ECLI:CZ:NSS:2012:KONF.50.2012:16
sp. zn. Konf 50/2012 - 16
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana
Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Marie Žižkové,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi tímto úřadem a Okresním soudem Plzeň - jih a dalších účastníků sporu vedeného
u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 9 C 138/2012, o zaplacení částky 10 041 Kč
s příslušenstvím: žalobkyně UTS international a.s., se sídlem v Plzni, Sedláčkova 28,
IČO 26409011, zastoupené JUDr. Dagmar Vrbeckou, advokátkou se sídlem v Rokycanech,
Svaz bojovníků za svobodu 68, a žalovaného P. M.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci žaloby o 10 041 Kč s příslušenstvím, vedené
u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 9 C 138/2012, je soud.
II. Usnesení Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 25. 5. 2012, čj. 9 C 138/2012 - 7,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 3. 7. 2012 se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní
senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb.
o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále také jen „zákon č. 131/2002 Sb.“),
mezi ním a Okresním soudem Plzeň - jih (dále též „okresní soud“) ve věci žaloby vedené
u tohoto soudu pod sp. zn. 9 C 138/2012.
Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobkyně podala dne 23. 5. 2012 u Okresního soudu Plzeň - jih žalobu, jíž se domáhala,
aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 10 041 Kč s příslušenstvím. V žalobě
uvedla, že poskytovala na základě Smlouvy o poskytování služeb ze dne 2. 4. 2009 žalovanému
„služby v oblasti telekomunikace“. Protože žalovaný neuhradil fakturované částky za poskytnuté
služby za měsíce únor 2010 až červenec 2010 v celkové výši 10 041 Kč, uzavřela žalobkyně
s žalovaným dohodu o uznání dluhu a o splátkách ze dne 31. 1. 2012, přičemž první splátka
měla být na účet žalobkyně uhrazena ke dni 15. 2. 2012. Dohoda obsahovala také sankci ztráty
výhody splátek při nezaplacení některé ze splátek. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil
hned první splátku, stal se celý dluh k 15. 2. 2012 splatný. K žalobě doložila Dohodu o uznání
dluhu a o splátkách ze dne 31. 1. 2012, která odkazuje na Smlouvu o poskytování služeb ze dne
2. 4. 2009.
Okresní soud Plzeň - jih usnesením ze dne 25. 5. 2012, čj. 9 C 138/2012 - 7, řízení
zastavil (výrok I.) a věc postoupil Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok II.) a rozhodl,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Okresní soud
mimo jiné uvedl, že v daném případě „je předmětem sporu nárok na zaplacení poplatků
za užívání služby elektronických komunikací ve smyslu ustanovení §2 písm. n) zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích“ a že podle §129 odst. 1 tohoto zákona je dána pravomoc
Českého telekomunikačního úřadu. Usnesení nabylo právní moci dne 16. 6. 2012.
Český telekomunikační úřad (dále také jen „navrhovatel“) poté podal návrh zvláštnímu
senátu k rozhodnutí negativního kompetenčního sporu, neboť odmítá svou kompetenci
k rozhodnutí tohoto sporu. V návrhu nejprve rekapituloval ustanovení zákona o elektronických
komunikacích, která definují podmínky pro založení jeho pravomoci rozhodnout spor
(zejména §108 odst. 1 písm. g), §129 odst. 1, §64 odst. 1) a zdůraznil, že podle §2 písm. n)
se službou elektronických komunikací rozumí „služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá
zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb
a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou
služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční
dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovanými službami elektronických komunikací a přenosových
služeb“. Namítl, že žalobkyně není osobou vykonávající komunikační činnost, neboť podnikání
v elektronických komunikacích neoznámila (§13 zákona o elektronických komunikacích).
Kromě toho není splněna ani podmínka věcného vymezení sporu spadajícího do pravomoci
navrhovatele. I když žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovanému poskytovala „služby v oblasti
telekomunikace“, tato skutečnost „nebyla v řízení nijak prokázána“; žalobkyně nepředložila
předmětnou smlouvu o poskytování služeb ze dne 2. 4. 2009, na kterou v žalobě odkazuje,
přičemž z uznání dluhu a dohody o splátkách ze dne 31. 1. 2012 skutečnost, že by žalobkyně
žalovanému poskytovala služby elektronických komunikací ve smyslu §2 písm. n)
zák. o elektronických komunikacích, nevyplývá. Konečně se navrhovatel domnívá, že v souzené
věci nejde o nárok na zaplacení poplatků za užívání služeb elektronických komunikací,
nýbrž „o nárok z titulu uznání dluhu“.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
S účinností od 1. 1. 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních
sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb.
Stranami takového sporu jsou podle §1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.
a) soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy,
b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví.
Kladným (pozitivním) kompetenčním sporem je dle §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb.
spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí; záporným
(negativním) sporem je podle téhož ustanovení spor, ve kterém jeho strany popírají
svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků.
Okresní soud Plzeň - jih v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc
rozhodnout věc a navrhovatel popírá svou pravomoc rozhodnout po postoupení věci; zvláštní
senát konstatuje, že se ve věci jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, k jehož projednání
a rozhodnutí je povolán zákonem o některých kompetenčních sporech.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
Navrhovatel (též „Úřad“) je zřízen dle §3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických
komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále také jen „zákon o elektronických
komunikacích“) jako ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených
tímto zákonem, včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti
elektronických komunikací a poštovních služeb.
Ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích zakládá
pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; pravidla
pro rozhodování účastnických sporů obsahuje zákon v §129 odst. 1: „Úřad rozhoduje spory
mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem
na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených
tímto zákonem nebo na jeho základě. Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající
komunikační činnost (§7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména
z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku.“
Podle ustáleného výkladu zvláštního senátu (srov. např. usnesení ze dne 14. 9. 2009,
čj. Konf 38/2009 – 12) je třeba současného naplnění dvou podmínek k tomu, aby byla dle výše
citovaných pravidel první věty §129 odst. 1 založena pravomoc navrhovatele rozhodnout
účastnický spor.
První podmínkou je osobní předpoklad spočívající jednak na straně osoby,
která musí vykonávat komunikační činnost, jíž se podle ustanovení §7 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích rozumí „a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování
služeb elektronických komunikací, c) provozování přístrojů dle §73 citovaného zákona“; službou
elektronických komunikací se rozumí dle ustanovení §2 písm. n) zákona o elektronických
komunikacích “služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů
po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných
pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah
prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem
přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační
společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací“. Osoba
účastníka musí splňovat charakteristiku stanovenou §2 písm. a) zákona o elektronických
komunikacích („účastníkem se rozumí každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné
služby elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele
musí splňovat charakteristiku stanovenou §2 písm. b) zákona o elektronických komunikacích
(„uživatelem se rozumí každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“);
veřejně dostupnou službou elektronických komunikací se dle §2 písm. o) cit. zákona rozumí
„služba elektronických komunikací, z jejíhož využívání není nikdo předem vyloučen“.
Druhou nezbytnou podmínkou je věcný předpoklad, jenž vychází z ustanovení
„pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě“, přičemž zaplacení
ceny je podle §64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích jednou ze základních
povinností účastníka popř. uživatele veřejně dostupné služby elektronických komunikací.
Zvláštní senát zkoumal naplnění podmínek rozhodovací pravomoci navrhovatele
ve smyslu věty první §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.
Z výpisu z databáze navrhovatele bylo zjištěno, že žalobkyně není zapsána v evidenci
podnikatelů v elektronických komunikacích, není tedy osobou oprávněnou podnikat ve smyslu
zákona o elektronických komunikacích (§13 a 14 zákona o elektronických komunikacích)
a nemůže proto být poskytovatelem služeb elektronických komunikací ve smyslu citovaného
zákona.
Rovněž z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalobkyně má uveden
jako předmět podnikání „zprostředkování obchodu a služeb“ a „maloobchod provozovaný
mimo řádné provozovny“, tedy nikoliv poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu
§7 odst. 1 písm. b) zákona o elektronických komunikací.
Za daného skutkového stavu věci tudíž nelze dovodit, že by žalobkyně byla osobou
vykonávající komunikační služby ve smyslu zákona o elektronických komunikacích.
Protože v projednávané věci není splněna již první podmínka (osobní předpoklad),
na níž je založena pravomoc navrhovatele, bylo nadbytečné zabývat se splněním druhé podmínky
(věcný předpoklad).
S námitkou navrhovatele, že v souzené věci jde „o nárok z titulu uznání dluhu“
a proto je příslušný soud, však zvláštní senát nesouhlasí, neboť uznání dluhu není samostatným
zavazovacím důvodem, jímž by dluh vznikl; právní důvod vzniku závazku se uznáním dluhu
nemění. Uznáním dluhu nezaniká původní závazek dlužníka ani nevzniká nový, ale zakládá
se jím nevyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání dluhu existoval. Uznáním
dluhu proto nemůže být založena pravomoc soudu k projednání uznaného nároku,
pokud by rozhodování o něm nepatřilo do pravomoci soudu.
Protože v posuzovaném případě není splněna podmínka osobnostního vymezení sporu
podle §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, když žalobkyně není osobou
vykonávající komunikační činnost (není poskytovatelem služeb elektronických komunikací),
je spor mezi žalobkyní a žalovaným sporem vzniklým na základě soukromoprávního
závazkového vztahu a věc spadá do pravomoci soudů podle §7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
Z vyložených důvodů zvláštní senát rozhodl, že příslušným rozhodnout o nároku je soud
(§5 odst. 1 zá kona č. 131/2002 Sb.). Podle §5 odst. 3 zákona o některých kompetenčních
sporech zvláštní senát zrušil rozhodnutí okresního soudu, které výroku zvláštního senátu
odporuje, a kterým pravomoc soudu k projednání věci popřel.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Okresní soud Plzeň - jih pokračovat
v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. listopadu 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu