ECLI:CZ:NSS:2013:2.ANS.19.2012:22
sp. zn. 2 Ans 19/2012 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce P. Č.,
proti žalované České advokátní komo ře, se sídlem Praha 1, Národní 16, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 9. 2012, č. j. 30 A
61/2012 - 4,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 21. 9. 2012, č. j. 30 A 61/2012 - 4,
postoupil žalobu, kterou se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti žalované, Městskému
soudu v Praze, jako soudu místně příslušnému.
Na toto usnesení reagoval žalobce (dále jen „stěžovatel“) podáním ze dne 16. 10. 2012,
adresovaným Nejvyššímu správnímu soudu, v němž namítl zmatečnost procesu a vyslovil názor,
že Krajský soud v Hradci Králové nesprávně posoudil svou místní příslušnost. Stěžovatel
se domáhal přezkumu napadeného usnesení a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené
usnesení zrušil a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby „nadále vedl proces“.
Toto podání bylo zdejším soudem vyhodnoceno jako kasační stížnost, neboť stěžovatel
v něm nesouhlasí s posouzením otázky příslušnosti Městského soudu v Praze a navrhuje
napadené usnesení zrušit. Proti usnesení o postoupení věci místně příslušnému soudu existuje
pouze jediný zákonem předvídaný opravný prostředek – kasační stížnost (její přípustnost proti
tomuto typu rozhodnutí potvrdil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 1. 2005,
č. j. 6 Ads 31/2004 - 35, či v usnesení ze dne 21. 12. 2007, č. j. Nad 22/2007 - 101, publikovaném
pod č. 2503/2012 Sb. NSS, vše dostupné z www.nssoud.cz), na jejímž základě by mohlo být
takové usnesení odklizeno. Domáhá-li se tedy stěžovatel zrušení napadeného usnesení, je zřejmé,
že po materiální stránce jde skutečně o kasační stížnost proti usnesení, kterým bylo o postoupení
věci rozhodnuto. Pokud se stěžovatel domáhá toho, aby Nejvyšší správní soud poté, co napadené
usnesení zruší, sám věc postoupil příslušnému soudu, pak o takovém návrhu nemá Nejvyšší
správní soud pravomoc rozhodovat; kasační soud může rozhodnout o příslušnosti soudu
v případě vzniku sporu o příslušnost mezi dvěma soudy (§7 odst. 5, věta druhá a třetí soudního
řádu správního; dále jen „s. ř. s.“).
Nejvyšší správní soud se nicméně před posouzením důvodnosti návrhu stěžovatele
zabýval nejprve tím, zda jsou splněny všechny podmínky, za nichž může řízení o kasační stížnosti
proběhnout, přičemž zjistil, že stěžovatel za podanou kasační stížnost nezaplatil soudní poplatek
a nedoložil své zastoupení advokátem, ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. Proto ho usnesením ze dne
27. 11. 2012, č. j. 2 Ans 19/2012 – 10, vyzval, aby ve lhůtě deseti dnů zaplatil soudní poplatek
ve výši 5000 Kč a aby v téže lhůtě předložil plnou moc udělenou advokátovi nebo aby prokázal,
že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon
advokacie; zároveň stěžovatele poučil o následcích neuposlechnutí této výzvy a o tom,
že má právo žádat o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Toto usnesení
stěžovatel převzal dne 3. 12. 2012 a zareagoval na něj podáním ze dne 4. 12. 2012, v němž
požádal o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti. O této žádosti stěžovatele rozhodl zdejší soud usnesením ze dne 3. 1. 2013,
č. j. 2 Ans 19/2012 – 17, tak, že stěžovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznal, zamítl
jeho žádost o ustanovení zástupce a současně ho opětovně vyzval, aby ve lhůtě deseti dnů zaplatil
soudní poplatek ve výši 5000 Kč a aby v téže lhůtě předložil plnou moc udělenou advokátovi
nebo aby prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie. Stěžovatel byl též poučen o následcích neuposlechnutí této
výzvy. Stěžovatel usnesení převzal dne 23. 1. 2013, přičemž výzva ke splnění uvedených
procesních povinností zůstala z jeho strany zcela bez reakce.
Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vzniká poplatková povinnost
podáním kasační stížnosti; dle §7 odst. 1 citovaného zákona se stal soudní poplatek za podání
kasační stížnosti splatný okamžikem jejího podání. Soudní poplatek za kasační stížnost činí, dle
položky 19 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, částku 5000 Kč.
Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě,
kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Jak již bylo výše uvedeno, Nejvyšší správní soud vyzval stěžovatele, aby zaplatil soudní
poplatek v dodatečně stanovené lhůtě deseti dnů a poučil ho i o následcích neuposlechnutí této
výzvy. Stěžovatel usnesení převzal ve středu 23. 1. 2013, avšak ve stanovené desetidenní lhůtě,
která uběhla v pondělí 4. 2. 2013, ani později, soudní poplatek nezaplatil, ani nepožádal
o osvobození od soudních poplatků (pro pravidla počítání lhůt viz §40 s. ř. s.). Je tedy evidentní,
že soudní poplatek nebyl ke dni vydání tohoto usnesení zaplacen a není tak splněna esenciální
podmínka, za níž může řízení o kasační stížnosti proběhnout.
Nad rámec uvedeného se dodává, že stěžovatel nedoložil ani zastoupení advokátem nebo
své vysokoškolské právnické vzdělání ve smyslu další podmínky kasačního řízení podle §105
odst. 2 s. ř. s.
Podle §47 písm. c) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví,
stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. S ohledem na uvedené skutečnosti zdejšímu soudu
nezbylo, než řízení o kasační stížnosti zastavit.
O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť
řízení bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. března 2013
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu