ECLI:CZ:NSS:2013:2.AS.35.2013:44
sp. zn. 2 As 35/2013 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: J. P.,
zastoupené Mgr. Blankou Morávkovou, advokátkou se sídlem Branišovice 101, Branišovice, proti
žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České
Budějovice, za účasti: Společenství vlastníků bytových jednotek Otín 123, se sídlem Otín 123,
Jindřichův Hradec, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 1. 3. 2013, č. j. 10 A 81/2012 - 80,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Stěžovatelka a osoba zúčastněná na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení a jeho dosavadní průběh
[1.] Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá zrušení
výše uvedeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích. Citovaným rozsudkem soud
zamítl žalobu brojící proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru regionálního
rozvoje, územního plánování, stavebního úřadu a investic („žalovaný“) ze dne 23. 7. 2012,
č. j. OREG 18702/2012/luka, které zamítá odvolání a potvrzuje rozhodnutí Městského úřadu
Jindřichův Hradec, odboru výstavby a územního plánování (dále též „stavební úřad“), ze dne
15. 12. 2011, č. j. VÚP/67300/11/Šp, sp. zn. VÚP/682/2011/BE, jímž bylo stěžovatelce
nařízeno odstranění stavby „přístavba domu č. p. 123 – přístřešek“ na pozemku parc. č. 1171/18
v katastrálním území Otín u Jindřichova Hradce. Ke změně došlo pouze ve vztahu k vedlejšímu
výroku ohledně termínu pro odstranění stavby.
[2.] Žalovaný krajský úřad v odůvodnění svého rozhodnutí upozornil na skutečnost,
že vzhledem k absenci jakéhokoliv „povolení“ stavebního úřadu k výstavbě přístavku
stěžovatelkou, popř. její právní předchůdkyní, a dále s ohledem na absenci souhlasu
spoluvlastníků pozemku, na kterém se objekt nachází, nemohl rozhodnout jinak, přičemž
odkazuje na skutečnost, že během řízení o nařízení odstranění stavby dle ustanovení §129
zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), nepodala stěžovatelka žádost o dodatečné
povolení stavby. Odkázal rovněž na ustanovení §2 odst. 3 stavebního zákona, podle něhož
[s]tavbou se rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich
stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Dle
žalovaného v tomto konkrétním případě měl být daný přístavek chápán jako přístavba k domu
č. p. 123, neboť splňuje charakteristické znaky přístavby, vyžadující rozhodnutí dle stavebního
zákona.
[3.] Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem napadeným nyní projednávanou kasační
stížností zamítl podanou žalobu, když se ztotožnil s názorem žalovaného, že stavba vyžadovala
alespoň ohlášení dle stavebního zákona, což stěžovatelka chybným posouzením charakteru
objektu považovala za nepotřebné. Přístavek soud považuje za stavbu podle stavebního zákona,
která navíc svým umístěním a provedením narušuje požární bezpečnost celého základního
objektu. Krajský soud proto shledal všechny podmínky k nařízení odstranění stavby splněnými.
Stěžovatelka navíc nepožádala v průběhu řízení o dodatečné povolení stavby, a tedy odstranění
stavby bylo možné nařídit. S námitkou stěžovatelky, že rozhodnutí krajského úřadu je nicotné,
se soud vypořádal uvedením argumentu, že rozhodnutí je vykonatelné a dostatečně určité,
proto o nemůže být považováno za nicotné.
II. Obsah kasační stížnosti
[4.] Stěžovatelka v kasační stížnosti označuje důvody, zakotvené v ustanovení §103 odst. 1
písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního („s. ř. s.“), nicméně tyto
nikterak blíže nespecifikuje a argumentačně nerozvádí a nerozlišuje.
[5.] Stěžovatelka uvádí, že trvá na tom, že předmětná stavba přístřešku není samostatnou stavbou,
spojenou se zemí pevným základem, a to s pozemkem parc. č 1171/18, zapsaném na LV č. 5597
u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Jindřichův Hradec, k. ú. Otín
u Jindřichova Hradce. Uvádí, že stavba tak, jak je specifikována v rozhodnutí správního orgánu,
neexistuje, proto je předmětné rozhodnutí stavebního úřadu nicotné. Dále argumentuje, že výrok
rozhodnutí má být přesný a nelze se odvolávat na fotodokumentaci.
[6.] K ovlivnění požární bezpečnosti se stěžovatelka vyjadřuje tak, že jej považuje za fikci, neboť
objekt svému účelu slouží již několik let, přičemž při pravidelních každoročních kontrolách
nebylo žádné narušení bezpečnosti shledáno a žádné negativní ovlivnění požární bezpečnosti
nenastalo.
[7.] Dále stěžovatelka považuje posouzení soudu a správních orgánů ohledně nezákonného
zápisu do katastru, jehož náprava dnes již není možná, za zcela nesmyslná. Jako protiargument
používá skutečnost, že přístřešek byl vybudován výlučně z finančních prostředků stěžovatelky,
nikoliv tedy z prostředků spoluvlastníků bytových jednotek, navazuje na její bytovou jednotku
a na její obvodové zdi.
[8.] Proto stěžovatelka navrhuje napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích
zrušit.
III. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení
[9.] Společenství vlastníků bytových jednotek Otín 123, Jindřichův Hradec ke svému vyjádření
ke kasační stížnosti připojilo zprávu o revizi systému ochrany před bleskem, jejíž závěr zní:
„Hromosvodová soustava NENÍ z hlediska bezpečnosti schopná provozu“.
[10.] Osoba zúčastněná na řízení uvádí, že pravidelné revize systému ochrany před bleskem
se provádějí jednou za 5 let, nikoli každý rok, jak uvádí stěžovatelka. V konečném důsledku tedy
nebylo možné v předcházejících letech odhalit požární nebezpečí, jelikož poslední kontrola
se konala v roce 2007, kdežto přístavek byl vybudován v roce 2010.
[11.] Osoba zúčastněná na řízení zdůrazňuje, že nadále trvá na odstranění stavby. Jednak
je to z důvodu absence souhlasu všech spoluvlastníků k uskutečnění stavby. Dále, kvůli změně
vzhledu domu v důsledku připojení přístavku kovovou konstrukcí ke stěně domu č. p. 123, s tím,
že došlo k porušení ustanovení §13 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé
spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům
a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů). V neposlední řadě je tu pak důvod
spočívající v narušení požární bezpečnosti domu. Jelikož hořlavým materiálem střechy přístavku
prochází hromosvod, představuje přístavek přímé ohrožení osob a majetku. Jak vyplývá
i z přiložené zprávy o revizi systému ochrany před bleskem, hromosvodová soustava nesplňuje
podmínky pro ochranu před účinky atmosférické elektřiny.
IV. Vlastní argumentace soudu
[12.] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Českých
Budějovicích v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.)
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[13.] Stěžovatelka označila tři zákonné kasační důvody, a to nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s.], vady správního řízení [§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.] a nepřezkoumatelnost rozhodnutí
[§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. S ohledem na fakt, že stěžovatelka mezi těmito důvody nikterak
nediferencuje a z kasační stížnosti není ani zřejmé, ke kterému kasačnímu důvodu směřuje svoji
jednotlivou argumentaci, nicméně nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu než pojednat o všech
označených důvodech souhrnně.
[14.] Nejvyšší správní soud konstatuje, že v nyní projednávaném případě, který se týká otázky
odstranění nezákonně postavené stavby, je klíčovým problémem určení charakteru
vybudovaného objektu. Zdejší soud se v tomto ohledu plně ztotožňuje s argumentací krajského
soudu, stejně jako správních orgánů, opřenou o ustanovení §2 odst. 3 věta první stavebního
zákona (jeho úplná citace viz bod [2].). Po seznámení se s obsahem spisové dokumentace totiž
zdejší soud skutečně nemá pochybnosti o tom, že se v daném případě jedná o stavbu, tedy
o dílo, vzniklé stavební nebo montážní technologií ve smyslu citovaného zákonného ustanovení.
Soud souhlasí rovněž se závěrem správních orgánů, že se v daném případě jedná o přístavbu,
legálně definovanou ustanovením §2 odst. 5 písm. b) stavebního zákona (Změnou dokončené stavby
je přístavba, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje a která je vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou.).
Podle judikatury zdejšího soudu přitom platí, že „provede-li stavebník změnu stavby bez toho,
aby k ní před jejím skutečným provedením získal povolení, lze ji v závislosti na její povaze a rozsahu legalizovat
toliko postupem podle §121 stavebního zákona z roku 2006, jde-li o nepodstatnou odchylku oproti vydanému
stavebnímu povolení (předloží dokumentaci skutečného provedení stavby spolu s oznámením o užívání stavby),
anebo dodatečným povolením stavby postupem podle §129 citovaného zákona, jde-li o podstatnější změnu“ (viz
rozsudek ze dne 20. 5. 2010, č. j. 7 As 17/2010 - 101, in: č. 2107/2010 Sb. NSS; veškerá
judikatura tohoto soudu viz www.nssoud.cz).
[15.] Jelikož jde v nyní projednávané věci o přístavbu stavby již dokončené, nelze ji považovat
za stavební úpravu a předmětný přístavek nespadá ani mezi žádný objekt vyjmenovaný
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) stavebního zákona. Krajský soud rovněž přesvědčivě vyložil,
z jakých důvodů tato přístavba nesplňuje zákonné znaky zakotvené v ustanovení §103 odst. 1
písm. h) stavebního zákona (došlo totiž ke změně vzhledu celé stavby a nebyla splněna podmínka
požární bezpečnosti). K výstavbě předmětného objektu tedy bylo potřeba ohlášení stavebnímu
úřadu (§104 stavebního zákona), což však stěžovatelka povýtce neučinila. V průběhu správního
řízení pak nepožádala ani o dodatečné povolení stavby; nic takového ostatně ani netvrdí. Správní
orgán a potažmo i krajský soud tedy právní otázku posoudily správně, když naznaly, že podmínky
pro nařízení odstranění stavby podle §129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona byly splněny.
Podle ustálené judikatury zdejšího soudu přitom platí, že „pokud v řízení o dodatečném povolení stavby
podle §129 stavebního zákona z roku 2006 stavebník nebo vlastník stavby prokáže splnění podmínek
vymezených v uvedeném ustanovení, stavební úřad stavbu povolí. Vydání povolení nemůže podmiňovat splněním
dalších podmínek, které nemají oporu ve stavebním zákoně“ (rozsudek ze dne 14. 7. 2011,
č. j. 1 As 67/2011 - 108).
[16.] Nejvyšší správní soud pro úplnost uvádí, že vzhledem k tomuto posouzení charakteru
vybudovaného objektu odpadá argument stěžovatelky, že rozhodnutí správního orgánu
je nicotné, neboť nařizuje odstranění neexistující stavby. Tento názor zdejší soud nepovažuje
s ohledem na výše uvedené za správný a přiléhavý.
[17.] Dále stěžovatelka v kasační stížnosti namítá nesmyslnost argumentace krajského soudu
v otázce nezákonného zápisu do katastru provedeného stavebním úřadem. Názor stěžovatelky,
že nemohlo jít o nezákonný zápis, se opírá o skutečnost, že předmětný objekt byl vybudován
výhradně z finančních prostředků stěžovatelky a navazuje pouze na její obvodovou zeď. Nejvyšší
správní soud, stejně jako soud krajský, však nezákonnost spatřuje v umístění stavby jako
takovém. Stavba se totiž nachází na pozemku, který je předmětem spoluvlastnictví SVJ, jež
s umístěním stavby nevyslovilo souhlas. Stěžovatelka tedy bez povolení zasahuje do vlastnických
práv spoluvlastníků v rámci SVJ, čímž porušuje dikci ustanovení §13 odst. 3 zákona o vlastnictví
bytů. Dále je zápis do katastru nezákonný v tom, že stavební úřad prvotně pochybil a zápis
provedl bez dalšího zkoumání chybějících náležitostí. Otázka finančních prostředků užitých
k výstavbě objektu je tedy zcela irelevantní.
[18.] V neposlední řadě stěžovatelka napadá rozhodnutí správních orgánů z důvodu
nepřezkoumatelnosti z důvodu neurčitosti. V kasační stížnosti uvádí, že výroková část rozhodnutí
musí být určitá a nelze se odvolávat na dokumentaci, jež ji upřesní. K tomu se Nejvyšší správní
soud rovněž ztotožňuje s argumentací krajského soudu ohledně možnosti výkonu předmětného
rozhodnutí Městského úřadu v Jindřichově Hradci. Městský úřad nařídil odstranění přístřešku,
který je označen a dostatečně identifikován jako přístavba k domu č. 123 na parcele č. 1171/18.
Jelikož se na daném území nachází přístřešek pouze jeden, lze tuto specifikaci považovat
za dostatečně určitou. Ani tato námitka proto není důvodná.
V. Závěry a náklady řízení
[19.] Ze všech shora popsaných důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky
jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 in fine s. ř. s.).
[20.] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v řízení úspěch neměla a žalovanému žádné náklady
s tímto řízením nad rámec běžné činnosti nevznikly, tak že mu Nejvyšší správní soud náhradu
nákladů řízení nepřiznal. Osobě zúčastněné na řízení soud neuložil žádné povinnosti a proto
jí nenáleží právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2013
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu