ECLI:CZ:NSS:2013:2.AS.128.2012:17
sp. zn. 2 As 128/2012 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: SHERWIN
RESORT a. s., se sídlem Záběhlická 3275/80, Praha 10 – Záběhlice, zastoupeného
JUDr. Tomášem Těmínem, PhD., advokátem se sídlem Karlovo nám. 28, Praha 2, proti
žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2012, č. j. S-MHMP 1186439/2011/OST/Fr, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2012,
č. j. 3 A 60/2012 - 36,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností žalobce jako stěžovatel napadá shora uvedené usnesení Městského
soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým bylo zastaveno řízení o jeho žalobě,
jíž se domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy,
kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti usnesení Úřadu městské části Praha 4 ze dne
22. 9. 2011, č. j. P4/096788/11/OST/CEKO. Tímto usnesením bylo zastaveno řízení o žádosti
žalobce o prodloužení platnosti územního rozhodnutí o umístění stavby. Městský soud řízení
zastavil podle §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.)
ve spojení s §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), protože žalobce ani přes výzvu neuhradil
soudní poplatek.
Proti tomu stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že usnesení městského soudu ze dne
25. 6. 2012, č. j. 3 A 60/2012 – 21, kterým městský soud vyzval stěžovatele k zaplacení soudního
poplatku, neobdržel. Zásilka, která mu byla doručena 18. 6. 2012 (poznámka NSS: zřejmě má být
28. 6.), a která měla obsahovat výzvu k zaplacení poplatku, obsahovala pouze výzvu soudu ze dne
25. 6. 2012, č. j. 3 A 60/2012 – 23, jíž je stěžovatel vyzýván, aby označil osoby zúčastněné
na řízení, pokud mu jsou známy. Výzva k zaplacení poplatku, podle stěžovatele zřejmě
nedopatřením, součástí zásilky nebyla. Stěžovatel z toho důvodu požaduje, aby Nejvyšší správní
soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu projednání.
Stěžovatel tak v kasační stížnosti směřující proti usnesení městského soudu uplatňuje
důvody obsažené v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., namítá tedy nezákonnost rozhodnutí
o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že kasační stížnost je podána včas, soudní poplatek byl zaplacen, stěžovatel je zastoupen
advokátem a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Důvodnost kasační
stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109
odst. 3, 4 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že není důvodná.
V dané věci byl stěžovatel účastníkem řízení, ve kterém se domáhal přezkoumání
rozhodnutí žalovaného správního orgánu. Žalobu k městskému soudu podal dne 4. 6. 2012
prostřednictvím svého zástupce. Podáním žaloby vznikla stěžovateli poplatková povinnost
a poplatek se stal splatným podle §4 odst. 1 písm. a) ve spojení §7 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích. Městský soud, poté co zjistil, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek, ho k tomu
vyzval podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích usnesením ze dne 25. 6. 2012,
č. j. 3 A 60/2012 – 21; k tomuto usnesení byla přiložena i výzva č. j. 3 A 60/2012 – 23 k označení
osob zúčastněných na řízení, jsou-li mu známy. Usnesení, kromě výše poplatku a lhůty k jeho
zaplacení, obsahovalo i poučení o tom, že v případě nezaplacení soudního poplatku bude řízení
zastaveno. Vše bylo odesláno právnímu zástupci stěžovatele poštou a doručeno bylo 28. 6. 2012.
Stěžovatel, resp. jeho zástupce, tvrdí, že zásilka obsahovala pouze přípis na listě č. 23,
nikoli usnesení vyzývající k zaplacení soudního poplatku. Podle doručenky vrácené městskému
soudu poštou, zásilka doručená zástupci stěžovatele dne 28. 6. 2012 obsahovala usnesení
„3A 60/2012-21-22, přípis č.l. 23, vz. 072“.
Podle §50g odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“),
ve spojení s §64 s. ř. s., patří mezi údaje uváděné na doručence také označení doručované
písemnosti. Ustanovení §50f odst. 3 o. s. ř., stanoví vyvratitelnou domněnku, že není-li prokázán
opak, považují se údaje uvedené na doručence za pravdivé. Bylo tak na stěžovateli, aby prokázal,
že zmíněné usnesení v zásilce neobdržel. Stěžovatel však ke svému tvrzení, že výzvu k zaplacení
soudního poplatku neobdržel, neuvedl žádné bližší vysvětlení a nenavrhl ani žádný důkaz.
I kdyby bylo tvrzení stěžovatele pravdivé, neospravedlňuje to jeho další postup, resp.
nečinnost. Pokud by obálka po otevření skutečně obsahovala jen některou z listin vyznačených
jako obsah zásilky na obálce, bylo na místě kontaktovat soud. Zástupce stěžovatele si musel být
vědom skutečnosti, že s podáním žaloby neuhradil soudní poplatek, logicky musel očekávat
výzvu soudu k jeho zaplacení. Poté, kdy zjistil, že potvrdil příjem usnesení, které neobdržel
a jehož obsah nezná, profesní zkušenost a zájem na řádné ochraně klientových práv plynoucí
z §16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, pro něho musely být dostatečným podnětem
k tomu, aby usnesení získal. Ostatně postupem městského soudu k tomu byl vytvořen dostatečný
časový prostor.
Zabránit zastavení řízení pak bylo možno i po doručení usnesení o zastavení řízení.
To bylo doručeno, podle záznamu z datové schránky, dne 29. 8. 2012 v 11:57 hod.
Ustanovení §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, umožňuje i ve správním soudnictví
zaplatit soudní poplatek po vydání usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního
poplatku, pokud toto usnesení ještě nenabylo právní moci. Je-li poplatek takto zaplacen, zruší
usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku soud, který je vydal.
Jak podrobně argumentoval zdejší soud v rozhodnutí ze dne 17. 4. 2008,
sp. zn. 5 Afs 1/2008 (publ. pod č. 2328/2011Sb. NSS, dostupné z: www.nssoud.cz), „poslední den
pro zaplacení poplatku je den, kdy bylo usnesení o zastavení řízení doručeno. Účinky usnesení může tedy účastník
zvrátit tím, že by kdykoli během téhož dne soudní poplatek zaplatil. Posledním okamžikem tohoto dne usnesení
o zastavení řízení nabývá právní moci, stane se tedy závazným a nezměnitelným, resp. nezvratitelným
a poplatková povinnost zanikne. Takový výklad také beze zbytku splňuje hypotézu §9 odst. 7 zákona
o soudních poplatcích, neboť poplatek, je-li zaplacen do konce dne, v němž bylo usnesení doručeno, je zaplacen
dříve, než nabylo právní moci.“
Pokud tedy stěžovatel tvrdil, že mu nebyla doručena výzva k zaplacení soudního
poplatku, měl možnost zaplatit poplatek ještě v den, kdy se dozvěděl o zastavení řízení.
Stěžovatel, resp. jeho právní zástupce, však nevyužil žádnou z možností, aby zabránil
pro něj negativnímu výsledku řízení před městským soudem.
Městský soud naopak postupoval přesně v mezích zákona, když podle §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení,
odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzval poplatníka k jeho zaplacení
ve lhůtě, kterou mu určil; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastavil.
Z výše uvedených důvodů tedy dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadené
usnesení Městského soudu v Praze netrpí namítanou nezákonností, a proto kasační stížnost podle
§110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.) a žalovanému žádné
náklady spojené s tímto kasačním řízením nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. března 2013
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu