ECLI:CZ:NSS:2012:9.AS.125.2011:108
sp. zn. 9 As 125/2011 - 108
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce:
Ing. Z.H., podnikatel s místem podnikání Na Okraji 230/58, Praha 6, zast. Mgr. Petrem
Krechlerem, advokátem se sídlem Dušní 906/8, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo
životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 4. 8. 2008, č. j. 500/655/503 21/08, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2011, č. j. 11 Ca 351/2008 - 40,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2008, č. j. 500/655/503 21/08. Tímto rozhodnutím
žalovaný rozhodoval o odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, ředitelství,
ze dne 19. 2. 2008, č. j. ČIŽP/10/OOP/SR01/0730613.004/RTM, jímž byla stěžovateli uložena
pokuta ve výši 400 000 Kč za spáchání správního deliktu dle §88 odst. 1 písm. c) zákona
č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném v rozhodné době, kterého se
dopustil tím, že zničil bez povolení skupinu dřevin rostoucí mimo les, když pokácel 15 lip na
nádvoří před bazilikou sv. Markéty v areálu Břevnovského kláštera. Stěžovateli byla též uložena
povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Žalovaný v rozhodnutí o odvolání
změnil výrok přezkoumávaného rozhodnutí tak, že jej doplnil o datum, kdy ke správnímu deliktu
došlo (tj. 12. 11. 2007), jinak rozhodnutí České inspekce životního prostředí potvrdil.
V průběhu řízení o kasační stížnosti stěžovatel doručil Nejvyššímu správnímu soudu
návrh na přiznání odkladného účinku datovaný dnem 4. 6. 2012, v němž uvedl, že by výkon
správních rozhodnutí pro něj znamenal nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku
se žádným způsobem nedotkne práv třetích osob a ani není v rozporu s veřejným zájmem. Svůj
návrh stěžovatel odůvodnil tak, že při kácení lip vykonal povolenou činnost, poukázal přitom
na rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru kultury, památkové péče a cestovního
ruchu, a stanovisko České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Praha.
Dále stěžovatel uvedl, že je fyzickou osobou podnikající především v oboru
zahradnických prací se sídlem v areálu Břevnovského kláštera, kde vlastním nákladem upravil
vhodné prostory pro svou činnost a opravil barokní zahradnický domek. Rozpočet podnikání
stěžovatele končí každoročně mírným přebytkem, nicméně stěžovatel má stálé zaměstnance,
kteří v době vegetačního klidu vykonávají úklidové práce. Výše pokuty zcela přesahuje
ekonomické možnosti stěžovatele, protože odpovídá zisku, který by mohl dosáhnout za období
dvou až tří let za předpokladu, že budou hospodářsky příznivá. Pokud mu bude z jeho účtu
stržena pokuta ve výši 400 000 Kč, nebude moci dostát svým závazkům ke stálým zaměstnancům
i povinnostem plynoucím z povinných odvodů vůči státu, za což by byl sankcionován. Jeho
podnikání by tím bylo poškozeno a vzniklá škoda by byla nevratná i v případě, že bude v řízení
o kasační stížnosti úspěšný. K doložení svých tvrzení připojil k návrhu na přiznání odkladného
účinku své daňové evidence za léta 2008 až 2010, peněžní deníky za léta 2008 až 2011 a smlouvu
o dílo ze dne 1. 1. 1995 na údržbu klášterní zahrady Benediktinského arciopatství.
Stěžovatel v návrhu též uvedl, že má informaci o probíhajícím řízení před Nejvyšším
správním soudem vedeném pod sp. zn. 5 As 83/2011, které se týká kasační stížnosti
Benediktinského arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty ve věci související se zákazem pokácení
15 lip na nádvoří Břevnovského kláštera. V tomto řízení o kasační stížnosti byl usnesením ze dne
22. 9. 2011, č. j. 5 As 83/2011 - 265, odkladný účinek kasační stížnosti přiznán.
Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud posléze přikročil k hodnocení důvodnosti návrhu.
Dle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej
však může na návrh stěžovatele přiznat za přiměřeného užití ust. §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud v reakci na návrh stěžovatele, který operuje pojmem
„nenahraditelná újma“, uvádí, že ust. §73 s. ř. s. byl o s účinností od 1. 1. 2012 novelizováno
zákonem č. 303/2011 Sb. a podle znění účinného od uvedeného data v nynější věci zdejší soud
postupuje. Podle již neúčinné úpravy v §73 odst. 2 s. ř. s. bylo možno odkladný účinek
po vyjádření žalovaného přiznat, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu, přiznání odkladného účinku by se nedotklo
nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a nebylo by v rozporu s veřejným zájmem.
Nyní účinné znění ust. §73 odst. 2 s. ř. s. pro přiznání odkladného účinku požaduje posouzení,
zda by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. V jistém smyslu je tak nová právní úprava odkladného
účinku pro navrhovatele příznivější, jelikož podmínky pro přiznání odkladného účinku,
které musí splňovat újma pramenící z výkonu nebo jiných právních účinků rozhodnutí, jehož
se má odkladný účinek týkat, jsou v mnoha ohledech méně přísné.
Od stěžovatele, který žádá o přiznání odkladného účinku, se tak dle aktuální
právní úpravy především očekává dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom,
že mu v důsledku napadeného rozhodnutí (jehož sistace by bylo přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti dosaženo) vznikne nepoměrně větší újma, než jiným osobám, a vysvětlení,
v čem spočívá tato újma a její rozsah. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě
musí být dostatečně konkretizované na individuální poměry stěžovatele a musí svědčit o tom,
že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu
obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Kromě výše uvedeného stěžovatele tíží též důkazní
břemeno k tvrzením uplatněným v návrhu. Unesení tohoto důkazního břemena po stěžovateli
vyžaduje, aby tvrzení, kterými odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, také řádně
doložil.
Stěžovatel ve svém návrhu na přiznání odkladného účinku argumentoval tím, že jednání,
za které mu byla uložena pokuta, bylo dle jeho mínění povolenou činností. Taková argumentace
ovšem není relevantní z hledisek rozhodných pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
jelikož nemá žádnou vypovídací hodnotu o rozhodných skutečnostech z hlediska jeho přiznání,
tedy o újmě, kterou by pro stěžovatele výkon nebo jiné právní účinky rozhodnutí měly znamenat,
a nevypovídá také nic o tom, zda a jak se přiznání odkladného účinku může dotknout třetích
osob a zda nebude v rozporu s veřejným zájmem. Posouzení, zda skutečně šlo o povolené
jednání, jak tvrdí stěžovatel, může mít své místo až v samotném meritorním rozhodnutí o kasační
stížnosti, budou-li pro to splněny další podmínky, mezi něž patří zejména přípustné kasační
námitky; takové posouzení však nemá význam pro rozhodování o odkladném účinku.
Námitkami, že šlo o povolenou činnost, se proto zdejší soud pro účely rozhodování o odkladném
účinku kasační stížnosti nezabýval.
Stejně tak nemá relevanci ani poukaz stěžovatele na to, že zdejší soud ve věci vedené pod
sp. zn. 5 As 83/2011 usnesením ze dne 22. 9. 2011, č. j. 5 As 83/2011 - 265, přiznal odkladný
účinek Benediktinskému arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze-Břevnově. V daném
usnesení zdejší soud hodnotil, jakou újmu by představoval výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí týkající se uvedeného arciopatství právě pro tento subjekt. Vzhledem k tomu,
že ve zmíněném usnesení ze dne 22. 9. 2011 se zdejší soud zabýval dopady zcela jiného
rozhodnutí, než o které jde v nynější věci, do sféry subjektu odlišného od nynějšího stěžovatele,
je poukaz na toto usnesení bezpředmětný.
Naopak relevantní pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou tvrzení
stěžovatele, že uložená pokuta ve výši 400 000 Kč svojí výší zcela převyšuje jeho ekonomické
možnosti, jelikož přesahuje zisk, který obvykle dosahuje během dvou až tří podnikatelsky
úspěšných let, a že její výkon by ohrozil splnění závazků stěžovatele vůči jeho stálým
zaměstnancům a splnění povinných odvodů vůči státu, za jejichž nesplnění může být
sankcionován. Tato tvrzení se totiž vztahují k újmě, kterou by pro stěžovatele představoval výkon
nebo jiné právní následky správních rozhodnutí v nynější věci. Nejvyšší správní soud
proto přistoupil k hodnocení, zda tato tvrzení naplňují vymezení nepoměrně větší újmy,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám ve smyslu §73 odst. 2
s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s., a zda svá tvrzení stěžovatel také řádně doložil.
Zdejší soud dospěl k závěru, že podklady předložené stěžovatelem společně s návrhem
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (tj. jeho daňové evidence za léta 2008 až 2010
a peněžní deníky za léta 2008 až 2011) dostatečně prokazují jeho tvrzení o tom, že pokuta ve výši
400 000 Kč pro něj představuje souhrn několikaletého zisku z jeho podnikání. Nejvyšší správní
soud má také z podkladů poskytnutých stěžovatelem za ověřené, že zůstatek jeho účtů vykazuje
takový stav, že by odvedení částky rovnající se pokutě skutečně mohlo ovlivnit stěžovatelovou
schopnost vyplácet mzdy svým zaměstnancům, a dostát tím tak svým smluvním závazkům, a dále
povinnost hradit povinné odvody veřejným rozpočtům. S neschopností hradit tyto odvody jsou
přitom, jak také stěžovatel tvrdil, spojeny i jisté sankce. Za takové situace zdejší soud vychází
z toho, že výkon nebo jiné právní následky správních rozhodnutí by pro stěžovatele
představovaly vzhledem k jeho poměrům újmu. Neshledal přitom, že by se přiznání odkladného
účinku jakkoli dotklo práv třetích osob. Nejvyšší správní soud také nezastává názor,
že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku v daném případě je v rozporu s veřejným zájmem,
jelikož se tímto rozhodnutím pouze dočasně po dobu trvání jeho účinku znemožňuje případný
výkon správních rozhodnutí, ale není jím zcela vyloučen jejich výkon, ukážou-li se případně
v návaznosti na přezkum v konečném důsledku jako správná. Zdejší soud taktéž nemá vzhledem
k okolnostem případu důvod domnívat se, že dočasné znemožnění výkonu sankce v dané věci
negativně ovlivní eventuální budoucí možnost vymoci uloženou pokutu, zůstanou-li správní
rozhodnutí v platnosti. Z těchto důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud, že se kasační stížnosti
odkladný účinek přiznává.
Nejvyšší správní soud na závěr zdůrazňuje, že rozhodnutí o odkladném účinku žádným
způsobem nepředjímá jeho rozhodnutí ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. července 2012
JUDr. Radan Malík
předseda senátu