ECLI:CZ:NSS:2012:NA.116.2012:13
sp. zn. Na 116/2012 - 13
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Ludmily Valentové, o „Trestní žalobě proti okresnímu
a krajskému soudu Ostrava, policii a OSZ Ostrava za vědomé zneužití své úřední moci
§354 Sb. 509/91, tj. porušení procesních řádů, zákonů ČSR a ČR včetně Úmluvy č. 11, čl. 1, 6, 7
a to konkrétně v kauze 36 C 424/93 (v podání ze dne 29. 4. 2012, 22 C 5/96)“, podané A. V.,
takto:
I. Podání navrhovatele ze dne 27. a 29. 4. 2012, doručená Nejvyššímu správnímu soudu
dne 11. 5. 2012 a označená „Trestní žaloba proti okresnímu a krajskému soudu Ostrava, policii
a OSZ Ostrava za vědomé zneužití své úřední moci §354 Sb. 509/91, tj. porušení procesních řádů,
zákonů ČSR a ČR včetně Úmluvy č. 11, čl. 1, 6, 7 a to konkrétně v kauze 36 C 424/93 (v podání
ze dne 29. 4. 2012, 22 C 5/96)“, se o d m í t a j í .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatel se obrátil na Nejvyšší správní soud uvedenými podáními, která obsahovala
celou řadu dílčích výhrad proti postupu soudů a dalších orgánů justice a policie. Neuvedl, z čeho
dovozuje, že by o takových návrzích měl rozhodovat Nejvyšší správní soud.
Navrhovatelova podání trpí sice určitým stylistickým a logickým deficitem, přesto
lze na jejich základě konstatovat, že navrhovatel odvozuje trestní odpovědnost justičních
a policejních orgánů z postupu civilního soudu v rámci rozhodování v občanskoprávním řízení
a v řízení exekučním. Podání se netýkají zahájení občanskoprávního řízení před soudem prvního
stupně, ale přezkumu (zrušení) rozhodnutí, případně zahájení trestního řízení. Rozhodování
podle části páté a šesté občanského soudního řádu spadá v souladu s §7 odst. 1, 2 občanského
soudního řádu do pravomoci soudů rozhodujících v občanském soudním řízení, stejně jako řízení
vedená případně soudními exekutory v souladu se zákonem č. 120/2001 Sb. o soudních
exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Podání
trestní obžaloby musí předcházet odpovídající úkony před orgány činnými v trestním řízení,
zatímco přímá kompetence jakéhokoliv soudu je v těchto případech vyloučena.
Nejvyšší správní soud ani soudy rozhodující ve správním soudnictví ovšem v takovém
případě nemají pravomoc jednat a rozhodovat. Jejich pravomoc je vymezena zejména §4 s. ř. s.
a je zjevné, že podání navrhovatele směřuje zcela mimo kompetence vymezené zmíněným
ustanovením soudního řádu správního.
Chybějící pravomoc je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, proto Nejvyšší
správní soud podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. podání navrhovatele odmítl.
Ve věci zároveň nebyly splněny podmínky k tomu, aby Nejvyšší správní soud postupoval
podle §46 odst. 2 s. ř. s. a spojil s odmítnutím podání poučení, ke kterému věcně příslušnému
soudu a v jaké lhůtě může navrhovatel podat žalobu. Zmíněné ustanovení totiž pokrývá pouze
podání, jimiž se zahajuje řízení před soudem prvního stupně v některé z forem řízení
podle občanského soudního řádu, nikoliv však opravný prostředek, který svým obsahem
odpovídá některému z opravných prostředků upravených v občanském soudním řádu
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2006, č. j. Na 42/2006 - 21, dostupné
na www.nssoud.cz). Jedná se o přirozený důsledek toho, že v případě podávání opravných
prostředků se na rozdíl od žaloby účastník řízení může a má řídit poučením soudu. Ani případně
nesprávné poučení o opravných prostředcích pak nemusí vést s ohledem na odpovědnost státu
za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem k popření
práv takového účastníka.
O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 3 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e l z e podat opravný prostředek.
V Brně dne 16. května 2012
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu