ECLI:CZ:NSS:2012:8.AS.29.2012:23
sp. zn. 8 As 29/2012 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: JUDr. Juraj
Podkonický, Ph.D., soudní exekutor se sídlem Evropská 663/132, Praha 6, zastoupeného
JUDr. Pavlem Truxou, advokátem se sídlem Josefa Knihy 177, Rokycany 1, proti žalovanému:
Úřad pro ochranu osobních údajů, se sídlem pplk. Sochora 27, Praha 7, ve věci rozhodnutí
předsedy žalovaného ze dne 15. 4. 2008, čj. PRÁV-0837/08-7 UOOUX0012MUG, o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2011,
čj. 8 Ca 251/2008 - 53,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2011, čj. 8 Ca 251/2008 - 53,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen „žalovaný“) uložil žalobci rozhodnutím
ze dne 31. 10. 2007, čj. SKO-4590/07-13, pokutu v částce 17 000 Kč. Žalobce vydal exekuční
příkazy, v nichž označil v důsledku záměny rodných čísel jako povinného jinou osobu stejného
jména, příjmení a data narození. Porušil tím povinnosti stanovené v §5 odst. 1 písm. c) a f)
zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů (dále jen „zákon
o ochraně osobních údajů“), tedy povinnost zpracovávat pouze přesné osobní údaje a povinnost
zpracovávat osobní údaje pouze v souladu s účelem, k němuž byly shromážděny. Žalobce spáchal
delikty podle §45 odst. 1 písm. b) a c) zákona o ochraně osobních údajů.
[2] Rozhodnutím ze dne 15. 4. 2008, čj. PRÁV-0837/08-7 UOOUX0012MUG, předseda
žalovaného změnil napadené rozhodnutí. Z výroku vypustil část, podle které žalobce
porušil povinnost podle §5 odst. 1 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů, a část,
podle které se žalobce dopustil správního deliktu podle §45 odst. 1 písm. c) téhož zákona.
Jelikož dospěl k závěru, že žalobce spáchal pouze jeden správní delikt, přiměřeně snížil pokutu,
a to na částku 10 000 Kč.
II.
[3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Městského soudu v Praze
(dále jen „městský soud“). K záměně rodných čísel dvou osob došlo mimořádně,
neboť tyto osoby měly shodné osobní údaje. Žalobce napravil svou chybu a učinil opatření,
aby se neopakovala. Žalovaný neprokázal, že žalobce významně zasáhl do práv dotčené osoby
zásahem do jejího soukromí. Jednání žalobce nenaplňovalo znak protiprávnosti. Žalovaný vyložil
skutkovou podstatu extenzivně a v neprospěch žalobce. Jelikož šlo o skutek v oblasti správního
trestání, měl žalovaný vyložit skutkovou podstatu restriktivně. Pokuta byla nepřiměřeně vysoká
vzhledem k tomu, že se žalobce omluvil dotčenému.
[4] Městský soud zrušil napadené rozhodnutí rozsudkem ze dne 21. 10. 2011,
čj. 8 Ca 251/2008 - 53. Uvedl, že žalobce byl oprávněn zpracovávat osobní údaj – rodné číslo,
avšak jen pokud byl tento údaj přesný. Žalobce porušil tuto povinnost, neboť rodné číslo
opakovaně přiřadil k nesprávné osobě. K hrubému zásahu do soukromí dotčeného postačovalo
vydání nesprávného exekučního příkazu, jež vzbuzoval dojem, že je dlužníkem. Při kvalifikaci
žalobcova jednání žalovaný nijak nevybočil z mezí zákonné normy. Městský soud však shledal
rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné, pokud jde o odůvodnění výše pokuty. Při stanovení
výše pokuty měl žalovaný přihlédnout ke kritériím uvedeným v §46 odst. 2 zákona o ochraně
osobních údajů, anebo případně uvést, proč k některým z nich nepřihlédl. Rozhodnutí
žalovaného ani rozhodnutí o rozkladu však neobsahovala takové úvahy. Žalovaný sice uvedl,
ke kterým skutečnostem přihlédl, avšak nebylo zřejmé, pod jaká zákonná kritéria je podřadil.
Tento nedostatek neodstranil ani předseda žalovaného, který snížil pokutu, protože uznal žalobce
vinným pouze jedním správním deliktem. Soud tedy nemohl přezkoumat, zda se žalovaný
vypořádal se všemi kritérii.
III.
[5] Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek městského soudu včas podanou kasační stížností
z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[6] Namítl, že si městský soud protiřečil v části, jež se týkala odůvodnění výše pokuty.
Na jedné straně totiž uvedl, která kritéria měl vzít stěžovatel v úvahu při stanovení pokuty,
ale záhy na to připustil, že ne vždy je nutné posoudit všechna tato kritéria. Stěžovatel
se s městským soudem ztotožnil v tom, že není potřeba vždy posuzovat všechna kritéria
podle §46 odst. 2 zákona o ochraně osobních údajů. Toto ustanovení obsahuje jedno základní
kritérium (závažnost protiprávního jednání pachatele), a další dílčí kritéria. Stěžovatel
v kasační stížnosti zopakoval odůvodnění výše pokuty v obou správních rozhodnutích.
Ke každé posuzované skutečnosti doplnil, pod které zákonné kritérium ji bylo možno
subsumovat. Podle něj postačovalo, pokud bylo zřejmé, jakou povahu měla ta která hodnocená
skutečnost, a zda měla polehčující nebo přitěžující charakter.
IV.
[7] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti souhlasil s částí rozsudku městského soudu,
jíž odůvodnil zrušení napadeného rozhodnutí. Naopak neztotožnil se s tím, jak se stěžovatel
vypořádal s kritérii pro stanovení výše pokuty. Uvedl, že pokuta byla nepřiměřeně vysoká
vzhledem k tomu, že se jednalo o první delikt žalobce. Stěžovatel nepřihlédl k tomu,
že se žalobce s dotčenou osobou vyrovnal, omluvil se jí a učinil patřičná opatření.
Rovněž nepřihlédl ani k výjimečnosti shody údajů dvou osob.
V.
[8] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů, a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost je důvodná.
[10] Přezkoumatelnost je jedním ze základních požadavků na rozhodnutí správních orgánů.
Správní orgán byl podle §68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „s. ř.“)
povinen uvést v odůvodnění důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy,
kterými se řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom,
jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům
rozhodnutí. V rozsudku ze dne 28. 2. 2008, čj. 9 As 57/2007 - 111, Nejvyšší správní soud
v tomto smyslu uvedl, že odůvodnění rozhodnutí má „poskytnout skutkovou a právní oporu
výroku rozhodnutí a má z něho být zřejmé, jaké podklady pro rozhodnutí správní orgán shromáždil,
jak zhodnotil provedené důkazy a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Rozhodnutí, tedy výrok
i jeho odůvodnění, totiž musí být jasné a přesvědčivé nejen pro účastníky správního řízení, ale i ostatní orgány
a osoby, aniž by se k pochopení rozhodnutí musely seznamovat s obsahem správního spisu.“
[11] Městský soud uvedl, že bylo povinností stěžovatele vypořádat se se všemi hledisky
pro stanovení výše pokuty ve smyslu §46 odst. 2 zákona o ochraně osobních údajů.
Této povinnosti stěžovatel dle městského soudu nedostál, neboť v odůvodnění výše pokuty
na poslední straně napadeného rozhodnutí nevzal v úvahu žádná z kritérií, která jsou uvedena
v tomto ustanovení. Stěžovatel sice popsal v původním rozhodnutí okolnosti, jež ovlivnily
výši pokuty, nicméně nepodřadil je pod jednotlivé kategorie podle uvedeného ustanovení.
Soud proto považoval jeho rozhodnutí v této části za nepřezkoumatelné.
[12] Nejvyšší správní soud je však přesvědčen, že stěžovatel se v žalobou napadeném
rozhodnutí podrobně vyjádřil ke všem námitkám žalobce a vypořádal se s nimi. Popsal okolnosti,
které měly vliv na stanovení výše pokuty, přičemž přihlédl k následujícím skutečnostem: žalobce
zpracoval nesprávné rodné číslo opakovaně i přes upozornění, exekuční řízení představuje
závažný zásah do majetkových práv nesprávně identifikované osoby, pochybení se týkalo
pouze jedné osoby, a žalobce uhradil dotčené osobě vzniklou škodu. V kasační stížnosti
pak reagoval na výtky městského soudu tím, že k rozhodným skutečnostem přiřadil kategorie
podle §46 odst. 2 zákona o ochraně osobních údajů.
[13] Nejvyšší správní soud vychází ze setrvalé judikatury, podle které nedostatek odůvodnění
rozhodnutí vydaného ve správním řízení nemůže být dodatečně zhojen odůvodněním kasační
stížnosti podané proti rozhodnutí soudu, jímž soud zrušil správní rozhodnutí
jako nepřezkoumatelné pro nedostatky v odůvodnění (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 13. 10. 2004, čj. 3 As 51/2003 - 58). Stěžovatel tedy nemohl napravit případnou
nepřezkoumatelnost svého rozhodnutí podrobnějším odůvodněním v kasační stížnosti.
[14] V nyní posuzovaném případě však odůvodnění výše pokuty v rozhodnutí o rozkladu
postačovalo k tomu, aby bylo přezkoumatelným způsobem zřejmé, proč stěžovatel uložil pokutu
a proč právě v konkrétní výši. Odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo jako celek konzistentní.
Jsou z něj patrné úvahy, z nichž stěžovatel vycházel při hodnocení důkazů, které provedl.
Vypořádal se s vyjádřeními žalobce. Správní řízení vyústilo v uložení pokuty a i z části
odůvodnění o uložení pokuty je zřejmé, ke kterým skutečnostem stěžovatel přihlédl. Na straně 15
napadeného rozhodnutí uvedl, že vzal v úvahu závažnost zásahu do soukromí dotčeného
subjektu, přičemž sníženou pokutu uložil při dolní hranici zákonné sazby. Pokutu uloženou
v předchozím řízení pak snížil přiměřeně s ohledem na to, že stěžovatel spáchal pouze jeden
správní delikt. Jestliže by odůvodnění výše pokuty představovala pouze tato úvaha,
bylo by důvodné pochybovat o přezkoumatelnosti rozhodnutí. Nicméně stěžovatel uvádí
na straně 11 žalobou napadeného rozhodnutí kritéria, ke kterým přihlédl v předchozím řízení.
Z rozsudku městského soudu není zřejmé, zda si byl městský soud vědom toho, že i na straně 11
rozhodnutí jsou obsaženy, byť nikoli extrémně podrobně, úvahy o splnění kritérií pro uložení
pokuty.
[15] Z části odůvodnění týkajícího se uložení pokuty bylo tedy možné zjistit, která kritéria
podle §46 odst. 2 zákona o ochraně osobních údajů stěžovatel zohlednil. Skutečnosti rozhodné
pro stanovení pokuty bylo možné podřadit pod více kritérií podle uvedeného ustanovení.
Opakování skutku i po upozornění lze podřadit pod kritérium závažnosti protiprávního jednání
a je i okolností, za níž bylo protiprávní jednání spácháno. Spáchání skutku pouze vůči jedné
osobě je pak polehčující okolností. Závažný zásah do práv exekučním řízením je následkem
protiprávního jednání, úhrada škody je potom odstraněním tohoto následku.
[16] S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek
městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). V tomto řízení je městský
soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§110
odst. 3 s. ř. s.). V novém rozhodnutí rozhodne městský soud i o nákladech řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. listopadu 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu