ECLI:CZ:NSS:2012:9.AS.95.2011:107
sp. zn. 9 As 95/2011 - 107
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: O. P.,
zast. JUDr. Frederikou Birkovou, advokátkou se sídlem Francouzská 75/4, Praha 2, proti
žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125, Pardubice,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2010, č. j. KrÚ 64010/2010/ODSHI/14, ve věci
přestupku, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
– pobočky v Pardubicích ze dne 25. 5. 2011, č. j. 52 A 75/2010 - 42,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích (dále jen
„krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti v záhlaví označenému rozhodnutí
žalovaného. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno napadené
rozhodnutí Městského úřadu Litomyšl, odboru dopravy (dále též městský úřad“ či „prvostupňový
správní orgán“), ze dne 28. 6. 2010, č. j. MěÚ Litomyšl 21265/2010. Stěžovatel byl na základě
uvedených rozhodnutí uznán vinným z porušení ustanovení §4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), a z naplnění skutkové podstaty přestupku proti
bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení §22 odst. 1
písm. f) bod 7. zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o přestupcích“).
Uvedeného přestupku se měl stěžovatel dopustit tím, že dne 27. 10. 2009, ve 12:57 hod.
na silnici I. třídy č. 35 v úseku Gajer - Litomyšl předjížděl s osobním vozidlem VW Passat, v
místě, kde je komunikace označena vodorovným dopravním značením V 1a – „podélná čára
souvislá“ doplněným o zákazovou dopravní značku B 21a, která zakazuje řidiči předjíždět
motorové vozidlo vlevo. Podle ustanovení §11 odst. 1 písm. b) a §11 odst. 1 písm. c) ve spojení
s ustanovením §22 odst. 7 zákona o přestupcích byla stěžovateli za tento přestupek uložena
pokuta ve výši 5 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel po dobu
6 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Současně mu byla uložena povinnost
nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.
Žalovaný odkázal na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 5. 2009, č. j. 1 As 27/2009 - 76 (všechna zde uváděná rozhodnutí jsou dostupná
na www.nssoud.cz), dle kterých platí, že jednání řidiče, který předjíždí vozidlo v rozporu
se zákonem o silničním provozu, bez ohledu na to, zda zákaz předjíždění vyplývá přímo
ze zákona nebo z dopravní značky, je postižitelné podle ustanovení §22 odst. 1 písm. f) bod 7.
přestupkového zákona.
Krajský soud žalobu dle ustanovení §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s“), pro její nedůvodnost zamítl. Námitku
stěžovatele, dle které se nejednalo o „předjíždění“, ale o „objetí“ vozidla z důvodu zachování
bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, krajský soud odmítl. Ztotožnil se se závěry
žalovaného, který v napadeném rozhodnutí uvedl, že ve smyslu ustanovení §16 zákona
o silničním provozu je povoleno objíždět pouze vozidlo, které zastavilo nebo stojí. Stěžovatel
předjížděl jiné pohybující se vozidlo, a to v úseku, na kterém je předjíždění vlevo dopravní
značkou B21a zakázáno. Není přitom rozhodné, že předjížděné vozidlo dávalo znamení o změně
směru jízdy a odbočilo do odstavného pruhu. Jestliže vozidlo nestálo, ale bylo v pohybu,
nemohlo se jednat o překážku silničního provozu, kterou by bylo možno v souladu
s ustanovením §16 zákona o silničním provozu objet.
Krajský soud dále konstatoval, že v souladu s ustanovením §19 zákona o silničním
provozu byl stěžovatel, jako řidič jedoucí za jiným vozidlem, povinen ponechat za tímto vozidlem
dostatečnou bezpečnostní vzdálenost, aby se mohl vyhnout srážce v případě náhlého snížení
rychlosti anebo náhlého zastavení před ním jedoucího vozidla. Pokud by tuto bezpečnostní
vzdálenost stěžovatel dodržel, nemusel by, jak tvrdil, toto vozidlo „objíždět“. Stěžovatel měl
přizpůsobit svoji jízdu situaci v provozu na zmíněné komunikaci.
V kasační stížnosti uplatnil stěžovatel kasační námitky podle ustanovení §103 odst. 1
písm. a) a b) s. ř. s. Namítá, že se žádného přestupku nedopustil, naopak v souladu s ustanovením
§19 odst. 1 zákona o silničním provozu svým jednáním zabránil dopravní nehodě, kdy řidič
před ním jedoucího vozidla porušením povinnosti podle ustanovení §18 odst. 2 písm. a) zákona
o silničním provozu snížil náhle rychlost a změnil směr jízdy. Stěžovatel opakovaně namítá,
že jeho jednání bylo jediným možným jednáním představujícím zabránění srážce a s největší
pravděpodobností i hromadné nehodě a bylo proto nesprávně vyhodnoceno jako protiprávní.
Stěžovatel také namítá nesprávně zjištěný skutkový stav a v tomto důsledku nesprávnou
aplikaci právní normy. Z uvedených důvodů navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit
krajskému soudu k dalšímu řízení. Současně stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že setrvává na svém právním názoru
uvedeném v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí bylo vydáno na základě úplných
a přesně zjištěných skutečností. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnosti
zamítl.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnosti přípustná, a stěžovatel je řádně zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté
v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. přezkoumal, zda napadené rozhodnutí
krajského soudu netrpí vadou, ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti, neboť
až po přezkoumání těchto podmínek se může kasační soud zabývat vlastní hmotněprávní
argumentací uplatněnou v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Úvodem kasační soud připomíná, že usnesením ze dne 21. 9. 2011,
č. j. 9 As 95/2011 - 101, Nejvyšší správní soud odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznal.
K porušení ustanovení §18 zákona o silničním provozu ze strany řidiče vozidla jedoucího
před stěžovatelem kasační soud uvádí následující. Ze soudního spisu kasační soud ověřil,
že stěžovatel v žalobě namítal, že se v jeho případě nejednalo o nedovolené předjíždění,
ale o objíždění před ním jedoucího vozidla a to v okamžiku, kdy řidič před ním jedoucího vozidla
zapnul blinkry pro odbočení vpravo a vozidlo odbočovalo do odstavného pruhu. Stěžovatel dle
vlastních tvrzení důvodně předpokládal, že před ním jedoucí vozidlo hodlá zastavit, a proto
je z důvodu zachování bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemní komunikaci objel. Namítal,
že nemohl dělat nic jiného, neboť jak je patrno z videozáznamu na CD, pořízeného uvedeného
dne z vrtulníku, kterým byl zajišťován dohled nad bezpečností a plynulostí silničního provozu,
automobily jedoucí za stěžovatelem byly v těsné blízkosti za ním. Pokud by stěžovatel náhle
zastavil, ohrozil by za ním jedoucí řidiče a pravděpodobně by způsobil dopravní nehodu. Dále
v obecné rovině uváděl, že jednotlivé okolnosti, skutečnosti a důkazy nebyly posouzeny
ve vzájemné souvislosti a napadené rozhodnutí tak bylo vydáno v rozporu s objektivní
skutečností.
Z výše uvedené žalobní rekapitulace vyplývá, že námitka směřující do porušení ustanovení
§18 zákona o silničním provozu nebyla uplatněna v žalobě. Vymezil-li stěžovatel rozsah
soudního přezkumu výše uvedeným způsobem, nemůže se Nevyšší správní soud zabývat
kasačními námitkami stěžovatele, které vůbec krajskému soudu v žalobě nepředestřel. Uvedená
námitka tak představuje nepřípustné nóvum ve smyslu §109 odst. 5 s. ř. s., k němuž Nejvyšší
správní soud nepřihlíží. Pro úplnost kasační soud uvádí, že tato námitka nebyla stěžovatelem
uplatněna ani v průběhu správního řízení.
Pokud jde o namítané nesprávné zjištění skutkového stavu, pak kasační soud uvádí,
že kromě opakovaného tvrzení, že v dané situaci nemohl nic jiného dělat, stěžovatel neuvádí,
v čem konkrétně skutková zjištění správních orgánů neodpovídají skutečnému skutkovému stavu.
Vzhledem k obecnosti této námitky lze proto pouze odkázat na odůvodnění napadeného
rozsudku.
Základní skutkové zjištění, že se stěžovatel v inkriminované době nacházel na úseku
komunikace označeném zákazovou značkou B21a, není mezi účastníky řízení sporné. Skutečnost,
že stěžovatel předjížděl jedoucí vozidlo, vyplývá z videozáznamu na CD, pořízeného uvedeného
dne z vrtulníku, kterým byl zajišťován dohled nad bezpečností a plynulostí silničního provozu.
Tato skutečnost vyplývá i z vlastních tvrzení stěžovatele, který opakovaně v průběhu řízení
uváděl, že vozidlo bylo v pohybu, např. ve svém odvolání na straně 2 uvádí:„ řidič vozidla jedoucího
v tomto okamžiku přede mnou zapnul blinkry pro odbočení vpravo a vozidlo odbočilo na odstavný pruh, já jsem
důvodně předpokládal, že hodlá zastavit, a proto jsme jej z důvodu zachování bezpečnosti a plynulosti provozu
na pozemní komunikaci obejel, neboť v tento moment byl tento zpomalující a do odstavného pruhu odbočující vůz
překážkou na silnici“. Okolnost, že se nejednalo o stojící vozidlo, vyplývá i ze shora provedené
žalobní rekapitulace.
Krajský soud při svém rozhodování vycházel ze skutkových zjištění správních orgánů,
ve kterých neshledal žádné pochybení, a současně uvedl důvody, na základě kterých dospěl
k závěru, že před stěžovatelem jedoucí vozidlo nemohlo představovat překážku na silnici,
jak tvrdil stěžovatel. V rámci svého odůvodnění pak krajský soud vyvrátil opakované tvrzení
stěžovatele, dle kterého nemohl za dané situace nic jiného dělat. Se závěrem krajského soudu,
dle kterého stěžovatel svým protiprávním jednáním ohrozil ostatní účastníky silničního provozu,
jakož i svou vlastní bezpečnost, když nepřizpůsobil svou jízdu uvedené dopravní situaci,
nedodržel bezpečnou odstupovou vzdálenost a porušil zákaz předjíždění, se kasační soud zcela
ztotožňuje.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s.
kasační stížnost zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.,
dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 s. ř. s. Stěžovatel neměl
v tomto soudním řízení úspěch a nemá dle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s. proto právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovanému náklady řízení o kasační stížnosti nad rámec jeho úřední činnosti
nevznikly. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud rozhodl, že žádnému z účastníků se právo
na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. února 2012
JUDr. Radan Malík
předseda senátu