložil
stavebník, který se opřel o údaje bezprostředně předcházející podání návrhu na stavební
povolení.
Nejvyšší správní soud ze všech uvedených důvodů došel k závěru, že kasační stížnost
společnosti EKOLTES Hranice, a. s. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 17. 5. 2012, č. j. 22 A 26/2010 – 67 není opodstatněná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1
poslední věta s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti rozsudkem bez jednání, protože mu
takový postup umožňuje ustanovení §109 odst. 2 s. ř. s.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 a 5 s. ř. s., za použití
ustanovení §120 s. ř. s. Stěžovatelka ve věci úspěch neměla a podle obsahu spisu úspěšnému
správnímu orgánu nevznikly žádné náklady v řízení o kasační stížnosti před soudem. Nejvyšší
správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti. Osobám zúčastněným na řízení soud neuložil žádnou povinnost a proto jim
nevznikly v řízení o kasační stížnosti žádné náklady. Nejvyšší správní soud tudíž rozhodl tak,
že osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. října 2012
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu