ECLI:CZ:NSS:2012:7.AS.53.2012:23
sp. zn. 7 As 53/2012 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: JUDr. et Ing. P.
G., Ph.D., proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Jungmannova 35/29,
Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
14. 2. 2011, č. j. 11 A 57/2010 - 34,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností ze dne 17. 3. 2012 žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2011, č. j. 11 A 57/2010 - 34, kterým byla odmítnuta jeho
žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2009, č. j. S-MHMP 1002504a/2009,
a zamítnut jeho návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce
z řad advokátů s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Jelikož kasační stížnost neobsahovala zákonem stanovené náležitosti, vyzval Městský
soud v Praze stěžovatele usnesením ze dne 24. 11. 2011, č. j. 11 A 57/2010 - 44, k odstranění
těchto vad, přičemž stěžovatel byl poučen o tom, že kasační stížnost bude odmítnuta, nebudou-li
vady ve stanovené lhůtě odstraněny. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 15. 12. 2012,
stěžovatel však na něj nijak nereagoval.
Nejvyšší správní soud nemůže pro vady kasační stížnosti v řízení pokračovat,
neboť kasační stížnost zejména neobsahuje žádné stížní důvody a uvedení toho, čeho se žalobce
domáhá (petit kasační stížnosti). Protože stěžovatel přes výzvu soudu tyto vady neodstranil,
rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §120 s. ř. s. ve spojení s ust. §37 odst. 5 s. ř. s.
o odmítnutí kasační stížnosti.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s ust. §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud
byla kasační stížnost odmítnuta.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud podotýká, že v řízení nebyly splněny
podmínky pro ustanovení tlumočníka stěžovateli. Stěžovatel se v kasační stížnosti domáhal toho,
aby mu byl podle čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a ust. §18 odst. 2 o. s. ř.
ustanoven tlumočník z toho důvodu, „že neovládá jazyk, kterým úmyslně ve flagrantním rozporu
s procesním právem Úsek správního soudnictví při Městském soudu v Praze, […], vedou řízení a jednání.“
Nejvyšší správní soud tuto žádost posoudil za použití ust. §64 s. ř. s. podle ust. §18 odst. 2
o. s. ř., podle něhož „účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile
taková potřeba vyjde v řízení najevo. Totéž platí, jde-li o ustanovení tlumočníka účastníku, s nímž se nelze
dorozumět jinak než některým z komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob.“ Z výpisu evidence
obyvatel však vyplývá, že stěžovatel se narodil a žije v České republice. Nelze proto mít za to,
že by se jednalo o účastníka, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk. Navíc stěžovatel se soudy
vždy (v prvním stupni i v řízení o kasační stížnosti) komunikoval v českém jazyce a nevyvstala tak
potřeba pro ustanovení tlumočníka stěžovateli. Z jeho podání (psaných i vlastní rukou) je zřejmé,
že se nejedná o osobu hluchoslepou. A nakonec, v písemné fázi řízení by nevyvstala potřeba
pro ustanovení tlumočníka ani v případě, že by byl stěžovatel osobou neslyšící. Z uvedených
důvodů nebyl stěžovateli tlumočník ustanoven.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. března 2012
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu