ECLI:CZ:NSS:2012:NAD.59.2012:16
sp. zn. Nad 59/2012 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 2, Praha 2, v řízení o návrhu Městského
soudu v Praze na přikázání věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 3 A 76/2012 jinému soudu.
takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 A 76/2012 se p ř i k a z u j e
Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u místně nepříslušného Krajského soudu v Praze domáhal
ochrany před nečinností žalovaného, na kterého se obrátil s žádostí o poskytnutí informace
jako na povinný subjekt dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 6. 2012, čj. 45 A 30/2012 - 9, věc postoupil
k rozhodnutí místně příslušnému Městskému soudu v Praze.
Městský soud v Praze předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci
jinému soudu v souladu s §9 odst. 1 s. ř. s., neboť je žalovaným v projednávané věci.
Žalobce se k návrhu na přikázání věci jinému soudu nevyjádřil ani nevyužil svého práva
vyjádřit se ve smyslu ustanovení §9 odst. 3 s. ř. s. k tomu, kterému soudu má být věc přikázána.
Nejvyšší správní soud shledal návrh Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému
než místně příslušnému soudu důvodným.
Ustanovení §9 odst. 1 s. ř. s. upravuje možnost Nejvyššího správního soudu přikázat věc
jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných
senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát. V citovaném ustanovení je upraven případ
tzv. delegace nutné, která je podmíněna vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně
příslušného soudu, který má věc jako soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout.
Městský soud v Praze, kterému podle rozvrhu práce přísluší věc projednat,
je v projednávané věci žalovaným. V těchto případech může být dán důvod pochybovat
o nepodjatosti soudců Městského soudu v Praze rozhodujících ve věcech správního soudnictví.
Za takové situace nelze ze soudců Městského soudu v Praze sestavit senát.
Ke vztahu objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudců Nejvyšší správní soud odkazuje
na rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 30. 9. 2005, čj. 4 As 14/2004 - 40, ve kterém zdejší soud
vyslovil, „že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoli na skutečně prokázané
podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít o jeho nepodjatosti pochybnost“. V tomto ohledu je vhodné
poukázat i na obecnou právní zásadu „nemo iudex in causa sua“, dle které nikdo nesmí být soudcem
ve vlastní věci, a ve sporu mezi dvěma subjekty musí vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt.
Tato obecná pravidla jsou obecně uznávána jako zásady spravedlnosti a to i tehdy, jestliže nejsou
normativně vyjádřena v pozitivním právu (srov. Knapp, V. Teorie práva, C. H. Beck, Praha 1995,
str. 83).
Vzhledem k těmto důvodům byly splněny podmínky pro delegaci jinému krajskému
soudu stanovené v ustanovení §9 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto přikázal věc
Krajskému soudu v Praze. Při úvaze, kterému krajskému soudu věc postoupit, vycházel Nejvyšší
správní soud ze skutečnosti, že žalobce adresoval žalobu právě uvedenému soudu a rovněž
z toho, že tento krajský soud je pro oba účastníky nejvýhodnější z hlediska dostupnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. října 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu