ECLI:CZ:NSS:2012:NAO.23.2012:300
sp. zn. Nao 23/2012 - 300
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: J. L., zast. JUDr.
Jaroslavem Skákalem, advokátem, se sídlem Nádražní 24, S emily, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, o námitce podjatosti vznesené
žalobcem ve věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 29 Ad 22/2011,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Jana Kábrtová
není v y l o u č e n a z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Hradci
Králové pod sp. zn. 29 Ad 22/2011.
Odůvodnění:
Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne ze dne 31. 10. 2008,
č. X, jímž byla zamítnuta jeho žádost o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek §38
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Řízení o této
žalobě vede Krajský soud v Hradci Králové pod sp. zn. 29 Ad 22/2011.
Žalobce podáním, které bylo krajskému soudu doručeno dne 21. 12. 2011, namítal
podjatost „celé místně příslušné Královéhradecké oblasti resortu MPSV ČR a justice ČR v mé věci ve smyslu
ust. &8 odst. 1 a 5 zákona č. 150/2002 sb. , soudní řád správní – s.ř.s. … Společným jmenovatelem zločinců
ve službách státu je příslušnost ke komunistickým , estébáckým Královéhradeckým gangům a rodinným klanům ,
nosným pilířům zločinného komunistického režimu , a to včetně předs edů OS v Semilech soudruha estébáka
a milicionáře S. S. i KS v Hradci Králové , který zákeřně a bezprec edentně útočil na můj život 20. – 22.9.
2010. Na těchto soudech(OS v Semilech a KS v Hradci Králové) se falšují dokumenty , soudní spisy , soudní
jednání i rozsudky , s podporou předsedů těchto soudů , státních zastupitelství i policie. … Na vydírání soudkyně
KS v HK JUDr. Jany Kábrtové v žádném případě nepřistoupím , žalobu na ČSSZ ve sporu o PID(od 13.2.
2008!) nestáhnu a žádám o objektivní posouzení jinou nestrannou a nepodjatou komisí .“
Krajský soud v Hradci Králové v reakci na citované podání žalobce požádal Okresní soud
v Semilech o provedení výslechu žalobce ke vznesené námitce podjatosti a o jeho výslovné
poučení ve smyslu §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Žalobce podáním, které bylo krajskému soudu doručeno dne 6. 2. 2012, sdělil „OS
v Semilech i celé Královéhradecké státní(MPSV ČR) a justiční mafii , že se k tomuto výslechu nedostavím ,
protože celá tato zjevně nekompetentní a zločinná oblast nemá právo k jakýmkoliv právní a správním úkonům
v mých záležitostech , jelikož opakovaně a soustavně porušuje nejen má základní práva , ale i zákony a Ústavu
ČR!!! NS ČR ještě ani nerozhodl o mých námitkách podjatos ti , relevantně podaných , prokázaných
i zdůvodněných. Mám vážné obavy o svoji bezpečnost , z dalšího vydírání , zastrašování , fyzického napadání
i z dalších útoků na moje zdraví , život a majetek. Tak tomu bylo ve všech sp rávních i soudních jednáních
od 8.10. 2007!!!“
Ke vznesené námitce se soudkyně JUDr. Jana Kábrtová, jakož i ostatní soudci krajského
soudu JUDr. Marcela Sedmíková, JUDr. Ivona Šubrtová, JUDr. Magdalena Ježková, Mgr. Marie
Kocourková, Mgr. Helena Konečná a JUDr. Pavel Kumprecht vyjádřili tak, že se v této věci
necítí být podjatí a není jim známa žádná skutečnost, ze které by mohl vyplynout důvod
případných pochybností o jejich nepodjatosti.
Dne 30. 3. 2012 byla věc předložena k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu.
Žalobce namítal podjatost celého Krajského soudu v Hradci Králové, avšak věc vedená
u tohoto soudu pod sp. zn. 29 Ad 22/2011 byla přidělena JUDr. Janě Kábrtové, která již v této
věci rozhodla rozsudkem ze dne 20. 9. 2010, č. j. 29 Cad 69/2008 – 150, který byl rozsudkem
Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2011, č. j. 4 Ads 155/2010 – 235, zrušen a věc vrácena
krajskému soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 18. 5. 2006,
č. j. Nao 32/2005 – 34, konstatoval, že v případě, kdy je „účastníkem vznesena námitka podjatosti všech
soudců určitého soudu, a přitom je již zřejmé, kterému soudci (soudcům) je či bude věc přidělena, je účelné se
zabývat otázkou podjatosti jiných než těchto soudců jen za předpokladu, že u nich bude shledán důvod k vyloučení
(…) I při posuzování námitky podjatosti totiž nutno respektovat zásadu hospodárnosti řízení, která v daném
případě velí postupovat tak, aby podjatost jednotlivých soudců byla prověřována jen dotud, dokud se nenajde
potřebný počet soudců, kteří jsou ve vztah u k věci nepodjatí a kteří tedy ve věci mohou jednat a rozhodovat. “
Z tohoto důvodu se Nejvyšší správní soud zabýval nejprve námitkou podjatosti JUDr. Jany
Kábrtové a až pokud by shledal, že je tato soudkyně skutečně v dané věci vyloučena, posoudil
by rovněž námitku podjatosti vůči soudkyním JUDr. Ivoně Šubrtové a JUDr. Marcele
Sedmíkové, které podle rozvrhu práce v případě potřeby JUDr. Kábrtovou zastupují.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s., soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnut í věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle §8 odst. 3 s. ř. s. soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost
předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu
na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má -li předseda soudu za to, že není dán
důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením,
a jde-li o soudce, Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.
Podle §8 odst. 5 s. ř. s . účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce,
soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti
dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným
námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konk rétní skutečnosti, z nichž je
dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je -li namítána
podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v čl. 6 odst. 1 Ú mluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod (dále jen „Úmluva“), je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý
a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů
spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo
a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky).
Z ustálené judikatury zdejšího soudu a také Ústavního soudu plyne, že nestrannost
soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní psychický vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí ve věci má být založeno nikoliv jen
na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti;
při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda - s ohledem na okolnosti případu - lze
mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 167/94, sv. 6,
nález č. 127 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně
rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které
k subjektivním pochybnostem osob, jež se řízení účastní, vedou. K vyloučení soudce
z projednávání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní,
že vztah soudce k dané věci, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy
a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo schopen nezávisle
a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 105/01, sv. 23, nález č. 98
Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušn ost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny). Tak , jak zákon tuto příslušnost stanovil, je
tato zásadně dána, a postup, kterým je vě c odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci
jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70,
www.nssoud.cz, uvedl, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní
psychický stav soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předm ětu řízení, účastníkům řízení,
jejich právním zástupcům atd.), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce
pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní
přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině
objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu
pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují objektivní okolnosti, které by mohly objektivně
vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce určitým, nikoliv nezaujatým vztahem k věci disponuje. Vyloučení
soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikol iv pouze na skutečně prokázané podjatosti,
ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti (I. ÚS 167/94, Ústavní soud: Sbírka nálezů
a usnesení Ústavního soudu). Na druhé straně Ústavní soud vyslovil, že subjekti vní hledisko účastníků řízení
o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otá zce se však musí dít výlučně
na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto,
nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z právního rozboru
skutečností, které k těmto pochybnostem vedou (II. ÚS 105/01). Rovněž judikatura Evropského soudu
pro lidská práva vychází z dvojího testu nestrannosti soudce: subjektivní test je založen na základě osobního
přesvědčení soudce v dané věci, objektivní test sleduje existenci dostatečných záruk, že je možno v tomto ohledu
vyloučit jakoukoliv legitimní pochybnost (III. ÚS 448/04).
Lze tak shrnout, že při posouzení otázky podjatosti soudce je třeba akcentovat
též tzv. zdání nezávislosti a nestrannosti nejen ve vztahu k účastníkům řízení, nýbrž i ke třetím
osobám (z novější judikatury Ústavního soudu k tomu viz např. nález ze dne 7. 3. 2007,
sp. zn. I. ÚS 722/05).
Z námitek žalobce plyne, že podjatost soudkyně JUDr. Jany Kábrtové spatřuje v jejím
postupu v této věci a v tom, že je součástí „Královéhradecké … justice ČR“, která patří
„ke komunistickým , estébáckým Královéhradeckým gangům a rodinným klanům , nosným pilířům
komunistického režimu“.
Pokud žalobce poukazuje obecně na příslušnost celé místně příslušné Královéhradecké
oblasti a jejích orgánů „ke komunistickým , estébáckým Královéhradeckým gangům a rodinným klanům ,
nosným pilířům komunistického režimu“, nelze v tomto tvrzení spatřovat námitku podjatosti uvedené
soudkyně, neboť z ní nevyplývají žádné konkrétní důvody, které by mohly podjatost ve smyslu
§8 s. ř. s. zakládat.
Námitku podjatosti vůči soudkyni JUDr. Janě Kábrtové spočívající v jejím postupu v této
věci lze dovodit z podání žalobce, které bylo krajskému soudu doručeno dne 21. 12. 2011. V něm
žalobce uvedl, že „Na vydírání soudkyně KS v HK JUDr. Jany Kábrtové v žádném případě nepřistoupím ,
žalobu na ČSSZ ve sporu o PID(od 13.2. 2008!) nestáhnu a žádám o objektivní posouzení jinou nestrannou
a nepodjatou komisí.“ Toto podání bylo reakcí na přípis krajského soudu ze dne 2. 12. 2011,
č. j. 29 Ad 22/2011 - 277, v němž soud uvedl, že s ohledem na znění doplňujícího posudku
posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové ze dne 24. 11. 2011,
který byl společně s přípisem žalobci zaslán, je možné vzít žalobu zpět. Z obsahu uvedeného
přípisu neplyne, že by žalobce měl vzít žalobu zpět nebo že by byl k tomuto úkonu soudem
nucen, ale je v něm naznačen postup v případě, že by žalobce vzhledem k posouzení obsaženému
v posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové na žalobě
proti napadenému rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení netrval. V žádném případě
nebyl tímto přípisem ze strany krajského soudu, resp. JUDr. Jany Kábrtové činěn na žalobce
jakýkoli nátlak, aby vzal svou žalobu zpět, a není tak možné v takovém postupu spatřovat jeho
vydírání. Ostatně o tom, že žalobce nebyl ke zpětvzetí žaloby nij ak nucen, svědčí skutečnost,
že řízení o jeho žalobě nadále probíhá. Ani tato okolnost proto nemůže být důvodem
pro vyloučení soudkyně JUDr. Kábrtové z projednávání a rozhodnutí v této věci. V tomto směru
je nutné zdůraznit i to, že podle §8 odst. 1 s. ř. s. nejsou důvodem k vyloučení soudce okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech.
Důvodem pro vyloučení soudce totiž může být pouze jeho poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům, nebo skutečnost, že se podílel na projednávání a rozhodování věci
u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Poměr k věci může vyplývat především
z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, zejména v případech, kdyby mohl být
rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměr soudce k účastníkům nebo k jejich
zástupcům může být založen například příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (ať již
zjevně přátelským či nepřátelským), může jít i o vztah ekonomické závislosti, apod. Takové
skutečnosti žalobce netvrdil, ani je Nejvyšší správní soudu nezjistil.
Současně se v daném případě nejedná ani o „podílení se na projednávání a rozhodování
věci v předchozím soudním řízení“. Interpretací tohoto pojmu se již Nejvyšší správní
soud zabýval (srov. zejména usnesení ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 – 18,
publ. pod č. 53/2004 Sb. NSS, a usnesení ze dne 6. 1. 2005, č. j. Nao 56/2004 - 54,
publ. pod č. 545/2005 Sb. NSS) a uzavřel, že překážkou, která je důvodem podjatosti soudce
z důvodu podílu na předchozím soudním řízení může být pouze fakt, že by soudce na jiném
stupni soudní hierarchie rozhodoval o totožné věci (totožnost věci je dána totožností účastníků
a předmětu řízení). Jinými slovy, kupříkladu tutéž věc nemůže u krajského soudu a poté v řízení
u Nejvyššího správního soudu projednávat a rozhodovat stejný soudce. Důvodem k vyloučení
soudce krajského soudu tedy není skutečnost, že v téže věci již vydal rozhodnutí, které bylo
Nejvyšším správním soudem zrušeno a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že důvody uplatněné žalobcem nejsou způsobilé vyvolat
pochybnosti o nepodjatosti soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Jany Kábrtové.
Se zřetelem k tomu, že se uvedená soudkyně necítí být podjata a její podjatosti nenasvědčují
ani jiné skutečnosti, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že soudkyně Krajského soudu v Hradci
Králové JUDr. Jana Kábrtová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 29 Ad 22/2011.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. května 2012
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu