ECLI:CZ:NSS:2012:KONF.87.2011:6
sp. zn. Konf 87/2011 - 6
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Pavla Vrchy,
JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Marie Žiškové a JU Dr. Milady Tomkové,
rozhodl o návrhu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, se sídlem v Jablonci nad Nisou,
Mírové nám. 5, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a JUDr. Jurajem Podkonickým,
Ph.D., soudním exekutorem se sídlem v Praze 5, Evropská 663/132, a dalších účastníků řízení
vedeného u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 16 Nc 6399/2009, o exekuci
pro 58.657,89 Kč s příslušenstvím, oprávněná: GE Money Bank, a. s., IČ: 25672720, se sídlem
v Praze 4, Vyskočilova 1422/1a, zastoupená JUDr . Janem Brožem, advokátem se sídlem
v Praze 2, Sokolská 60, povinný: O. K.,
takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 3. 10. 2011 se Okresní soud v Jablonci nad Nisou domáhal,
aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb. mezi ním a JUDr. Jurajem Podkonic kým Ph.D. (soudním exekutorem),
v exekuční věci o uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 58.657,89 Kč s přísl. vedené u tohoto
soudu pod sp. zn. 16 Nc 6399/2009.
Z předložených spisů vyplynuly následující skutečnosti:
Usnesením ze dne 2. 9. 2009, čj. 16 Nc 6399/2009 - 4, jež nabylo právní moci 9. 12. 2009,
Okresní soud v Jablonci nad Nisou (dále jen „exekuční soud“) nařídil exekuci na majetek
povinného podle „rozhodnutí“ Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 3. 2009,
čj. 51 C 110/2009 - 12, pro uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 58.657,89 Kč a nákladů
nalézacího řízení ve výši 23.627,20 Kč.
Podáním ze dne 16. 7. 2010 povinný navrhl částečné zastavení exekuce z důvodu
nevhodně zvoleného způsobu exekuce.
Exekuční soud dospěl k závěru, že toto podání je opožděné, a proto jej vrátil exekutorovi
k rozhodnutí, neboť poukázal na ust. §52 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb., exekučního řádu (dále též
„ex. ř“.), dle kterého nestanoví-li exekuční řád jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny
úkony, které občanský soudní řád a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu
rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu.
Exekutor svým přípisem ze dne 21. 9. 2011 soudu věc vr átil s tím, že nemá pravomoc
ve věci rozhodnout, neboť dle §55 ex. ř. exekutor exekuci zastaví pouze v případě souhlasu
oprávněného s opožděným návrhem na zastavení exekuce, při nesouhlasu oprávněného
s opožděným návrhem však tento exekutor postoupí k rozhodnutí exekučnímu soudu.
Okresní soud v Jablonci nad Nisou poté podal návrh zvláštnímu senátu k rozhodnutí
negativního kompetenčního sporu. Uvedl, že (míněno zřejmě „Beckův“) „komentář k §52
e. ř….taxativně vyjmenovává situace, ve kterých rozhoduje soud. Ve všech ostatních případech rozhoduje
exekutor. Mezi taxativně vypočtenými případy není rozhodování o odmítnutí opožděného podání, kdy toto
rozhodování je pouze procesního charakteru a nikoli ve věci sam é. Protože exekuční soud a exekutorem
(exekutor) popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí, vznikl mezi nimi záporný kompetenční spor o to, kdo má
pravomoc (je povinen) rozhodnout o opožděném podání v exekučním řízené (návrhu na zastavení), předkládá
exekuční soud dle zák. č. 131/2002 Sb. danou věc zvláštnímu senátu k rozhodnutí.“
Zvláštní senát se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro vydání
rozhodnutí o kompetenčním sporu, přičemž vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů:
Podle §1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb. se podle tohoto zákona postupuje při kladných
nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost (dále jen
„pravomoc“) vydat rozhodnutí, jehož stranami jsou
a) soudy a orgány moci výkonné územní, zájmové nebo procesní samosprávy,
b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví.
Podle §1 odst. 2 kompetenčním sporem je spor, ve kterém si jedna strana osobuje
pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou
stranou vydáno pravomocné rozhodnutí. Kompetenčním sporem je též spor, ve kterém jeho
strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků.
Takto vymezené kompetenční spory projednává a rozhoduje zvláštní senát (viz §2 odst. 1
tohoto zákona). Ten pak rozhodne, kdo (tedy která strana kompetenčního sporu) je příslušný
vydat rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení (§5 odst. 1 téhož zákona).
Jedna ze základních podmínek pro to, aby byla dána pravomoc zvláštního senátu
je existence kompetenčního sporu.
Pro řešení této otázky je třeba si ujasnit postavení soudního exekutora a jeho vztah
k exekučnímu soudu. Postavení soudního exekutora upravuje před evším ust. §1 ex. ř. tak,
že soudní exekutor (dále jen „exekutor“) je fyzická osoba splňující předpoklady podle tohoto
zákona, kterou stát pověřil exekutorským úřadem (odst. 1 ). V rámci pověření exekutorským
úřadem exekutor provádí nucený výkon exekučních titulů (dále jen „exekuční činnost“) a další
činnost podle tohoto zákona (odst. 2). Podle ust. §28 ex. ř. exekuci provede ten exekutor,
kterého v návrhu na provedení exekuce navrhne oprávněný a kterého soud příslušný podle §45
(dále jen „exekuční soud“) pověří provedením exekuce. Úkony exekutora se považují za úkony
exekučního soudu.
Stát tedy na soudního exekutora přenesl část svých mocenských pravomocí náležejících
obecným soudům v oblasti výkonu rozhodnutí dle občanského soudního řádu a nadále stanovil,
jakým způsobem bude soudní exekutor tyto pravomoci vykonávat. Soudní exekutor je definován
jako soukromá osoba vykonávající z pověření exekučního soudu veřejnou moc v oboru soudní
moci. Soudní exekutor vykonává exekuční činnost nezávisle a je při jejím výkonu vázán právním
řádem a rozhodnutími soudů vydanými v exekučním řízení či v říz ení o výkon rozhodnutí (§2
ex. ř.); není však povinen respektovat pokyny jiných státních orgánů. Úkony soudního exekutora
v exekučním řízení jsou považovány za úkony exekučního soudu a soudní exek utor sám
rozhoduje o způsobu provedení exekuce a sám také vydává rozhodnutí, která exekuční řád
nesvěřuje soudu. Exekuční řád tedy staví úkony soudního exekutora na úroveň úkonů
exekučního soudu. Exekuční řád je koncipován jako zvláštní zákon ve vztahu k obecné procesní
úpravě obsažené v občanském soudním řádu. Exekuční řád dělí pravomoci v exekučním řízení
mezi exekuční soud, který rozhoduje o nařízení a zastavení exekuce a v dalších specifikovaných
případech, a soudního exekutora, který činí všechny úkony, které exekuční řád výslovně nesvěřuje
soudu. Exekuční soudy se tak nadále zaměřují jen na posouzení podmínek nařízení exekuce
a na sporné problémy mezi účastníky řízení. Z takto chápaného vymezení postavení soudního
exekutora a rozdělení kompetencí mezi exekuční soud a soudního exekutora nevyplývá,
že by mezi soudem na jedné straně a orgánem moci výkonné, územní, zájmové, či procesní
samosprávy na straně druhé, či mezi soudem v občanském soudním řízení a soudem ve správním
soudnictví bylo sporné, kdo má vydat rozhodnutí v totožné věci.
Na základě výše vyloženého lze tedy uzavřít, že navrhovatelem tvrzený spor mezi ním
a soudním exekutorem o pravomoc, která z uvedených stran má rozhodovat o částečném návrhu
povinného na zastavení exekuce, není kompetenčním sporem ve smyslu zákona č. 131/2002 Sb.,
neboť jej nelze podřadit pod ustanovení §1 odst. 1 písm. a) (nejde zde o kompetenční spor mezi
soudem a orgánem moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy), ani pod písm. b)
téhož paragrafu (neboť zde nejde ani o kompetenční spor mezi soudem v občanském soudním
řízení a soudem ve správním soudnictví).
Vzhledem k uvedeným skutečnostem byl proto návrh Okresního soudu
v Jablonci nad Nisou na zahájení řízení o kompetenčním sporu odmítnut [§4 zákona č. 131/2002 Sb. a §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], neboť nejsou splněny podmínky takového řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 16. srpna 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu