ECLI:CZ:NSS:2012:8.AS.85.2011:42
sp. zn. 8 As 85/2011 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: J. B., zastoupeného
Mgr. Ilonou Sedlákovou, advokátkou se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované: Policie České
Republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Přijímací středisko cizinců Zastávka, se
sídlem Havířská 514, Zastávka u Brna, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2011, čj. CPR-
5461/ČJ-2011-004025-ZZC, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 11. 7. 2011, čj. 36 A 19/2011 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Policie České Republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Přijímací středisko cizinců
Zastávka (dále jen „žalovaná“), zajistila žalobce za účelem správního vyhoštění a dobu zajištění
stanovila na 90 dnů. Žalovaná měla obavu, že by žalobce mařil výkon správního rozhodnutí,
neboť již potřetí účelově požádal o udělení mezinárodní ochrany. Ačkoliv byl vyhoštěn již v roce
2002 z území ČR na dobu deseti let, dosud z republiky nevycestoval.
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu u Krajského soudu v Brně (dále jen
„krajský soud“). Namítl, že byl zajištěn nezákonně. Rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne
14. 6. 2002, čj. SCPP-221/BR-OPK4-SV-2002, bylo nicotné, neboť v něm byla označena
neexistující osoba. Žalovaná sice opravila chybu v datu narození, avšak jméno účastníka řízení
se ani poté neshodovalo s žalobcovým. Toto opravné rozhodnutí navíc nebylo žalobci doručeno,
podpis na doručence nebyl jeho. Rozhodnutí o správním vyhoštění tedy doposud nenabylo
právní moci. Dále namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí o zajištění. Odůvodnění bylo
nedostatečné, žalovaná neuvedla, proč se domnívala, že by žalobce mařil výkon rozhodnutí, ani
proč měla být žalobcova opakovaná žádost o mezinárodní ochranu účelová.
[3] Žalovaná ve vyjádření k žalobě poukázala na to, že žalobcovo jméno je v evidencích
uváděno v rozličných podobách, a že nedošlo k záměně osoby. Pokud žalobce pobýval na území
ČR od roku 1997 le gálně, bylo to jen z důvodu probíhajících řízení o udělení mezinárodní
ochrany.
[4] Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) žalobu zamítl rozsudkem ze dne
11. 7. 2011, čj. 36 A 19/2011 - 19. Podpis na dodejce ke sdělení o opravě rozhodnutí o správním
vyhoštění považoval za pravý, neboť se shodoval s podpisy žalobce na jiných dokumentech,
které jsou součástí správního spisu týkajícího se vyhoštění. Rozhodnutí o vyhoštění bylo žalobci
doručeno a nabylo právní moci. Žalobce podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní
ochrany za účelem legalizace svého pobytu v ČR. Policie ČR navíc zakázala žalobci pobyt
na území ČR již v roce 1997 a uložila mu povinnost vycestovat. Městský soud v Brně následně
uznal v trestním řízení žalobce vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí
a uložil mu trest odnětí svobody a trest vyhoštění. Žalobce nadále nevycestoval, čímž mařil
i výkon tohoto rozhodnutí. Ačkoli žalovaná neuvedla ve svém rozhodnutí tyto skutečnosti,
krajský soud je i přesto považoval za přezkoumatelné a účelové jednání žalobce za prokázané.
III.
[5] Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu včas podanou kasační stížností
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[6] Ve stručné kasační stížnosti namítl, že se krajský soud nevypořádal s námitkou nicotnosti
rozhodnutí. Nesprávné označení účastníka řízení nebylo písařskou chybou a rozhodnutí
o správním vyhoštění z roku 2002 bylo v důsledku toho nicotné. Žalovaný tuto vadu nemohl
zhojit postupem dle §47 odst. 6 zákona č. 71/1967 Sb ., o správním řízení (dále jen „správní
řád“). Soud se rovněž nevypořádal s námitkou, že příjmení stěžovatele nebylo uvedeno správně
ani v opravném rozhodnutí. Opravné rozhodnutí mu navíc nebylo oznámeno. Namítl, že podpis
na doručence není jeho. V případě, že byla pravost žalobcova podpisu na doručence klíčovou
otázkou, měl soud ustanovit pro její posouzení znalce z oboru písmoznalectví.
IV.
[7] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
[8] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mez ích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Stěžovatel namítl, že napadené rozhodnutí bylo nicotné, neboť ve výroku bylo uvedeno
nesprávně jeho jméno i datum narození. Žalovaná podle jeho názoru nezhojila nicotnost
rozhodnutí ani dodatečnou opravou data narození, protože jméno bylo uvedeno nadále chybně.
Tato námitka není důvodná. Z rozsudku krajského soudu lze bezpečně zjistit, nepovažoval
rozhodnutí o správním vyhoštění za nicotné.
[11] Stěžovatel neoznačil žádnou osobu s podobným jménem nebo jinými osobními údaji,
u níž mohlo dojít k záměně a které se mělo rozhodnut í týkat. Existence takové osoby
nevyplynula ani z dostupných evidencí žalované. Žalovaná identifikovala stěžovatele
v rozhodnutí o správním vyhoštění kromě jména a data naroz ení i místem trvalého pobytu
na Ukrajině. Správní orgány uváděly jméno stěžovatele ve správním řízení v různých verzích
(viz. např. výpis z evidence nežádoucích osob, založený na čl. 12, kde je stěžovatel uveden jako
B1. nebo rozhodnutí Policie ČR o zákazu pobytu z 19. 9. 1997, kde je označen jako J . B1.).
Stěžovatel nezpochybňoval ani tyto dokumenty. Nevznesl námitku ani proti ostatním
skutečnostem uváděným v rozhodnutí o správním vyhoštění, které se jej týkaly, a které rovněž
naznačovaly, že se jedná právě o něj (např. okolnosti jeho zadržení nebo příchodu do České
republiky).
[12] Ačkoli Nejvyšší správní soud považuje za dostatečně prokázané, že správní vyhoštění
bylo uloženo stěžovateli, podpůrně odkazuje též na nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2000,
sp. zn. IV. ÚS 110/98, jehož úplné znění lze nalézt na http://nalus.usoud.cz. V uvedené věci byla
chyba ve jméně účastníka řízení způsobena transkripcí z arabštiny do latiny. Dle názoru
Ústavního soudu šlo o písařskou chybu. V nyní posuzovaném případě stěžovatel pocházel
z Ukrajiny. Ukrajinština používá cyriliku, resp. azbuku. S velkou pravděpodobností, proti níž
nesvědčí žádný fakt ve spise, byla nepřesnost v příjmení stěžovatele způsobena transkripcí jeho
jména do latiny. Tento závěr podporuje i to, že všechny verze stěžovatelova příjmení měly
přibližně stejnou výslovnost a byly velmi pod obné (B1/B2/B3). Ve spojení s ostatními
identifikačními údaji nevyvolávaly pochybnost o totožnosti osoby, o které správní orgán
ve skutečnosti rozhodoval.
[13] Správní orgány zajisté nemohou rezignovat na správné označení účastníků řízení. Pakliže
je možné ve spojení s ostatními osobními nebo jinými údaji nepochybně určit totožnost cizince,
označení účastníka jednou z verzí jeho jména nezakládá nicotnost rozhodnutí správního orgánu.
To platí tím spíše, pokud cizinec během předchozího řízení o správním vyhoštění a mezinárodní
ochraně nepovažoval rozličné verze svého jména za vadu řízení. Správní orgán vedl řízení
o správním vyhoštění ve věci existující fyzické osoby - stěžovatele. Subjektem správního řízení
je fyzická osoba, nikoli její jméno. Proto nelze tvrdit, že variantní transkripce z jiného písma
do latinky ve jméně má za následek nicotnost vydaného rozhodnutí.
[14] Stěžovatel namítl, že mu nebylo opravené rozhodnutí o správním vyhoštění řádně
oznámeno podle §51 správního řádu a že měl krajský soud ustanovit znalce k posouzení podpisu
na dodejce. Podle §52 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) soud
rozhodne, které z navržených důkazů provede. Stěžovatel nenavrhl v žalobě důkaz znaleckým
posudkem; na tuto možnost poukázal až v kasační stížnosti. Přitom již v žalobě namítl, že podpis
není jeho, a z ničeho neplyne, že nemohl provedení znaleckého posudku navrhnout již v řízení
před krajským soudem. Stěžovatel rovněž neuvedl žádné přesvědčivé argumenty, proč by podpis
na doručence neměl být jeho. Nepředložil tvrzení, kdo jiný by mohl zásilku případně převzít.
Rovněž neuvedl, kde se v době doručení nacházel a proč by mělo být vyloučeno, že doručenku
sám podepsal.
[15] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasačn í stížnost
není nedůvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.) . Ve věci rozhodl v souladu
s §109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla
bez jednání, jestliže sám neshledal důvody pro jeho nařízení.
[16] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věta první ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel ve věci úspěch neměl, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
Úspěšnému žalovanému pak podle obsahu spisu žádné náklady nad rámec běžné činnosti v řízení
o kasační stížnosti před soudem nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 16. srpna 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu