ECLI:CZ:NSS:2013:2.AS.14.2013:46
sp. zn. 2 As 14/2013 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové, v právní věci žalobkyně Mgr. J. P.,
zastoupené Mgr. Pavlem Šmídem, advokátem se sídlem Brno, Jaselská 23, proti žalovanému
Krajskému úřadu Jihomoravského Kraje, se sídlem Brno, Žerotínovo náměstí 3/5, za účasti
osob zúčastněných na řízení: 1) M. Ř., , 2) J. Ř., a 3) obce Dolní Věstonice 67, se sídlem Dolní
Věstonice, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
4. 12. 2012, č. j. 29 A 19/2012 – 278, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalobkyně se p ř i z n á v á odkladný účinek ve vztahu k rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2012, č. j. 29 A 19/2012 – 278. Až do skončení řízení před
Nejvyšším správním soudem se tak pozastavují účinky rozhodnutí Městského úřadu Mikulov
ze dne 10. 10. 2007, č. j. STU/070794/25/00/ALEL/005, ve spojení s rozhodnutím žalovaného
ze dne 19. 3. 2008, č. j. JMK 20784/2008, sp. zn. JMK 5140/2005/OÚPSŘ, jimiž bylo žalobkyni
nařízeno odstranění stavby „Sklad zahradního nářadí“ na pozemcích parc. č. X a X, v k. ú. X.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Městského úřadu Mikulov ze dne 10. 10. 2007,
č. j. STU/070794/25/00/ALEL/005, bylo žalobkyni nařízeno odstranění stavby „Sklad
zahradního nářadí“ na pozemcích parc. č. X a X v k. ú. X, provedené bez stavebního povolení.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný svým rozhodnutím ze dne
19. 3. 2008, č. j. JMK 20784/2008, sp. zn. JMK 5140/2005/OÚPSŘ, (dále jen „napadené
rozhodnutí“) zamítl a rozhodnutí Městského úřadu Mikulov potvrdil. Žalobkyně se žalobou
podanou u Krajského soudu v Brně domáhala zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného.
Krajský soud usnesením ze dne 23. 2. 2009, č. j. 29 Ca 110/2008 - 19, přiznal žalobě odkladný
účinek; rozsudkem ze dne 4. 8. 2010, č. j. 29 Ca 110/2008 - 136, pak žalobu zamítl. Proti
zamítavému rozsudku krajského soudu brojila žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou
kasační stížností. Nejvyšší správní soud na jejím základě rozsudek krajského soudu rozsudkem ze
dne 28. 3. 2012, č. j. 2 As 11/2011 – 246, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud
následně rozsudkem ze dne 4. 12. 2012, č. j. 29 A 19/2012 – 278, žalobu opětovně zamítl.
Proti posledně uvedenému zamítavému rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka
k Nejvyššímu správnímu soudu opět kasační stížnost. Současně s tím požádala o přiznání
okudlaného účinku kasační stížnosti, s poukazem na ustanovení §107 soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“). K tomuto návrhu stěžovatelka uvedla, že ve věci výše uvedeného
pravomocného rozhodnutí Městského úřadu Mikulov o odstranění stavby bylo,
na návrh oprávněného, vydáno dne 15. 10. 2010 Okresním soudem v Břeclavi usnesení
č. j. 15 E 159/2008 – 8, jímž byl nařízen výkon tohoto rozhodnutí. Stěžovatelka má proto
oprávněnou obavu, že by mohlo v průběhu řízení o kasační stížnosti dojít k nevratnému zásahu
do jejího vlastnického práva; v tom spatřuje bezprostředně hrozící újmu jejím právům. Tento
návrh stěžovatelka dne 14. 2. 2013, doplnila dalším podáním, ve kterém svůj návrh podrobněji
odůvodnila.
Stěžovatelka svůj návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti opřela především
o tvrzení, že pokud by byla dotčená stavba odstraněna, nemělo by rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu o věci samé žádný reálný význam. Dále uvedla, že přiznání odkladného účinku
nebude mít vliv na zájmy třetích osob – vlastníků sousedních pozemků; stavba jim nebrání
k přístupu na jejich pozemky, a vzhledem k tomu, že stojí již více než deset let, přiznání
odkladného účinku nemůže žádným způsobem omezit jejich práva. Dle stěžovatelky není
navrhovaný postup ani v rozporu s veřejným zájmem. Argumentuje tím, že odstraněním stavby
by mohlo být porušeno její právo na ochranu majetku garantované čl. 11 Listiny základních práv
a svobod, jež je v porovnání s veřejným zájmem na odstranění stavby převažující, jak to již bylo
konstatováno Nejvyšším správním soudem v obdobné věci pod sp. zn 5 As 17/2008.
Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
Osoby zúčastněné na řízení 1) a 2) k tomuto návrhu uvedly, že s ním nesouhlasí, neboť
má za to, že jím stěžovatelka pouze zneužívá možnosti českého právního řádu, aby mohla
nerušeně a po dlouhou dobu využívat „svou černou stavbu.“ Dále má za to, že se nejedná
o odůvodněný případ, neboť stěžovatelka neunesla důkazní břemeno ohledně prokázání
nenahraditelné újmy. Nadto předmětná stavba osobám zúčastněným na řízení, ale i dalším
osobám, překáží v přístupu na jejich nemovitosti.
Osoba zúčastněná na řízení 3) ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku
uvedla, že s jeho přiznáním nesouhlasí. Má za to, že existence stavby provedené bez
stavebního povolení na cizím (obecním) pozemku je v přímém rozporu s veřejným zájmem. Dle
jejího názoru neoprávněně postavená stavba omezuje též cizí práva a zájmy.
Podle ust. §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Podle ustanovení §73
odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže
by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Podle odst. 3 citovaného ustanovení se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení před
soudem účinky napadeného rozhodnutí.
Nejprve je třeba připomenout, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, jež
je mimořádným opravným prostředkem, směřujícím proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí,
přichází v úvahu pouze ve výjimečných situacích, v nichž by, s ohledem na poměry konkrétního
stěžovatele, mohly výkon či případné jiné právní následky rozhodnutí u tohoto stěžovatele vést
k velmi závažným až nevratným následkům.
Ve smyslu právě uvedeného tak lze konstatovat, že možnost přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek. Musí tedy
reálně hrozit výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, které by znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám;
přiznání odkladného účinku nesmí být současně v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Břemeno tvrzení i důkazní ohledně prokázání hrozby negativních právních důsledků spjatých
se správním rozhodnutím nese stěžovatel; to platí i pro doložení hrozby nepoměrně větší újmy
na jeho straně. Ve smyslu dispoziční zásady, kterou je ovládáno celé řízení o kasační stížnosti,
není kasační soud povolán k tomu, aby za stěžovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval
či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Taková žádost musí být
proto dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 – 74; všechna rozhodnutí zdejšího soudu
jsou dostupná z www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud po zvážení argumentů stěžovatelky dospěl k závěru, že podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s., ve spojení s §73 odst. 2
s. ř. s. jsou naplněny.
Nařízení odstranění stavby představuje typický případ, kdy by neprodlený výkon
rozhodnutí mohl pro stěžovatelku znamenat újmu, která je nevratná a kterou by tak nebylo
možné zhojit ani případným rozhodnutím kasačního soudu ve prospěch stěžovatelky. Pokud
by výkonem uvedeného rozhodnutí byla stavba skutečně fakticky odstraněna, nemělo by již
jakékoli meritorní rozhodnutí zdejšího soudu žádný reálný význam a neposkytlo by stěžovatelce
reálnou ochranu. Hrozba vzniku nenávratné újmy je zesílena o to více, že vykonávací řízení
za účelem odstranění stavby již bylo na návrh oprávněného (Města Mikulov) zahájeno a bylo
vydáno soudní rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí. Z dosavadního průběhu řízení pak
nevyplynuly žádné skutečnosti, které by svědčily závěru, že by přiznáním odkladného účinku
hrozila nepoměrně větší újma jiným osobám, než právě stěžovatelce. Soud neshledal ani možnost
dotčení důležitého veřejného zájmu. Argumentace osob zúčastněných na řízení 2) a 3) se nese
pouze v obecné rovině a nijak neuvádí konkrétní práva, či důležitý veřejný zájem, které by měly
být přiznáním odkladného účinku dotčeny. Jejich obecná tvrzení o nesouhlasu s přiznáním
obecného účinku, či neunesením důkazného břemene stěžovatelkou, na tom nemohou ničeho
změnit.
Podmínky vymezené v §73 odst. 2 s. ř. s. byly tudíž splněny, a proto Nejvyšší správní
soud využil dobrodiní zákona a odkladný účinek kasační stížnosti přiznal.
Podoba výroku tohoto usnesení vychází ze skutečnosti, že „odkladný účinek podle §107
soudního řádu správního může být v řízení o kasační stížnosti přiznán a působit nejen ve vztahu
k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu (či jeho části), ale i přímo ve vztahu ke správnímu rozhodnutí
(či jeho části), k jehož přezkumu se dotyčné řízení před krajským soudem vedlo“. (usnesení zdejšího soudu
ze dne 6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77/2005 - 96, publikované pod č. 786/2006 Sb.). V citovaném
usnesení je taktéž uvedeno, že „je nutné v těchto výjimečných situacích (tedy jsou-li naplněny podmínky
§73 odst. 2 s. ř. s.) po dobu trvání přezkumného soudního řízení výkon či případně jiné právní následky
správního rozhodnutí pozastavit, protože v opačném případě by samotné přezkumné řízení soudní ztratilo
podstatnou část svého základního smyslu, jímž je nepochybně bránit tomu, aby právní poměry osob byly upraveny
či ovlivněny nezákonnými rozhodnutími veřejné správy.“ Nejvyšší správní soud tedy vymezil rozsah
odkladného účinku tak, že jeho přiznáním se pozastavují účinky rozhodnutí o odstranění stavby
včetně napadeného rozhodnutí žalovaného, a to až do skončení řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. března 2013
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu