ECLI:CZ:NSS:2013:2.AS.11.2013:5
sp. zn. 2 As 11/2013 - 5
Spis 2 As 11/2013 byl spojen se spisem číslo 2 As 3/2013 a pod touto spisovou značkou bylo rozhodnuto takto:
sp. zn. 2 As 3/2013 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce P. Č.,
proti žalované České advokátní komoře, se sídlem Praha 1, Národní 16, v řízení o kasační ch
stížnostech žalobce proti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2012 č. j.
30 A 47/2012 – 13, č. j. 30 A 62/2012 – 13, a ze dne 3. 12. 2012 č. j. 30 A 63/2012 – 13, č. j. 30
A 64/2012 – 13, č. j. 30 A 65/2012 – 13 a č. j. 30 A 119/2012 – 6,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Nejvyšší správní soud obdržel ve shora označené věci dne 3. 1. 2013 kasační stížnosti
žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti shora uvedeným šesti rozhodnutím Krajského soudu
v Hradci Králové, jimiž byly Městskému soudu v Praze postoupeny jeho žaloby proti
rozhodnutím žalované ze dne 5. 4. 2012, č. j. 1023- 1025/12, č. j. 1028/12, č. j. 1032/2012
a č. j. 1033/2012, ze dne 14. 5. 2012, č. j. 1304/12 a č. j. 1305/12, č. j. 1306/12, č. j. 1307/12,
č. j. 115/12, č. j. 1319/12, č. j. 1320/12, č. j. 1312/12, ze dne 26. 5. 2012, č. j. 1832/12,
U 1313A/12, č. j. U 131/AN/12 a č. j. 2707/12 a též žaloba na ochranu proti nečinnosti
žalované. Usnesením ze dne 24. 1. 2013, č. j. 2 As 3/2012 – 4, Nejvyšší správní soud spojil řízení
o těchto kasačních stížnostech ke společnému projednání.
Protože kasační stížnosti nesplňovaly podmínky řízení stanovené ustanovením §105
odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) a zákonem č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vyzval
Nejvyšší správní soud stěžovatele usnesením ze dne 1. 3. 2013, č. j. 2 As 3/2013 - 23,
k odstranění uvedených vad, tj. ke splnění poplatkové povinnosti ve výši 6 x 5 000 Kč [§4 odst. 1
písm. d) zákona o soudních poplatcích a položka č. 19 sazebníku soudních poplatků, který
je přílohou uvedeného zákona] a k předložení plné moci udělené jím advokátovi k zastupování
v řízení o kasační stížnosti, nebo k prokázání, že má vysokoškolské právnické vzdělání. K splnění
této povinnosti byla stěžovateli stanovena lhůta čtrnácti dnů; zároveň byl poučen o následcích
spojených s nevyhověním této výzvě. Na toto usnesení stěžovatel zareagoval podáním ze dne
18. 3. 2013, kterým požádal o osvobození od soudních poplatků z důvodu nemajetnosti
a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Nejvyšší správní soud nezpochybňoval stěžovatelovu
majetkovou situaci, nicméně žádost o přiznání osvobození od soudního poplatku usnesením
ze dne 2. 4. 2013, č. j. 2 As 3/2013 – 31, zamítl z důvodu zjevně šikanózního uplatňování práva;
vzhledem k nesplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků nebyl stěžovateli
ustanoven ani zástupce z řad advokátů. Tímto usnesením byl stěžovatel zároveň opětovně
vyzván, aby v dodatečné lhůtě v délce patnácti dnů od doručení tohoto usnesení (stěžovateli
doručeno dne 23. 4. 2013) uhradil soudní poplatek a prokázal splnění podmínky podle §105
odst. 2 s. ř. s. s tím, že jde o obligatorní podmínky řízení; stěžovatel byl opětovně poučen též
o procesních důsledcích nesplnění povinností uvedených ve výzvě. Na tuto výzvu stěžovatel
požadovaným způsobem nezareagoval; v otevřené lhůtě pouze zaslal zdejšímu soudu přípis,
v němž žádal o prodloužení obou lhůt, a to nejméně o tři měsíce. Stěžovatel svou žádost
odůvodnil jednak časovou náročností vydání (blíže nekonkretizovaného) rozhodnutí České
advokátní komory a též časovou náročností komunikace s advokátem. Uvedl též, že hrozí
zastavení přezkumu pro nezaplacení soudního poplatku, neboť jeho sociální poměry
mu neumožňují úhradu soudního poplatku najednou a během tak krátké doby. Lhůtu k zaplacení
soudního poplatku označil stěžovatel, s odkazem na své osobní poměry, za zjevně krátkou,
nesplnitelnou a zákonem nepředepsanou.
Podle §4 odst . 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích vzniká poplatková povinnost
podáním kasační stížnosti; dle §7 odst. 1 citovaného zákona se stal soudní poplatek za podání
kasační stížnosti splatným okamžikem jejího podání. Soudní poplatek za kasační stížnost činí, dle
položky 19 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, částku 5000 Kč
za každé napadené rozhodnutí (tj. v aktuálně projednávané věci 6 x 5000 Kč) .
Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě,
kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Povinnost zaplatit soudní poplatek vznikla stěžovateli společně s podáním návrhů, tj. dne
3. 1. 2013. Jak již bylo výše uvedeno, Nejvyšší správní soud, současně s nepřiznáním osvobození
od soudních poplatků, vyzval stěžovatele, aby zaplatil soudní poplatek v dodatečně stanovené
lhůtě patnácti dnů a poučil ho též o následcích neuposlechnutí této výzvy. Stěžovatel usnesení
převzal v úterý 23. 4. 2013 , avšak ve stanovené lhůtě, která uběhla ve čtvrtek 9. 5. 2013,
ani později, soudní poplatek nezaplatil (pro pravidla počítání lhůt viz §40 s. ř. s.). Je tedy
evidentní, že soudní poplatek nebyl ke dni vydání tohoto usnesení zaplacen a není tak splněna
esenciální podmínka, za níž může řízení o kasační stížnosti proběhnout.
Nad rámec uvedeného soud dodává, že stě žovatel ve stanovené lhůtě ani nedoložil
zastoupení advokátem nebo své vysokoškolské právnické vzdělání ve smyslu další podmínky
kasačního řízení podle §105 odst. 2 s. ř. s.
Podle §47 písm. c) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví,
stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. S ohledem na uvedené skutečnosti zdejšímu soudu
nezbylo, než řízení o kasační stížnosti zastavit.
Dlužno ještě dodat, že dne 29. 4. 2013 zaslal stěžovatel zdejšímu soudu přípis, ve kterém
se domáhal prodloužení lhůty nejméně o tři měsíce. Podle obsahu je třeba tuto stěžovatelovu
žádost vyhodnotit jako žádost podle §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích. Podle
citovaného ustanovení platí, že pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví, je-li nebezpečí
z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené
soudem ve výzvě sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny
nemohl poplatek dosud zaplatit.
Požádá-li ten, kdo soudní řízení vyvolal, o nezastavení řízení a odložení poplatkové
povinnosti až do rozhodnutí ve věci samé, a dojde-li taková žádost soudu ještě v rámci otevřené
lhůty pro dodatečné zaplacení soudního poplatku, vzniká soudu povinnost posoudit důvodnost
takové žádosti. Neuzná-li ji důvodnou, nic mu nebrání řízení pro nezaplacení soudního poplatku
zastavit, jakmile marně uplyne i dodatečně stanovená lhůta pro tento úkon.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel zaslal výše uvedenou žádost v otevřené lhůtě, přistoupil
Nejvyšší správní soud k posouzení její důvodnosti. Na základě podání žalobce a argumentů
v něm uvedených, však neshledal žádné důvody uvedené v §9 odst. 4 zákona o soudních
poplatcích, které by zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku vylučovaly. Obecný
a neodůvodněný odkaz na sociální poměry žalobce nelze považovat za okolnosti uvedené v §9
odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích.
Závěrem Nejvyšší správní soud dodává, že nemůže souhlasit s tvrzením stěžovatele,
že stanovená lhůta patnácti dnů k zaplacení soudního poplatku byla v jeho případě zjevně krátká
a nesplnitelná. Předně je třeba zdůraznit, že v případě lhůty stanovené soudem se jedná o lhůtu
dodatečnou – náhradní, neboť poplatek za kasační stížnosti byl v tomto případě splatný
okamžikem jejich podání. Současná právní úprava nadto umožňuje uhradit soudní poplatek
i po lhůtě stanovené soudem ve výzvě, a to až do právní moci usnesení o zastavení řízení.
Znamená to, že se lhůta stanovená ve výzvě soudu fa kticky prodlužuje ještě o dobu, ve které
správní soud vydá, respektive doručuje, stěžovateli toto usnesení. Poplatková povinnost
stěžovateli vznikla dne 3. 1. 2013 a dodatečně stanovená lhůta uplynula dne 9. 5. 2013, nadto
je třeba uvažovat s dobou, než Nejvyšší správní soud vydá, resp. doručí usnesení o zastavení
řízení. To už je podle Nejvyššího správního soudu doba více než dostatečná pro splnění
poplatkové povinnosti.
Pokud by žádost stěžovatele o prodloužení lhůty o tři měsíce měla být vztažena i na lhůtu
stanovenou pro předložení plné moci advokáta, je třeba konstatovat, že by šlo o žádost
bezpředmětnou; kasační řízení je, jak již bylo uvedeno, zastavováno primárně z důvodu
nezaplacení soudního poplatku a samostatné rozhodování o lhůtě k předložení plné moci
advokáta by tak postrádalo smysl. Závěrem zdejší soud zdůrazňuje, že v kontextu stereotypního
procesního počínání stěžovatele v tomto i v řadě dalších soudních řízení, která vede, lze mít
důvodně za to, že tento jeho postup lze považovat nikoliv za vážně míněnou žádost, nýbrž pouze
za jednu z mnoha stěžovatelem vyvolávaných procesních obstrukcí.
O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť
řízení bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. května 2013
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu