ECLI:CZ:NSS:2012:APRK.2.2012:82
sp. zn. Aprk 2/2012 - 82
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce Elektrárna Lešná s. r. o.,
se sídlem Nad Rozcestím 89, Zubří, zastoupeného Mgr. Sandrou Podskalskou, advokátkou se sídlem
Dvořákova 13, Brno, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Ústí nad Labem , se sídlem
Velká Hradební 61/39, Ústí nad Labem, ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem
pod sp. zn. 15 Af 161/2011, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a
zákona č. 6/2002 Sb.,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon
o soudech a soudcích), v platném znění, ze dne 13. 1. 2012, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu
dne 8. 2. 2012, se žalobce (dále též „navrhovatel“) domáhá, aby Nejvyšší správní soud vydal
rozhodnutí, kterým se „Krajskému soudu v Ústí nad Labem ukládá, aby bez zbytečného odkladu zrušil
své usnesení ze dne 21. 12. 2011, č. j. 15 Af 161 /2011 – 17, a pokračoval v řízení“.
Navrhovatel svůj návrh odůvodnil tím, že vystupuje jako žalobce v řízení
sp. zn. 15 Af 161/2011 u Krajského soudu v Ústí nad Labem, v němž nastala problematická procesní
situace, kdy na výzvu soudu neuhradil soudní poplatek. Judikatura ze zákona dovodila, že poplatkovou
povinnost lze ve správním soudnictví dodatečně splnit nejpozději týž den, kdy došlo k doručení
usnesení o zastavení řízení pro nesplnění poplatkové povinnosti. Usnesení o zastavení řízení,
které krajský soud vydal dne 21. 12. 2011, č. j. 15 Af 161/2011 – 17, však bylo zástupci navrhovatele
doručeno v tak nevhodnou dobu, že jediným způsobem, jak učinit úkon efektivně směřující ke splnění
poplatkové povinnosti, byl bankovní převod. Krajský soud však neuznal okamžik pokynu
k bankovnímu převodu jako rozhodný pro splnění poplatkové povinnosti a naopak považoval
za takový okamžik až den připsání částky na účet soudu, proto nezrušil své usnesení o zastavení řízení
pro nesplnění poplatkové povinnosti. Navrhovatel nesouhlasí s tímto právním názorem,
neboť je přesvědčen, že svou poplatkovou povinnost splnil včas, proto se domnívá, že soud má zrušit
své usnesení o zastavení řízení, což však dosud neučinil, přičemž z jeho přípisu ze dne 9. 1. 2012,
č. j. 15 Af 161/2011 – 23, vyplývá, že soud považuje soudní poplatek za uhrazený opožděně, hodlá
jej vrátit navrhovateli a nehodlá vůbec zrušit usnesení o zastavení řízení. Průtahy v řízení navrhovatel
spatřuje právě ve zmíněné skutečnosti, že krajský soud evidentně sporný procesní úkon nikdy
v budoucnu nehodlá provést.
Z obsahu shora uvedeného spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že krajský soud
přípisem ze dne 9. 1. 2012, č. j. 15 Af 161/2011 – 23, skutečně navrhovateli sdělil, že jím uhrazený
soudní poplatek je uhrazen opožděně a že jeho úhrada nemá jakýkoliv vliv na jeho usnesení ze dne
21. 12. 2011, č. j. 15 Af 161/2011 – 17, jímž bylo rozhodnuto o zastavení řízení pro nesplnění
poplatkové povinnosti. Uvedené usnesení nabylo právní moci již dne 30. 12. 2011, tedy zjevně
před datem 2. 1. 2012, kdy došlo k úhradě soudního poplatku. Za datum úhrady v případě
bezhotovostního platebního styku je přitom nutno považovat den, kdy došlo k připsání úhrady
soudního poplatku na účet soudu a nikoliv den, kdy plátce dal pokyn peněžnímu ústavu k provedení
dotyčné platby. S ohledem na výše uvedené soud přikročil k vrácení uhrazeného soudního poplatku
na účet navrhovatele.
Nejvyšší správní soud posoudil návrh navrhovatele na určení lhůty k provedení procesního
úkonu a poté dospěl k závěru, že tento návrh není důvodný.
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení
§174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska
naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů,
zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení
probíhajícího před soudem. Nejde o občanské soudní řízení, o trestní řízení soudní nebo o soudní
řízení správní, ale o řízení sui generis, jehož smysl (účel) spočívá v tom, že příslušný soud nařídí
na návrh účastníka (toho, kdo je stranou řízení) soudu, vůči němuž návrh směřuje (procesnímu soudu),
aby ve stanovené lhůtě provedl procesní úkon, u něhož dochází v řízení k průtahům, a že tímto
způsobem bude zabráněno dalším průtahům, k nimž by mohlo ve vztahu k tomuto procesnímu úkonu
za řízení dojít.
Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu může příslušný soud stanovit
lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny) průtahy.
Uvedený závěr vyplývá nejen z ustanov ení §174a odst. 2, věty druhé, zákona o soudech a soudcích
(označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí návrhu, bez jejíhož splnění
nelze v řízení pokračovat) a z ustanovení §174a odst. 7, věty první, zákona o soudech a soudcích
(příslušný soud může určit lhůtu k provedení úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy),
ale zejména ze zásady nezávislosti soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných
právních věcí, která nesmí být dotčena tím, že by příslušný sou d posuzoval - v rozporu se smyslem
(účelem) řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu - nejen otázku určení lhůty
k provedení procesního úkonu, ale rovněž to, ve vztahu k jakému procesnímu úkonu nastaly v řízení
průtahy.
Jak judikoval ve vztahu k §174a zákona o soudech a soudcích Nejvyšší soud (usnesení ze dne
12. 1. 2005, sp. zn. 21 Cul 3/2004) „v řízení o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu podle ustanovení
§174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších
zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, může příslušný soud stanovit lhůtu jen ve vztahu
k takovým procesním úkonům, o jejichž provedení soud, vůči němuž návrh směřuje, již rozhodl (a je v prodlení s jejich
provedením) nebo jejichž potřeba provedení - i když o nich dosud nebylo rozhodnuto - je podle obsahu spisu
a s přihlédnutím k povaze věci nepochybná a které ve věci musí být podle zákona učiněny“ .
Podle §174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích má-li účastník nebo ten, kdo je stranou
řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu
pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení.
Podle §174a odst. 7 téhož zákona pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní
úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně
tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází.
Na základě výše zrekapitulovaného podstatného obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud
konstatuje, že neshledal, že by v řízení docházelo k průtahům. Řízení o žalobě totiž soud usnesením
zastavil a řízení je proto formálně ukončeno. Je však pravdou, že i nyní zůstává spornou otázka,
zda usnesení, kterým krajský soud zastavil řízení o žalobě pro nezaplacení soudního poplatku ze dne
21. 12. 2011, nabylo právní moci ještě před tím, než navrhovatel soudní poplatek uhradil. Krajský soud
situaci vyhodnotil tak, že usnesení o zastavení řízení právní moci nabylo zjevně před datem, kdy došlo
k úhradě poplatku, a postupoval v intencích tohoto svého závěru.
Nejvyššímu správnímu soudu nepřísluší v rámci řízení o návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu posuzovat, jestli je uvedený závěr krajského soudu správný, či ne. K tomu slouží jiné
opravné prostředky, v dané věci kasační stížnost, kterou navrhovatel také souběžně s tímto návrhem
podal.
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu je speciálním řízením,
v jehož rámci Nejvyšší správní soud posuzuje toliko to, zda soud, vůči němuž návrh směřuje, není
v řízení po nepřiměřeně dlouhou dobu nečinný. Tak tomu v nyní posuzovaném případě zjevně není,
krajský soud ve věci konal bez jakýchkoliv průtahů. Věcnými výhradami vůči jeho postupu se v rámci
tohoto řízení Nejvyšší správní soud, jak vyplývá ze shora uvedeného, zabývat nemůže.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v řízení před krajským soudem
k průtahům nedochází a návrh žalobce podle §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích proto zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů
řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. února 2012
JUDr. Radan Malík
předseda senátu