ECLI:CZ:NSS:2012:KONF.84.2011:13
sp. zn. Konf 84/2011 - 13
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana
Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Marie Žižkové,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi tímto úřadem a Okresním soudem v Kladně a dalších účastníků sporu vedeného
u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 123 C 29/2011, o zaplacení částky 52 357,05 Kč
s příslušenstvím: žalobkyně Telefónica Czech Republic, a. s., se sídlem v Praze 4,
Za Brumlovkou 266/2, IČO 60193336, a žalovaného J. P.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci žaloby o 52 357,05 Kč s příslušenstvím, vedené
u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 123 C 29/2011, je soud.
II. Usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 5. 2011, čj. 123 C 29/2011 - 35,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 29. 9. 2011 se Český telekomunikační úřad domáhal,
aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále také jen „zákon
č. 131/2002 Sb.“), mezi ním a Okresním soudem v Kladně (dále též „okresní soud“) ve věci
žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 123 C 29/2011.
Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobkyně podala dne 15. 3. 2011 u Okresního soudu v Kladně žalobu, jíž se domáhala,
aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 52 357,05 Kč s příslušenstvím. V žalobě
uvedla, že žalovaný byl na základě žádosti o poskytování služeb elektronických komunikací
ze dne 21. 9. 2005 v době od 8. 10. 2009 do 7. 1. 2010 účastníkem mobilní telefonní stanice č. X.
Podle „článku 11“ (správně 15) Všeobecných podmínek žalobkyně pro poskytování veřejně
dostupných služeb elektronických komunikací prostřednictvím pevných sítí účinných od 1. 3.
2007 (dále jen „Všeobecné podmínky“) bylo žalovanému umožněno, aby si od třetích subjektů
objednal prostřednictvím sítě žalobkyně „služby třetích stran“ nebo též „služby obsahu“.
Poskytovatelé služeb třetích stran (zde Agmo cz, s. r. o., GTS Novera, BAUER MEDIA, v. o. s.)
souhlasili, aby žalobkyně platby od účastníků vybírala, což vyplývá také z textu „Informace o
službách třetích stran“ obsaženém v tzv. Souhrnných účtech (vyúčtování). Podle „článku 11.3“
(správně 15.3) Všeobecných podmínek si zákazníci tyto služby objednávají voláním „na speciální
čísla s jasně definovaným předčíslím (zejména 901, 902, 906, 909)“, která jsou zpoplatněna
zvláštní sazbou. Žalovaný se „okamžikem objednání těchto služeb“ zavázal uhradit cenu za tyto
služby „výlučně“ žalobkyni. Protože žalovaný využil služeb třetích stran, byly mu za dané
telefonní číslo vyúčtovány částky: za období od 8. 10. 2009 do 7. 11. 2009 ve výši 55 306 Kč, za
období od 8. 11. 2009 do 7. 12. 2009 ve výši 11 798 Kč a za období od 8. 12. 2009 do 7. 1. 2010
ve výši 4740 Kč. Dlužná částka 55 306 Kč byla snížena o přeplatek za minulé období ve výši 19
486,95 Kč. Žalovaný tyto služby v celkové výši 52 357,05 Kč neuhradil ani poté, co žalobkyně
jejich zaplacení upomínala dopisem ze dne 26. 1. 2010. Žalobkyně dále uvedla, že oprávněn
rozhodnout ve věci je soud, a to vzhledem k ustanovení §2 písm. n) zák. č. 127/2005 Sb., o
elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, neboť služby obsahu
jsou sice poskytovány prostřednictvím sítí či služeb elektronických komunikací, ale nejsou to
služby elektronických komunikací. Poukázala přitom na usnesení zvláštního senátu ze dne 31. 5.
2010, sp. zn. Konf 99/2009, vydané v obdobné věci.
Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 13. 5. 2011, čj. 123 C 29/2011 - 35, řízení
zastavil (výrok I.) a věc postoupil Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok II.), rozhodl,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a že soudní poplatek
ve výši 2100 Kč bude vrácen žalobkyni (výrok IV.). Okresní soud mimo jiné uvedl, že podle
§129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích Český telekomunikační úřad rozhoduje
spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost na straně jedné a účastníkem,
popř. uživatelem na straně druhé, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo
na jeho základě. Podle ustanovení §7 odst. 1 zák. o elektronických komunikacích je komunikační
činností mimo jiné poskytování služeb elektronických komunikací. Výkladem ustanovení §2
písm. n) zák. o elektronických komunikacích pak dovodil, že službou elektronických komunikací
je „i volání na speciálně zpoplatněná čísla provozovaná osobou odlišnou od žalobce, je-li žalobce
oprávněn k zaplacení tohoto volání“, neboť tyto služby nespadají pod výjimku uvedenou v tomto
ustanovení. Uzavřel, že ve věci není dána pravomoc soudu, když příslušný rozhodnout ve věci
je Český telekomunikační úřad. Unesení nabylo právní moci dne 23. 6. 2011.
Český telekomunikační úřad (dále také jen „navrhovatel“) poté podal návrh zvláštnímu
senátu k rozhodnutí negativního kompetenčního sporu, neboť odmítá svou kompetenci
k rozhodnutí tohoto sporu. V návrhu nejprve rekapituloval ustanovení zákona o elektronických
komunikacích, která definují podmínky pro založení jeho pravomoci rozhodnout spor [zejména
§108 odst. 1 písm. g), §129 odst. 1, §64 odst. 1] a zdůraznil, že podle §2 se službou
elektronických komunikací rozumí „služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo
převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových
služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb,
které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických k omunikací nebo
vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických
komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů
po sítích elektronických komunikací“. Uvedl, že žalobkyně požaduje uhradit částku ve výši
52 357,05 Kč s příslušenstvím za tzv. služby třetích stran nebo též služby obsahu, které nejsou
službami elektronických komunikací ve smyslu §2 písm. n) zákona o elektronických komunikací,
nýbrž službami, které nabízí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací.
Žalobkyně není poskytovatelem služeb třetích stran, ale pouze umožňuje přístup k těmto
službám, zajišťuje provoz mezi volajícím v jeho síti a poskytovatelem služeb třetích stran
(v daném případě to byly společnosti Agmo cz, s. r. o., GTS Novera, BAUER MEDIA, v. o. s.),
zajišťuje pro poskytovatele výběr plateb za jimi poskytnuté služby, přitom však neodpovídá
za obsah a kvalitu těchto služeb. Protože služby, ohledně jejichž úhrady je veden tento spor,
nejsou službami elektronických komunikací, není úhrada za tyto služby povinností uloženou §64
odst. 1 zákona o elektronických komunikacích a navrhovatel nemá dle §129 odst. 1 citovaného
zákona pravomoc o této povinnosti rozhodnout. Odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne
31. 5. 2010, čj. Konf 99/2009 – 7, vydané v obdobné věci a uzavřel, že k rozhodnutí ve věci
je příslušný Okresní soud v Kladně.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
S účinností od 1. 1. 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních
sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb.
Stranami takového sporu jsou podle §1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.
a) soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy,
b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví.
Kladným (pozitivním) kompetenčním sporem je dle §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb.
spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí; záporným
(negativním) sporem je podle téhož ustanovení spor, ve kterém jeho strany popírají svou
pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků.
Okresní soud v Kladně v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc
rozhodnout věc a navrhovatel popírá svou pravomoc rozhodnout po postoupení věci; zvláštní
senát konstatuje, že se ve věci jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, k jehož projednání
a rozhodnutí je povolán zákonem o některých kompetenčních sporech.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
Navrhovatel (též „Úřad“) je zřízen dle §3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických
komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále také jen „zákon o elektronických
komunikacích“) jako ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto
zákonem, včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických
komunikací a poštovních služeb.
Ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích zakládá
pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; pravidla
pro rozhodování účastnických sporů obsahuje zákon v §129 odst. 1: „Úřad rozhoduje spory mezi
osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně
druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem
nebo na jeho základě.“
S účinností od 1. 7. 2010 byla novelou zákona č. 153/2010 Sb. vložena do §129 odst. 1
druhá věta: “Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost
(§7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení
pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku.“.
Podle ustáleného výkladu zvláštního senátu (srov. např. usnesení ze dne 14. 9. 2009,
čj. Konf 38/2009 – 12) je třeba současného naplnění dvou podmínek k tomu, aby byla dle výše
citovaných pravidel první věty §129 odst. 1 založena pravomoc navrhovatele rozhodnout
účastnický spor.
První podmínkou je osobní předpoklad spočívající jednak na straně osoby, která musí
vykonávat komunikační činnost, jíž se podle ustanovení §7 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích rozumí „a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických
komunikací, c) provozování přístrojů dle §73 citovaného zákona“; službou elektronických komunikací
se rozumí dle ustanovení §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích “služba obvykle
poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací,
včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání
a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických
komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami
elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně
v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací“. Osoba účastníka musí splňovat charakteristiku
stanovenou §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích („účastníkem se rozumí každý,
kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu
na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku stanovenou
§2 písm. b) zákona o elektronických komunikacích („uživatelem se rozumí každý, kdo využívá nebo
žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“); veřejně dostupnou službou elektronických
komunikací se dle §2 písm. o) cit. zákona rozumí „služba elektronických komunikací, z jejíhož
využívání není nikdo předem vyloučen“.
Druhou nezbytnou podmínkou je věcný předpoklad, jenž vychází z ustanovení „pokud
se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě“, přičemž zaplacení ceny je podle
§64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích jednou ze základních povinností účastníka
popř. uživatele veřejně dostupné služby elektronických komunikací.
Podle druhé věty §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích je pravomoc
navrhovatele rozhodnout spor založena rovněž v případech, ve kterých sice budou účastníky
osoby odlišné od osob uvedených ve větě první téhož ustanovení, k jejich účastenství však dojde
na základě změny závazku v osobě věřitele či dlužníka; to vše za předpokladu, že spor mezi
původními účastníky sporu byl oprávněn rozhodnout navrhovatel.
Zvláštní senát zkoumal naplnění podmínek rozhodovací pravomoci navrhovatele
ve smyslu věty první i druhé §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.
Z výpisů vycházejících z databáze navrhovatele a z obchodního rejstříku je zřejmé,
že žalobkyně je osobou vykonávající komunikační činnost; osoba žalovaného naplňuje
charakteristiku účastníka podle §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích.
Pravomoc navrhovatele rozhodnout spor v této věci by byla dána, šlo – li by o spor
o zaplacení ceny za služby elektronických komunikací; jak vyplývá z definice §2 písm. n) zákona
o elektronických komunikacích, nelze však službou elektronických komunikací rozumět každou
službu, která bude přístupná účastníkovi osobou vykonávající komunikační činnost
prostřednictvím její sítě a služeb elektronických komunikací; výjimkou patrnou z formulace
citovaného ustanovení jsou služby, jejichž užívání resp. přístup k jejich obsahu poskytovatel
(osoba vykonávající komunikační činnost) zprostředkuje sice svou sítí a prostřednictvím služeb
elektronických komunikací, nicméně obsah samotné služby závisí na poskytovateli takové služby.
Zvláštní senát při úvahách o povaze dotčených služeb vycházel ze všeobecných
podmínek žalobkyně účinných od 1. 3. 2007, kterými mj. žalobkyně pro účastníky upravila postup
pro přístup ke službám třetích stran (bod 15.3) a pro vyúčtování za užití služeb třetích stran
(body 15.1 a 15.4). Z těchto ustanovení vyplývá, že sama žalobkyně se nepovažovala
za poskytovatele těchto služeb a v souladu s tím i vyúčtování vystavila odděleně od vyúčtování
služeb elektronických komunikací, jejichž byla poskytovatelem.
Z podkladů přiložených žalobkyní k žalobnímu návrhu - Souhrnné účty za telefonní číslo
X ze dne 8. 11. 2009 (za zúčtovací období 8. 10. 2009 – 7. 11. 2009), ze dne 8. 12. 2009 (za
zúčtovací období 8. 11. 2009 – 7. 12. 2009) a ze dne 8. 1. 2010 (za zúčtovací období 8. 12. 2009 –
7. 1. 2010) - vyplývá, že žalovanému byly vyúčtovány částky za služby třetích stran, a to ve výši
55 306 Kč (poskytovatelé Agmo cz, s. r. o. a GTS Novera), ve výši 11 798 Kč (poskytovatelé
Agmo cz, s. r. o., BAUER MEDIA, v. o. s. a GTS Novera) a ve výši 4740 Kč (poskytovatel
Agmo cz, s. r. o.).
Telefonní číslo je podle §5 odst. 1 vyhlášky č. 117/2007 Sb., o číslovacích plánech sítí
a služeb elektronických komunikací (prováděcí vyhlášky k zákonu o elektronických
komunikacích) „část mezinárodního čísla, která následuje po kódu země a která stanovuje v národním formátu
adresu koncového bodu sítí uvedených v §3 pro přístup … ke službám elektronických komunikací poskytovaným
prostřednictvím těchto sítí“. Podle §5 odst. 3 a bodu 7 přílohy č. 1 citované prováděcí vyhlášky
počáteční číselná trojkombinace charakterizuje telefonní čísla pro přístup ke službám
elektronických komunikací s vyjádřenou cenou; pro počáteční trojčíslí 900 se takovými službami
rozumí zejména obchodní, odborné, inzertní a soutěžní služby.
Navrhovatel kompetenčního sporu (Český telekomunikační úřad) vydává podnikatelům
oprávnění k telefonním číslům v souladu se zákonem o elektronických komunikacích; z úřední
činnosti je mu tak známo, jaký druh služby je u konkrétního čísla poskytován. Jak z databáze
navrhovatele vyplývá, volaná čísla počínající kombinací 900 nebyla přidělena žalobkyni
(společnosti Telefónica Czech Republic, a. s.), ale tato čísla byla Českým telekomunikačním
úřadem přidělena odlišným tj. třetím osobám (v posuzovaném případě společnostem Agmo cz,
s. r. o., BAUER MEDIA, v. o. s. a GTS Novera, dále též jen „poskytovatelé služby obsahu“).
Ve věci jde o spor o zaplacení ceny za využití služeb, které byly žalobkyní účastníkovi
zpřístupněny po zadání příslušného telefonního čísla přiděleného navrhovatelem třetím osobám
odlišným od žalobkyně, po zpřístupnění zvolené služby byl její obsah účastníkovi (žalovanému)
sdělen prostřednictvím sítě žalobkyně a jí poskytnutých služeb elektronických komunikací,
žalobkyně „služby obsahu“ sama neposkytla, pouze jejich užití zprostředkovala. Je zřejmé,
že pohledávka plynoucí z neuhrazení ceny za poskytnuté služby primárně vznikla mezi
žalovaným a poskytovatelem služby obsahu.
Zvláštní senát z výše uvedených důvodů shledal žalovaným využité služby za odpovídající
službám obsahu ve smyslu §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, které dle stejného
ustanovení nejsou službami elektronických komunikací; spor o zaplacení ceny za takové služby
pak není sporem o plnění povinností uložených na základě zákona o elektronických
komunikacích. Tento závěr je stěžejní pro úvahu zvláštního senátu o rozhodovací pravomoci
navrhovatele, neboť vzhledem k charakteru služby nemohou být ve vzájemném vztahu
žalobkyně, žalovaného a poskytovatelů služby obsahu splněny podmínky stanovené větou první
a příp. též druhou §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.
Výhradní oprávnění žalobkyně požadovat po žalovaném zaplacení pohledávky namísto
poskytovatele služby obsahu (výběr ceny dle bodu 15.1 a 15.3 všeobecných podmínek)
je předmětem právního vztahu mezi poskytovatelem služby obsahu a žalobkyní, jak žalobkyně
ostatně sama uvádí v žalobním návrhu, přičemž odkazuje na text „Informace o službách třetích
stran“ obsažený v tzv. Souhrnných účtech (vyúčtování).
V posuzovaném případě poskytnuté služby obsahu nejsou službou elektronických
komunikací, z pravomoci soudů se tato věc nevymyká, neboť podle §7 odst. 1 zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, soudy rozhodují „spory a jiné
právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle
zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.“
Z vyložených důvodů zvláštní senát rozhodl, že příslušným rozhodnout o nároku je soud
(§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.) a současně tak potvrdil dřívější judikaturu zvláštního senátu
(zejména sp. zn. Konf 99/2009, Konf 4/2011), od níž neshledal důvodu se odchýlit. Podle §5
odst. 3 zákona o některých kompetenčních sporech zvláštní senát zrušil rozhodnutí okresního
soudu, které výroku zvláštního senátu odporuje, a kterým pravomoc soudu k projednání věci
popřel.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Okresní soud v Kladně pokračovat
v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 13. března 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu