ECLI:CZ:NSS:2013:1.AS.48.2010:77
sp. zn. 1 As 48/2010 - 77
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: F. P.,
zastoupeného Mgr. Kateřinou Beranovou, advokátkou se sídlem nám. Přemysla Otakara II.
186/I, Vysoké Mýto, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie
Královéhradeckého kraje, se sídlem Ulrichovo nám. 810, Hradec Králové, o žalobě proti
rozhodnutí žalované ze dne 11. 12. 2008, č. j. PVC-11494/ČJ-2008-DP, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 4. 2010,
č. j. 30 Ca 20/2009 - 35,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 4. 2010, č. j. 30 Ca 20/2009 - 35,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce podal dne 23. 9. 2008 žádost o obnovu řízení ve věci blokové pokuty ve výši
1.000 Kč uložené za přestupek podle §22 odst. 1 písm. f) bod 1. zákona č. 200/1990 Sb.,
o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“), ve znění účinném do 31. 7. 2011. Tohoto
přestupku se měl dopustit tím, že dne 28. 11. 2006 řídil osobní automobil značky
Citroën Xsara 2.0 D, rzv. CRJ 17-57 po městském komunikačním okruhu v Chrudimi a při jízdě
držel v ruce telefonní přístroj. Správní orgán prvního stupně (Policie České republiky, Okresní
ředitelství v Chrudimi) žádost rozhodnutím ze dne 20. 10. 2008 zamítl. Žalobcovo odvolání proti
tomuto rozhodnutí zamítla žalovaná v záhlaví specifikovaným rozhodnutím. Žalobu, jíž žalobce
brojil proti rozhodnutí žalované, Krajský soud v Hradci Králové zamítl v záhlaví označeným
rozsudkem. Rozsudek krajského soudu žalobce (dále též „stěžovatel“) nyní napadá kasační
stížností.
[2] Krajský soud v odůvodnění svého rozsudku vycházel ze závěru, že obnova blokového
řízení není přípustná (odkazoval přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
6. 2. 2008, č. j. 3 As 58/2007 – 117; všechna zde citovaná rozhodnutí NSS jsou dostupná
na www.nssoud.cz). O tomto závěru však v rámci zdejšího soudu nepanovala všeobecná shoda.
Ve věci vedené pod sp. zn. 1 As 21/2010 proto byly předloženy rozšířenému senátu NSS
k zodpovězení následující otázky: „Je obnova řízení dle §100 odst. 1 písm. a) správního řádu
možná i v případě přestupku, který byl projednán v blokovém řízení? Podléhá rozhodnutí, jímž
byl zamítnut návrh na obnovu správního řízení, soudnímu přezkumu?“ Předsedkyně senátu
z tohoto důvodu řízení o kasační stížnosti přerušila usnesením ze dne 4. 1. 2011,
č. j. 1 As 48/2010 – 64. Poté, co rozšířený senát usnesením ze dne 12. 3. 2013,
č. j. 1 As 21/2010 – 65, rozhodl o předložených právních otázkách, rozhodla předsedkyně senátu
usnesením ze dne 4. 4. 2013, č. j. 1 As 48/2010 – 69, že se v řízení pokračuje.
II. Shrnutí odůvodnění rozsudku krajského soudu
[3] Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že námitky žalobce, podle nichž
se nedopustil přestupku, za který byl blokovou pokutou potrestán, nemohou na věci cokoliv
změnit. Konstatoval, že zatímco výsledkem řízení podle §67 a násl. zákona o přestupcích
je formalizované rozhodnutí o předepsaných náležitostech, které je možno napadnout odvoláním
a následně navrhnout jeho přezkoumání soudem, jediným výstupem blokového řízení
je tzv. pokutový blok. Proti uložení pokuty se pak nelze odvolat a žaloba proti němu je proto
nepřípustná. Žádostí o obnovu blokového řízení však žalobce fakticky zpochybnil splnění
podmínek pro to, aby vůbec mohlo být toto řízení vedeno (tvrdí-li, že přestupek nebyl spolehlivě
zjištěn, respektive odvolává svůj souhlas s uložením pokuty s tvrzením, že nedržel v ruce
telefonní přístroj). Vrácení řízení do počátečního stadia, konkrétně do fáze před udělením
souhlasu s uložením blokové pokuty, by ovšem navodilo situaci, za které by nebylo možno
v blokovém řízení pokračovat, neboť by nebyla splněna jedna ze zákonem vyžadovaných
podmínek – souhlas s uložením blokové pokuty. Obnova řízení o přestupku, byl-li projednán
v blokovém řízení, je tak z povahy věci vyloučena, neboť podmínkou sine qua non tohoto řízení
je souhlas účastníka se zjištěním přestupku a uložením sankce.
III. Shrnutí argumentace obsažené v kasační stížnosti
[4] Stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že krajský soud došel k nesprávnému posouzení
právní otázky, zda řízení ukončené blokovou pokutou lze v případě stěžovatele (ale i obecně)
obnovit. Stěžovatel údajně nedal souhlas k tomu, aby byl v blokovém řízení vyřízen přestupek
podle §22 odst. 1 písm. f) bod 1. zákona o přestupcích, ale jiný přestupek. Jedná se tedy
o odlišnou situaci od případu řešeného Nejvyšším správním soudem v rozsudku
č. j. 3 As 58/2007 – 117, v němž pachatel věděl, jaký přestupek se v blokovém řízení řeší,
s blokovým řízením souhlasil a následně napadal pouze to, že se ve skutečnosti řešeného
přestupku nedopustil. Stěžovatel však nevěděl, že policista do bloku zapíše jiný přestupek,
než který s ním řešil. Pokutový blok je záznamem o blokovém řízení, který se účastníku řízení
nedoručuje. Účastník řízení dostává pouze útržek (stvrzenku o zaplacení pokuty), kde v rozhodné
době nebyl přestupek specifikován. Účastník blokového řízení tedy s obsahem pokutového bloku
seznámen není a nelze po něm spravedlivě žádat, aby se sám seznámení s jeho obsahem domáhal,
například v rámci nahlížení do spisu. Skutečnosti, které policista stěžovateli při projednání
přestupku sdělil, tedy identifikaci přestupku a výši sankce, potvrzují přímí svědci svými čestnými
prohlášeními. Za této situace je zamítnutí návrhu na povolení obnovy a následné zamítnutí
žaloby krajským soudem porušením práva stěžovatele na spravedlivý proces, neboť stěžovatel
neměl žádnou možnost bránit se právními prostředky proti nesprávnému zápisu do pokutového
bloku a tento zápis jej poškodil na jeho právech nesprávným záznamem bodů v registru řidičů.
[5] V přípise doručeném Nejvyššímu správnímu soudu dne 28. 5. 2013 stěžovatel uvedl,
že závěry rozšířeného senátu NSS vyslovené v jeho usnesení ze dne 12. 3. 2013,
č. j. 1 As 21/2010 – 65, se vztahují i na nyní posuzovanou věc. Stěžovatel nedal souhlas
s uložením pokuty za přestupek dle §22 odst. 1 písm. f) bod 1. zákona o přestupcích. Dal souhlas
s uložením pokuty za jiný přestupek a po celou dobu měl za to, že se v blokovém řízení řeší tento
odlišný přestupek (jízda s poškozeným čelním sklem vozidla). Toto tvrzení uváděl od počátku
ve všech svých podáních a k jeho prokázání předkládal řadu důkazů. Za podstatné dále stěžovatel
označil, že nepodepsal žádný blok ani jiné rozhodnutí o uložení blokové pokuty. Poukázal přitom
na judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž lze dovodit, že obviněný stvrzuje souhlas
s přestupkem a s jeho projednáním v blokovém řízení právě svým podpisem pokutového bloku.
[6] Žalovaný nevyužil možnost vyjádřit se ke kasační stížnosti.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[7] Kasační stížnost je důvodná.
[8] Odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu vychází z právního názoru, podle
nějž je obnova správního řízení ve smyslu §100 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu,
z povahy věci vyloučena v případě, že bylo v dané věci rozhodnuto v tzv. blokovém řízení
vedeném podle §84 a násl. zákona o přestupcích. Odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího
správního soudu č. j. 3 As 58/2007 – 117, z nějž uvedený závěr skutečně plynul.
[9] Poté, co krajský soud o posuzované věci uvážil výše zmíněným způsobem, však rozšířený
senát zdejšího soudu dovodil, že za jistých okolností se lze domáhat obnovy řízení také
ve věcech, v nichž došlo k uložení pokuty v blokovém řízení. Konkrétně jde o případy,
kdy „žadatel v žádosti o obnovu řízení zpochybňuje svůj souhlas s projednáním přestupku
v blokovém řízení. Při neudělení tohoto souhlasu totiž není splněna základní podmínka
blokového řízení, v důsledku čehož nelze vycházet z toho, že obviněný z přestupku akceptoval
skutková zjištění a z nich vyplývající právní kvalifikaci přestupku učiněné v blokovém řízení,
vzdal se běžného správního řízení, a tudíž nemůže tyto závěry blokového řízení později
zpochybňovat. Jestliže tedy žadatel v žádosti o obnovu řízení podané podle §100 odst. 1 písm. a)
správního řádu zpochybní souhlas s uložením pokuty v blokovém řízení, musí při splnění
ostatních podmínek pro obnovu řízení být provedeno šetření za účelem zjištění, zda tento
souhlas skutečně udělil, či nikoliv“ (usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 1 As 21/2010 – 65,
bod [35]).
[10] Paušální závěr krajského soudu o nemožnosti vyhovět žádosti o obnovu řízení ve věci,
v níž došlo k uložení blokové pokuty za přestupek, tedy ve světle aktuální judikatury Nejvyššího
správního soudu neobstojí. Rozsudek krajského soudu je tak stižen nezákonností spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky, ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[11] Krajský soud se tedy musí věcně zabývat námitkami, kterými stěžovatel brojil proti
zamítnutí jeho žádosti o obnovu řízení v dané věci. Prioritně je přitom třeba se zabývat žalobní
námitkou, podle níž policista, který stěžovatele dne 28. 11. 2006 kontroloval, nevyplnil na místě
kontroly řádně pokutový blok, a že se o skutečnostech, které policista do bloku a do oznámení
o uložení pokuty zapsal, dozvěděl až následovně (17. 7. 2008, kdy si nechal vystavit výpis
z evidenční karty řidiče). Přitom bude muset krajský soud uvážit rovněž případné dopady
judikatury Nejvyššího správního soudu týkající se otázky, za jakých podmínek rozhodnutí
o uložení pokuty v blokovém řízení nabývá právní moci. Zdejší soud k tomu v rozsudku ze dne
29. 12. 2010, č. j. 8 As 68/2010 – 81, uvedl, že „okamžik vydání rozhodnutí v blokovém řízení
a s ním v jedno spadající okamžik nabytí právní moci tohoto rozhodnutí musí být závislý
na jednoznačném časovém určení a musí být ve všech případech určován identickým způsobem.
Takovým okamžikem je však podle Nejvyššího správního soudu okamžik podpisu pokutového
bloku, resp. bloku na pokutu na místě nezaplacenou obviněným z přestupku. Teprve tímto
podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho
projednáním v blokovém řízení, tedy jednoznačně potvrzuje naplnění podmínek blokového
řízení stanovených v §84 zákona o přestupcích.“ Podle citovaného rozhodnutí tedy „[n]abytí
právní moci rozhodnutí o uložení blokové pokuty nelze činit závislým na časově tak obtížně
uchopitelném a nejistém okamžiku, jako je ústní souhlas obviněného z přestupku, obzvláště
za situace, kdy jde ve většině případů de facto o pouhé vyjádření souhlasu s navrhovanou výší
blokové pokuty.“ Obdobně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9. 6. 2011,
č. j. 9 As 2/2011 – 93, uvedl, že „[p]odmínkou pro uložení pokuty v blokovém řízení je,
že pokutový blok obsahuje veškeré zákonem stanovené formální náležitosti tak, jak stanoví §85
odst. 4 zákona o přestupcích, tj. obsahuje jednoznačné údaje o tom, komu, kdy a za jaký
přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, včetně podpisu osoby obviněné z přestupku.“
V rozsudku ze dne 9. 1. 2013, č. j. 9 As 128/2012 – 25, pak zdejší soud konstatoval,
že požadavek podpisu na pokutovém bloku je třeba vztáhnout na oba typy bloků, tj. jak na blok
na pokutu na místě nezaplacenou, tak i na blok na pokutu na místě zaplacenou.
[12] S ohledem na výše citovanou judikaturu zdejšího soudu je tedy otázkou, zda vůbec
posuzované rozhodnutí o uložení blokové pokuty nabylo právní moci, což je bezpochyby
nezbytný předpoklad k tomu, aby bylo možno rozhodovat o povolení obnovy příslušného řízení.
Nejvyšší správní soud dále podotýká, že nynější případ je specifický v tom, že předmětem sporu
zde je pokutový blok na pokutu na místě zaplacenou vystavený na vzoru pokutového bloku,
který ani neobsahoval kolonku pro podpis pachatele přestupku (na rozdíl od novějších vzorů).
V tomto směru se věc liší od výše zmiňované věci, v níž rozšířený senát zdejšího soudu
usnesením č. j. 1 As 21/2010 – 65 dovodil, že za splnění určitých podmínek je na místě obnova
řízení ve věci přestupku vyřízeného v blokovém řízení (ve věci posuzované rozšířeným senátem
pokutový blok obsahoval podpis stvrzující souhlas žalobce s projednáním přestupku v blokovém
řízení, žalobce však tvrdil, že se nejedná o jeho podpis).
V. Závěr a náklady řízení
[13] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu
podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V tomto řízení
je krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, který byl vysloven
v odůvodnění tohoto rozsudku.
[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. června 2013
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu