ECLI:CZ:NSS:2012:NAD.96.2012:6
sp. zn. Nad 96/2012 - 6
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: Městský soud v Praze, Spálená 2, Praha 2, v řízení o žalobě na ochranu proti
nečinnosti vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 A 146/2012, o přikázání věci,
takto:
Věc se nepřikazuje jinému krajskému soudu.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 8. 9. 2012 domáhá se žalobce ochrany proti nečinnosti žalovaného,
který doposud nerozhodl o jeho žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu
k informacím.
Podáním ze dne 31. 10. 2012 předložila předsedkyně senátu Městského soudu v Praze věc
Nejvyššímu správnímu soudu s návrhem na její přikázání jinému soudu z důvodu vhodnosti
podle §9 odst. 2 s. ř. s. K důvodům tohoto postupu uvedla, že žaloba směřuje proti nečinnosti
soudního funkcionáře Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní by tedy měl jako místně
příslušný tentýž soud, který je v projednávané věci žalovaným. Věc by proto měla být přikázána
buď Krajskému soudu v Praze, anebo Krajskému soudu v Českých Budějovicích.
Po posouzení věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přikázání věci
nejsou splněny.
Podle §9 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému
krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu
nelze sestavit senát. Podle odst. 2 pak Nejvyšší správní soud může věc přikázat jinému než místně
příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného
důležitého důvodu vhodné.
Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze spatřuje důvody k přikázání věci v tom,
že by o ní měl rozhodovat stejný soud, který je ve věci žalovaným. Takto formulovaný důvod
ovšem svojí povahou spadá spíše do podmínek delegace upravených v §9 odst. 1 s. ř. s., nikoliv
do podmínek upravených v odstavci 2. Nejvyšší správní soud by zajisté mohl rozhodnout
o delegaci i z těchto důvodů, zde ovšem musí připomenout, že tomu by musela na Městském
soudu v Praze předcházet procedura podle ustanovení §8 odst. 3 s. ř. s. (viz též usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2009, č. j. Nad 23/2009 - 32) a ta zde doposud
neproběhla. Vyloučení všech soudců správního úseku Městského soudu v Praze z důvodu
uvedeného v návrhu přitom není automatické (viz též usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 23. 8. 2006, č. j. Nad 35/2006 - 12), takže předepsanou proceduru nelze pominout.
K podmínkám §9 odst. 2 s. ř. s. návrh nic neobsahuje a Nejvyšší správní soud žádné
důvody podřaditelné tomuto ustanovení nezjistil ani ze spisu. K tomu jen pro úplnost podotýká,
že postup podle §9 odst. 2 s. ř. s. vyjadřuje výjimku z ústavně garantované zásady, podle
níž nikdo nemůže být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu stanoví zákon (čl. 38
odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Proto musí být skutečnosti, které odůvodňují přikázání
věci jinému než příslušnému soudu, výjimečné, závažné a objektivní povahy (viz usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2004, č. j. Nad 89/2004 - 26). Takové důvody
v projednávané věci dosud zjevně nenastaly. Návrhu na přikázání věci jinému než místně
příslušnému soudu proto Nejvyšší správní soud nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 28. listopadu 2012
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu