ECLI:CZ:NSS:2013:1.AFS.83.2012:31
sp. zn. 1 Afs 83/2012 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: Sedlecký
kaolin a. s., se sídlem Božičany 167, zastoupena JUDr. Radkem Polednou, advokátem se sídlem
K. H. Borovského 63, Sokolov, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem
Budějovická 7, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství Plzeň ze dne 28. 7. 2010,
čj. 6775-2/2010-160100-21, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2012, čj. 57 Af 51/2010 – 89,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Žalobkyně požádala dne 26. 4. 2010 Celní úřad Karlovy Vary o vrácení přeplatku na dani .
Přeplatek měl vzniknout tím, že žalobkyně odváděla v období od 1. 1. 2008 do 17. 2. 2010 daň
ze zemního plynu a některých dalších plynů (dále jen „daň ze zemního plynu“) a daň z elektřiny
podle zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočt ů, ačkoliv splnila podmínky
pro nabývání plynu a elektřiny osvobozených od těchto daní. Celní úřad žádost o vrácení
přeplatku rozhodnutím ze dne 28. 6. 2010, čj. 10329 -5/2010-086100-024, zamítl. Žalobkyně
neměla dle celního úřadu vratitelný přeplatek a ten nevznikl ani ve lhůtě 60 dnů od podání
žádosti o vrácení přeplatku.
[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí celního úřadu odvolání k Celnímu ředitelství Plzeň,
které odvolání v záhlaví označeným rozhodnutím zamítlo (pozn.: O odvolání rozhodovalo Celní
ředitelství Plzeň, které však bylo ke dni 31. 12. 2012 zrušeno zákonem č. 17/2012 Sb., o Celní správě České
republiky. Jeho působnost přešla na Generální ředitelství cel. Dle §82 odst. 2 zákona č. 17/2012 Sb. platí,
že jsou-li v rozhodnutích vydaných při správě daní uvedeny Generální ředitelství cel, celní ředitelství nebo celní
úřady, rozumí se jimi orgány celní správy příslušné ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona; v tomto případě tedy
Generální ředitelství cel). Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že plátce daně je oprávněn nabývat
elektřinu a plyn osvobozené od daně počínaje vykonatelností rozhodnutí o povolení k nabytí
elektřiny nebo plynu osvobozených od daně. Do té doby je plátce povinen platit daň ze zemního
plynu a daň z elektřiny a jejich úhradou nevzniká přeplatek na dani. Přeplatkem se v souladu
s §59 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, rozumí zaplacená část ka, která
převyšuje splatnou daň i s příslušenstvím.
[3] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou. Krajský soud žalobu zamítl, neboť
dospěl k závěru, že není důvodná. Soud uvedl, že v rámci řízení o žádosti o vrácení přeplatku
nelze přezkoumávat zákonnost rozhodnutí celního úřadu o žádostech žalobkyně o povolení
k nabytí elektřiny a plynu osvobozených od daně, tedy rozhodnutí o žádostech ze dne 15. 1. 2008
a ze dne 3. 10. 2008. Žalobkyni bylo povoleno rozhodnutím ze dne 18. 2. 2010 nabývat elektřinu
a plyn osvobozené od daně, a to na dobu pěti let do dn e 18. 2. 2015. Žalovaný
byl při rozhodování o žádosti o vrácení přeplatku tímto rozhodnutím vázán. Závěr žalovaného,
že ke dni podání žádosti o vrácení přeplatku a ani v následujících 60 dnech žalobkyni žádný
přeplatek nevznikl, je správný.
II.
Argumenty obsažené v kasační stížnosti
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu včasnou
kasační stížnost z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Stěžovatelka poukazuje
na předchozí soudní řízení týkající se rozhodnutí o povolení nabývat elektřinu a plyn osvobozené
od daně, které bylo vedeno u krajského soudu pod sp . zn. 57 Ca 31/2009. Z rozsudku vydaného
v této věci jednoznačně plyne, že žalobkyně splňovala podmínky pro nabytí elektřiny a plynu
osvobozených od daně od samého počátku, tj. od 1. 1. 2008, kdy nabyl účinnosti zákon zavádějící
tyto daně. Ačkoliv tedy z tohoto rozsudku plyne, že předchozí rozhodnutí celních orgánů byla
nezákonná, a tedy že stěžovatelka měla nárok na vydání povolení k nabytí plynu a elektřiny
osvobozených od daně od 1. 1. 2008, rozhodnutí celního úřadu ze dne 18. 2. 2010 nezahrnují
období od 1. 1. 2008 do 17. 2. 2010. Stěžovatelka uvádí, že nenašla žádnou právní normu, podle
níž by bylo možné vydat rozhodnutí o povolení k nabytí elektřiny a plynu osvobozených od daně
až ode dne jejich vydání, nikoliv již ode dne vzniku nároku na vydání povolení.
[5] Stěžovatelka dále argumentuje tím, že všechna rozhodn utí celního úřadu ze dne
18. 2. 2010 byla zaslána přímo jí, nikoliv též jejímu zástupci, čímž m ělo dojít k porušení §17
odst. 7 zákona o správě daní a poplatků.
[6] Stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[7] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Nejvyšší správní soud se nemohl zabývat námitkou nesprávného doručování rozhodnutí
celního úřadu ze dne 18. 2. 2010, jimiž bylo povoleno nabytí elektřiny a plynu osvobozených
od daně, stěžovatelce, resp. jejímu zástupci. Tuto námitku, kter ou by bylo možno podřadit
pod §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. (vada daňového řízení), uplatnila stěžovatelka poprvé
až v kasační stížnosti, ačkoliv jí nic nebránilo v tom, aby tak učinila již v řízení před krajským
soudem. K důvodům kasační stížnosti, které stěžovatelka neuplatnila v řízení před soudem, jehož
rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohla, se s ohledem na §104 odst. 4 s. ř. s.
nepřihlíží.
[10] Pokud jde o námitku zpochybňující zákonnost části výroku rozhodnutí o povolení
k nabytí elektřiny a plynu osvobozených od daně, tu stěžovatelka uplatnila již v řízení
před krajským soudem. Krajský soud k tomuto žalobnímu bodu uvedl, že v řízení proti
rozhodnutí o žádosti o vrácení přeplatku nemůže přezkoumávat zákonnost rozhodnutí ve věci
povolení k nabytí elektřiny a plynu osvobozených od daně. Stěžovatelka tento právní názor
krajského soudu nenapadá přímo. Tím, že i v kasační stížnosti opakuje své výtky vůči rozhodnutí
o povolení k nabytí elektřiny a plynu osvobozených od daně, lze dovodit, že stěžovatelka
je přesvědčena o relevantnosti této námitky, a tím de facto zpochybňuje názor krajského soudu
[§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] .
[11] Pro posouzení otázky existence přeplatk u je rozhodující porovnat na jedné straně
zaplacené částky a na druhé straně splatnou daň včetně příslušenství (§64 odst. 1 zákona
č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků). Stěžovatelka tvr dí, že již od okamžiku, kdy byly
zavedeny daň z elektřiny a daň ze zemního plynu, splňuje podmínky pro nabývání elektřiny
a plynu osvobozených od daně.
[12] Z §8 odst. 2 části čtyřicáté páté zákona o st abilizaci veřejných rozpočtů a z §8 odst. 3
části čtyřicáté sedmé zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů plyne, že nabýt plyn či elektřinu
osvobozené od daně může pouze konečný spotřebitel, který je držitelem povolení k nabytí plynu
či elektřiny osvobozených od daně. Dle §30 odst. 2 části čtyřicáté páté zákona o stabilizaci
veřejných rozpočtů se právnická nebo podnikající fyzická osoba, která podá návrh na vydání
povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně nejpozději do 15. 1. 2008, považuje za držitele
povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně od počátku roku 2008, bylo-li návrhu vyhověno
(shodně ve vztahu k dani z elektřiny §30 odst. 2 části čtyřicáté sedmé téhož zákona).
[13] Řízení o udělení povolení k nabytí plynu a elektřiny osvobozených od daně b yla zahájena
nejprve žádostmi ze dne 15. 1. 2008. Tato řízení však byla pravomocně ukončena zamítnutím
žádostí, nevyústila ve vydání povolení k nabytí plynu a elektřiny osvobozených od daně. Následně
stěžovatelka podala nové žádosti o vydání povolení k nabytí plynu a elektřiny osvobozených
od daně. Tato řízení byla zahájena dne 3. 10. 2008 a po mnoha procesních peripetiích skončila
vydáním povolení k nabytí plynu osvobozeného od daně a povolení k nabytí elektřiny
osvobozené od daně (rozhodnutí celního úřadu ze dne 18. 2. 2010, čj. 4387- 3/2010-086100-024
a čj. 4386-3/2010-086100-024). Vzhledem k tomu, že obě posledně uvedená rozhodnutí se týkají
řízení zahájených až dne 3. 10. 2008 na základě v pořa dí druhé žádosti stěžovatelky o povolení
nabývat elektřinu a plyn osvobozené od daně, nelze na tyto přípa dy vztáhnout §30 odst. 2
části čtyřicáté páté a §30 odst. 2 části čtyřicáté sedmé zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů.
Neuplatní se tak fikce, že stěžovatelk a je držitelem povolení k nabytí plynu a elektřiny
osvobozených od daně již od počátku roku 2008.
[14] Ve výroku obou rozhodnutí ze dne 18. 2. 2010 o povolení nabývat plyn a elektřinu
osvobozené od daně je jednoznačně uvedeno, že povolení se vydává na dobu 5 let
ode dne vydání povolení, tj. do 18. 2. 2015. Výkladem příslušné části výroku nelze dospět
k jinému závěru, než že stěžovatelka je oprávněna nabývat plyn a elektřinu osvobozené od daně
teprve ode dne 18. 2. 2010. Proti této části výroku, která je oddělitelná od zbytku výroku, mohla
stěžovatelka podat odvolání, event. žalobu ke správnímu soudu, avšak neučinila tak. Přezkumu
zákonnosti výroku rozhodnutí o povolení nabývat plyn a elektřinu osvobozené od daně se nelze
domáhat v rámci řízení o žádosti o vrácení přeplatku na dani, ani v navazujícím soudním řízení
správním.
[15] Mezi rozhodnutím o povolení nabývat plyn a elektřinu osvobozené od daně
a rozhodnutím o žádosti o vrácení přeplatku na dani existuje logická , věcná a časová souvislost.
Jde však o dvě zcela samostatná řízení, jejichž předmět se zásadně liší. Dle §75 odst. 2 s. ř. s.
lze přezkoumat zákonnost jiného úkonu správního orgánu jako závazného podkladu žalobou
napadeného rozhodnutí jen tehdy, neumožňuje-li zákon žalobci napadnout takový úkon
samostatnou žalobou ve správním soudnictví (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2004,
čj. 7 A 68/2001 – 62, publ. pod č. 778/2006 Sb. NSS, a rozsudek ze dne 31. 5. 2005,
čj. 1 As 6/2003 – 62, publ. pod č. 1318/2007 Sb. NSS; obě rozhodnutí dostupná
též na www.nssoud.cz). V daném případě je však rozhodnutí o povolení nabývat plyn a elektřinu
osvobozené od daně samostatně soudně přezkoumatelné v rámci řízení dle §65 a násl. s. ř. s.
To ostatně nejlépe dokládá rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 12. 2009,
čj. 57 Ca 31/2009 – 67, na jehož základě bylo stěžovatelce vydáno povolení nabývat plyn
a elektřinu osvobozené od daně.
[16] Krajský soud tedy postupoval správně, jestliže se odmítl zabývat výtkami zpochybňujícími
zákonnost rozhodnutí o povolení nabývat plyn, resp. elektřinu osvobozenou od daně. Správní
orgány tak při posuzování žádosti o vrácení přeplatku správně vyšly z předpokladu,
že až do 17. 2. 2010 včetně nebyla stěžovatelka oprávněna nabývat elektřinu a plyn osvobozené
od daně.
[17] Námitka je nedůvodná.
IV.
Závěr a náklady řízení
[18] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji dle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. Neshledal přitom žádnou
vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez návrhu (§109 odst. 4 s. ř. s.).
[19] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě §60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, a proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému v tomto řízení žádné náklady převyšující náklady
běžné administrativní činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. března 2013
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu