ECLI:CZ:NSS:2012:KONF.4.2012:13
sp. zn. Konf 4/2012 - 13
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana
Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Pavla Vrchy a JUD r. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi tímto úřadem a Okresním soudem ve Strakonicích a dalších účastníků sporu
vedeného u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 6 C 152/2011, o zaplacení částky
14 136 Kč s příslušenstvím: žalobkyně Telefónica Czech Republic, a. s., se sídlem v Praze 4,
Za Brumlovkou 266/2, IČO 60193336, a žalované K. J.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci žaloby o 14 136 Kč s příslušenstvím, vedené
u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 6 C 152/2011, je soud.
II. Usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 5. 9. 2011, čj. 6 C 152/2011 - 36,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 23. 1. 2012 se Český telekomunikační úřad domáhal,
aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále také jen „zákon
č. 131/2002 Sb.“), mezi ním a Okresním soudem ve Strakonicí ch (dále též „okresní soud“)
ve věci žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 6 C 152/2011.
Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobkyně podala dne 22. 4. 2011 u Okresního soudu ve Strakonicích žalobu,
jíž se domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 14 136 Kč s příslušenstvím.
V žalobě uvedla, že žalovaná byla na základě žádosti o poskyto vání služeb elektronických
komunikací ze dne 27. 7. 2008 v době od 8. 10. 2008 do 7. 2. 2009 účastníkem mobilní telefonní
stanice č. X. Podle „článku 11“ (správně 15) Všeobecných podmínek žalobkyně pro poskytování
veřejně dostupných služeb elektronických k omunikací prostřednictvím pevných sítí účinných od
1. 3. 2007 (dále jen „Všeobecné podmínky“) bylo žalované umožněno, aby si od třetích subjektů
objednala prostřednictvím sítě žalobkyně „služby třetích stran“ nebo též „služby obsahu“.
Poskytovatelé služeb třetích stran (zde Erika a. s., ATS, s. r. o., Upstream, Pipeline) souhlasili, aby
žalobkyně platby od účastníků vybírala, což vyplývá také z textu „Informace o službách třetích
stran“ obsaženého v tzv. Souhrnných účtech (vyúčtování). Podle „článku 11.3“ ( správně 15.3)
Všeobecných podmínek si zákazníci tyto služby objednávají voláním „na speciální čísla s jasně
definovaným předčíslím (zejména 901, 902, 906, 909)“, která jsou zpoplatněna zvláštní sazbou.
Žalovaná se „okamžikem objednání těchto služeb“ zaváza la uhradit cenu za tyto služby
„výlučně“ žalobkyni. Protože žalovaná využila s lužeb třetích stran, byly jí za dané telefonní číslo
vyúčtovány částky: za období od 8. 10. 2008 do 7. 11. 2008 ve výši 442 Kč, za období od 8. 11.
2008 do 7. 12. 2008 ve výši 1628 Kč, za období od 8. 12. 2008 do 7. 1. 2009 ve výši 2656 Kč a za
období od 8. 1. 2009 do 7. 2. 2009 ve výši 9410 Kč. Žalovaná tyto služby v celkové výši 14 136
Kč neuhradila ani poté, co žalobkyně jejich zaplacení upomínala dopisem ze dne 11. 3. 2009.
Žalobkyně dále uvedla, že oprávněn rozhodnout ve věci je soud, a to vzhledem k ustanovení §2
písm. n) zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících
zákonů, neboť služby obsahu jsou sice poskytovány prostřednictvím sítí či služeb elektronických
komunikací, ale nejsou to služby elektronických komunikací. Poukázala přitom na usnesení
zvláštního senátu ze dne 31. 5. 2010, sp. zn. Konf 99/2009, vydané v obdobné věci.
Okresní soud ve Strakonicích usnesením ze dne 5. 9. 20 11, čj. 6 C 152/2011 - 36, řízení
zastavil (výrok I) a věc postoupil Českému telekomunikačním u úřadu (výrok II), rozhodl,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a že soudní poplatek
ve výši 600 Kč bude vrácen žalobkyni (výrok IV). Okresní soud mimo jiné uvedl, že podle §129
odst. 1 zákona o elektronických komunikacích Český telekomunikační úřad rozhoduje spory mezi
osobou vykonávající komunikační činnost na straně jedné a úč astníkem, popř. uživatelem
na straně druhé, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.
Podle ustanovení §7 odst. 1 zák. o elektronických komunikacích je komunikační činností mimo
jiné poskytování služeb elektronických komunikací. Uzavřel, že žalobkyní požadovaná úhrada
za služby obsahu je službou elektronických komunikací ve smyslu zák. o elektronických
komunikacích a proto věc nespadá do pravomoci soudu. Usnesení nabylo právní moci dne
22. 11. 2011.
Český telekomunikační úřad (dále také jen „navrhovatel“) poté podal návrh zvláštnímu
senátu k rozhodnutí negativního kompetenčního sporu, neboť odmítá svou kompetenci
k rozhodnutí tohoto sporu. V návrhu nejprve rekapituloval ustanovení zákona o elektronických
komunikacích, která definují podmínky pro založení jeho pravomoci rozhodnout spor [zejména
§108 odst. 1 písm. g), §129 odst. 1, §64 odst. 1] a zdůraznil, že podle §2 písm. n) se službou
elektronických komunikací rozumí „služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo
převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových
služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb,
které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komuni kací nebo
vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovanými službami elektronických
komunikací a přenosových služeb“. Uvedl, že žalobkyně požaduje uhradit částku ve výši 14 136 Kč
s příslušenstvím za tzv. služby třetích stran nebo té ž služby obsahu, které nejsou službami
elektronických komunikací ve smyslu §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích.
V případě tzv. služeb třetích stran se totiž jedná o objednávku vůči třetí straně na poskytnutí
služby nabízející obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací poskytovatele
služeb elektronických komunikací; žalobkyně není poskytovatelem této služby. Dospěl k závěru,
že služby obsahu nepředstavují služby elektronických komunikací, a proto není příslušným
orgánem k rozhodnutí ve věci, neboť „kompetentním“ orgánem je soud.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
S účinností od 1. 1. 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních
sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb.
Stranami takového sporu jsou podle §1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.
a) soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy,
b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví.
Kladným (pozitivním) kompetenčním sporem je dle §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb.
spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí; záporným
(negativním) sporem je podle téhož ustanovení spor, ve kterém jeho strany popírají svou
pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků.
Okresní soud ve Strakonicích v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc
rozhodnout věc a navrhovatel popírá svou pravomoc rozhodnout po postoupení věci; zvláštní
senát konstatuje, že se ve věci jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, k jehož projednání
a rozhodnutí je povolán zákonem o některých kompetenčních sporech.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
Navrhovatel (též „Úřad“) je zřízen dle §3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických
komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále také jen „zákon o elektronických
komunikacích“) jako ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto
zákonem, včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických
komunikací a poštovních služeb.
Ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích zakládá
pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; pravidla
pro rozhodování účastnických sporů obsahuje zákon v §129 odst. 1: „Úřad rozhoduje spory mezi
osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně
druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem
nebo na jeho základě.“
S účinností od 1. 7. 2010 byla novelou zákona č. 153/2010 Sb. vložena do §129 odst. 1
druhá věta: „Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost
(§7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení
pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku.“
Podle ustáleného výkladu zvláštního senátu (srov. např. usnesení ze dne 14. 9. 2009,
čj. Konf 38/2009 – 12) je třeba současného naplnění dvou podmínek k tomu, aby byla dle výše
citovaných pravidel první věty §129 odst. 1 založena pravomoc navrhovatele rozhodnout
účastnický spor.
První podmínkou je osobní předpoklad spočívající jednak na straně osoby, která musí
vykonávat komunikační činnost, jíž se podle ustanovení §7 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích rozumí „a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytován í služeb elektronických
komunikací, c) provozování přístrojů dle §73 citovaného zákona“ ; službou elektronických komunikací
se rozumí dle ustanovení §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích „ služba obvykle
poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací,
včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání
a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prost řednictvím sítí a služeb elektronických
komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami
elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně
v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací“. Osoba účastníka musí splňovat charakteristiku
stanovenou §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích („ účastníkem se rozumí každý,
kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronick ých komunikací smlouvu
na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku stanovenou
v §2 písm. b) zákona o elektronických komunikacích („uživatelem se rozumí každý, kdo využívá nebo
žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“); veřejně dostupnou službou elektronických
komunikací se dle §2 písm. o) cit. zákona rozumí „ služba elektronických komunikací, z jejíhož
využívání není nikdo předem vyloučen“.
Druhou nezbytnou podmínkou je věcný předpoklad, jenž vychází z ustanovení „pokud
se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě“ , přičemž zaplacení ceny je podle
§64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích jednou ze základních povinností účastníka,
popř. uživatele veřejně dostupné služby elektronických komunikací.
Podle druhé věty §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích je pravomoc
navrhovatele rozhodnout spor založena rovněž v případech, ve kterých sice budou účastníky
osoby odlišné od osob uvedených ve větě první téhož ustanovení, k jejich účastenství však dojde
na základě změny závazku v osobě věřitele či dlužníka; to vše za předpokladu, že spor mezi
původními účastníky sporu byl oprávněn rozhodnout navrhovatel.
Zvláštní senát zkoumal naplnění podmínek rozhodovací pravomoci navrhovatele
ve smyslu věty první i druhé §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.
Z výpisů vycházejících z databáze navrhovatele a z obchodního rejstříku je zřejmé,
že žalobkyně je osobou vykonávající komunikační činnost; osoba žalované naplňuje
charakteristiku účastníka podle §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích.
Pravomoc navrhovatele rozhodnout spor v této věci by byla dána, šlo-li by o spor
o zaplacení ceny za služby elektronických komunikací; jak vyplývá z definice §2 písm. n) zákona
o elektronických komunikacích, nelze však službou elektronických komunikací rozumět každou
službu, která bude přístupná účastníkovi prostřednictvím osoby vykonávající komunikační
činnost prostřednictvím její sítě a služeb elektronických ko munikací; výjimkou patrnou
z formulace citovaného ustanovení jsou služby, jejichž užívání, resp. přístup k jejich obsahu
poskytovatel (osoba vykonávající komunikační činnost) zprostředkuje sice svou sítí
a prostřednictvím služeb elektronických komunikací, nicméně obsah samotné služby závisí
na poskytovateli takové služby.
Zvláštní senát při úvahách o povaze dotčených služeb vycházel ze všeobecných
podmínek žalobkyně účinných od 1. 3. 2007, kterými mj. žalobkyně pro účastníky upravila postup
pro přístup ke službám třetích stran (bod 15.3) a pro vyúčtování za užití služeb třetích stran
(body 15.1 a 15.4). Z těchto ustanovení vyplývá, že sa ma žalobkyně se nepovažovala
za poskytovatele těchto služeb a v souladu s tím i vyúčtování vystavila odděleně od vyúčtován í
služeb elektronických komunikací, jichž byla poskytovatelem.
Z podkladů přiložených žalobkyní k žalobnímu návrhu - Souhrnné účty za telefonní číslo
X ze dne 8. 11. 2008 (za zúčtovací období 8. 10. 2008 – 7. 11. 2008), ze dne 8. 12. 2008 (za
zúčtovací období 8. 11. 2008 – 7. 12. 2008) a ze dne 8. 1. 2009 (za zúčtovací období 8. 12. 2008 –
7. 1. 2009) - vyplývá, že žalované byly vyúčtovány částky za služby třetích stran, a to ve výši 442
Kč (poskytovatel Erika a. s.), ve výši 1628 Kč (poskytovatelé ATS, s. r. o., Erika a. s., Upstream),
ve výši 2656 Kč (poskytovatelé ATS, s. r. o. , Erika a. s., Pipeline) a ve výši 9410 Kč
(poskytovatelé ATS, s. r. o., Erika a. s., BAUER MEDIA, v. o. s.).
Telefonní číslo je podle §5 odst. 1 vyhlášky č. 117/2007 Sb., o čís lovacích plánech sítí
a služeb elektronických komunikací (prováděcí vyhlášky k zákonu o elektronických
komunikacích), „část mezinárodního čísla, která následuje po kódu země a která stanovuje v národním formátu
adresu koncového bodu sítí uvedených v §3 pr o přístup … ke službám elektronických komunikací poskytovaným
prostřednictvím těchto sítí“. Podle §5 odst. 3 a bodu 7 přílohy č. 1 citované prováděcí vyhlášky
počáteční číselná trojkombinace charakterizuje telefonní čísla pro přístup ke službám
elektronických komunikací s vyjádřenou cenou; pro počáteční trojčíslí 900 se takovými službami
rozumí zejména obchodní, odborné, inzertní a soutěžní služby.
Navrhovatel kompetenčního sporu (Český telekomunikační úřad) vydává podnikatelům
oprávnění k telefonním číslům v souladu se zákonem o elektronických komunikacích; z úřední
činnosti je mu tak známo, jaký druh služby je u konkrétního čísla poskytován. Jak z databáze
navrhovatele vyplývá, volaná čísla počínající kombinací 900 nebyla přidělena žalobkyni
(společnosti Telefónica Czech Republic, a. s.), ale tato čísla byla Českým telekomunikačním
úřadem přidělena odlišným tj. třetím osobám (v posuzovaném případě společnostem Erika a. s.,
ATS, s. r. o., Upstream, Pipeline BAUER MEDIA, v. o. s., dále též jen „poskytovatelé služby
obsahu“).
Ve věci jde o spor o zaplacení ceny za využití služeb, které žalobkyně účastníkovi
zpřístupnila po zadání příslušného telefonního čísla přiděleného navrhovatelem třetím osobám
odlišným od žalobkyně, po zpřístupnění zvolené služby byl její obsah účastníkovi (žalované)
sdělen prostřednictvím sítě žalobkyně a jí poskytnutých služeb elektronických komunikací,
žalobkyně „služby obsahu“ sama neposkytla, pouze jejich užití zprostředkovala. Je zřejmé,
že pohledávka plynoucí z neuhrazení ceny za poskytnuté služby primárně vznikla mezi žalovanou
a poskytovatelem služby obsahu.
Žalovanou využité služby jsou službami obsahu ve smyslu §2 písm. n) zákona
o elektronických komunikacích, které dle stejného ustanovení nejsou službami elektronických
komunikací; spor o zaplacení ceny za takové služby pak není sporem o plnění povinností
uložených na základě zákona o elektronických komunikacích. Tento závěr je stěžejní pro úvahu
zvláštního senátu o rozhodovací pravomoci navrhovatele, neboť vzhledem k charakteru služby
nemohou být ve vzájemném vztahu žalobkyně, žalované a poskytovatelů služby obsahu splněny
podmínky stanovené větou první a příp. též druhou §129 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích.
Výhradní oprávnění žalobkyně požadovat po žalované zaplacení pohledávky namísto
poskytovatele služby obsahu (výběr ceny dle bodu 15.1 a 15.3 všeobecných podmínek)
je předmětem právního vztahu mezi poskytovatelem služby obsahu a žalobkyní, jak žalobkyně
ostatně sama uvádí v žalobním návrhu, přičemž odkazuje na text „Informace o službách třetích
stran“ obsažený v tzv. Souhrnných účtech (vyúčtování).
V posuzovaném případě poskytnuté služby obsahu nejsou službou elektronických
komunikací, z pravomoci soudů se tato věc nevymyká, neboť podle §7 odst. 1 zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, soudy rozhodují „spory a jiné
právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle
zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány“.
Z vyložených důvodů zvláštní senát rozhodl, že příslušný rozhodnout o nároku je soud
(§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.) , a současně tak potvrdil dřívější judikaturu zvláštního senátu
(zejména sp. zn. Konf 99/2009, Konf 4/2011), od níž neshledal důvodu se odchýlit. Podle §5
odst. 3 zákona o některých kompetenčních sporech zvláštní senát zrušil rozhodnutí okresního
soudu, které výroku zvláštního senátu odporuje, a kterým pravomoc soudu k projednání věci
popřel.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Okresní soud ve Strakonicích
pokračovat v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 20. března 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu