ECLI:CZ:NSS:2013:1.AFS.63.2013:37
sp. zn. 1 Afs 63/2013 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: KRKONOŠSKÉ
POLESÍ, s.r.o., se sídlem Harrachov 14, zastoupený Mgr. Tomášem Kaplanem, advokátem
se sídlem Římská 104/14, Praha 2, proti žalovanému: Státní zemědělský intervenční fond,
se sídlem Ve Smečkách 33, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí regionálního odboru
Státního zemědělského intervenčního fondu v Hradci Králové ze dne 12. 3. 2013,
čj. SZIF/2013/0074602, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 17. 6. 2013, čj. 8 A 73/2013 – 18,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností žalovaný (dále jen „stěžovatel“) brojí proti usnesení městského
soudu ze dne 17. 6. 2013, čj. 8 A 73/2013 – 18, kterým soud odmítl žalobu žalobce proti
Oznámení o ukončení administrace žádosti v rámci RPV vydanému stěžovatelem dne 12. 3. 2013
(dále jen „oznámení“) a postoupil věc Ministerstvu zemědělství. Městský soud konstatoval,
že proti žalobou napadenému rozhodnutí je přípustný opravný prostředek odvolání, přičemž
stěžovatel žalobce nesprávně poučil o nepřípustnosti opravného prostředku.
[2] Ke své kasační stížnosti připojil stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku této
kasační stížnosti ve smyslu §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), který odůvodnil tím, že výkon napadeného usnesení
městského soudu spočívá v postoupení věci Ministerstvu zemědělství, které bude bez dalšího
vázáno lhůtami pro vydání rozhodnutí o opravném prostředku proti oznámení podle části druhé
správního řádu. Stěžovatel považuje přiznání odkladného účinku kasační stížnosti za nezbytné
z důvodu zachování právní jistoty a předejití vydání případně nicotných správních aktů. Výsledek
posouzení dané věci Nejvyšším správním soudem bude totiž znamenat rovněž určení věcně
příslušného orgánu k posouzení opravného prostředku žalobce proti oznámení. Pokud
by nedošlo k přiznání odkladného účinku a následně by bylo kasační stížností napadené
rozhodnutí zrušeno, znamenalo by to neodstranitelný zásah do práv hájených stěžovatelem,
neboť zrušené rozhodnutí by již bylo v mezidobí „konzumováno“, a to postupem Ministerstva
zemědělství v souladu s právním názorem vysloveným v usnesení městského soudu.
[3] Žalobce ve svém vyjádření k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti uvedl, že v daném případě není splněna ani jedna z podmínek pro přiznání odkladného
účinku ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. (tj. že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí
znamenat pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a současně přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem). Stěžovatel totiž žádným způsobem netvrdí
ani neprokazuje, jaká újma by mu nepřiznáním dokladného účinku mohla vzniknout, natož
aby tvrdil a prokázal, že tato újma bude nepoměrně větší, než jaká může vzniknout přiznáním
odkladného účinku jiným osobám, tj. zejména žalobci. Žalobce je toho názoru, že stěžovateli
žádná újma v důsledku nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti nehrozí, naopak žalobci
hrozí a již vzniká újma spočívající v průtazích řízení, čímž mu vzniká majetková škoda. Žalobce
dále připomněl, že každá podaná kasační stížnost může zvrátit napadené rozhodnutí dotčených
správních orgánů a zasáhnout do právní jistoty účastníků řízení. Domnívá se také, že přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti by bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem, kterým
je povinnost rozhodujícího orgánu (a právo účastníka) projednat věc v přiměřené lhůtě.
II.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[4] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat, ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užijí přiměřeně.
[5] Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání
odkladného účinku, tj. negativních právních důsledků spjatých se zrušujícím rozhodnutím
městského soudu, nese v dané věci stěžovatel. Hrozbu nepoměrně větší újmy musí stěžovatel
jednak dostatečně určitě tvrdit a rovněž náležitě doložit. Nejvyšší správní soud poukazuje
na dispoziční zásadu ovládající celé řízení o kasační stížnosti. Kasační soud není povolán k tomu,
aby za navrhovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
proto musí být dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, čj. 8 As 65/2011 - 74).
[7] V nyní posuzované věci stěžovatel ve svém odůvodnění návrhu na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti neuvádí, v čem spatřuje újmu, jež by mu vznikla výkonem rozhodnutí
městského soudu a tím pádem ani netvrdí, že tato újma je nepoměrně větší, než jaká
by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout dalším osobám. Naproti tomu stěžovatel
argumentuje vznikem právní nejistoty, která by nastala v případě, že by Ministerstvo zemědělství
ve věci rozhodlo a následně by Nejvyšší správní soud svým rozhodnutím napadené usnesení
městského soudu zrušil. Stěžovatel tak zřejmě spatřuje újmu zejména v tom, že Ministerstvo
zemědělství se bude muset řídit závazným názorem uvedeným v usnesení městského soudu (§78
odst. 5 s. ř. s.) a rozhodnout o odvolání proti oznámení, přičemž stěžovatel je toho názoru,
že odvolání není v daném případě přípustné.
[8] i právní nejistoty a možné předejití vydání případně nicotných správních aktů, nelze
považovat za důvod, který by sám o sobě mohl obstát jako důvod pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud je shodně s názorem žalobce přesvědčen,
že nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti v tomto případě nemůže stěžovateli
vzniknout újma, jež by splňovala požadavky stanovené v §73 odst. 2 s. ř. s. Ani sám stěžovatel
konkrétně netvrdil, v čem přesně by mu tato újma byla způsobena.
[9] V daném případě tak nebyla prokázána existence hned první podmínky pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, tedy nepoměrně větší újmy, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, resp. v tomto případě žalobci. Proto již nebylo předmětné
zkoumat také rozpor s důležitým veřejným zájmem. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud
rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. července 2013
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu