ECLI:CZ:NSS:2012:9.APS.5.2012:35
sp. zn. 9 Aps 5/2012 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: Finanční
úřad v Opavě, se sídlem Masarykova třída 2, Opava, proti žalovanému: Úřad pro ochranu
osobních údajů, se sídlem Pplk. Sochora 27, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
27. 1. 2009, zn. INSP1-7017/07-20, a ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2012,
č. j. 11 Ca 91/2009 - 33, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl rozklad
žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2008, zn. INSP1-4760/08-8, jímž byla
stěžovateli uložena pokuta ve výši 10 000 Kč, a to za neposkytnutí součinnosti při kontrole
ve věci zpracování osobních údajů žalobcem. Napadeným rozsudkem byla zamítnuta také žaloba
na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který žalobce spatřoval v provádění
nezákonné kontroly, která v době podání žaloby stále trvala.
Stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V návrhu uvedl,
že po něm žalovaný v rámci incidenční kontroly vyžaduje umožnit mu nahlédnout do daňového
spisu společnosti OSTROJ, a.s., a to do písemností, které se týkají trestního řízení vedeného proti
V. T., předsedovi představenstva uvedené společnosti, s tím, že spis je také možno okopírovat a
poslat žalovanému.
S tímto postupem stěžovatel nesouhlasí. Dle jeho názoru je uvedený požadavek
žalovaného nezákonný, neboť zasahuje do rozsahu působnosti a pravomoci stěžovatele, který byl
v rozhodné době vymezen zejména zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění
účinném za posuzované období (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“), a zákonem
č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů.
Žalovaný kontrolu zahájil na základě stížnosti V. T. ve věci nezákonného zpracování jeho
osobních údajů. Dle stěžovatele se předmětný spis týká daňové kontroly právnické osoby,
obsahuje listinné důkazy, v jejichž textu se sice mohou nahodile vyskytovat i osobní údaje
jmenovaného, nicméně o shromažďování osobních údajů se nejedná. Tyto listiny navíc stěžovatel
získal pro účely důkazního řízení od orgánů činných v trestním řízení, které je získaly na základě
mezinárodního dožádání ze země, se kterou nemá Česká republika uzavřenou dvoustrannou
dohodu, a proto se jejich poskytování dalším osobám řídí trestním řádem.
Za nesplnění povinnosti zpřístupnit žalovanému předmětný daňový spis byla stěžovateli
žalovaným uložena pokuta ve výši 10 000 Kč. Následně byl stěžovatel opakovaně dne 4. 3. 2009
ke splnění uvedené povinnosti žalovaným vyzván, a to pod hrozbou další sankce.
Nepřiznání odkladného účinku a v tomto důsledku vydání požadovaných listin
z daňového spisu má za následek negativní dopady, které již není možno v budoucnu zvrátit.
Vydáním listin dojde k porušení ustanovení §24 zákona o správě daní a poplatků.
Kromě uvedeného porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost a oprávnění poskytovat
informace z daňového řízení toliko orgánům oprávněným ke kontrolní činnosti při správě daní
(§24 zákona o správě daní a poplatků) dojde také k porušení trestního řádu.
Žalovanému navíc nepřísluší vyhodnocovat důkazní prostředky založené v daňovém
spisu, a to ani z hlediska jemu svěřených zákonných kompetencí. Faktické porušení příslušných
zákonných ustanovení nelze žádným způsobem zhojit, resp. následky by musely být odstraněny
za vyvinutí nepřiměřené námahy. Případné uložení nápravných opatření ze strany žalovaného
by mohlo dokonce vést až k likvidaci listinných důkazních prostředků.
Stěžovateli není znám žádný důležitý veřejný zájem, s nímž by bylo přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti v rozporu, naopak ve veřejném zájmu je řádné fungování moci výkonné
a s tím spojené důvěry veřejnosti v právní stát. Nepřiznáním odkladného účinku bude stěžovatel
muset snášet nezákonné požadavky žalovaného. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
zůstane naopak v platnosti předběžné opatření Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2009,
č. j. 11 Ca 91/2009 - 16, dle kterého byl žalovaný povinen prozatímně se zdržet nárokování
svého požadavku.
Žalovaný ve vyjádření k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku nepovažuje
žádný z důvodů uplatněných v návrhu za relevantní. Hodnocení důkazních prostředků náleží
pouze správcům daně a nemá žádný přesah do kompetence žalovaného. Stěžovatel svým
postojem pouze předjímá výsledky kontroly, které ovšem sám brání. Namísto, aby se stěžovatel
soustředil na svou procesní obranu, a priori zcela odmítá dozorovou činnost žalovaného
nad zpracováním osobních údajů. Stěžovatel může proti výsledku kontroly podat opravný
prostředek.
Poskytnutím listin žádná újma stěžovateli nevznikne, žalovaný je vázán zákonnou
povinností mlčenlivosti a zákonnou povinností zajištěné doklady ochraňovat proti ztrátě, zničení,
poškození či zneužití. Přiznáním odkladného účinku vznikne naopak újma žalovanému,
který nebude oprávněn kontrolu zahájenou v roce 2008 řádně dokončit. Újma vznikne také V. T.,
který byl oprávněn očekávat prošetření svého podnětu v časově přiměřené době.
Předmětem sporu je tedy pouze to, zda stěžovatel, resp. celá daňová správa jako jeden
z největších správců osobních údajů mezi orgány veřejné moci, bude či nebude podléhat
nezávislému dozoru ze strany žalovaného, jak vyplývá z příslušného zákona, jakož i ze Směrnice
Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES.
Žalovaný navrhuje, aby návrhu na přiznání odkladného účinku nebylo Nejvyšším
správním soudem vyhověno.
Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užijí přiměřeně.
Dle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Vzhledem k tomu, že předmětem sporu je posouzení vzájemného postavení dvou
správních orgánů z hlediska jejich zákonné kompetence, kdy jejich zcela rozdílné právní pojetí
znamená porušení zákonných povinností jedním či druhým, které může navíc vést
k prohlubování tohoto sporu resp. generování sporů dalších a může v teoretické rovině dokonce
vést k zásahu do výkonu správy daní či do zájmu samotných daňových subjektů, má kasační soud
za to, že je na místě odkladný účinek kasační stížnosti přiznat.
Nepřiznání odkladného účinku by mohlo negativně ovlivnit postavení stěžovatele
při výkonu správy daní. V této souvislosti Nejvyšší správní soud zároveň podotýká, že žádné
negativní důsledky, které by mohly přiznáním odkladného účinku vzniknout žalovanému
či dokonce pisateli podnětu nenalezl. Přiznání odkladného účinku totiž neznamená nic jiného,
než to, že do rozhodnutí kasačního soudu stěžovatel nebude povinen čelit opakovaným výzvám
k předložení požadovaných dokumentů ze strany žalovaného a nebude tak vystaven případnému
porušení zákonné povinnosti mlčenlivosti či případnému opakovanému uložení sankce ze strany
žalovaného. Žalovanému po dobu trvání odkladného účinku žádná nepoměrně větší újma
než stěžovateli vzniknout nemůže.
Dospěje-li soud k závěru, že žalovaný spornými oprávněními disponuje, nebude
přiznáním odkladného účinku znemožněno, aby tato oprávnění žalovaný uplatnil, a to i vůči
stěžovateli v projednávané věci, a jejich porušení sankcionoval. Trvá-li spor již několik let,
pak přiznání odkladného účinku v řízení před Nejvyšším správním soudem, který žaloby
na ochranu před nezákonným zásahem rozhoduje v přednostním režimu, tj. v řádu několika
měsíců, nemůže logicky pisatele podnětu zásadním způsobem poškodit.
Ve veřejném zájmu pak je zejména to, aby bylo vzájemné postavení stěžovatele
a žalovaného bez jakýchkoliv negativních důsledků vyjasněno, nikoli aby do doby než zdejší soud
rozhodne, docházelo k prohlubování sporu a ukládání dalších sankcí.
Po zhodnocení zjištěných skutečností tak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v daném případě naplněny,
a proto rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.
Závěrem zdejší soud připomíná, že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
nikterak nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. července 2012
JUDr. Radan Malík
předseda senátu