ECLI:CZ:NSS:2012:APRK.33.2012:520
sp. zn. Aprk 33/2012 - 520
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně L. K., proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 25, Praha 5, o žalobě vedené u
Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 43 Ad 77/2011, o návrhu žalobkyně na určení lhůty k
provedení procesního úkonu,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále „navrhovatelka“) dne 9. 10. 2012 u Krajského soudu v Ostravě (dále
„krajský soud“), podala návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle ust. §174a
zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích; konkrétně požaduje, aby ve lhůtě do 21 dní
od doručení tohoto návrhu byl odeslán soudní spis na adresu Univerzita Karlova v Praze,
lékařská fakulta, Kateřinská 32, Praha 2, tj. provedení úkonu, který bude v souladu s Doplněním
č. 1 – č. 3 vztahujícími se ke sp. zn. 43 Ad 77/2011. Jmenovaná instituce má provést vypracování
odborného znaleckého posudku v oboru posudkového lékařství, kdy o nezbytnosti zadání
vypracování odborného znaleckého posudku rozhodl svým rozsudkem ze dne 31. 8. 2011,
č. j. 6 Ads 1/2011 - 433 Nejvyšší správní soud, přitom tímto výrokem je krajský osud vázán.
Původně navrhovaný zpracovatel posudku (IPVZ Praha), kterého určil Nejvyšší správní soud je,
jak sám prokázal, podjatý.
Navrhovatelka tak činí z důvodu, že zadání posudku krajským soudem je zajišťováno
od 29. 9. 2011 bezvýsledně dodnes, což činí více než 1 rok a vypracování posudku není dosud
zadáno, a dále s ohledem na skutečnost, že celková doba řízení ve věci u krajského soudu trvá již
6 roků, přitom žaloba, která byla podána dne 16. 10. 2006 je projednávána již potřetí (rozsudky
krajského soudu dvakrát zrušil Nejvyšší správní soud na základě podané kasační stížnosti
navrhovatelky).
Návrh na určení lhůty byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen 19. 10. 2012.
K návrhu na určení lhůty se vyjádřila soudkyně krajského soudu ve věci rozhodující
JUDr. Miroslava Ježovičová s tím, že dle závazného právního názoru Nejvyššího správního
soudu obsaženém ve zrušujícím rozsudku ze dne 31. 8. 2011, č. j. 6 Ads 1/2011 - 433, byl ve věci
vyžádán znalecký posudek, který má vypracovat Institut postgraduálního vzdělávání
ve zdravotnictví se sídlem v Praze 10, Ruská 85 (usnesení ze dne 24. 1. 2012, č. l. 476). Žalobkyně
dala souhlas s vyžádáním zpráv o jejím zdravotním stavu ke zpracování znaleckého posudku
tímto institutem (č. l. 482). Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (dále IPVZ)
se přípisem ze dne 14. 2. 2012 vyjádřil k problémům se členy znaleckého kolektivu, pokud jde
o posuzování podjatosti jednotlivých členů (č. l. 484). K výzvě soudu sdělil IPVZ, že MUDr. Jan
Boháč je pověřeným pracovníkem IPVZ a zároveň zaměstnancem ČSSZ a MUDr. Julie
Wernerová není v pracovně právním vztahu k ČSSZ, ale není ani zaměstnankyní IPVZ (č. l. 504).
Žalobkyně ve svém podání ze dne 16. 8. 2012 (č. l. 507) namítla podjatost MUDr. Boháče
i MUDr. Wernerové. Ředitel odboru posudkové služby MUDr. Bc. Rostislav Čevela se vyjádřil
dne 19. 9. 2012. Ve věci bylo dále vyžádáno vyjádření MUDr. Wernerové (č. l. 510v).
Z uvedených důvodů proto nemohl být ještě spis k vypracování znaleckého posudku zaslán.
Nejvyššímu správnímu soudu bylo dne 22. 10. 2012 dodatečně zasláno krajským soudem
vyjádření MUDr. Wernerové, které bylo krajskému soudu doručeno dne 17. 10. 2012, v něm
jmenovaná mimo jiné konstatuje, že se vůči žalobkyni necítí být z žádného důvodu podjatá.
Pro úplnost dodává, že většina znalců ve zdravotnictví, vydávajících posudky v oboru
posudkového lékařství, jsou zaměstnanci buď okresních správ sociálního zabezpečení, ČSSZ
nebo MPSV; to vyplývá z organizačního uspořádání posudkové služby v rezortu práce
a sociálních věcí.
Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není důvodný.
Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému
vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází
k nečinnosti soudu. Podle §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích se soud při posuzování
oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení
dochází k průtahům, s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele,
postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu.
Nejvyšší správní soud v projednávané věci dospěl k závěru, že návrh není oprávněný,
neboť krajský soud není v případě navrhovatelky nečinný. Krajský soud, jak vyplývá ze spisového
materiálu, který byl Nejvyššímu správnímu soudu postoupen, poté, kdy obdržel zrušující
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (27. 9. 2011), v němž byl zavázán k dalšímu postupu
ve věci (konkr zadání vypracování znaleckého posudku znaleckým ústavem IPVZ), činil a nadále
činí potřebné úkony.
Usnesením ze dne 24. 1. 2012, č. j. 43 Ad 77/2011 - 476 vyzval krajský soud ve výroku I.
navrhovatelku k udělení souhlasu s vyžádáním zpráv o její zdravotnické dokumentaci za účelem
zpracování znaleckého posudku, ve výroku II. ustanovil znaleckým ústavem Institut
postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví se sídlem v Praze, Ruská 85, výrokem III.
znaleckému ústavu uložil, aby ve lhůtě 2 měsíců od doručení soudního spisu vypracoval písemně
ve 4 vyhotoveních znalecký posudek na níže položené otázky.
Navrhovatelka dne 2. 2. 2012 písemně sdělila krajskému soudu souhlas s vyžádáním zpráv
o zdravotním stavu za účelem zpracování znaleckého posudku IPVZ.
Dne 7. 2. 2012 krajský soud zaslal výše uvedenému znaleckému ústavu soudní spis
s žádostí o vypracování posudku.
Dne 27. 2. 2012 bylo krajskému soudu doručeno stanovisko IPVZ, podepsané vedoucím
katedry posudkového lékařství MUDr. Janem Boháčem, v němž mimo jiné konstatuje,
„…(p)rakticky všichni posudkové lékaři z našeho pracoviště, kteří v minulosti znalecké posudky ve věci invalidity
zpracovávali, včetně vedoucího katedry, navázali v různých úvazcích pracovní vztah k ČSSZ, jako svému
zaměstnavateli. Vzhledem k tomu, že ČSSZ je v těchto sporech stranou žalovanou, mohla by být v konkrétních
věcech namítána podjatost, a to i přesto, že jde o ústavní znalecké posudky. Při zpracování jednotlivých znaleckých
posudků by nebyl problém s členy znaleckého kolektivu jiných odborností než je posudkové lékařství. Vzhledem
ke specifickému obsahu posudku o invaliditě však musí být členem znaleckého kolektivu posudkový lékař.
Znalecké posudky bychom podle našeho názoru byli schopni vypracovat za situace, že by účast posudkového lékaře
ve znaleckém kolektivu zároveň zaměstnance ČSSZ jako žalované, nebyl posuzována jako podjatost, další
možností je ustanovit členem znaleckého kolektivu posudkového lékaře z jiného resortu; ten by sice neměl vazbu
na ČSSZ, nebyl by však ani externím lektorem IPVZ a neměl by tudíž vztah ke znaleckému ústavu. Popsaná
situace je pro nás velice složitá……..., řešení nevidíme, proto se obracíme na zadávající soud.“
S uvedeným přípisem byl krajskému soudu vrácen zaslaný soudní spis.
Dne 1. 3. 2012 navrhovatelka podala u krajského soudu „Doplnění žaloby č. 2, v němž
uvedla další otázky nezbytné k vypracování znaleckého posudku nad rámec těch, které byly
zaslány IPVZ již v usnesení ze dne 24. 1. 2012, dále uvedla, že vzhledem k tomu, že ze strany
IPVZ byl vrácen soudní spis pro podjatost, žádá krajský soud o relevantní vyjádření.
Dne 5. 3. 2012 navrhovatelka zaslala krajskému soudu další přípis - žádost o informaci,
požadovala s ohledem na vrácení soudního spisu znaleckým ústavem, aby jí byly zaslány
kompletní dokumenty, které byly IPVZ soudu zaslány a všechny informace vč. průvodního
dopisu. Krajský soud sdělil navrhovatelce, které dokumenty byly zaslány, poučil ji o možnosti
nahlédnout do spisu, současně ji informoval o tom, že IPVZ byl vyzván k upřesnění své námitky
podjatosti stran konkrétních zaměstnanců a konkrétních důvodů, navrhovatelka odpověď soudu
převzala dne 25. 4. 2012.
Dne 19. 6. 2012 zaslala navrhovatelka krajskému soudu další přípis, v němž požaduje, aby
soud, neboť již zcela jistě má odpověď od IPVZ, sdělil, jakému znaleckému subjektu bude její
spis zaslán a k jakému datu.
Dne 16. 7. 2012 ve svém dalším podání krajskému soudu navrhovatelka uvedla, že pokud
IPVZ nemůže z důvodu podjatosti či jiných důvodů znalecký posudek zpracovat, doporučuje
zaslat spis, jak již předestřela ve svém doplnění žaloby k vypracování posudku na adresu
Universita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta, Kateřinská 32, Praha 2, současně vyslovila souhlas
se zasláním spisu na tuto instituci.
Dne 3. 8. 2012 byla krajskému soudu zaslána odpověď k žádosti krajského soudu ze dne
16. 7. 2012 stran složení znaleckého kolektivu, přitom bylo uvedeno, že ve věci požadovaného
posudku by se jednalo o MUDr. Jana Boháče, vedoucího katedry posudkového lékařství IPVZ,
který je přitom pověřeným pracovníkem IPVZ pro jednání před soudem a zároveň
zaměstnancem ČSSZ a MUDr. Julii Wernerovou, která je externí lektorkou katedry, není
v pracovněprávním vztahu k ČSSZ, není ani zaměstnankyní IPVZ; uvedené bylo sděleno
navrhovatelce dne 13. 8. 2012.
Dne 15. 8. 2012 navrhovatelka zaslala krajskému soudu Doplnění č. 3 – vyjádření
k navrhovaným členům znaleckého kolektivu, v němž namítla podjatost MUDr. Boháče i MUDr.
Wernerové. Současně navrhla změnu v obsahu žaloby, žádá, aby Institut byl vyloučen z podání
znaleckého podsudku a na jeho místo byl požádán jiný zpracovatel – Univerzita Karlova,
zpracovatel, který je schopen vypracovat posudek v kratší lhůtě.
Dne 24. 9. 2012 bylo krajskému soudu Ministerstvem práce a sociálních věcí k jeho
žádosti ze dne 10. 9. 2012 ve věci rozhodnutí o námitce podjatosti MUDr. Wernerové, sděleno,
že požadavku nelze vyhovět, neboť činnost IPVZ jako znaleckého ústavu zapsaného do seznamu
znaleckých ústavů Ministerstva spravedlnosti, nespadá do resortní působnosti MPSV, pokud jde
o MUDr. Wernerovou, je sice zaměstnankyní MPSV, ale její činnost jako členky znaleckého
kolektivu IPVZ není s tímto pracovně právním vztahem spojena.
Dne 9. 10. 2012 podala navrhovatelka návrh na určení lhůty, v němž požaduje,
aby krajský soud zaslal soudní spis Univerzitě Karlově, jakožto novému zpracovateli znaleckého
posudku.
Nejvyšší správní soud z uvedeného zjistil, že se krajský soud věcí zabýval a činil a činí
postupně průběžně procesní úkony, jejichž vykonání je zapotřebí. Nelze tedy konstatovat, že byl,
resp. je, ve věci nečinný. Nejvyšší správní soud proto neshledal ve věci průtahy, resp. tvrzenou
nečinnost.
Nepochybně lze souhlasit s navrhovatelkou, že doba řízení před soudními institucemi
není dobou přiměřenou, nicméně důsledky délky soudního řízení nelze řešit v nyní vedeném
řízení o určení lhůty k procesnímu úkonu, ale prostřednictvím jiných právních prostředků (viz
ust. §13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné
moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem). Předmětem řízení podle §174a zákona
o soudech a soudcích nemůže být posouzení věci samé ani zde soudu nepřísluší hodnotit
rozhodovací důvody ani důvody délky řízení, které jsou zde a priori založeny na opakovaném
rušení rozsudku krajského soudu. V řízení o návrhu podaném dle ust. §174a zákona o soudech
a soudcích Nejvyššímu správnímu soudu přísluší zabývat důvodností návrhu stran tvrzené
nečinnosti a průtahů v řízení, tedy tím, zda krajský soud v řízení je zcela nečinný, jednotlivé
úkony činí bezdůvodně s velkými časovými odstupy, provádí úkony nekoordinovaně, úkony
nadbytečné, které nedůvodně řízení prodlužují, apod. Takový stav však z předloženého spisu
nebyl zjištěn.
Krajský soud byl v dané věci zavázán k určitému postupu, konkr. pověřit zadáním
vypracování znaleckého posudku příslušnou instituci, což krajský soud usnesením ze dne
24. 1. 2012, č. j. 43 Ad 77/2011 - 476, učinil. Následně však se v řízení vyskytly skutečnosti,
k jejich vzniku krajský soud nikterak nepřispěl, a které je nutno vyřešit (mimo jiné i samotnou
navrhovatelkou vznesená námitka podjatosti). Není pravdou, jak tvrdí navrhovatelka, že oslovený
znalecký institut (IPVZ), který krajský soud pověřil v intencích závěru kasačního soudu
vypracováním znaleckého posudku, konstatoval, resp. prokázal svoji podjatost; z jeho vyjádření
pouze vyplývá, že podjatost může přicházet v úvahu, přitom vysvětlil důvody, které jsou dány
organizačním uspořádáním posudkové služby v rámci rezortu MPSV. Podjatost je však nutno
zkoumat u jednotlivých pracovníků, kteří se na posudku mají podílet, nelze ji a priori konstatovat
obecně ve vztahu k celé instituci. Nestrannost a nezaujatost při rozhodování je jedním z hlavních
předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných
subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Nestrannost je především subjektivní
kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah
k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně
referovat toliko ten, kdo má ve věci rozhodovat, v daném případě tedy konkrétní pracovníci
znaleckého kolektivu, kteří se na zpracování posudku mají podílet. Krajský soud proto zcela
v souladu s výše uvedeným důvody možné podjatosti poté, kdy mu byla podána informace
o složení znaleckého kolektivu, zkoumal. Teprve na základě nyní zkoumané otázky možné
podjatosti, o které musí být rozhodnuto, a která je otázkou sine qua non, lze v dalším řízení
pokračovat dle výsledku jejího vyřešení a rozhodnout, zda zde je dán důvod ustanovit
ke zpracování znaleckého posudku jiný oprávněný znalecký ústav, či nikoli.
Nejvyšší správní soud nedospěl v projednávané věci k závěru o tom, že by krajský soud
byl nečinný, resp., že by postupoval v řízení nepřípustně tak, že v něm vznikají zbytečné
a nedůvodné průtahy, a proto neshledal návrh oprávněný.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §174a odst. 8, větu druhou, zákona
o soudech a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán
jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel
nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky (§174a
odst. 9 zákona o soudech a soudcích).
V Brně dne 1. listopadu 2012
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu