ECLI:CZ:NSS:2012:APRK.20.2012:36
sp. zn. Aprk 20/2012 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a Mgr. Daniely Zemanové ve věci žalobce: M. R., proti
žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, ve věci
žaloby vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, pod sp. zn. 76 A 34/2011, o
návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o
soudech a soudcích,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Nejvyššímu správnímu soudu byl dne 10. 7. 2012 doručen návrh žalobce
(dále „navrhovatel“) na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a odst. 1 zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve věci žaloby vedené u Krajského soudu v Ostravě, pob.
Olomouc, sp. zn. 76 A 34/2011.
Navrhovatel uvádí, že dne 1. 9. 2011 podal proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 18. 7. 2011, č. j. KUOK 80617/2011 u Krajského soudu v Ostravě, pob. Olomouc
žalobu, kterou se domáhá zrušení výše označeného správního rozhodnutí. K výzvě soudu ze dne
18. 11. 2011 zaslal neprodleně repliku k vyjádření žalovaného, od tohoto data soud nekoná.
Navrhovatel uvádí, že se jedná ve věci o udělení nemalé pokuty za domnělý přestupek, který se
nestal; předmětem žaloby však byla primárně otázka neúčinností doručování, tedy věc nikoli
právně složitá. Krajský soud má rovněž k dispozici zprávu Veřejného ochránce práv, který již věc
posuzoval a neúčinnost doručování konstatoval. Navrhovatel tvrdí, že průtahy, k nimž v řízení
dochází, mu vzniká hmotná škoda, neboť je povinen zaplatit pokutu; navrhuje, aby Nejvyšší
správní soud podle ust. §174a odst. 3 zákona o soudech a soudcích uložil krajskému soudu vydat
konečné rozhodnutí do 15. 8. 2012.
K návrhu navrhovatele se vyjádřila písemně samosoudkyně JUDr. Martina Radkova, která
dle rozvrhu práce ve věci rozhoduje; uvedla, že po obdržení žaloby byla vydána výzva k úhradě
soudního poplatku a výzva k vyjádření žalovaného a zaslání spisu. Soud po obdržení repliky
navrhovatele a po obdržení spisu včetně vyjádření Veřejného ochránce práv vyzval žalovaného,
zda uspokojí navrhovatele, avšak žalovaný setrval na svém stanovisk u žalobu zamítnout.
Jmenovaná dále poukázala na ust. §56 s. ř. s., dle kterého se věci vyřizují v pořadí, v jakém soudu
došly s výjimkami v zákoně uvedenými.
Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není důvodný.
Z předloženého soudního spisu bylo zjištěno, že žaloba byla doručena krajskému soudu
dne 1. 9. 2011, usnesením krajského soudu ze dne 12. 9. 2011, č . j. 76 A 34/2011 - 8 byl
navrhovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku, který současně s podáním žaloby neuhradil.
Dne 26. 10. 2011 zaslal žalovaný vyjádření k žalobě, současně předložil vyjádření, které zaslal
v této věci Veřejnému ochránci práv. Dne 22. 11. 2011 bylo navrhovateli doručeno vyjádření
žalovaného a dále poučení dle ust. §8 odst. 5 a dle §51 s. ř. s.; dne 24. 11. 2011 zaslal navrhovatel
krajskému soudu stručnou repliku k vyjádření žalovaného a v dalším odkázal na stanovisko
Veřejného ochránce práv ze dne 10. 10. 2011. Dne 25. 11. 2011 s odkazem na stanovisko
Veřejného ochránce práv krajský soud vyzval žalovaného, aby sdělil, zda nezamýšlí žalobce
uspokojit, přípisem ze dne 9. 12. 2011 sdělil žalovaný, že se se závěry Veřejného ochránce práv
neztotožňuje a žalobce uspokojit nehodlá.
V řízení podle ust. §174a. zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích Nejvyšší správní
soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty. Tzn. pokud zjistí neodůvodněné průtahy v řízení
spočívající zejména v tom, že příslušný krajský soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené
době nečiní žádné úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly
ospravedlnitelné důvody, anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí
tomuto soudu lhůtu, ve které má úkon učinit.
Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému
vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází
k nečinnosti soudu.
Nejvyšší správní soud v projednávané věci dospěl k závěru, že návrh není oprávněný,
neboť krajský soud nebyl v případě navrhovatele nečinný, ale věcí se po jejím obdržení zabýval a
činil procesní úkony, jejichž vykonání bylo s ohledem na povahu věci zapotřebí a jichž je v řízení
třeba.
Krajský soud dle ust. §56 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), je
povinen zásadně vyřizovat věci v pořadí, v jakém mu došly; přednostně vyřizuje pouze návrhy na
přiznání odkladného účinku, návrhy na předběžná opatření, návrhy na osvobození od soudních
poplatků a návrhy na ustanovení zástupce. Přednostně dále vyřizuje návrhy a žaloby ve věcech
azylu, rozhodnutí o zajištění cizince a rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům
a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením.
V případě navrhovatele se nejedná o věc, která podléhá režimu přednostníh o vyřizování
podle §56 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §1 74a odst. 8, větu druhou, zákona
o soudech a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán
jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel
nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky (§174a
odst. 9 zákona o soudech a soudcích).
V Brně dne 25. července 2012
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu