ECLI:CZ:NSS:2012:9.AS.76.2012:29
sp. zn. 9 As 76/2012 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobců: a) Mgr. S. K.,
a b) Ing. F. K., oba zast. JUDr. Šárkou Plocarovou Ph.D., advokátkou se sídlem Plachého 31,
Plzeň, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Plzni, se sídlem
Radobyčická 465/12, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2010,
č. j. ZKI-O-48/375/2009, za účasti osoby zúčastněné na řízení: J. L., v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 2. 2012, č. j. 30 A 18/2010 - 81,
o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora
označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne
11. 1. 2010, č. j. ZKI-O-48/375/2009, a jemu předcházející rozhodnutí Katastrálního úřadu pro
Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Sušice, ze dne 27. 10. 2009, č. j. OR-22/2009-431, a věc byla
žalovanému vrácena k dalšímu řízení.
V kasační stížnosti stěžovatel podal návrh na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, který odůvodnil tím, že oba správní orgány postupovaly v řízení o opravě chyby
v údajích katastrálního operátu v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, uplatnily svoji
pravomoc pouze k těm účelům, k nimž jim byla tato pravomoc na základě zákona a v jeho
rozsahu svěřena, šetřily práva nabytá v dobré víře a na základě platné právní úpravy,
jakož i oprávněné zájmy dalších osob. Možnou újmu spatřuje stěžovatel v tom, že lze
až do vlastního pravomocného ukončení řízení o kasační stížnosti pochybovat o zákonnosti
postupu orgánu veřejné správy. Odkladný účinek by měl být kasační stížnosti přiznán s ohledem
na právní jistotu týkající se vlastnických práv k nemovitostem, neboť jeho nepřiznání
by se mohlo nepřiměřeným způsobem dotknout nabytých práv třetích osob, jejichž práva
k nemovitostem byla zapsána na základě listin doručených katastrálnímu úřadu a potvrzují jejich
vlastnictví.
Žalobci ani osoba zúčastněná na řízení se k návrhu na přiznání odkladného účinku
nevyjádřili.
Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užijí přiměřeně.
Dle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Od stěžovatele, který žádá o přiznání odkladného účinku, se především očekává
dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného
rozhodnutí (jehož sistace by bylo přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti dosaženo)
vznikne nepoměrně větší újma, než jiným osobám, a vysvětlení, v čem spočívá tato újma a její
rozsah. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom,
že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu
obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Tvrzení stěžovatele, kterými odůvodňuje nutnost
přiznání odkladného účinku, jsou však zcela nekonkrétní a obecná, když zejména poukazují
na splnění základních zásad správního řízení. Stěžovatel žádným způsobem nespecifikuje,
jak konkrétně by se v projednávané věci mělo nepřiznání odkladného účinku dotknout nabytých
práv a znamenat pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká by přiznáním odkladného
účinku mohla vzniknout jiným osobám.
Kromě výše uvedeného stěžovatele tíží též důkazní břemeno k v návrhu uplatněným
tvrzením. Unesení tohoto důkazního břemena po stěžovateli vyžaduje, aby tvrzení, kterými
odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, také řádně doložil. V nyní posuzované věci
tomu ovšem stěžovatel nedostál. Ke svým navíc velmi obecným tvrzením vztahujícím
se k odkladnému účinku nenabídl stěžovatel kasačnímu soudu jediný důkaz. Nejvyšší správní
soud z tohoto důvodu vyhodnotil, že stěžovatel neprokázal existenci podmínek pro přiznání
odkladného účinku stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. Z tohoto důvodu nebylo kasační stížnosti
možno odkladný účinek přiznat.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2012
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu