ECLI:CZ:NSS:2012:9.AS.126.2012:39
sp. zn. 9 As 126/2012 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: J. B.,
zast. Mgr. Radimem Strnadem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Policie
České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2009, č. j. CPR-4534-1/ČJ-2009-9CPR-237, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2012,
č. j. 9 Ca 158/2009 - 52, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla
jako nedůvodná podle ustanovení §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 5. 5. 2009, č. j. CPR-4534-1/ČJ-2009-9CPR-237. Tímto rozhodnutím
žalovaný zamítl odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního
ředitelství cizinecké policie Brno, Inspektorátu cizinecké policie Jihlava (dále jen „správní orgán
I. stupně“), ze dne 15. 2. 2009, č. j. CPBR-1929/ČJ-2009-064065-SV, kterým bylo stěžovateli
podle ustanovení §119 odst. 1 písm. a) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o pobytu cizinců“) v souběhu s ustanovením §119 odst. 1 písm. c) bod 1 a 2 téhož zákona
uloženo správní vyhoštění. Doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území České republiky
byla stanovena na 10 let, přičemž ve výrokové části tohoto rozhodnutí správní orgán I. stupně
stanovil, že uvedená doba vyhoštění je shodná s dobou vykonatelnosti uvedeného rozhodnutí.
Podle ustanovení §118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců nebyla stěžovateli stanovena doba
k vycestování z České republiky, neboť byl za tímto účelem podle ustanovení §124 odst. 1
zákona o pobytu cizinců zajištěn.
Samostatným podáním ze dne 23. 11. 2012 požádal stěžovatel o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti. Uvádí, že s ohledem na skutečnost, že kasační stížnost ve věci správního
vyhoštění nemá, na rozdíl od žaloby, ze zákona odkladný účinek, má nabytí právní moci
napadeného rozsudku městského soudu za následek povinnost stěžovatele opustit území České
republiky. Stěžovatel pobývá na území České republiky přes deset let, má zde vytvořeno stabilní
rodinné i pracovní zázemí, žije zde jeho manželka i syn. Nepřiznání odkladného účinku kasační
stížnosti by mělo za následek, že stěžovateli nebude prodlouženo stávající oprávnění k pobytu
a ani nebude možné je nahradit jiným typem oprávnění právě pro vykonatelnost rozhodnutí
o správním vyhoštění. Stěžovatel tak bude nucen opustit území České republiky bez své rodiny.
Dále stěžovatel poukazuje na to, že nuceným návratem do Mongolska by byla podstatně
ztížena jeho pozice jako účastníka řízení o kasační stížnosti, nemohl by totiž účelně chránit svá
procesní práva. Podle stěžovatele by tato skutečnost znamenala porušení jeho ústavně
zaručeného práva na soudní ochranu, především čl. 38 odst. 2 Listiny základních práva svobod,
a to i přesto, že je v řízení zastoupen zástupcem. Účinné právní zastoupení totiž předpokládá
aktivní součinnost se zastupovaným, což by v případě návratu stěžovatele do Mongolska bylo
prakticky vyloučeno.
Uvedené skutečnosti by s ohledem na osobní situaci znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než by přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti mohla vzniknout
jiným osobám. Současně má stěžovatel za to, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nemůže být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Není totiž postaveno najisto, zda žalovaný
rozhodl zákonným způsobem. V této souvislosti poukazuje stěžovatel na usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 10. 2012, č. j. 9 As 126/2012 - 26 (všechna zde uváděná rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu jsou též dostupná na www.nssoud.cz, pozn. NSS), kterým bylo
řízení o kasační stížnosti stěžovatele přerušeno do doby, než bude o předmětné otázce týkající
se zákonnosti výroku rozhodnutí o správním vyhoštění rozhodnuto rozšířeným senátem
Nejvyššího správního soudu.
Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.
Kasační stížnost nemá podle ustanovení §107 s. ř. s. odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2
až 5 s. ř. s. Podle znění ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření
žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Na rozdíl od předchozí právní úpravy, účinné do 31. 12. 2011, tak již není nutné prokazovat
tzv. nenahraditelnou újmu žalobce (resp. důvodnou obavu její hrozby), ale nepoměr mezi
následkem (tj. „újmou“), která by žalobci vznikla nepřiznáním odkladného účinku, a případnou
újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného
rozhodnutí došlo. Přiznání odkladného účinku nesmí být současně v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
Od stěžovatele, který žádá o přiznání odkladného účinku, se především očekává
dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného
rozhodnutí (jehož situace by bylo přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti dosaženo)
vznikne nepoměrně větší újma, než jiným osobám, a vysvětlení, v čem spočívá tato újma a její
rozsah. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom,
že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu
obává, by pro něj byl zásadním zásahem.
V nyní projednávané věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že stěžovatel ve svém
návrhu uvádí dostatečně konkrétní skutečnosti, které osvědčují možnost vzniku nepoměrně větší
újmy nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti.
S ohledem na skutečnost, že v důsledku nepřiznání odkladného účinku by stěžovatel
musel vycestovat z území České republiky, kde má dlouhodobé společenské a rodinné vazby, má
Nejvyšší správní soud vzhledem k výše uvedeným skutečnostem za to, že taková újma
je v projednávané věci, tj. před postavením najisto ohledně zákonnosti rozhodnutí o správním
vyhoštění, nepoměrně větší, než újma vzniklá jiným osobám přiznáním odkladného účinku.
Za nepoměrně větší újmu však nelze dle zdejšího soudu považovat komplikace spojené
s případnou komunikací žalobce se zástupcem ze zahraničí. S ohledem na charakter řízení
o kasační stížnosti, zejména pravidelnou absenci ústního jednání, nepovažuje Nejvyšší správní
soud za nezbytnou fyzickou přítomnost stěžovatele na území České republiky pro to, aby byla
účinně ochráněna jeho práva.
Nejvyšší správní soud při úvaze o odkladném účinku kasační stížnosti rovněž přihlédl
ke skutečnosti, že řízení o kasační stížnosti bylo usnesením ze dne 24. 10. 2012,
č. j. 9 As 126/2012 - 26, přerušeno, a to z důvodu existence jiného řízení, jehož výsledek může
mít vliv na rozhodování soudu ve věci samé. Konkrétně jde o řízení vedené před rozšířeným
senátem Nejvyššího správního soudu, jemuž byla usnesením devátého senátu dne 30. 5. 2012,
č. j. 9 As 131/2011 - 50, předložena z důvodu rozpornosti stávající judikatury k rozhodnutí
otázka zákonnosti výroku rozhodnutí o správním vyhoštění v případě, kdy správní orgán stanovil
dobu, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území, tak, že ji vymezil konkrétní dobou s tím,
že tato je shodná s dobou vykonatelnosti rozhodnutí. Rozhodnutí rozšířeného senátu bude
přitom pro posouzení nyní projednávané věci závazné.
Nejvyššímu správnímu soudu rovněž nejsou známy žádné negativní důsledky,
které by mohly přiznáním odkladného účinku vzniknout třetím osobám či být v rozporu
s veřejným zájmem.
Po zhodnocení zjištěných skutečností tak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v daném případě splněny.
Závěrem zdejší soud připomíná, že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
nikterak nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2012
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu