ECLI:CZ:NSS:2013:1.AZS.19.2012:47
sp. zn. 1 Azs 19/2012 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: N. Ch.,
zastoupena Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem Ječná 548/7, Praha 2,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM,
Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 6. 2012, čj. OAM-116/LE-BE02-PA03-2012,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2012,
čj. 45 Az 2/2012 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátovi Mgr. Pavlu Čižinskému,
se p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 2.400 Kč,
která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně podala dne 13. 6. 2012 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný její
žádost rozhodnutím označeným v záhlaví zamítl podle §16 odst. 1 písm. f) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, jako zjevně nedůvodnou, neboť žalobkyně v průběhu správního řízení
neuvedla žádný azylově relevantní důvod.
[2] Žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného, krajský soud
zamítl rozsudkem označeným v záhlaví. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že důvodem
žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu bylo vyhrožování ze strany jejího bývalého manžela.
Z §12 zákona o azylu je však zřejmé, že důvodem pro udělení azylu není vyhrožování ze strany
soukromých osob. Důvody dle jiného ustanovení zákona o azylu žalobkyně v žalobě
ani v samotné žádosti neuvedla. Žalobkyně taktéž nevyhledala pomoc u příslušných orgánů její
země původu, ani nevyužila možnost se přestěhovat do jiné části země . Tyto skutečnosti samy
o sobě postačovaly pro závěr dle §16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu.
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se včas podanou kasační stížností domáhá zrušení
rozsudku krajského soudu podle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Součástí kasační stížnosti byla
také žádost o ustanovení advokáta, které zdejší soud vyhověl usnes ením ze dne 14. 11. 2012,
čj. 1 Azs 19/2012 – 36. Podstatou stručné kasační stížnosti je obecně formulovaná námitka,
že krajský soud nepovažoval její obavy z vyhrožování ze strany bývalého manžela a neochotu
ukrajinské policie poskytnout jí dostatečnou ochranu za relevantní důvody pro udělení
mezinárodní ochrany. Z těchto důvodů navrhuje, aby zdejší soud napadený rozsudek krajského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V kasační stížnosti stěžovatelka zároveň požádala,
aby jí bylo umožněno rozvést argumentaci prostřednictvím ustanoveného zástupce.
[4] Specifikum kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany spočívá v tom, že možnost
jejího posouzení soudem závisí nejen na splnění podmínek přípustnosti, ale také podmínek
přijatelnosti podle §104a s. ř. s., tj. že kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Teprve je-li kasační stížnost přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud
posoudí její důvodnost (blíže usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 – 39,
č. 933/2006 Sb. NSS). Soud se tedy zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
[5] Kasační stížnost není přijatelná.
[6] Stěžovatelka namítla, že žalovaný rozhodoval na základě nesprávně zjištěného
skutkového stavu, neboť nepovažoval vyhrožování jejího bývalého manžela ani neochotu tamní
policie věc vyšetřit za azylově relevantní důvod. K tomu je třeba především předeslat, že žadatele
o mezinárodní ochranu stíhá tzv. břemeno tvrzení (viz např. rozsudek NSS ze dne 16. 9. 2005,
čj. 6 Azs 224/2004 – 37), a to již ve správním řízení. Stěžovatelka sama v pohovoru k žádosti
o mezinárodní ochranu ze dne 15. 6. 2012 ani v samotné žádosti na žádném místě neuv edla,
že se pokoušela svojí situaci řešit prostřednictvím policie či jiných orgánů země původu.
Neuvedla ani, že by jí v tom bylo jakkoliv bráněno. Místo toho zvolila jiné řešení, a to odjezd
ze země původu. Na otázku, zda měla někdy v minulosti problémy ve vlasti se státními orgány,
úřady, soudy, policií, armádou, uvedla, že „ne“. Krajský soud tuto skutečnost ve svém rozsudku
nepominul a na s. 4 ve druhém odstavci uvedl, že uvedená žalobní námitka neodpovídá tomu,
co uvedla ve správním řízení.
[7] Jde-li o námitku, že správní orgán a následně krajský soud nezohlednil skutečnost,
že jí bývalý manžel bil a vyhrožoval jí, lze stěžovatelku rovněž odkázat na ustálenou judikaturu
NSS. K otázce pronásledování a obav z případných výhružek ze strany soukromých osob se soud
vyjádřil například v rozsudku ze dne 10. 3. 2004, čj. 3 Azs 22/2004 - 48, podle nichž vyhrožování
ze strany soukromé osoby není bez dalšího důvodem pro udělení azylu (srov. též rozsudky ze dne
18. 12. 2003, čj. 4 Azs 38/2003 - 36, ze dne 27. 8. 2003, čj. 4 Azs 7/2003 - 60, nebo obdobně
též rozsudek ze dne 18. 12. 2003, čj. 6 Azs 45/2003 - 49). Je pravdou, že původcem
pronásledování i vážné újmy podle zákona o azylu mohou být za určitých podmínek i soukromé
osoby. Stěžovatelčina kauza však pod takovéto situace zjevně nespadá (k tomu srov. rozsudek
ze dne 30. 9. 2008, čj. 5 Azs 66/2008 – 70, č. 1749/2009 Sb. NSS ).
[8] Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Protože soud neshledal přijatelnost
kasační stížnosti z důvodu tvrzeného stěžovatelkou, dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti
v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost podle §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační
stížnost odmítnuta.
[10] Stěžovatelka byla v řízení o kasační stížnosti zastou pena ustanoveným advokátem
Mgr. Pavlem Čižinským. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát
(§35 odst. 7 ve spojení s §120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokáta Mgr. Pavla Čižinského
částkou 2.400 Kč [jeden úkon právní služby po 2.100 Kč dle §7 a §9 odst. 3 písm. f) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 12. 2012, s přihlédnutím k ustanovení §11 odst. 1 písm. d) téže
vyhlášky (převzetí a příprava zastoupení), a jeden režijní paušál po 300 Kč za jeden dle §13
odst. 3 téže vyhlášky]. Ze spisu nevyplývá, že by ustanovený advokát byl plátcem DPH a tuto
skutečnost ani netvrdil. Celková částka 2.400 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2013
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu