ECLI:CZ:NSS:2012:APRK.22.2012:40
sp. zn. Aprk 22/2012 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: T. N., proti žalovanému:
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/7, Praha 1, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2011, č. j. 30 994/2011-I/3/1, vedené u Městského soudu
v Praze pod sp. zn. 6 A 367/2011, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle
§174a zákona č. 6/2002 Sb.,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 25. 7. 2012, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 1. 8. 2012,
se žalobce (dále jen „navrhovatel“) domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a
zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých
dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), a to rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu
v Praze (dále jen „městský soud“) pod sp. zn. 6 A 367/2011. Svůj návrh odůvodnil tím, že dne
7. 12. 2011 podal správní žalobu, následně se vyjádřila žalovaná strana a k výzvě soudu ze dne
31. 3. 2012 souhlasil s rozhodnutím o věci samé bez jednání, avšak od března 2012 soud neučinil další
úkon, v čemž spatřuje průtahy. Dále uvedl, že uznává, že spor není triviální a že předsedkyně senátu
jedná kompetentně a v mezích možností rychle, avšak vzhledem k tomu, že obě strany již vyčerpaly
své argumenty a že od té doby uplynuly již více než tři měsíce, žádá o určení lhůty k rozhodnutí ve věci.
K návrhu se vyjádřila členka senátu, který je příslušný ve věci rozhodnout, s tím, že soud
již učinil potřebné procesní úkony, avšak jednání ve věci dosud nenařídil. Ačkoli je věc po procesní
stránce připravena k rozhodnutí, soud se řídí zákonným pravidlem, podle kterého mají být věci zásadně
vyřizovány v pořadí, v jakém k soudu došly, s výjimkou věcí, pro něž je v §56 soudního řádu správního
stanoven přednostní režim nebo pro něž lhůtu k rozhodnutí stanoví zákon. O takovou věc však nejde.
Žaloba byla podána v prosinci roku 2011, v současné době senát, jemuž byla věc přidělena, rozhoduje
o žalobách podaných ve druhé polovině roku 2008, proto považuje návrh za nedůvodný a navrhuje,
aby byl zamítnut.
Z předloženého spisu městského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že navrhovatel se žalobou
ze dne 7. 12. 2011, doručenou městskému soudu téhož dne, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného
rozhodnutí žalovaného ve věci poskytnutí informací o výsledcích státní maturitní zkoušky, vydaného
dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Městský soud dne 11. 1. 2012 poučil
žalovaného o složení senátu, který věc bude projednávat a rozhodovat, současně mu zaslal stejnopis
žaloby a vyzval ho, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení této výzvy předložil soudu vyjádření
k žalobě a úplný správní spis. Dne 21. 2. 2012 bylo městskému soudu doruče no vyjádření žalovaného
k žalobě společně se správním spisem. Soud poté dne 21. 3. 2012 zaslal vyjádření žalovaného k žalobě
navrhovateli a rovněž ho poučil o složení senátu. Dne 3. 4. 2012 soud obdržel repliku navrhovatele,
v níž kromě nesouhlasu s vyjádřením žalovaného k žalobě rovněž sdělil, že souhlasí s rozhodnutím
soudu bez jednání. Uvedenou repliku soud zaslal dne 4. 4. 2012 žalovanému, který na ni reagoval
duplikou došlou soudu dne 11. 4. 2012. Tuto dupliku zaslal soud navrhovateli dne 13. 4. 2012. Dne
27. 7. 2012 byl soudu doručen shora uvedený návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu.
Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není důvodný.
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení
§174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska
naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů,
zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základn ích práv a svobod, do řízení
probíhajícího před soudem.
Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu může příslušný soud
stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny)
průtahy. Uvedený závěr vyplývá nejen z ustanovení §174a odst. 2 , věty druhé, zákona o soudech
a soudcích (označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí návrhu,
bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat) a z ustanovení §174a odst. 8, věty první, tohoto zákona
(příslušný soud může určit lhůtu k provedení úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy),
ale zejména ze zásady nezávislosti soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných
právních věcí, která nesmí být dotčena tím, že by příslušný soud posuzoval - v rozporu se smyslem
(účelem) řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu - nejen otázku určení lhůty
k provedení procesního úkonu, ale rovněž to, ve vztahu k jakému procesnímu úkonu nastaly v řízení
průtahy.
V řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje
o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí- li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající zejména
v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné úkony, věcí
se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody, anebo činí úkony
s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu, ve které má úkon učinit,
resp. ve které má rozhodnout.
Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému
vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází
k nečinnosti soudu. Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, s ohledem na složitost věci,
význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup
soudu.
Městský soud dle §56 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále
jen „s. ř. s.“), je povinen zásadně projednávat a rozhodovat věci v pořadí, v jakém mu došly; to neplatí
pouze tehdy, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Soud
tak projednává a rozhoduje přednostně návrhy na osvobození od soudních poplatků a návrhy
na ustanovení zástupce, projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti správního
orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy a žaloby
ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit
území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince,
jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí o ukončení
zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením, jakož i další věci,
stanoví-li tak zvláštní zákon. V případě navrhovatele (napadeno je rozhodnutí žalovaného podle zákona
o svobodném přístupu k informacím) se však nejedná o věc, která podléhá režimu přednostního
vyřizování podle §56 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení shora uvedeného postupu městského
soudu dospěl k závěru, že návrh není oprávněný, neboť městský soud nebyl v případě navrhovatele
nečinný. Soud, jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, se věcí po jejím obdržení zabýval a činil
postupně průběžně procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí tak, aby věc mohl projednat
a rozhodnout, a to s přihlédnutím k pořadí, v jakém k němu došla (blíže viz shora uvedená rekapitulace
spisu, ze které je rovněž patrné, že soud činil procesní úkony ještě v průběhu měsíce dubna tohoto
roku, takže neobstojí tvrzení navrhovatele, že soud od března 2012 neučinil žádný úkon). Nelze tedy
konstatovat, že byl od března 2012 nečinný. Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost,
že navrhovatel souhlasí s rozhodnutím o věci samé bez jednání, neboť důsledkem tohoto jeho úkonu
nemůže být ze strany soudu nerespektování zásady projednat a rozhodovat věci v takovém pořadí,
v jakém k němu došly, s výjimkou věcí s režimem přednostního vyřizování, do kterého však věc
navrhovatele nespadá, ani skutečnost, že „obě strany již vyče rpaly své argumenty“, jak uvádí
navrhovatel ve svém návrhu. Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů neshledal ve věci
průtahy, resp. tvrzenou nečinnost, a proto návrh navrhovatele podle §174a odst. 7 zákona o soudech
a soudcích zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů
řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2012
JUDr. Radan Malík
předseda senátu