ECLI:CZ:NSS:2012:9.AS.29.2012:13
sp. zn. 9 As 29/2012 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: J. P., zast. J.
Po., proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11,
Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2010, č. j. 071833/2010/KUSK, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2011,
č. j. 8 A 112/2011 - 100,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označené
usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým městský soud nepřiznal
stěžovateli osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 4. 5. 2010, č. j. 071833/2010/KUSK, sp. zn. SZ 047353/2010/KUSK REG/Pe.
Městský soud v odůvodnění svého usnesení konstatoval, že stěžovatele na základě jeho
žádosti o osvobození od soudního poplatku vyzval k doložení nemajetnosti. Za tímto účelem
mu městský soud spolu s uvedenou výzvou zaslal formulář „Prohlášení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech“. Stěžovatel ve stanovené lhůtě formulář nevyplnil a svoji nemajetnost
žádným jiným způsobem nedoložil. Městský soud tedy uzavřel, že stěžovatel své tvrzení,
že nedisponuje dostatečnými finančními prostředky na zaplacení soudního poplatku z podané
žaloby ve výši 2 000 Kč, nijak nedoložil, a jeho žádost zamítl.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, ve které namítal, že řízení mělo
být od soudního poplatku osvobozeno ze zákona. Odkázal přitom na ustanovení §11 odst. 1
písm. g) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném pro projednávanou
věc (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), na základě kterého mají být od soudního poplatku
osvobozena řízení ve věcech náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným
rozhodnutím a nesprávným postupem [s účinností od 1. 9. 2011 písm. m) – pozn. soudu]. Dále
stěžovatel poukazuje na ustanovení §11 odst. 3 téhož zákona, dle kterého mají být dle jeho
názoru osvobozena od poplatku řízení: b) před odvolacím soudem, c) povolení obnovy, d) žalobě
pro zmatečnost, e) před dovolacím soudem, f) o kasační stížnosti. Současně stěžovatel namítl
podjatost městského soudu.
Žalovaný se k podané kasační stížnosti nevyjádřil.
Kasační stížnost je podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu
jsou v ní namítány důvody dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Rozsahem a důvody
kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán.
Nejvyšší správní soud na tomto místě současně podotýká, že s přihlédnutím k charakteru
napadeného usnesení netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném
zastoupení stěžovatele advokátem (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, dostupný na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu důvodů uplatněných
v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že není důvodná.
Spornou otázkou v projednávané věci je posouzení, zda žalobní řízení spadá do režimu
zákonného osvobození od soudního poplatku ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. g) a §11
odst. 3 zákona o soudních poplatcích.
Podle §11 odst. 1 písm. g) zákona o soudních poplatcích se od poplatku osvobozují
řízení ve věcech náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím,
rozhodnutím o vazbě nebo nesprávným úředním postupem. Podle §11 odst. 3 téhož zákona
se osvobození podle odstavců 1 a 2 vztahuje, s výjimkou dědického řízení, i na řízení a) o návrhu
na nařízení předběžného opatření, b) před odvolacím soudem, c) o povolení obnovy, d) o žalobě
pro zmatečnost, e) před dovolacím soudem, f) o kasační stížnosti, g) o výkon rozhodnutí,
h) exekuční.
V posuzované věci podal stěžovatel dne 24. 5. 2010 žalobu nadepsanou slovy „Žaloba dle
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní z důvodu ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu“.
Žaloba směřovala proti rozhodnutí správního orgánu (žalovaného) ze dne 4. 5. 2010,
č. j. 071833/2010/KUSK, sp. zn. SZ 047353/2010/KUSK REG/Pe, kterým žalovaný zamítl
odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Kladna ze dne 25. 1. 2010,
sp. zn. Výst. 1057/06/Če/330, č. j. OV/1057/06-45. Uvedeným rozhodnutím byla zamítnuta
žádost stěžovatele o povolení předčasného užívání stavby: Rodinný dům, elektropřípojka v
Kladně – Dubí na pozemku parc. č. 839 v katastrálním území Dubí u Kladna.
Osvobození dle ustanovení §11 odst. 1 písm. g) zákona o soudních poplatcích podléhají
řízení vedená podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu
veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České
národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších
předpisů. V těchto řízeních nejsou nadto příslušné rozhodovat soudy ve správním soudnictví,
neboť tento předmět řízení nelze podřadit pod ustanovení §4 s. ř. s., ale soudy, které rozhodují
v občanském soudním řízení. V projednávané věci se tedy jednoznačně o řízení ve věcech
náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím
o vazbě nebo nesprávným úředním postupem nejedná, a ustanovení §11 odst. 1 písm. g) zákona
o soudních poplatcích se proto na posuzovaný případ nevztahuje (k tomu srov. rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 As 32/2008 - 41, dostupné
na www.nssoud.cz).
S ohledem na tuto skutečnost se na posuzovaný případ nemůže vztahovat ani ustanovení
§11 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, které lze použít pouze v případě, že je prvotní soudní
řízení osvobozeno od soudního poplatku podle ustanovení §11 odst. 1 nebo 2 tohoto zákona,
což není tento případ.
Není-li řízení od soudního poplatku osvobozeno ze zákona, může účastník řízení
dosáhnout individuálního osvobození od soudních poplatků, které je pro řízení ve správním
soudnictví upraveno v §36 odst. 3 s. ř. s.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. (ve znění účinném do 31. 12. 2011) účastník, který doloží,
že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu
osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být
úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě
i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka
přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Stěžovatel v kasační stížnosti nikterak nezpochybňoval závěr městského soudu, že své
majetkové poměry pro účely rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudního poplatku nedoložil;
nárokoval pouze osvobození od soudních poplatků ze zákona.
Nejvyšší správní soud ověřil, že stěžovatel na výzvu soudu k doložení majetkových
a výdělkových poměrů žádným relevantním způsobem nereagoval. Ve svém podání ze dne
2. 12. 2011 vznesl pouze argumentaci vztahující se k meritu projednávané věci, odkázal na jiná
jím vedená žalobní řízení a domáhal se osvobození od soudního poplatku ze zákona. S ohledem
na uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud ve shodě s městským soudem uzavírá,
že stěžovatel neosvědčil důvody pro přiznání osvobození od soudního poplatku, neboť žádným
způsobem nedoložil svoji nemajetnost. Nenaplnil tudíž zákonné podmínky pro přiznání
osvobození od soudních poplatků a městský soud rozhodl v souladu se zákonem, pokud jeho
žádosti nevyhověl.
K vyslovené námitce podjatosti městského soudu Nejvyšší správní soud konstatuje,
že o nepodjatosti členů rozhodujícího senátu bylo v tomto žalobním řízení již zdejším soudem
rozhodnuto usnesením ze dne 22. 8. 2011, č. j. Nao 58/2011 - 73. Nejvyšší správní soud v této
souvislosti ověřil, že kasační stížností napadené usnesení vydal městský soud ve shodném složení
členů senátu, o nichž zdejší soud citovaným usnesením rozhodl, že nejsou vyloučeni
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u městského soudu pod sp. zn. 8 A 112/2011. Za této
situace se Nejvyšší správní soud opakovaně vznesenou námitkou podjatosti nezabýval.
Stěžovatelem uplatněné kasační námitky nebyly ve vztahu k napadenému usnesení
městského soudu shledány důvodnými, v řízení nebyly shledány ani jiné nedostatky, ke kterým
Nejvyšší správní soud dle §109 odst. 4 s. ř. s. přihlíží z úřední povinnosti, kasační stížnost byla
proto v souladu s §110 odst. 1, větou poslední, s. ř. s. zamítnuta.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení ve věci úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.).
Žalovanému, jak vyplývá z obsahu spisu, náklady v tomto řízení nevznikly, Nejvyšší správní soud
proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2012
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu