ECLI:CZ:NSS:2012:APRK.12.2012:142
sp. zn. Aprk 12/2012 - 142
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: ASPET-INVEST
s.r.o., se sídlem Jana Šoupala 1597/3, Ostrava - Poruba, proti žalovanému: Krajský úřad
Jihomoravského kraje, Odbor životního prostředí, Žerotínovo nám. 3/5, Brno, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2011, sp. zn. S-JMK 15261/2011 OŽP-Ci,
č. j. JMK 15261/2011, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 A 46/2011, o návrhu žalobce
na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem ze dne 24. 4. 2012, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 9. 5. 2012 se žalobce
(dále též „navrhovatel“) domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších
zákonů (zákon o soudech a soudcích). V návrhu předně požadoval, aby krajský soud rozhodl o žalobě,
a to ve lhůtě, kterou mu stanoví Nejvyšší správní soud.
[2] V návrhu žalobce zdůraznil, že žalobu, jíž požadoval zrušení rozhodnutí žalovaného, podal
ke krajskému soudu již dne 27. 6. 2011, soud bezprostředně poté činil nezbytné úkony k tomu,
aby mohl ve věci rozhodnout, avšak od konce září 2011 již žádný úkon neučinil a o věci dosud
nerozhodl. Z těchto důvodů je navrhovatel přesvědčen, že dochází ve věci k průtahům
a proto požaduje, aby Nejvyšší správní soud určil krajskému soudu lhůtu pro rozhodnutí o žalobě.
[3] Krajský soud v Brně přípisem, Nejvyššímu správnímu soudu doručenému dne 9. 5. 2011, předal
tomuto soudu žalobcův návrh k vyřízení a ve vyjádření uvedl, že úkony nutné k tomu, aby věc mohla
být rozhodnuta již provedl, avšak pro množství věcí tam vedených, není tato věc ještě v pořadí
pro vyřízení Soud zdůraznil, že je povinen zachovat princip rovnosti mezi účastníky řízení
a tedy nutnosti postupného projednání věcí dříve napadených.
[4] Z předloženého spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že se žalobce domáhal
žalobou ze dne 27. 6. 2011, doručenou krajskému soudu dne 28. 6. 2011, zrušení v záhlaví uvedeného
rozhodnutí žalovaného. Usnesením ze dne 11. 7. 2011, č. j. 29 A 46/2011-60, vyzval krajský soud
žalobce, aby do deseti dnů od doručení přípisu uhradil soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, výzvou
ze stejného dne (čl. 62) vyzval žalovaného k předložení kompletního správního spisu a vyjádření
k žalobě, rovněž téhož dne ještě vyrozuměl 39 osob zúčastněných na řízení o jejich možnosti uplatnit
práva osob zúčastněných na řízení – k tomuto jim udělil konkrétní poučení o jejich právech a stanovil
lhůtu dvou týdnů od doručení výzvy. Poté, co byl znám soudu okruh osob zúčastněných na řízení soud
vyzval žalobce i tyto osoby přípisem ze dne 1. 9. 2011 ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci samé
bez jednání a udělil jim poučení ve smyslu §51 s. ř. s. a současně jim přeposlal na vědomí žalobu
a vyjádření žalovaného k ní. Na tento přípis reagoval žalobce sdělením, soudu doručeným dne
21. 9. 2011, že nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání.
[5] Dne 30. 4. 2012 pak krajský soud obdržel nyní projednávaný návrh na určení lhůty k provedení
procesního úkonu.
[6] Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není důvodný.
[7] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení
§174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska
naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů,
zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení
probíhajícího před soudem.
[8] Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu může příslušný soud
stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny)
průtahy. Uvedený závěr vyplývá nejen z ustanovení §174a odst. 2 věty druhé zákona o soudech
a soudcích (označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí návrhu,
bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat) a z ustanovení §174a odst. 8 věty první zákona o soudech
a soudcích (příslušný soud může určit lhůtu k provedení úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány
průtahy), ale zejména ze zásady nezávislosti soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů
a jiných právních věcí, která nesmí být dotčena tím, že by příslušný soud posuzoval - v rozporu
se smyslem (účelem) řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu - nejen otázku
určení lhůty k provedení procesního úkonu, ale rovněž to, ve vztahu k jakému procesnímu úkonu
nastaly v řízení průtahy.
[9] V řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje
o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající zejména
v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné úkony, věcí
se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody, anebo činí úkony
s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu, ve které má úkon učinit,
resp. ve které má rozhodnout.
[10] Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému vyřizování
věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází k nečinnosti
soudu. Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu
zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení
pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu.
[11] Krajský soud dle §56 s. ř. s., je povinen zásadně vyřizovat věci v pořadí, v jakém mu došly;
to neplatí pouze tehdy, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování
věci. Soud tak projednává a rozhoduje přednostně návrhy na osvobození od soudních poplatků
a návrhy na ustanovení zástupce, projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti
správního orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu,
návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí
o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání
zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince,
rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním
řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon. V případě navrhovatele (napadeno je rozhodnutí
žalovaného vydané v kolaudačním řízení) se však nejedná o věc, která podléhá režimu přednostního
vyřizování podle §56 s. ř. s.
[12] Nejvyšší správní soud v projednávané věci dospěl k závěru, že návrh není oprávněný,
neboť krajský soud nebyl v případě navrhovatelů nečinný. Soud, jak vyplývá ze spisového materiálu
shora rekapitulovaného, se věcí po jejím obdržení zabýval a činil postupně průběžně a bez prodlev
procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí. Nelze tedy konstatovat, že byl ve věci nečinný.
Nejvyšší správní soud proto neshledal ve věci průtahy, resp. tvrzenou nečinnost, a proto návrh žalobce
podle §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl.
[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů
řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. května 2012
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu