ECLI:CZ:NSS:2012:7.AS.67.2012:29
sp. zn. 7 As 67/2012 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: JUDr. et Ing. P.
G., Ph.D., proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2,
Praha 1, v řízení o kasačních stížnostech žalobce proti usnesením Městského soudu v Praze ze
dne 15. 6. 2011, č. j. 8 A 103/2010 - 33, a ze dne 11. 8. 2011, č. j. 8 A 103/2010 - 37,
takto:
I. Kasační stížnosti se o d m í t a j í.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížnostmi ze dne 15. 7. 2011 a 21. 8. 2011 žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí
proti dvěma usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2011, č. j. 8 A 103/2010 - 33,
a ze dne 11. 8. 2011, č. j. 8 A 103/2010 - 37. Napadeným usnesením ze dne 15. 6. 2011 bylo
zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru
živnostenského a občanskoprávního ze dne 11. 2. 2010, č. j. S-MHMP 64508a/2010. Napadeným
usnesením ze dne 11. 8. 2011 byl pak stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku za řízení
o kasační stížnosti.
Před meritorním posouzením kasačních stížností shledal Nejvyšší správní soud, že nejsou
splněny všechny podmínky řízení, tento nedostatek nebyl přes výzvu soudu odstraněn a nelze
pro něj v řízení pokračovat. Kasační stížnost ze dne 21. 8. 2011 je navíc nepřípustná podle
ust. §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.
Podle ust. §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí,
jímž se pouze upravuje vedení řízení.
Podle ust. §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, jestliže je podle
tohoto zákona nepřípustný.
Kasační stížností ze dne 21. 8. 2011 stěžovatel napadl usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 11. 8. 2011, č. j. 8 A 103/2010 - 37, kterým byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního
poplatku za řízení o kasační stížnosti. Kasační stížnost proti výzvě k zaplacení soudního poplatku
je však v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 2/2008 - 47, dostupný
na www.nssoud.cz) nepřípustná dle ust. §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. Jedná se totiž o rozhodnutí,
jímž se pouze upravuje vedení řízení.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost ze dne 21. 8. 2011 odmítl podle ust. §46
odst. 1 písm. d) s. ř. s. (ve spojení s ust. §120 s. ř. s.).
Ani kasační stížnost ze dne 15. 7. 2011 však nebylo možné věcně posoudit, neboť v řízení
nebyla splněna podmínka řízení podle ust. §105 odst. 2 s. ř. s. a tento nedostatek nebyl
přes výzvu soudu odstraněn.
Podle ust. §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná
nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů
vyžadováno pro výkon advokacie.
Podle ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením
odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá
nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný
nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
Jelikož v řízení o kasačních stížnostech nebyla splněna podmínka řízení podle
ust. §105 odst. 2 s. ř. s., vyzval Nejvyšší správní soud stěžovatele usnesením ze dne 15. 5. 2012,
č. j. 7 As 67/2012 - 8, aby ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení tohoto usnesení buďto předložil
plnou moc udělenou jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo ve stejné
lhůtě prokázal, že on sám nebo jeho zaměstnanec má vysokoškolské právnické vzdělání, které je
podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Stěžovatel byl současně poučen
o následcích nevyhovění výzvě. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 24. 5. 2012.
Na uvedenou výzvu stěžovatel věcně nereagoval. Podáním ze dne 30. 5. 2012 pouze
uplatnil námitku podjatosti soudců a dalších pracovníků Nejvyššího správního soudu. O námitce
podjatosti soudců JUDr. Elišky Cihlářové, JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Karla Šimky,
JUDr. Ludmily Valentové, JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. bylo
rozhodnuto usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 9. 2012, č. j. Nao 56/2012 - 23,
tak, že tito soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího
správního soudu pod sp. zn. 7 As 67/2012. Toto usnesení nabylo právní moci dne 17. 9. 2012.
Protože z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by stěžovatel udělil plnou moc
advokátovi pro zastupování v řízení o kasačních stížnostech nebo že by jeho zaměstnanec nebo
on sám měl právnické vzdělání požadované pro výkon advokacie, trpí řízení nedostatkem
podmínky řízení dle ust. §105 odst. 2 s. ř. s. Ačkoliv se jedná o nedostatek odstranitelný, nebyl
stěžovatelem přes výzvu soudu odstraněn. Jelikož nelze v řízení o kasačních stížnostech
bez odstranění uvedeného nedostatku pokračovat, přistoupil Nejvyšší správní soud k odmítnutí
kasační stížnosti ze dne 15. 7. 2011 podle ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (ve spojení
s ust. §120 s. ř. s.). Tento důvod se vztahuje i na kasační stížnost ze dne 21. 8. 2011, nicméně
ta musela být primárně odmítnuta pro nepřípustnost dle ust. §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s ust. §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud podotýká, že v řízení nebyly splněny
podmínky pro ustanovení tlumočníka stěžovateli. Stěžovatel se v kasačních stížnostech domáhal
toho, aby mu byl podle čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a ust. §18 odst. 2 o. s. ř.
ustanoven tlumočník z důvodu, „že neovládá jazyk, kterým se vede jednání a řízení.“ Nejvyšší správní
soud tuto žádost posoudil za použití ust. §64 s. ř. s. podle ust. §18 odst. 2 o. s. ř., podle něhož
„účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v
řízení najevo. Totéž platí, jde-li o ustanovení tlumočníka účastníku, s nímž se nelze dorozumět jinak než
některým z komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob.“ Z výpisu evidence obyvatel však
vyplývá, že stěžovatel se narodil a žije v České republice. Nelze proto mít za to, že by se jednalo
o účastníka, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk. Navíc stěžovatel se soudy vždy (v prvním
stupni i v řízení o kasačních stížnostech) komunikoval v českém jazyce a nevyvstala tak potřeba
pro ustanovení tlumočníka stěžovateli. Z jeho podání (psaných i vlastní rukou) je zřejmé,
že se nejedná o osobu hluchoslepou. A nakonec, v písemné fázi řízení by nevyvstala potřeba
pro ustanovení tlumočníka ani v případě, že by byl stěžovatel osobou neslyšící. Z uvedených
důvodů nebyl stěžovateli tlumočník ustanoven.
O vyloučení či nevyloučení dalších soudních osob (na které námitka podjatosti zřejmě
směřovala: „včetně jejich asistenta Š. za správnost vyhotovení S.“) nebylo potřeba rozhodovat s ohledem
na skutečnost, že se tyto osoby v dané věci nebudou podílet na výkonu pravomoci soudu (srov.
obdobně ve vztahu k podjatosti soudců, kteří se nepodílí na rozhodování dané konkrétní věci,
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005 - 34, č. 408/2004 Sb.
NSS, dostupný na www.nssoud.cz).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. října 2012
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu