ECLI:CZ:NSS:2012:9.AS.16.2012:24
sp. zn. 9 As 16/2012 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Občanské
sdružení Štefánikova u Masarykových škol, se sídlem Štefánikova 2463, Zlín,
zast. JUDr. Jiřím Svozilem, advokátem se sídlem Třída Tomáše Bati 180, Zlín 1, proti
žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu,
se sídlem Třída Tomáše Bati 21, Zlín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2010,
č. j. KUZL 5427/2010, sp. zn. KUSP 81427/2009 ÚP-Mor, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2011, č. j. 29 A 32/2010 - 40,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 5000 Kč, který bude vyplacen
z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jeho zástupce JUDr. Jiřího Svozila, advokáta
se sídlem Třída Tomáše Bati 180, Zlín 1, do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti shora označenému
rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2010, č. j. KUZL 5427/2010,
sp. zn. KUSP 81427/2009 ÚP-Mor, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele
proti rozhodnutí Magistrátu města Zlína, stavebního úřadu, ze dne 19. 10. 2009,
č. j. MMZL 79737/2009. Posledně zmíněným rozhodnutím bylo rozhodnuto o změně
rozhodnutí o umístění stavby „Vzdělávací komplex UTB Zlín, Štefánikova“, stanoveny
podmínky pro umístění stavby, rozhodnuto o námitkách účastníků řízení, vydáno stavební
povolení na stavbu „Vzdělávací komplex UTB Zlín, Štefánikova“ a stanoveny podmínky
pro provedení stavby.
Krajský soud se v napadeném rozsudku ztotožnil se žalovaným, že stěžovatel neuvedl,
v čem spatřoval rozpor napadeného rozhodnutí s právními předpisy, soud přitom zhodnotil,
že stěžovatel v odvolání tento rozpor dostatečně nekonkretizoval. K žalobní námitce,
že stěžovatel nebrojil jen proti velikosti stavby, ale i proti její existenci za současného stavu
hustoty dopravy, krajský soud konstatoval, že z ní nelze dovodit, jaké ustanovení právního
předpisu měl žalovaný porušit. Pokud stěžovatel toto tvrzení směřoval k §10 zákona
č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o životním
prostředí), tak krajský soud uvedl, že zmíněné ustanovení definuje ekolog ickou újmu, ale není
zřejmé, jakou relevanci má k předmětnému rozhodnutí. Dále krajský soud uvedl, že žalovaný
se otázkou zhoršení dopravy zabýval. V obecné rovině krajský soud přisvědčil stěžovateli,
že dojde-li k realizaci stavby, dá se předpokládat nárůst dopravy. Úkolem územního a následně
stavebního řízení je však zkoumat, zda předmětná stavba bude v souladu s právními předpisy,
resp. že při jejím umístění či stavbě nebudou překročeny stanovené limity. Stavební úřad přitom
stavebníkovi stanovil podmínky, aby limity překročeny nebyly. K namítanému zásahu
do architektonického výrazu krajský soud uvedl, že i touto otázkou se žalovaný zabýval. Krajský
soud se přitom ztotožnil se žalovaným, že požadavky na ochranu architektonických
a urbanistických hodnot se posuzují v územním řízení o umístění stavby a těmito námitkami
se ve stavebním řízení nelze zabývat, a to s ohledem na §114 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb.,
o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném v rozhodné době
(dále jen „stavební zákon“). Námitky, které mohl stěžovatel účinně uplatnit v územním řízení,
již nemůže uplatňovat v řízení stavebním.
Stěžovatel uvedený rozsudek krajského soudu napadl kasační stížností, v níž namítl vadu
řízení před správním orgánem. Poukázal na to, že v rozhodnutí Magistrátu města Zlína
o umístění stavby Fakulty humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně ze dne 5. 5. 2008,
sp. zn. MMZL-SÚ-92853/2007/Př, č. j. MMZL 35365/2008, je uvedeno, že dne 16. 4. 2008
podaly připomínky v kasační stížnosti blíže identifikované osoby. Stavební úřad vycházel
z mylného předpokladu, že jde o nájemce bytů, kteří dle §85 odst. 3 stavebního zákona nejsou
účastníky řízení, a jejich vyjádření zahrnul do připomínek veřejnosti a nerozhodl o nich ve výroku
rozhodnutí. Dle stěžovatele jde ale o vlastníky domů na ulici Štefánikově ve Zlíně naproti stavby
fakulty a současně o členy Občanského sdružení Štefánikova u Masarykových škol, kteří však
jsou účastníky řízení. Stěžovatel tak má za to, že byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před
správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo mít vliv na zákonnost.
Dále stěžovatel namítl účelovost podkladů pro posuzování vlivů na životní prostředí
podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých
souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění účinném
v rozhodné době. Oznámení záměru podle přílohy č. 3 tohoto zákona vypracoval žadatel
o územní rozhodnutí a stavební povolení, tj. Univerzita Tomáše Bati v e Zlíně, přičemž zde
konstatoval, že stavbou nedojde k negativnímu vlivu na životní prostředí a že jejím provozem
nevzniknou žádné negativní vlivy na ovzduší a ochranu krajiny a přírody. Dle názoru stěžovatele
by takový základní podkladový materiál měl vyp racovat nezávislý subjekt, aby stavebník nemohl
čelit podezření z podjatosti. Stěžovatel z těchto důvodů navrhl napadený rozsudek krajského
soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že žalobou ke kraj skému soudu
napadeným rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města
Zlína, stavebního úřadu, ze dne 19. 10. 2009, č. j. MMZL 79737/2009. Tímto rozhodnutím bylo
změněno mimo jiné pravomocné rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 5. 5. 2008,
č. j. MMZL 35365/2008, jehož nezákonnost stěžovatel nyní napadá. Žalovaný uvedl, že v kasační
stížnosti vyjmenované osoby měly svá práva hájit před správním orgánem již v tehdejším řízení,
a nikoli až v řízení o kasační stížnosti, které se n avíc týká zcela jiného rozhodnutí. I co se týče
druhé kasační námitky, stěžovatel se dle názoru žalovaného vrací do původního územního řízení,
v němž došlo k umístění stavby. Žalobou ke krajskému soudu napadeným rozhodnutím však
bylo rozhodnuto o zákonnosti a správnosti rozhodnutí stavebního úřadu o změně
pravomocného rozhodnutí o umístění stavby a dále o vydání stavebního povolení. Do původního
územního rozhodnutí stěžovatel prostřednictvím soudního řízení již nemůže zasáhnout.
Žalovaný na základě těchto důvodů navrhl kasační stížnost zamítnout.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas, jde
o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, stěžovatel je v řízení o kasační stížnosti
zastoupen advokátem. Soudní poplatek za kasační stížnost byl uhrazen.
Při posuzování přípustnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud dále neopomněl
prověřit, zda kasační stížnost je přípustná i z hlediska §104 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Dle tohoto ustanovení
„kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103, neb o o důvody,
které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. “
Citované ustanovení s. ř. s. navazuje na vymezení institutu kasační stížnosti v §102 s. ř. s.,
dle něhož je kasační stížnost opravným prostředkem proti rozhodnutí krajského soudu
ve správním soudnictví. Prostřednictvím kasační stížnosti je pak možno před Nejvyšším
správním soudem podrobit přezkumu rozhodnutí krajských soudů ve správním soudnictví
z hlediska zákonnosti a správnosti věcného posouzení předmětu sporu krajskými soudy
a zákonnosti průběhu řízení před krajskými soudy. Je přitom vhodné zmínit, že napadené správní
rozhodnutí má krajský soud povinnost přezkoumat v mezích žalobních bodů (§75 odst. 2, věta
první, s. ř. s.), žalobce tak formulací žalobních bodů do značné míry předurčuje, které aspekty
správního rozhodnutí budou podrobeny hodnocení soudu. Jakkoli k některým vadám
správních rozhodnutí má povinnost krajský soud přihlížet i z úřední povinnosti (jde
např. o nepřezkoumatelnost napadeného správního rozhodnutí – k tomu srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2003, č. j. 2 Ads 33/2003 - 78, publikovaný pod
č. 523/2005 Sb. NSS, dostupný z www.nssoud.cz), základ přezkumu správních rozhodnutí
ve správním soudnictví pravidelně tvoří rámec vymezený žalobními body. Aby mohl v řízení
o kasační stížnosti ke kasační námitce Nejvyšší správní soud zhodnotit, jak krajský soud
vypořádal ty žalobní námitky, k nimž jinak krajský soud nepřihlíží z úřední povinnosti, je nejprve
nutno, aby byly v žalobě uplatněny a tím bylo umožněno krajskému soudu se k nim vyjádřit.
Citované ust. §104 odst. 4 s. ř. s. pak brání Nejvyššímu správnímu soudu, aby hodnotil námitky,
k nimž se krajský soud pro jejich neuplatnění v žalobě nemohl vyjádřit, ačkoli již tehdy jejich
uplatnění nic nebránilo.
Pro účely posouzení přípustnosti kasační stížnosti ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Nejvyšší
správní soud srovnal kasační námitky a žalobní námitky.
V první kasační námitce je uvedeno, že v řízení, ze kterého vzešlo rozhodnutí ze dne
5. 5. 2008, sp. zn. MMZL-SÚ-92853/2007/Př, č. j. MMZL 35365/2008, stavební úřad nesprávně
zahrnul konkrétně jmenované osoby mezi nájemníky, a tak o jejich připomínkách nerozhodl
ve výroku rozhodnutí, přičemž jde dle stěžovat ele o vlastníky domů, tudíž o účastníky řízení.
V daném stěžovatel spatřoval porušení ustanovení o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo způsobit nezákonnost jeho rozhodnutí. Druhá kasační námitka
poukazuje na to, že podklady pro posouzení vlivů na životní prostředí zpracoval žadatel o územní
rozhodnutí a stavební povolení, přičemž dle stěžovatele je měl vypracovat nezávislý subjekt.
Oproti tomu v žalobních námitkách, k nimž se vyjadřoval krajský soud, je uvedeno,
že stěžovatel v řízení před žalovaným brojil nejen proti velikosti stavby, ale i proti její existenci
za stávající hustoty dopravy, přičemž poukázal na další nárůst dopravy. Dále stěžovatel v žalobě
odkázal na §10 zákona o životním prostředí pojednávající o ekologické újmě a rovněž namítl,
že nevhodnými přístavbami byla narušena architektonická čistota stávajících budov.
Již pouhým srovnáním argumentace uplatněné v žalobě a způsobu, jakým je krajský soud
vypořádal, s argumentací v kasační stížnosti je zřejmé, že důvody, které stěžovatel uplatnil
v kasační stížnosti, nemají svůj předobraz v důvodech uplatněných před krajským soudem a ani
nikterak nesouvisí s napadeným rozsudkem krajského soudu. Stěžovateli přitom zcela jistě nic
nebránilo uvést je již v žalobě, a to vzhledem k tomu, že se vztahují k okolnostem před podáním
žaloby.
Za takové situace je nutno uzavřít, že kasační stížnost se opírá jen o důvody, které
stěžovatel neuplatnil již v řízení před krajským soudem, ačkoli tak učinit mohl. Taková kasační
stížnosti je pak dle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná, a zdejší soud ji proto dle §46 odst. 1 písm. d)
ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla odmítnuta, aniž by v řízení o ní bylo nařízeno
jednání, rozhodl Nejvyšší správní soud s ohledem na §10 odst. 3, větu poslední, zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o soudních poplatcích“), o vrácení zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost ve výši
5 000 Kč. Dle §10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích se již zaplacený soudní poplatek, je-li
soud povinen k jeho vrácení, vrací ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým bylo
o vrácení rozhodnuto. V této lhůtě bude proto stěžovateli k rukám jeho právního zástupce
zaplacený soudní poplatek vrácen z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2012
JUDr. Radan Malík
předseda senátu