ECLI:CZ:NSS:2013:1.AS.46.2013:40
sp. zn. 1 As 46/2013 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Underline, a. s.,
se sídlem Štulcova 89/4, Praha 2, zastoupený JUDr. Filipem Winterem, advokátem se sídlem
Mostecká 273/21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem
Na Františku 32, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 8. 2010,
čj. 27848/10/04400, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 24. 4. 2013, čj. 3 A 111/2010 – 39,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností žalovaný (dále jen „stěžovatel“) brojí proti rozsudku městského
soudu ze dne 24. 4. 2013, čj. 3 A 111/2010 – 39, kterým bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatele
ze dne 16. 8. 2010, čj. 27848/10/04400, a rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy (dále
jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 3. 6. 2010, čj. MHMP-842116/09/B/Še-1023. Uvedeným
rozhodnutím stěžovatel snížil pokutu z původních 100.000 Kč na 80.000 Kč uloženou žalobci
správním orgánem I. stupně za spáchání správního deliktu podle §8a odst. 3 písm. f) zákona
č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování
rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o regulaci
reklamy“). Předmětem sankce byla reklama spočívající v tom, že žalobce vyhotovil žlutá trička
s nápisem „Měl jsem se líp učit!“ a s odkazem na www.skoly.cz, do kterých byli následně oblečeni
pracovníci romského etnika stavební společnosti Šlehofer, s. r. o. při výkopových pracích
v centru Prahy. Správní orgány dospěly k závěru, že uvedenou reklamou žalobce porušil
podmínky pro obsah reklamy stanovené v §2 odst. 3 zákona o regulaci reklamy z důvodu,
že reklama je v rozporu s dobrými mravy, neboť svým obsahem diskriminuje romské etnikum
a jednotlivce vykonávající manuální práci, snižuje lidskou důstojnost a společenský význam
manuální práce.
[2] Ke své kasační stížnosti připojil stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku této
kasační stížnosti, který odůvodnil jednak důvody hmotněprávními a dále důvody procesními.
Hmotněprávní důvody spočívají v nesouhlasu stěžovatele se závěry napadeného rozsudku
městského soudu, a to zejména pokud jde o právní kvalifikaci celého případu, resp. o způsob
rozhodnutí uvedeného soudu ve věci samé. Dle názoru stěžovatele trpí rozsudek městského
soudu zásadní právní vadou, přičemž uplatnění kasační stížnosti včetně návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti je jediným legitimním prostředkem, jímž může dát stěžovatel
flagrantním způsobem najevo, že s hmotněprávním řešením dané věci nesouhlasí. Procesní
důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti shledává stěžovatel v tom, že výrok I.
rozsudku městského soudu je neurčitý a nesrozumitelný, neboť není zřejmé, jakým způsobem
by měl stěžovatel na základě tohoto výroku v dalším řízení postupovat. Je zřejmé, že takovýto
výkon rozsudku, resp. jeho následky, by pro žalovaného znamenaly nepoměrně větší újmu,
než jaká by eventuálním přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti mohla vzniknout žalobci.
[3] Dále stěžovatel upozornil na výrok II. napadeného rozsudku, kterým mu bylo uloženo
zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 11.874 Kč. Z toho je dle stěžovatele taktéž zřejmé,
že by pro něj výkon rozsudku znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká by přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti mohla vzniknout žalobci.
[4] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti považuje stěžovatel za jedinou relevantní
možnost, jak účinným způsobem dosáhnout sistace účinků napadeného pravomocného
rozsudku, a to přinejmenším do doby, než bude Nejvyšším správním soudem rozhodnuto
o podané kasační stížnosti. Stěžovatel je také toho názoru, že přiznání odkladného účinku
nemůže být za uvedených okolností nikterak v rozporu ani s důležitým veřejným zájmem.
II.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[5] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užijí přiměřeně.
[6] Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání
odkladného účinku, tj. negativních právních důsledků spjatých se zrušujícím rozhodnutím
městského soudu, nese v dané věci stěžovatel. Hrozbu nepoměrně větší újmy musí stěžovatel
jednak dostatečně určitě tvrdit a rovněž náležitě doložit. Nejvyšší správní soud poukazuje
na dispoziční zásadu ovládající celé řízení o kasační stížnosti. Kasační soud není povolán k tomu,
aby za navrhovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
proto musí být dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, čj. 8 As 65/2011 - 74).
[8] V nyní posuzovaném případě Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda výkon nebo
jiné právní účinky rozsudku krajského soudu by pro stěžovatele znamenaly nepoměrně vetší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Stěžovatel spatřuje
svoji újmu jednak v nesrozumitelnosti výroku I. napadeného rozsudku a jednak ve skutečnosti,
že podle výroku II. je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11.874 Kč.
[9] Co se týče nesrozumitelnosti výroku I. napadeného rozsudku, Nejvyšší správní soud
uvádí, že tuto otázku není v této fázi řízení – při rozhodování o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti - oprávněn posuzovat. Posouzení srozumitelnosti výroku rozhodnutí krajského
soudu může Nejvyšší správní soud případně přezkoumat až v rámci přezkumu napadeného
rozsudku na základě kasační stížnosti. Skutečnost, že stěžovatel nerozumí výroku I. napadeného
rozhodnutí a neví, jak podle něj má dále postupovat, tedy není relevantní pro posouzení
podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
[10] Stěžovatel však zřejmě spatřuje svoji újmu zejména v tom, že se v dalším řízení bude
muset řídit závazným názorem uvedeným ve zrušujícím rozsudku městského soudu (§78 odst. 5
s. ř. s.) a dospět tak k názoru, že žalobce neporušil zákon o regulaci reklamy, s čímž
se sám neztotožňuje.
[11] K tomu soud připomíná judikaturu rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu,
ze které plyne, že „[z]ruší-li […] krajský soud rozhodnutí správního orgánu, je povinností správního orgánu
pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným právním názorem vyjádřeným v pravomocném soudním
rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána kasační stížnost, v níž správní orgán polemizuje s vysloveným
právním názorem. Nerespektuje-li správní orgán pravomocné soudní rozhodnutí a nepokračuje řádně v řízení,
může se dle okolností jednat o nečinnost, proti níž se lze bránit podáním žaloby dle ustanovení §79
a násl. s. ř. s.“ V této souvislosti rozšířený senát Nejvyššího správního soudu připustil,
že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti lze řešit situaci, kdy Nejvyšší správní soud
zrušil rozsudek krajského soudu, jímž bylo zrušeno správní rozhodnutí. „V tu chvíli se věc dostane
do stadia nového posuzování žaloby krajským soudem, který vázán právním názorem kasačního soudu (§110 odst. 3
s. ř. s.) může rozhodnout o zákonnosti správního rozhodnutí opačně, načež původní (zrušené) správní rozhodnutí
„obživne“, aniž by důsledkem nového rozhodnutí krajského soudu bylo současné zrušení v mezidobí případně
vydaného dalšího správního rozhodnutí. Vedle sebe tu tak mohou být dvě odlišná či dokonce opačná správní
rozhodnutí o téže věci.“ Zamezit důsledkům zrušujícího rozhodnutí krajského soudu po dobu
kasačního řízení lze podle soudního řádu správního pouze cestou přiznání odkladného účinku.
Předpokladem však je podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
stěžovatelem, který obsahuje negativní důsledky výkonu rozhodnutí krajského soudu, které
Nejvyšší správní soud v každém konkrétním případě uváží ve vztahu k zákonným podmínkám
(viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
čj. 2 Ans 3/2006 – 49, publ. pod č. 1255/2007 Sb. NSS). Možnost přiznání odkladného účinku
je tedy vždy ještě podmíněna naplněním podmínek uvedených v §73 odst. 2 s. ř. s., tj. podmínek
zmíněných v bodě 6 tohoto rozhodnutí.
[12] V citovaném usnesení rozšířený senát Nejvyššího správního soudu dále uvedl,
že odkladný účinek kasační stížnosti lze přiznat toliko v ojedinělých případech,
kdy by respektování zrušujícího rozsudku krajského soudu mohlo způsobit závažné důsledky
(např. vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu
nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému
podniku, apod.).
[13] Nejvyšší správní soud však v nyní posuzované věci neshledal, že by se jednalo o ojedinělý
případ, kdy by výkon rozsudku městského soudu mohl způsobit závažné důsledky.
[14] Jako újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. nelze hodnotit ani stěžovatelem tvrzenou újmu,
jež by mu vznikla v důsledku toho, že podle výroku II. napadeného rozsudku je povinen zaplatit
žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11.874 Kč. Náhrada nákladů totiž vznikla stěžovateli
v souvislosti s tím, že bylo zrušeno jeho rozhodnutí. Uvedená částka ani není natolik vysoká,
že by bylo třeba ji považovat za újmu nepoměrně větší, než jaká by vznikla nepřiznáním
odkladného účinku žalobci.
[15] V daném případě tak nebyla prokázána existence hned první podmínky pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, tedy nepoměrně větší újmy, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, resp. v tomto případě žalobci. Proto již nebylo předmětné
zkoumat také rozpor s důležitým veřejným zájmem. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud
rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. července 2013
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu