ECLI:CZ:NSS:2013:2.AS.16.2013:17
sp. zn. 2 As 16/2013 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce P. Č., o žalobě
na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 12. 2012, č. j. 10 Na 23/2012 -
34,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí proti shora
nadepsanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým bylo s odkazem na §37
odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen
„s. ř. s.,“ odmítnuto jeho podání ze dne 7. 6. 2012 v důsledku neodstranění vytýkaných vad.
Společně s kasační stížností požádal stěžovatel o osvobození od soudního poplatku za kasační
stížnost a ustanovení zástupce pro toto řízení.
O této žádosti stěžovatele rozhodl zdejší soud usnesením ze dne 21. 5. 2013,
č. j. 2 As 16/2013 – 8, tak, že stěžovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznal, zamítl jeho
žádost o ustanovení zástupce a současně jej vyzval, aby ve lhůtě dvou týdnů zaplatil soudní
poplatek ve výši 5000 Kč a aby v téže lhůtě předložil plnou moc udělenou advokátovi nebo aby
prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno
pro výkon advokacie. Stěžovatel byl též poučen o následcích neuposlechnutí této výzvy.
Stěžovatel usnesení převzal dne 7. 6. 2013. Na tuto výzvu požadovaným způsobem nezareagoval;
v otevřené lhůtě pouze zaslal zdejšímu soudu emailovou zprávu, v níž požádal o prodloužení
lhůty nejméně o tři měsíce a o opravu „zjevné nesprávnosti ve výroku I“ posledně uvedeného
usnesení. Svou žádost odůvodnil tím, že hrozí zastavení přezkumu pro nezaplacení soudního
poplatku, neboť jeho sociální poměry mu neumožňují úhradu soudního poplatku najednou
a během tak krátké doby. Lhůtu k zaplacení soudního poplatku označil stěžovatel, s odkazem
na své osobní poměry, za zjevně krátkou, nesplnitelnou a zákonem nepředepsanou, zajištění
zástupce vyžaduje rovněž čas. Pokud jde o nesprávnost uvedeného výroku, tu odůvodnil tím,
že nebylo žádáno o osvobození od více než jednoho poplatku.
Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích , ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vzniká poplatková povinnost
podáním kasační stížnosti; dle §7 odst. 1 citovaného zákona se stal soudní poplatek za podání
kasační stížnosti splatný okamžikem jejího podání. Soudní poplatek za kasační stížnost činí, dle
položky 19 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, částku 5000 Kč.
Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě,
kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Povinnost zaplatit soudní poplatek vznikla stěžovateli společně s podáním návrhu, tj. dne
31. 12. 2012. Jak již bylo výše uvedeno, Nejvyšší správní soud, současně s nepřiznáním
osvobození od soudních poplatků, vyzval stěžovatele, aby zaplatil soudní poplatek v dodatečně
stanovené lhůtě dvou týdnů a poučil jej též o následcích neuposlechnutí této výzvy. Stěžovatel
usnesení převzal v pátek dne 7. 6. 2013, avšak ve stanovené lhůtě, která uběhla v pátek dne
21. 6. 2013, ani později, soudní poplatek nezaplatil (pro pravidla počítání lhůt viz §40 s. ř. s.).
Je tedy evidentní, že soudní poplatek nebyl ke dni vydání tohoto usnesení zaplacen a není tak
splněna esenciální podmínka, za níž může řízení o kasační stížnosti proběhnout.
Nad rámec uvedeného soud dodává, že stěžovatel ve stanovené lhůtě ani nedoložil
zastoupení advokátem nebo své vysokoškolské právnické vzdělání ve smyslu další podmínky
kasačního řízení podle §105 odst. 2 s. ř. s.
Podle §47 písm. c) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví,
stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. S ohledem na uvedené skutečnosti zdejšímu soudu
nezbylo, než řízení o kasační stížnosti zastavit.
Dlužno ještě dodat, že dne 17. 6. 2013 zaslal stěžovatel zdejšímu soudu emailovou
zprávu, v níž se domáhal prodloužení lhůty nejméně o tři měsíce a opravy nesprávnosti ve výroku
I. usnesení ze dne 21. 5. 2013, č. j. 2 As 16/2013 – 8. Podle obsahu je třeba první část
stěžovatelovy žádosti vyhodnotit jako žádost podle §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních
poplatcích. Podle citovaného ustanovení platí, že pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví,
je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník
ve lhůtě určené soudem ve výzvě sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží,
že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit.
Požádá-li ten, kdo soudní řízení vyvolal, o nezastavení řízení a odložení poplatkové
povinnosti až do rozhodnutí ve věci samé, a dojde-li taková žádost soudu ještě v rámci otevřené
lhůty pro dodatečné zaplacení soudního poplatku, vzniká soudu povinnost posoudit důvodnost
takové žádosti. Neuzná-li ji důvodnou, nic mu nebrání řízení pro nezaplacení soudního poplatku
zastavit, jakmile marně uplyne i dodatečně stanovená lhůta pro tento úkon.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel zaslal výše uvedenou žádost v otevřené lhůtě, přistoupil
Nejvyšší správní soud k posouzení její důvodnosti. Na základě podání žalobce a argumentů
v něm uvedených, však neshledal žádné důvody uvedené v §9 odst. 4 zákona o soudních
poplatcích, které by zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku vylučovaly. Obecný
a neodůvodněný odkaz na sociální poměry žalobce nelze považovat za okolnosti uvedené v §9
odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích.
Závěrem Nejvyšší správní soud dodává, že nemůže souhlasit s tvrzením stěžovatele,
že stanovená lhůta dvou týdnů k zaplacení soudního poplatku byla v jeho případě zjevně krátká
a nesplnitelná. Předně je třeba zdůraznit, že v případě lhůty stanovené soudem se jedná o lhůtu
dodatečnou – náhradní, neboť poplatek za kasační stížnost byl v tomto případě splatný
okamžikem jejího podání. Současná právní úprava nadto umožňuje uhradit soudní poplatek
i po lhůtě stanovené soudem ve výzvě, a to až do právní moci usnesení o zastavení řízení.
Znamená to, že se lhůta stanovená ve výzvě soudu fa kticky prodlužuje ještě o dobu, ve které
správní soud vydá, respektive doručuje, stěžovateli toto usnesení. Poplatková povinnost
stěžovateli vznikla dne 31. 12. 2012 a dodatečně stanovená lhůta uplynula dne 21. 6. 2013, nadto
je třeba uvažovat s dobou, než Nejvyšší správní soud vydá, resp. doručí usnesení o zastavení
řízení. To už je podle Nejvyššího správního soudu doba více než dostatečná pro splnění
poplatkové povinnosti.
Pokud by žádost stěžovatele o prodloužení lhůty o tři měsíce měla být vztažena i na lhůtu
stanovenou pro předložení plné moci advokáta, je třeba konstatovat, že by šlo o žádost
bezpředmětnou; kasační řízení je, jak již bylo uvedeno, zastavováno primárně z důvodu
nezaplacení soudního poplatku a samostatné rozhodování o lhůtě k předložení plné moci
advokáta by tak postrádalo smysl. Závěrem zdejší soud zdůrazňuje, že v kontextu stereotypního
procesního počínání stěžovatele v tomto i v řadě dalších soudních řízení, která vede, lze mít
důvodně za to, že tento jeho postup lze považovat nikoliv za vážně míněnou žádost, nýbrž pouze
za jednu z mnoha stěžovatelem vyvolávaných procesních obstrukcí.
Jako procesní obstrukci lze posoudit též druhou část stěžovatelovy žádosti, kterou brojí
proti tomu, že výrok I. usnesení ze dne 21. 5. 2013, č. j. 2 As 16/2013 – 8, který zní „[ž]ádost
žalobce o osvobození od soudních poplatků se zamítá, “ má být opraven, protože stěžovatel nežádal
o osvobození od více než jednoho poplatku. Předně nutno konstatovat, že tato žádost se týká
usnesení, jež není samo o sobě předmětem tohoto řízení, když kasační stížnost stěžovatele
směřuje proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 12. 2012,
č. j. 10 Na 23/2012 – 34. Zdejší soud k ní nicméně obecně konstatuje, že z odůvodnění
předmětného usnesení je zřejmé, že stěžovatel jím mj. nebyl osvobozen od soudního poplatku
za kasační stížnost a formulace výroku v plurálu na tom nemohla ničeho změnit. Argumentem
a maiori ad minus lze pak dospět k závěru, že nebyl-li stěžovatel osvobozen od žádného
ze soudních poplatků, nebyl osvobozen ani od poplatku za návrh na zahájení řízení, jenž byl
předmětem jeho žádosti ze dne 31. 12. 2012. Jak již zdejší soud mnohokrát uvedl,
ze stěžovatelových úkonů lze sledovat jeho zálibu v atakování domnělých formálních nedostatků,
jimiž dle jeho názoru trpí soudní úkony, kte ré jsou však pro řešení samotné podstaty sporu
podružné, což v souhrnu s ostatními procesními obstrukcemi vyvolávanými stěžovatelem hraničí
s postupem, jenž má povahu svévolného až šikanózního uplatňování práva.
O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť
řízení bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. července 2013
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu