ECLI:CZ:NSS:2012:NAD.51.2012:43
sp. zn. Nad 51/2012 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně:
ZIMBO CZECHIA s. r. o., se sídlem Na Zátorách 8, Praha 7, zast. JUDr. Marcelou
Scheeovou, advokátkou, se sídlem Štupartská 4, Praha 1, proti žalované: Státní veterinární
správa, se sídlem Slezská 7, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne
21. 3. 2012, č. j. SVS/6306/2011, o návrhu žalobkyně na přikázání věci vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 78/2012 Městskému soudu v Praze,
takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Dne 4. 6. 2012 podala žalobkyně u Městského soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí
Ústřední veterinární správy Státní veterinární správy ze dne 21. 3. 2012, č. j. SVS/6306/2011,
kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Krajské veterinární správy
pro Moravskoslezský kraj ze dne 24. 10. 2011, č. j. 2011/2846/KVST/3 , o uložení pořádkové
pokuty ve výši 50.000 Kč za nesplnění povinnosti kontrolované osoby stanovené v §53 odst. 4
zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární
zákon), ve znění pozdějších předpisů.
V žalobě žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší správní soud podle §9 odst. 2 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přikázal
tuto věc Městskému soudu v Praze. Uvedla, že tento soud není podle právní úpravy místní
příslušnosti správních soudů účinné od 1. 1. 2012 k řízení o žalobě místně příslušný. Žalobkyně
poukázala na množství žalob směřujících proti rozhodnutím žalované, která se zabývají stejnou
právní otázkou ve skutkově identických věcech, a konstatovala, že podle současné úpravy místní
příslušnosti by soudní řízení probíhala po celém území České republiky. Vhodnost přikázání věci
spatřovala žalobkyně ve svých finančních a časových úsporách (dojíždění k nahlížení do spisů,
k účasti při jednání), a dále v tom, aby stejné věci týchž účastníků rozhodoval jeden soud.
Městský soud v Praze zvolila proto, že žalobkyně i žalovaná v Praze sídlí.
Žalovaná vyjádřila s navrhovaným postupem nesouhlas, přičemž poukázala na účel změny
právní úpravy místní příslušnosti soudů ve správním soudnictví spočívající ve snaze rozdělit
nápad rovnoměrněji mezi všechny krajské soudy.
Dne 17. 7. 2012 byl spis Městského soudu v Praze předložen Nejvyššímu správnímu
soudu k rozhodnutí o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §9 odst. 2 s. ř. s .
Vycházeje z návrhu žalobkyně Nejvyšší správní soud posoudil, zda jsou dány podmínky
pro vydání rozhodnutí o přikázání věci Městskému soudu v Praze v intencích ustanovení §9
odst. 2 s. ř. s., přičemž shledal, že tomu tak není.
Podle §9 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud může věc přikázat jinému než místně příslušnému
krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.
Citované ustanovení odráží skutečnost, že delegace vhodná je pouhou výjimkou ze zásady
trvání místní příslušnosti a z ústavní zásady zákonného soudu a soudce, a proto k ní lze přistoupit
jen v ojedinělých a odůvodněných případech (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2004, č . j. Nad 138/2003 - 26, publikované ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 305/2004, www.nssoud.cz, případně nález
Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, publikováno v ASPI
pod č. JUD32417CZ).
Rozhodnutí o přikázání věci jinému soudu znamená, že se věc odejme soudu místně
příslušnému a rozhodnutím Nejvyššího správního soudu se založí místní příslušnost soudu
jiného. Aby mohl Nejvyšší správní soud rozhodnout o delegaci, musí být nejprve postaveno
najisto, který soud je místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci, protože pro přikázání věci
jinému než místně příslušnému soudu je nezbytné místně příslušný soud znát. V projednávané
věci však otázka místní příslušnosti soudu zůstala nevyjasněna , resp. zatím nebyla řešena.
Žalobkyně i žalovaná shodně tvrdily, že Městský soud v Praze není k projednání
a rozhodnutí věci místně příslušný. Tento názor patrně sdílí i Městský soud v Praze, který v jiné
věci týchž účastníků (rovněž se jednalo o pořádkovou pokutu podle veterinárního zákona)
vyslovil svou nepříslušnost a usnesením ze dne 13. 2. 2012, č. j. 11 A 16/2012 - 30, věc postoupil
Krajskému soudu v Praze.
Nejvyšší správní soud není oprávněn v této fázi řízení zasahovat do posuzování místní
příslušnosti a autoritativně o ní rozhodovat, neboť by tím v rozporu s §7 odst. 5 s. ř. s. zasahoval
do pravomoci Městského soudu v Praze.
Podle §7 odst. 5 s. ř. s., n ení-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný,
postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí
o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy
vázány.
Vzhledem k tomu, že žalobkyně svou žalobu podala u Městského soudu v Praze, je nyní
ve výlučné kompetenci tohoto soudu rozhodnout, zda v této věci přijme svou místní příslušnost
nebo věc postoupí jinému soudu. Přitom by měl zohlednit rovněž argumentaci účastníků řízení,
kteří svůj názor na tuto právní otázku již přednesli.
Dospěje-li Městský soud v Praze k závěru, že je místně příslušným a věc si ponechá,
návrh na přikázání věci tomuto soudu by byl bezpředmětným. Postoupí-li Městský soud v Praze
věc jinému soudu, má tento soud možnost předložit spis Nejvyššímu správnímu soudu a uplatnit
argumenty, proč není místně příslušným. O tuto možnost by Nejvyšší správní soud předčasným
autoritativním určením místní příslušnosti předmětný krajský soud neprávem připravil. Pokud
by Nejvyšší správní soud považoval nesouhlas za důvodný, mohl by určit, že místně příslušný m
je Městský soud v Praze, a návrh na delegaci tomuto soudu by byl opět bezpředmětným.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že podmínkou pro rozhodnutí o návrhu na přikázání věci
jinému než místně příslušnému soudu je skutečnost, že v řízení již byla vyřešena o tázka, který
soud je místně příslušný. Tato podmínka v projednávané věci splněna nebyla, neboť místní
příslušnost Městského soudu v Praze oba účastníci řízení zpochybnili a samotný Městský soud
v Praze se k ní dosud v souladu s §7 odst. 5 s. ř. s. nevyjádřil.
Na základě uvedených skutečností Nejvyšší správní soud shledal, že nejsou splněny
podmínky pro rozhodnutí o přikázání věci podle §9 odst. 2 s. ř. s., a proto návrh žalobkyně
v souladu s §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl.
Nejvyšší správní soud na okraj připomíná, že s účinností od 1. 1. 2012 je rozhodující
pro místní příslušnost krajských soudů sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí
v prvním stupni (srov. ustanovení §7 odst. 2 s. ř. s.). V usnesení ze dne 16. 5. 2012,
č. j. Nad 5/2012 - 34, k tomu Nejvyšší správní soud doplnil, že toto pravidlo platí bez ohledu
na to, zda tomuto správnímu orgánu pravomoc rozhodovat náleží i v době podání žaloby
ve správním soudnictví.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2012
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu