ECLI:CZ:NSS:2012:7.AS.172.2012:17
sp. zn. 7 As 172/2012 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: V. J., zastoupený
JUDr. Pavlem Šímou, advokátem se sídlem náměstí Republiky 38, Plzeň, proti žalovanému:
Finanční ředitelství v Plzni, se sídlem Hálkova 2790/14, Plzeň, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 10. 2012, č. j. 30 Af 1/2012 – 240,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 10. 2012, č. j. 30 Af 1/2012 - 240, byla
zamítnuta žádost žalobce (dále jen „stěžovatel“) o osvobození od soudních poplatků za řízení
o žalobě proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Plzni (dále jen „finanční ředitelství“) ze dne
12. 12. 2011, č. j. 8747/11-1300-402419, č. j. 8748/11-1300-402419, č. j. 8751/11-1300-402419,
č. j. 8753/11-1300-402419, č. j. 8755/11-1300-402419, č. j. 8758/11-1300-402419, č. j. 8761/11-
1300-402419, č. j. 8765/11-1300-402419 až č. j. 8769/11-1300-402419, č. j. 8196/11-1100-
401062, č. j. 8198/11-1100-401062 a č. j. 8199/11-1100-401062, kterými byla zamítnuta odvolání
stěžovatele a potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu v Kralovicích ze dne 21. 9. 2009, jimiž mu
byla dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období I. - IV. čtvrtletí let
2005 - 2007 a dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2005, 2006
a 2007. V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že stěžovatel v potřebném rozsahu netvrdil,
a již vůbec neprokázal, že nemá dostatečné prostředky. Tudíž ve vztahu ke skutečnosti, která je
předpokladem k přiznání částečného osvobození od soudních poplatků a jedním z kumulativních
předpokladů pro úplné osvobození od soudních poplatků, neunesl břemeno tvrzení, natož pak
břemeno důkazní. Z uvedeného důvodu nemohlo být žádosti stěžovatele o osvobození
vyhověno.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu
uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V kasační stížnosti namítal, že byl krajským soudem
vyzván k úhradě soudního poplatku v částce 45.000 Kč, která přesahuje jeho majetkové
možnosti. Stěžovatel žije v rodinném domku s manželkou na mateřské dovolené a třemi
nezletilými dětmi, k nímž má vyživovací povinnost. Od 5. 9. 2011 je stěžovatel v pracovní
neschopnosti a rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) ze dne
26. 10. 2012 mu byl přiznán invalidní důchod ve výši 5.203 Kč měsíčně. Je sice pravda, že v roce
2011 ještě provozoval autodopravu, ale v důsledku úrazu v září 2011 byl v pracovní neschopnosti
a nyní je v invalidním důchodu. Stěžovatel tedy nemá, z čeho by soudní poplatek v požadované
výši uhradil. Podle jeho názoru splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků a byly
v řízení prokázány obsahem spisu. Krajský soud nesprávně věc právně posoudil, pokud listiny
vyhodnotil tak, že u stěžovatele nejsou dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků.
Tímto postupem je stěžovateli odňat přístup k soudu a spravedlnosti. Proto stěžovatel navrhl,
aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 4,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podstatou kasační stížnosti je tvrzení stěžovatele, že krajský soud nesprávně posoudil
právní otázku splnění zákonných podmínek pro osvobození od soudních poplatků, protože
stěžovatel nemá dostatečné prostředky, což dokládal rozhodnutím ČSSZ o přiznání invalidního
důchodu prvního stupně.
V této souvislosti je nutno zdůraznit, že důvodem zamítnutí stěžovatelovy žádosti
o osvobození od soudních poplatků nebyla nedostatečnost prostředků na zaplacení soudních
poplatků, ale skutečnost, že stěžovatel uvedl neúplná a nevěrohodná tvrzení ohledně svých
osobních, majetkových a výdělkových poměrů. Krajský soud tedy nehodnotil, zda stěžovatelovy
poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků.
Předpokladem vyhovění žádosti o osvobození od soudních poplatků je řádné splnění
povinnosti tvrzení a důkazní. Ke splnění této povinnosti byl stěžovatel vyzván krajským soudem
usnesením ze dne 5. 3. 2012, č. j. 30 Af 1/2012 - 200, a následně ještě přípisem
ze dne 29. 6. 2012, č. j. 30 Af 1/2012 - 230. Podle stěžovatelova tvrzení a jím předložených
listinných důkazů krajský soud zjistil, že jediným pravidelným příjmem 5-ti členné rodiny byl
v rozhodné době rodičovský příspěvek stěžovatelovy manželky ve výši 3.800 Kč. Současně
stěžovatel uvedl, že sice vzhledem k utrpěnému zranění již nemůže řídit nákladní vozidla,
ale přijal za sebe do pracovního poměru jiného řidiče, dále že během pracovní neschopnosti
se snaží řídit chod své živnosti spolu se synem a že ve firmě je zaměstnáno 7 pracovníků.
Z těchto tvrzení krajský soud logicky dovodil, že podnikatelská činnost stěžovatele ukončena
nebyla, a že tudíž má i určité příjmy ze svého podnikání. Výši skutečných příjmů z podnikatelské
činnosti však stěžovatel i přes výzvu soudu nesdělil. Závěr vyjádřený krajským soudem
v napadeném usnesení, že stěžovatel uvedl nevěrohodné, resp. neúplné, údaje je tedy správný.
Nevěrohodnost a neúplnost tvrzení stěžovatele ohledně existence předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků vylučuje, aby jeho žádosti bylo vyhověno.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost
důvodnou, a proto ji podle ust. §110 odst. 1 věta druhá s. ř. s. zamítl bez jednání postupem
podle ust. §109 odst. 2 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje zpravidla bez jednání.
O návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle ust. §107 s. ř. s.,
Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť rozhodnutím ve věci bez zbytečného odkladu odpadl
důvod pro rozhodování o odkladném účinku.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů
nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a účastníku řízení žádné náklady s tímto
řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2012
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu