ECLI:CZ:NSS:2012:9.AFS.83.2012:14
sp. zn. 9 Afs 83/2012 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: R. T., zast.
Ing. Markem Piechem, daňovým poradcem se sídlem Otická 758/19, Opava, proti žalovanému:
Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 7, Praha 1, proti rozhodnutí Ministerstva
financí ze dne 6. 4. 2009, č. j. 39/13 495/2009-392, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2012, č. j. 7 Ca 154/2009 - 30, o návrhu na
přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora
označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Ministerstva
financí ze dne 6. 4. 2009, č. j. 39/13 495/2009-392, a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu
řízení. Současně byla výrokem II. tohoto rozsudku uložena žalovanému povinnost zaplatit
žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6 800 Kč, a to do 30 dnů ode dne právní moci rozsudku
k rukám jeho zástupce.
V kasační stížnosti požádal stěžovatel o přiznání odkladného účinku. Jako důvod,
pro který by Nejvyšší správní soud měl odkladný účinek kasační stížnosti přiznat, stěžovatel
uvádí, že není účastníkem řízení ve smyslu ustanovení §69 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Žalobce se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat, ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užijí přiměřeně.
Dle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Od stěžovatele, který žádá o přiznání odkladného účinku, se především očekává
dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného
rozhodnutí (jehož sistace by bylo přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti dosaženo)
vznikne nepoměrně větší újma, než jiným osobám, a vysvětlení, v čem spočívá tato újma a její
rozsah. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom,
že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu
obává, by pro něj byl zásadním zásahem.
V projednávané věci se však stěžovatel omezil na prosté tvrzení, že není účastníkem řízení
ve smyslu §69 s. ř. s. Žádným způsobem tak nespecifikuje, jak konkrétně by se v projednávané
věci mělo nepřiznání odkladného účinku dotknout nabytých práv a znamenat pro něj nepoměrně
větší újmu, než jaká by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout jiným osobám.
Kromě výše uvedeného stěžovatele tíží též důkazní břemeno k v návrhu uplatněným
tvrzením. Unesení tohoto důkazního břemena po stěžovateli vyžaduje, aby tvrzení, kterými
odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, také řádně doložil. V nyní posuzované věci
tomu ovšem stěžovatel nedostál, když kasačnímu soudu nenabídl jediný důkaz. Nejvyšší správní
soud z tohoto důvodu vyhodnotil, že stěžovatel neprokázal existenci podmínek pro přiznání
odkladného účinku stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s., a proto nebylo kasační stížnosti možno
odkladný účinek přiznat.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2012
JUDr. Radan Malík
předseda senátu