ECLI:CZ:NSS:2013:2.AOS.1.2013:116
sp. zn. 2 Aos 1/2013 - 116
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci navrhovatelů:
a) Městská část Praha – Křeslice, se sídlem Štychova 2, Praha 10, b) J. Ř., c) Z. H.,
d) Ing. A. J., e) Ing. V. Š., f) M. T., g) J. S., všichni zast. Mgr. Vítězslavem Dohnalem,
advokátem se sídlem Příběnická 1908, Tábor, proti odpůrci: Hl. m. Praha, se sídlem Mariánské
nám. 2, Praha 1, za účasti: a) MSI INVEST s. r. o., se sídlem Haštalská 6, Praha 1, zast. JUDr.
Ing. Jiřím Malantou, advokátem se sídlem Wurmova 16, Brno, b) Bc. M. N., zast. JUDr. Alenou
Zahradníčkovou, advokátkou se sídlem Špitálská 885/2a, Praha 9, proti opatření obecné povahy
č. 23/2012, schválenému usnesením Zastupitelstva hl. m. Prahy č. 16/4 ze dne 26. 4. 2012, v části
změny územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy Z 2345/00, v řízení o kasačních stížnostech
osob zúčastněných na řízení a), b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2013 č. j.
11 A 134/2012 - 95,
takto:
Návrhu na přiznání odkladného účinku kasačních stížností osob zúčastněných na řízení
a), b) se n e v y h o v u je .
Odůvodnění:
Kasačními stížnostmi podanými v zákonné lhůtě se osoby zúčastněné na řízení a), b) jako
stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedeného rozsudku městského soudu, kterým bylo zrušeno
dnem vyhlášení rozsudku opatření obecné povahy č. 23/2012 – celoměstsky významné změny
I + II územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy, v části změny Z 2345/00, schválené
usnesením Zastupitelstva hl. m. Prahy č. 16/4 ze dne 26. 4. 2012.
V kasační stížnosti stěžovatelé shodně navrhli, aby zdejší soud přiznal jejich kasačním
stížnostem odkladný účinek podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
„s. ř. s.“). Shodně uvedli, že napadený rozsudek byl vydán v rozporu se zákonem, neboť městský
soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru a řízení před městským soudem trpělo vadami.
Navrhovatelé ve svém vyjádření k podanému návrhu na přiznání odkladného účinku
uvedli, že návrh nepokládají za důvodný. Stěžovatelé dle názoru navrhovatelů ani nikterak blíže
nerozvádějí, jakým způsobem by jim měla předmětným rozsudkem vzniknout intenzivní újma.
Přiznáním odkladného účinku by naopak mohlo dojít k zásadní újmě navrhovatelů, neboť
by v předmětném území mohlo dojít k realizaci zamýšlené stavby.
Žalovaný nevyužil své možnosti podat své vyjádření k návrhu na přiznání odkladného
účinku.
Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle §73
odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Přiměřené použití §73 odst. 2 s. ř. s.
na řízení o kasační stížnosti v daném případě znamená, že případná újma se musí vztahovat
ke stěžovateli.
Nejvyšší správní soud po zvážení argumentů stěžovatelů nedospěl k závěru, že by výkon
rozhodnutí napadeného kasačními stížnostmi znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Z dikce výše citovaného
ustanovení vyplývá, že odkladný účinek lze přiznat jen na návrh. Návrhy v posuzovaném případě
přitom nikterak nekonkretizují, jaká újma stěžovatelům hrozí. Stěžovatelé nikterak nerozvádějí,
že výkon či účinky rozhodnutí pro ně budou znamenat konkrétní újmu, ani to, jak k takové újmě
má dojít. Soud je v případě posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku tímto návrhem
vázán; pokud návrh neobsahuje nic než žádost o přiznání odkladného účinku bez jakékoliv
konkretizace, nemá vlastně soud co posuzovat. Pokud stěžovatelé požadují přiznání odkladného
účinku z toho důvodu, že napadený rozsudek považují za nesprávný a vydaný v rozporu
se zákonem, pak je třeba poukázat na to, že zaměňují institut odkladného účinku s meritorním
posouzením věci.
Obecně je pak potřeba upozornit na to, že odkladný účinek kasační stížnosti nemá být
běžně přiznáván. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným
opravným prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný účinek očekávat. Přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti odnímá Nejvyšší správní soud před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako
na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání
odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, kdy újma stěžovatele, která
by mohla vzniknout, bude nepoměrně větší než újma dalších osob. V daném případě je evidentní,
že v případě přiznání odkladného účinku by mohlo být zasaženo do práv osob, které byly v řízení
před městským soudem v postavení navrhovatelů. Také proto nemohl zdejší soud odkladný
účinek kasačním stížnostem přiznat.
Ze shora uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasačních stížností tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. května 2013
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu